POKROČILÁ PANSPERMIE Z VESMÍRU: NESPRÁVNÁ TEORIE LIDSKÉHO VÝVOJE POSKYTUJE SILNÉ ARGUMENTY K TOMU, ŽE ŽIVOT VZNIKL JINDE VE VESMÍRU (2)

Na základě informací uvedených v první epizodě tohoto materiálu lze konstatovat, že neexistuje  nějaká přímá vazba mezi "Homo sapiens" a nějakou předchozí hominidovou skupinou.¹⁰ Proto také neexistují žádné relevantní údaje o tom, kým naši přímí předci byli. Narážím tím na hypotézu, která navrhuje, že "Homo sapiens", se nepřetržitě vyvíjel napříč několika sty tisíci roky.¹¹ Nicméně ve skutečnosti neexistují žádné relevantní důkazy, jež by tuto epizodu podporovaly.

Existuje rozsáhlý seznam nástrojů používaných humanoidními druhy, jejíž stáří je datováno zpětně až na několik milionů let. Velmi rozsáhlou sbírku prezentují ve svých materiálech dr. Cremo a dr. Thompson.¹² Mimochodem právě proto, byl později dr. Cremo vyobcován z akademického prostředí ve Spojených státech.  To vše poukazuje na to, že původ humanoidních druhů, je mnohem starší, než je oficiálně uznáváno akademickou obcí hlavního proudu. Zároveň vůbec není jasná zřetelná vývojová linie od méně pokročilých k více pokročilým humanoidním druhům.

To, co nás odlišuje od zvířecího světa, je náš jedinečný mozek. Fungování lidského mozku je jakousi rozšířenou verzí zvířecího mozku, který se systematickým způsobem vyvíjel od "kambrijské exploze". Lidský mozek disponuje několika funkcemi, které jsou společné  savcům, jako je vidění, sluch apod.¹³ Lidská mysl má však několik velmi zvláštních vlastností, jako je pokročilá forma vědomí, logického i abstraktního myšlení, které nás odlišují od zvířecího mozku.

Genetický vývoj lidského mozku je plný neznámých etap. V současné době se má za to, že přibližně třetina, tedy asi 20 000 různých genů tvořící lidský genom, je primárně aktivní v mozku. To znamená, že mozek disponuje  nejsložitější strukturou v celém tělě. Existuje seskupení zhruba dvou stovek specifických genů, o nichž se předpokládá, že ovlivňují všechny naše kognitivní funkce, včetně paměti, pozornosti, rychlosti zpracování informací a uvažování.

Genetické studie neandrtálců prokazují, že jejich geny odpovědné za tvorbu proteinů, se výrazným způsobem odlišují od těch, které se nacházejí u lidských bytostí moderního typu.¹⁴ Některé genové odlišnosti ovlivňují jak imunitních reakcích, tak i na vývoji mozkových buněk. Lze předpokládat, že "Homo heidelbergensis" měl méně vyvinutý mozek než člověk neandertálský, proto musí existovat ještě větší rozdíl mezi mozky "Homo heidelbergensis" a "Homo sapiens".

Vědci pracující na půdě "Howard Hughes Medical Institute" při Univerzitě v Chicagu  zjistili, že výrazná modifikace lidského mozku, se uskutečnila před 37 000 lety, kdy se objevily převládající varianty tzv. "mikrocefalinu"¹⁵, zatímco dominantní varianty "ASPM" se začaly objevovat asi před 5800 lety.¹⁶

Pokročilá pansperime

Vyvstává otázka, zda silná panspermie může být zodpovědná za rozvoj života během a po "kambrijské explozi". Naše chápání vývoje embryí spočívá v tom, že na vývoji vyšších organismů se podílelo tisíce nových genů a genových kontrolních látek. Rovněž tak je obtížné předpokládat částečný vývoj pyramidové struktury kontrolního systému genu "Hox" a to naznačuje, že by architektura řídícího systému měla být utvářena jako kompletní provozní jednotka. Zdá se, že by takový systém nebyl schopen generovat evoluci, nebo silnou panspermii.

Abychom byli schopni vysvětlit komplexní vývoj života na Zemi, měli bychom uvažovat o tom, že funguje jiný mechanismus, který já nazývám "pokročilou panspermií". Je možné, že inteligentní život na Zemi je výsledkem účelového experimentu za asistence jedné, nebo i skupiny mimozemských civilizací.. Takový experiment by zahrnoval osazení Země prvotními buňkami s ohledem na přípravu biosféry pro podporu složitějších forem života. Ve chvíli, kdy Země disponovala dostatkem kyslíku, během "kambrijské exploze", byla zavedena mnohobuněčná forma života.

Je možné, že "kambrijská exploze" začala, když embrya byla odeslána do speciálních kontejnerů vhodných pro cestu v otevřeném kosmickém prostoru. Vzhledem k tomu, že veškerý život byl založen na vodě, pak by taková embrya umístěná do vody, nebo ledu, byla chráněná před slunečním zářením. Lze předpokládat, že přítomnost fauny v oceánu byla nastavena tak, že nejprve byly aktivovány jednoduché organismy a teprve po určité době přišly na řadu pokročilejší formy života. 

Výše uvedená strategie by však mohla fungovat pouze u evoluce vodních živočichů, ale rozhodně ne u embryí suchozemských zvířat. Vývoj suchozemských zvířat probíhal mimo prostřednictví genetických modifikací zárodečných buněk, které jsou přirozenou součástí zvířecích těl. Takže takové modifikace by mohly být nastartovány geneticky variabilními mechanismy a to prostřednictvím chromozomů, nebo vhodně upravených virů.  Ukazuje se, že tzv. "transpozony" hrály v této věci v rámci evolučního procesu významnou roli.¹⁷

Takže jak mohl probíhat vývoj "Homo sapiens"? Ono je dost dobře možné, že raná evoluční fáze byla řízena prostřednictvím speciálně navržených virů, nebo jiných genetických modifikací. Dr. Tattersall se domnívá, že alespoň 20 druhů hominidů, se zde objevilo v průběhu posledních několika milionů let.

Doslova píše:

"Biologická historie lidské bytosti, byla tvořena spíše jednou fatální události, než postupným postupnou efektivizace biologického designu. Za posledních pět milionů let, se objevila celá řada nových humanoidních druhů, které si vzájemně konkurovaly, koexistovaly vedle sebe, kolonizovaly nové prostředí a ve své roli byly buď úspěšné, nebo neúspěšné."¹⁸

Tento proces vyprodukoval mnoho různých skupin apikálních a humanoidních bytostí. Podle vědců dr.Crema a dr.Thompsona jde o ohromující důkaz, že pokročilé lidské formy existovaly již před několika miliony lety. Existence tolika hominidních druhů, které zmizeli beze stopy naznačuje, že použité modifikace mozku nebyly příliš úspěšné. Problém spočíval v tom, že i když biologický design humanoidních entit se podařilo poměrně úspěšně řešit, vývoj mozku byl mnohem, mnohem obtížnějšího charakteru. Modifikace mozku vyžadovala změny u stovek genů s velmi přesnou manipulací.

Nastíněný problém lze lépe pochopit, kdy se podíváme na vývoj neandrtálců. Tyto bytosti disponovali poměrně velkým mozkem v objemu kolem 1600 kubických centimetrů, ale jeho výkonnost byla daleko od toho, co bylo zapotřebí. Další potíž spočívala v tom, že nové skupiny hominidů, které povstaly ze starých skupin, nesly mnoho starých genů. Tyto geny bránily ve vývoji mozku, ale nemohly být jen tak snadno odstraněny. Toto je potvrzeno studiem neandertálského genomu. Existuje silná indikace, která naznačuje, že neandertálské geny byly škodlivé pro lidské neandertálské hybridy a jejich potomky.²⁰

Možným řešením bylo použití přímých genetických modifikací. Navrhovaný scénář spočívá v tom, že embrya "Homo sapiens" byla produkována fertilizací "in vitro" a byla implantována do vhodné náhradní matky. Tímto způsobem bylo zaručeno zavedení nových genů. Byly tedy zavedeny nové geny a ty staré škodlivé byly odstraněny, nebo modifikovány.

Nelze vyloučit možnost, že náhradní matkou byla neandertálská žena, a proto "Homo sapinens" mohl žít společně s neandrtálci. To by mohlo vysvětlit, proč asi 2% lidské DNA s evropským původem může být vysledována k neandrtálcům, zatímco jiné etnické skupiny mohou disponovat až 6-ti% neandertálských genů. Několik genetických studií naznačuje, že mezi "Homo sapiens" a neandrtálci existuje obrovský genetický rozdíl. Tak velký rozdíl by mohl vzniknout pouze v krátkém časovém období, jako výsledek účelných genetických modifikací.

Měla by se také zvážit hypotéza zapojení mimozemských civilizací do vývoje inteligentního života zde na Zemi, neboť existence takových civilizací je vskutku přijatelnou hypotézou. Nicméně není realistické předpokládat, že mimozemské civilizace, by byly ve svém vývoji o miliony, nebo dokonce i miliardy let ve svém vývoji před námi. I když se to samozřejmě vyloučit nedá. Podpora mimozemského návrhu výrazně vychází z analýzy našeho genetického kódu.

V tomto ohledu jsou velmi zajímavé výsledky bádání dr. Cherbacka a dr. Makukova, které poukazují na zdánlivě nevysvětlitelné vlastnosti lidského genetického kódu. Ty mohou být důsledkem nějakého inteligentního přístupu, který nelze rozhodně zdůvodnit hypotézou "darwinovské evoluce". V současné době se zjistilo, že architektura uspořádání lidského genetického kódu v sobě nese soubor aritmetických a ideových vzorců specifického symbolického jazyka. Velmi přesné a systematické uspořádání základních vzorců, se zde objevují spíše jako produkt přísné logiky a netriviálního výpočtu, než stochastických procesů.²¹

-konec-

----------------------------------------------------------------

ODKAZY:

10. Kennedy G. (1980), "The emergence of modern man", Nature 284: 11-12

11. Weaver T.D. (2012), "Did a discrete event 200,000-100,000 years ago produce modern humans?", Journal of Human Evolution 63: 121-126.

12. Cremo M.A., Thompson R.L. (1999), The Hidden History of the Human Race, Bhaktivedanta book publishing, Los Angeles.

13. Moser E.I., Roudi Y., Witter M.P., Kentros C., Bonhoeffer T., et al. (2014), "Grid cells and cortical representation", Nature Reviews Neuroscience 15: 466-481.

14. Prüfer K., Racimo F., Patterson N., Jay F., Sankararaman S., et al. (2014), "The complete genome sequence of a Neanderthal from the Altai Mountains", Nature 505: 43-49.

15. Evans P.D., Gilbert S.L., Mekel-Bobrov N., Vallender E.J., Anderson J.R., et al. (2005), "Microcephalin, a Gene Regulating Brain Size, Continues to Evolve Adaptively in humans", Science 309: 1717-1720.

16. Mekel-Bobrov N., Gilbert S.L., Evans P.D., Vallender E.J., Anderson J.R., et al. (2005), "Ongoing adaptive Evolution of ASPM, a Brain Size Determinant in Homo Sapiens", Science 309: 1720-172.

17. Feschotte C., Pritham E.J. (2007), "DNA transposons and the evolution of eukaryotic genomes", Annual Review of Genetics 41: 331-368.

18. Tattersall I. (2000), "Once We Were Not Alone", Scientific American 282: 56-62.

19. Clinton K. (2015), "Average Cranium/Brain Size of Homo neanderthalensis vs Homo sapiens", The Backbone.

20. Juric I., Aeschbacher S., Coop G. (2016), "The Strength of Selection against Neanderthal Introgression" PLOS Genetics

21. Cherbak V.I., Makukov M.A. (2013), "The 'Wow! signal' of the terrestrial genetic code". Icarus 224: 228-242.