Pohleď!! Nedívej se svým fyzický zrakem - dívej se přímo svou Duší. Pak za všechny horizonty Vesmíru budeš schopen vidět!! (1) (První ze série rozhovorů s mistrem techniky "Remote Viewing") (1/2)

McMoneagle Joseph

McMoneagle Joseph

autor

16.06.2010 Rozhovory

Již více jak osmnáct let patří Joseph McMoneagle k naprostému fenoménu v oblasti „remote viewing“ (dále již pouze „RV“). Tento člověk spojuje dohromady ohromné nadání – dar, který mu byl dán do vínku již od narození s ohromnými vědomostmi. Měl také štěstí na velmi kvalitní vedení, možná to nejkvalitnější, kterého lze v pozemských podmínkách dosáhnout.

Technika „RV“ zahrnuje schopnost psychického vnímání vzdálených objektů a událostí. Joseph McMoneagle se o své psychické a mentální, někdy až zázračné, schopnosti a dovednosti dělí s dalšími lidmi, a to prostřednictvím svých knih nebo osobního výcviku u předem vybraných studentů. Joseph McMoneagle napsal několik knih, které se zanedlouho po svém vydání staly celosvětovými bestsellery. Tyto publikace vám představíme uvnitř této reportáže.

V tomto materiálu bychom vám rádi představili první ze série několika hodně zásadních rozhovorů, které byly se současnou jedničkou v oboru „RV“ učiněny. Tento dialog vede Jerry Snider.
 


Jerry Snider (JS): Prozraďte nám prosím něco více o technice „RV“? Co tato technika je a co není?

Joseph McMoneagle (JM):
„Remote Viewing“ čili „Metoda RV“ je psychická a mentální schopnost, která může být studována, trénována i replikována v laboratorních podmínkách. Výše uvedený termín vznikl v roce 1972 na půdě výzkumného ústavu „SRI“ International v Mountain View v Kalifornii.

Původní protokol je nastaven tak, že jedna osoba, která se nazývá „outbounder“, zcela náhodně vybírá cíle a druhá osoba sedí v místnosti bez oken a pokud možno bez světla (sluneční záření, ale i jiné formy fotonických emisí ve zvýšené míře blokují požadované schopnosti). Ve zcela konkrétním čase je „pozorovatel“ v místnosti požádán, aby kreslil vjemy, které se realizují na tzv. mentální obrazovce.

Poté dochází k přísné komparaci (srovnání) mezi jedincem, který vybíral objekty, a „pozorovatelem“. Velmi hrubě a v krátkosti řečeno, takto vypadal charakter původního pracovního protokolu. Ovšem po mnoha letech práce s „RV“ se v laboratořích situovaných v San Francisku zrodil návrh pozměnit onen původní protokol.

Šlo především o to, ověřit, jak velký vliv na výsledek bude mít vzdálenost mezi prvním a druhým subjektem. Takže se začaly vyhledávat cíle v zámoří. Souřadnicová mapa byla využívána k identifikaci konkrétních cílů. Z nich poté byl technikou „náhodných čísel“ vygenerován náhodný soubor souřadnic.

Tyto souřadnice byly zapečetěny do dvojité neprůhledné obálky. „Pozorovatel" vzdálený i tisíce kilometrů byl v této chvíli požádán, aby co nejpřesněji popsal fyzickou alokaci odpovídající těmto souřadnicím. V zalepené obálce pro potřeby závěrečné komparace byly k dispozici detailní fotografie daného místa.


JS: Jakým způsobem se postupuje při výběru možných adeptů vhodných k cílenému tréninku „RV“?

JM: Tak trochu jsem očekával, že tuto otázku nadnesete. Bohužel vám nemohu takto veřejně povědět, co to všechno obnáší, ale je toho skutečně velmi mnoho. Potenciální adepti například vyplňují velmi rozsáhlý dotazník. Ten je nastaven takovým způsobem, že lektor velmi dobře rozpozná index inovativního a kreativního způsobu uvažování a tzv. „psí nálože", kterou dotyčná osobnost disponuje a která je pak využitelná během výcviku.

Ti, kteří projdou (jedná se asi o 0,35% procenta zájemců), jsou pozváni k praktickým testům a z nich pak jsou vybíráni budoucí studenti. Za těch 18 let, co tuto praxi provozuji, se ukazuje, že z pěti tisíc zájemců se pro následný výcvik vybírají dva až čtyři adepti.

Určitě vás bude zajímat také to, že technika výcviku metody „RV“ nepochází ze Země, ale lidstvo jí získalo od zástupců jedné mimozemské civilizace v době aktivní činnosti „Projektu Mountauk“.

Já jsem začínal jako student v roce 1970, kdy metodika „RV“ byla teprve na počátku. U mne na začátku všeho byla série zážitků "blízkosti smrti" a "OOB" (out-body-experience).  Po osmi letech jsem byl zařazen do přísně tajného vládního programu „Stargate“, kde jsem pak pracoval od roku 1978 do roku 1995, kdy byl tento projekt oficiálně ukončen. Tehdy v roce 1978 jsem měl vynikající kondici, z šesti cílů jsem dokázal obsadit v rámci kvality vzdáleného záznamu 5x první místo a 1x jsem byl druhý.


JS: Mohl by jste našim čtenářům přiblížit svůj zážitek blízkosti smrti a psychickou zkušenost aktivačního mechanismu?

JM:
V roce 1970 jsem byl s americkou armádou v zámoří. Pracoval jsem velmi tvrdě a byl jsem nesmírně unavený. Jednoho dne před večeří jsem se napil a najednou jsem cítil, že potřebuji jít na vzduch. Dopadlo to tak, že jsem se zhroutil ve dveřích do restaurace, měl jsem křeče a zapadl mi jazyk a nakonec jsem přestal dýchat.

Poměrně rychle jsem se dostal do polní nemocnice, ale již po cestě zjistili, že mi nebije srdce. Mé vědomí bylo mimo mé tělo a poměrně klidně jsem sledoval všechno, co se kolem mne děje. Pak jsem začal plavat jakoby někam dozadu. Zaplavil mne pocit, že se nacházím v nějakém tunelu. V podobě jakési zpětné smyčky jsem viděl se odvíjet celý svůj dosavadní život, a to do všech detailů a podrobností.

V jistém okamžiku jsem ucítil teplo na zadní straně krku, přesněji řečeno v oblasti krční páteře. Otočil jsem se a okamžitě mne celého obalilo příjemné bílé světlo a zároveň jsem uvnitř sebe sama slyšel hlas, který pravil: „Máš své poslání, a proto se musíš vrátit do svého fyzického těla“. Poté jakoby vše zhaslo a já se probudil na nemocničním pokoji.

První věcí, kterou jsem učinil, bylo to, že jsem vojenskému nemocničnímu personálu začal vyprávět o bílém světle a o Bohu. Vojenské orgány se k tomu postavily tak, že došlo k nezvratnému poškození mého mozku a za pár dalších týdnů jsem byl již doma v USA. Po nějaké době jsem pochopil, že bude jistější, když o těchto mých zážitcích pro jistotu vůbec nebudu s nikým hovořit.

Postupně jsem se vrátil ke své původní práci, ale něco se přece jen změnilo. Zcela spontánně jsem začal vystupovat z těla a zároveň jsem si také zcela spontánně začal uvědomovat informace, o kterých bych za normálních okolností vůbec neměl vědět. A tak se stalo to, že dosavadní fyzická realita, tak jak byla vnímána mými fyzickými smysly, doslova a do písmene skončila v troskách.

(Poznámka: U  McMoneagla svého času studoval i Jaroslav Chvátal a o nabité vědomosti a dovednosti se dělí s ostatními na svých kurzech v ČR a SR).

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.