PODIVNÁ ZMIZENÍ V PŘÍRODĚ

Zdá se, že divočina občas láká lidi, aby se k ní přidali. Zde vidíme jedny z nejzáhadnějších zmizení, kdy se lidé právě vydali mezi stromy, aby se vypařili do vzduchu. Tato temná místa mají občas ve zvyku nepozorného člověka přitáhnout a nepustit, zanechávajíce za sebou zmizení se stopou podivných okolností a bizarních stop. 

Náš nejstarší případ nás zavede do srpna 1934, kdy se zdálo, že se 21leté Olze Maugerové daří. Právě se po dvoutýdenním bouřlivém románku provdala za bohatého wyomingského ropného magnáta Carla Maugera a oba byli do sebe bláznivě zamilovaní. Měli také před sebou nadcházející lov losů v malebné divočině poblíž města Dubois ve Wyomingu, který pojali jako romantické líbánky. Zdálo se, že má před sebou celou budoucnost, ale měla se stát středem jedné z nejstarších a nejpodivnějších nevyřešených záhad ve Wyomingu.

Pár se vydal na cestu do místa zvaného Floyd Stalnacker camp v průsmyku Togwotee v odlehlých horách pouhých šest dní po svatbě a zpočátku byla cesta taková, jakou si ji představovali. Dne 17. září 1934, šestý den cesty, se manželé vydali do divočiny na průzkumnou výpravu za losy. V určitém okamžiku jejich výletu Carl řekl své ženě, že by chtěl jít na malý hřeben nedaleko, ale Olga řekla, že je unavená a chce si odpočinout. Bylo to trochu zvláštní, protože Olga byla vášnivá lovkyně, sportovně založená a v neuvěřitelné kondici, až se s ní Carl obvykle snažil držet krok, ale v tu chvíli nad tím moc nepřemýšlel a pokračoval na hřeben, zatímco ona si sedla na kámen, aby si odpočinula. Netušil, že to bude naposledy, co ji ještě někdy uvidí. 

Když se Carl po dvaceti minutách vrátil na stejné místo, jeho žena nebyla nikde k nalezení. Rychlé prohledání okolí nic dalšího nenašlo a jeho volání na ni zůstalo bez odezvy. Nedlouho poté byly přivolány úřady, které měly zahájit rozsáhlé pátrání za účasti letadla a více než 300 lidí, ohařů a dokonce 20 indiánských stopařů, ale nenašly po ní žádnou stopu. Přivolaní psi nedokázali najít žádnou pachovou stopu, nebylo tu nic. Jediné, co se jim podařilo objevit, byl prázdný papírový pytlík, v němž byly tři sendviče, ale po jídle ani stopy. Jak je možné, že mohla během dvaceti minut tak úplně zmizet, že ani psi a odborní domorodí stopaři nedokázali zachytit její stopu? Nikdo neměl tušení, ale jak se blížila noc a počasí se velmi ochladilo, panovaly obavy, že ať už odešla kamkoli, lehce oblečená Olga by nemusela přežít. 

Přesto pátrání pokračovalo i v následujících týdnech a během této doby se objevily některé stopy. Jednou z nich bylo tvrzení některých místních táborníků, že tři dny po zmizení slyšeli v lese v nedalekém kaňonu křičet ženu, ale nepodařilo se potvrdit, že by to byla ona. Velké vzrušení také vyvolal nález stop v lesnaté oblasti zvané Turpin Meadows, asi 8 mil od místa, kde se Olga ztratila. Nejprve se myslelo, že stopy jsou její, ale ukázalo se, že tomu tak není. Objevily se také zprávy o tom, že po nedaleké silnici Togwotee Pass Road viděli jít ženu, ale nepodařilo se ověřit, zda to byla ona. Pátrání pokračovalo až do října, dokud nepřišla mohutná sněhová bouře a pátrání nebylo nadobro odvoláno. Krátce po skončení pátrání byla v Bridgeportu v Nebrasce nalezena žena, která se údajně Olze podobala natolik, že muselo být vyloučeno, že by se jednalo o ženu, která se Olze podobala. 

V té době bylo toto zmizení považováno za velmi zvláštní, a to z několika důvodů. Jedním z nich bylo, že Olga v té samé oblasti lovila a rybařila od dětství a velmi dobře znala zdejší terén, což znamená, že se zdá nepravděpodobné, že by se mohla ztratit, a i kdyby ano, proč nevolala o pomoc nebo neodpověděla na volání, které se k ní vztahovalo? Carl byl údajně pryč jen 20 minut, takže by ho nemohla slyšet? Jak se jí také mohlo podařit tak dokonale uniknout psům a stopařům? Proč se vůbec zatoulala z místa na skále? To nikdo nevěděl, ale nápady tu byly. Jedna z myšlenek byla, že šla dolů k silnici a buď si stopla, nebo ji někdo unesl, ale proč by tam šla? Další možnost byla, že prostě zabloudila a potkalo ji neštěstí, ale to se při její znalosti oblasti zdálo nepravděpodobné, a opět, proč by se vydávala do divočiny? Mohlo jít také o útok medvěda, ale to by opět vyvolalo rozruch a žádné tělo ani stopy po útoku zvířete se nenašly. S přibývajícími informacemi se objevila i možnost, že utekla, aby začala nový život.

Ukázalo by se, že její manželství nebylo tak šťastné, jak se myslelo, když Olžina sestra tvrdila, že manželé byli na roztrhání, často se hádali a že Olga byla v manželství nešťastná a litovala, že svatba byla tak brzy. Podle tohoto scénáře použila Olga lov na losy jako záminku k útěku, protože věděla, že díky jejím schopnostem přežít v přírodě ji nikdo nebude moci sledovat. Pak už jí zbývalo jen dojít k nedaleké silnici a stopem se vydat vstříc novému životu. To by mohlo pomoci vysvětlit, jak se jí podařilo uniknout pátrací skupině, a také by to vysvětlovalo podivnost toho, že chtěla, aby její manžel pokračoval v cestě, zatímco ona si odpočine. Pokud utekla, pak to byl vlastně docela dobrý plán. Další, zlověstnější možností bylo, že šlo o nečistou hru. Zjistilo by se, že Carl chodil pět nebo šest let se ženou jménem Ella Tchacková, když se na plese seznámil s Olgou.

Bylo to zřejmě natolik vážné, že uvažovali o svatbě, a Ella byla údajně velmi rozrušená z toho, že Carl utekl s Olgou, až se tvrdilo, že vyhrožovala sebevraždou. Jiný svědek z jejího okolí zase tvrdil, že se Ella a Carl scházeli i po Carlově svatbě s Olgou, což Carl důrazně popřel. Vyvstala zde myšlenka, že Carl možná zavraždil Olgu, aby se zbavil manželství a vrátil se k Elle, a existovaly některé zlověstné indicie, které to podporovaly. Jednou z nich bylo, že později popřel své tvrzení, že byl pryč dvacet minut, a uvedl jiný údaj. Ještě usvědčující je, že domorodí průvodci si všimli, že cesta Carla Maugera od jeho ženy k místu, o němž tvrdil, že odešel, by ho udržela na dohled od místa, kde seděla, od chvíle, kdy ji opustil, až do okamžiku, kdy tvrdil, že se vrátil. Výňatek z Casper Star-Tribune o tom říká:

"Poukázali také na to, že země je sice členitá, ale otevřená, a že Mauger měl na dohled místo, kde podle svého tvrzení zanechal svou ženu, dokud nedošel na malou pěšinu, kde se prý otočil a vrátil se po svých stopách."

Pokud je to pravda, pak by se vůbec nedostala z jeho zorného pole. Vypadá to dost zlověstně, ale bez jakýchkoli skutečných důkazů o protiprávním jednání se nebylo čeho chytit a Carl Mauger nebyl nikdy stíhán jako podezřelý. Kuriózní je, že nedlouho poté byl zatčen a uvězněn poté, co si ho spletli s hledaným zločincem, který byl shodou okolností jeho dvojníkem a měl jméno Carl Mager. Podivné. Také, což je poněkud zvláštní, nebo se to dalo očekávat, záleží na vašem postoji, se Carl později znovu oženil, tentokrát s Ellou, se kterou chodil, když se oženil s Olgou. Náhoda, nebo ne? Nezbývá než si položit otázku, co se stalo s Olgou? Byla to tragická nehoda, nebo nečistá hra? Kam se ten den poděla a co se s ní stalo? Vzhledem k tomu, že se jedná o jeden z nejstarších odložených případů ve Wisconsinu a za celá desetiletí se neobjevily žádné nové stopy, se to pravděpodobně nikdy s jistotou nedozvíme.

Dvaačtyřicetiletá Susan Adamsová a její manžel Tom z texaského Austinu se už několik měsíců těšili na další velký kempování. Oba byli vášnivými táborníky, lovci a pozorovateli ptáků a jejich plánem bylo podniknout výlet do divočiny se skupinou Iron Horse Outfitters, přičemž jejich cílem měla být chráněná divoká oblast poblíž hranice Idaha a Montany zvaná Selway-Bitterroot Wilderness. Tato oblast se rozkládá podél pohoří Bitterroot a je drsným územím hustých lesů a vysokohorských parků o rozloze 1,3 milionu akrů, což z ní činí jednu z největších divočin v celé zemi. Manželé se na její průzkum velmi těšili, oba měli zkušenosti s pobytem v přírodě a v dobré náladě se do ní vydávali s renomovanou cestovní společností a zkušenými průvodci. Nebyl důvod tušit, že by to byl jiný než životní výlet, ale z této exkurze se měl vrátit jen jeden z nich.

Dne 2. září 1990 přijeli manželé do Idaho Falls připraveni na své dobrodružství, setkali se s majitelem cestovní kanceláře Artem Griffithem a o několik dní později se vydali na dlouhou cestu na koních nedotčenou divočinou do tábora outfitterů v oblasti Battle Lake. Tam je přivítal zbytek posádky, kterou tvořila skupina lovců, průvodců a táborový kuchař. Poté strávili zhruba týden volným poznáváním oblasti, lovem a svým koníčkem, pozorováním ptáků, než se Tom rozhodl vyrazit 29. září s některými lovci z tábora na noční lov. Susan se rozhodla, že zůstane v táboře, a poté, co doprovodila svého manžela na koni na hřeben, se rozloučila a vrátila se do tábora. Nikdo si tehdy neuvědomil, že to bude jejich poslední rozloučení.

Následující den kolem deváté hodiny ranní se Susan rozhodla, že půjde pozorovat ptáky na nedalekou louku. Počasí bylo jasné a klidné, a tak měla s sebou jen lehké oblečení, dalekohled a fotoaparát. Louka byla nedaleko a na krátkou túru, takže když řekla táborovému kuchaři, že tam míří, nikdo si z toho nic nedělal. Odešla, ale už se nevrátila. Zdálo se, že nikoho v táboře to až tak moc neznepokojilo, protože byl hezký den, louka byla tak blízko a Susan neřekla nic o tom, kdy se plánuje vrátit. Nikoho ani nenapadlo, že by mohlo být něco v nepořádku, dokud se Tom pozdě odpoledne nevrátil z lovu a ona se stále nevrátila.

Tom chvíli čekal, ale když se začalo stmívat, začal si dělat starosti. Vyšel na louku, kde našel stopy, které vedly pryč po stezce. Zvláštní je, že podle něj stopy v určitém okamžiku prostě náhle skončily přímo uprostřed té prašné stezky, aniž by z ní někam vedly. Podle Toma to bylo zneklidňující, jako by prostě zmizela přímo na místě, a říkal: "Šel jsem po stopách až na místo vzdálené asi 20 metrů od louky, kde se stopy zastavily." A pak řekl: "Tohle je místo, kde se stopy zastavily." Všude hledal další stopy, ale žádné tam nebyly a na jeho zoufalé volání mezi stromy odpovídaly zvuky tmavnoucího lesa. Pak se k němu přidali táboroví průvodci a lovci, mnozí z nich zkušení stopaři, ale ani oni už neměli úspěch a po nějaké době prohledávání okolí bez jakýchkoli stop po Susan se konečně setmělo, což je přinutilo zanechat snahy a jen doufat, že se Susan dostala zpět.

Následujícího rána byla Susan stále pryč, a tak bylo zmizení oznámeno úřadům. Bylo zahájeno rozsáhlé pátrání v celé oblasti v okruhu několika kilometrů, ale nic se nenašlo a operace musela být přerušena kvůli chladnému a sněhovému počasí, což bylo znepokojivé, protože Susan si s sebou nevzala žádné teplé oblečení ani vybavení pro přežití. Pátrání pak pokračovalo s obnoveným úsilím ženu najít, protože se mělo za to, že každá ztracená minuta je nebezpečná, pokud je Susan vůbec ještě naživu. Letadla, psi a stovky dobrovolníků pečlivě pročesávali oblast, dokonce chodili vedle sebe na vzdálenost paže od sebe přes velké úseky divočiny, aby nezůstal kámen na kameni. Bylo nalezeno několik roztroušených stop, které naznačovaly, že se snad jedná o někoho zraněného, ale byly tak vybledlé a nejasné, že nebylo jisté, zda vůbec patřily Susan Adamsové. Teorie, která se tehdy mezi strážci zákona rodila, byla, že se musela zranit a zemřít tam venku, a než bylo oficiální pátrání na zimu ukončeno, šerif Randy Baldwin řekl:

"Jsem nade vší pochybnost přesvědčen, že Susan Adamsová zemřela na následky zranění nebo z jiných příčin, které souvisely s tím, že se ztratila nebo zranila v divočině poblíž jezera Battle Lake. Rovněž se domnívám, že ostatky Susan Adamsové se stále nacházejí v této oblasti, ale domnívám se, že jakékoli budoucí organizované pátrání by nebylo účinné při hledání jejích ostatků."

Rodina byla tak zoufalá, že si dokonce najala věštce, který došel ke stejnému závěru a předpověděl, že Susan utrpěla zranění hlavy a nedaleko tábora zahynula. Ale pokud je to všechno pravda, proč tedy i přes tak podrobné pátrání nenašli žádné stopy po jejích ostatcích nebo dokonce vůbec žádné stopy po ní? Další myšlenka byla, že ji mohlo napadnout divoké zvíře a odtáhnout ji pryč, ale pokud by tomu tak bylo, předpokládá se, že by křičela, což by bylo slyšet v nedalekém táboře, a také nebyly nalezeny žádné stopy krve, roztrhané oblečení, žádné známky zápasu ani stopy nebezpečného zvířete. Je těžké uvěřit, že by se na ni vrhlo kruté divoké zvíře a odneslo ji zcela tiše, bez jakýchkoli známek krve nebo boje a aniž by za sebou zanechalo stopy. Krátce se uvažovalo i o nečisté hře, ale ani u Toma Adamse, ani u žádného z lovců či průvodců se nenašly žádné důkazy, že by měli se zmizením nějakou souvislost.

Co se stalo se Susan Adamsovou? Jak to, že se zatoulala tak blízko tábora a pak se vypařila, aby ji nikdo nenašel? Napadlo ji nějaké zvíře, nebo nějaká nekalá strana? Upoutalo její pozornost něco, co ji vyvedlo ven a zranilo? Nebo to bylo něco mnohem podivnějšího? Proč se neozvala a proč se nikdy nenašla žádná stopa po jejích ostatcích? A co je ještě děsivější, co znamenají ty stopy, které se právě zastavily uprostřed stezky? To se nejspíš nikdy nedozvíme a je to další bizarní případ, který se přidává ke značnému počtu podobných.

Některé z nejpodivnějších případů zmizení v divočině popsal David Paulides, badatel v oblasti pohřešovaných osob a autor knih na toto téma, ve své sérii knih Missing 411, a tyto příběhy se mohou pohybovat od lehce podivných až po zcela bizarní. Jedním z velmi podivných případů, o kterém se hodně mluví a spekuluje, je případ zkušeného lovce, který se vydal se skupinou přátel na lov, aby se pak ztratil z povrchu zemského a zanechal po sobě podivné stopy a záhady, které se dodnes nepodařilo vyřešit.

Dějištěm tohoto podivného případu jsou poněkud zlověstně pojmenované Šílené hory v severní části Skalistých hor v Montaně ve Spojených státech, kde byl v září 2014 na lovecké výpravě s přáteli Gregem Leitnerem a Joem Depewem osmatřicetiletý lovec losů Aaron Joseph Hedges. Výlet začal 3. září, kdy se skupina vydala z Cottonwood Lake Trailhead spolu se dvěma koňmi a mulou. Muži byli v dobré náladě, na výlet se těšili a vše šlo hladce, když mířili k místu zvanému Campfire Lake, ale narazili na překážku, když se jejich mezek splašil a Hedgesův spací pytel byl vyhozen ze stezky a ztratil se.

Byl to nešťastný zvrat událostí, ale naštěstí si skupina ponechala jiný lovecký tábor, který použila v předchozím roce, a naložila si nouzovou skrýš s dalšími zásobami pro případ, že by je někdy potřebovala. Mezi těmito zásobami byly i náhradní spací pytle apod. Dne 5. září se Aaron rozhodl, že se vydá na výpravu tímto směrem, k místu zvanému Sunlight Lake. Nebyla to pro zkušeného outdooráka nijak zvlášť hrozivá vzdálenost, navíc měl vysílačku, mobilní telefon a byl vyzbrojen střelnou zbraní a lukem, takže nikdo nad tím příliš nepřemýšlel, zvlášť když svým společníkům řekl, že jde jen pro zásoby a vrátí se před setměním. Netušili, že když se po stezce odplížil mezi stromy, bylo to naposledy, co ho někdo viděl živého.

Přišla noc, Hedges se neobjevil a ani druhý den se neobjevil. Skupina se mu mnohokrát pokoušela dovolat vysílačkou, ale nikdo nereagoval. Pohled na GPS vysílačku ukázal, že Hedges minul rozcestí, po kterém se měl dostat k cíli, a jeho pozice byla označena jako místo na samém okraji obrazovky. Ještě několik dní čekali v okolí a doufali, že k nim najde cestu zpět, ale žádné další zprávy nepřicházely a Aaron Hedges byl nakonec 8. září prohlášen za nezvěstného. Bylo zahájeno pátrání, a přestože snahu poněkud ztěžoval sníh, který oblast zasáhl, okolí bylo pečlivě prohledáno pomocí vrtulníků s infračerveným zařízením, koní a dvaceti týmů stopařských psů, které po pohřešovaném lovci neobjevily vůbec žádné stopy.

Teprve druhý den pátrání se konečně podařilo najít stopu. U potoka východně od jezera Sunlight Lake bylo nalezeno místo, kde se někdo pokusil rozdělat oheň pomocí krabičky cigaret, a poblíž byl nalezen měchýř na vodu, který měl Hedges u sebe, bederní popruhy jeho batohu a boty, které seděly úhledně vedle sebe, jako by je někdo pečlivě vyjmul a položil tam. Zvláštní bylo, že místo bylo nalezeno v oblasti, kterou pátrací týmy prohledaly teprve předchozí den, aniž by cokoli našly, a za záhadné bylo považováno i to, že by si vzhledem k prudce klesajícím teplotám a sněhu boty sundal a jen tak je tam nechal. Neobvyklé bylo také to, že procházející stopařští psi nebyli schopni zachytit pachovou stopu pohřešovaného muže, což bylo trochu těžko vysvětlitelné. To byla jediná Hedgesova stopa, která se během pátracích akcí našla, a vypadalo to, jako by se prostě vypařil, ale věci budou ještě podivnější, a to celých devět měsíců po zmizení.

V červnu 2015 pobýval turista jménem Roger Beslanowitch u příbuzných na místě zvaném Rein Anchor Ranch, když se vydal na procházku na vrchol nedalekého hřebene a narazil na něčí outdoorové vybavení, včetně batohu s mobilním telefonem, oranžové lovecké vesty, luku, oblečení, lovecké licence a několika rozházených obalů od müsli tyčinek. Bizarní bylo, že na vrcholu hřebene byl na skále položený také termoskový kelímek a poblíž otevřený energetický nápoj. Beslanowitch by hlásil, že si byl jistý, že tam někde musí být tělo, ale žádné nenašel, jen ty věci děsivě naskládané u stromu. Když se díky loveckým a řidičským průkazům v balíčku zjistilo, že patřily Aaronu Hedgesovi, úřady se po této nové stopě v odloženém případu vrhly, ale žádné stopy po lidských ostatcích nenašly.

Teprve v létě následujícího roku byly konečně nalezeny ostatky asi půl míle od místa, kde byla nalezena výstroj, což bylo celých 15 mil od místa, kde byl naposledy spatřen, a 6 mil od místa, kde byly nalezeny jeho boty, což znamená, že celou tu cestu po trase, která neměla žádné hlavní stezky, nějak prošel zasněženou divočinou bez bot. Ještě podivnější bylo, že oblast, kde byly ostatky nalezeny, byla na dohled od nedalekého ranče a hned vedle často používané cesty, což by znamenalo bezpečí, ale nikdy se mu nepodařilo k ní dostat. Jak je to možné? Zřejmě se zastavil, aby se napil na onom hřebeni, odkud by jasně viděl na dům, tak proč se prostě zastavil, svlékl se z oblečení a zemřel tak blízko bezpečí?

Celý případ je prostoupen podivnými detaily. Rozcestí, kterým se měl Hedges původně vydat až k cíli, bylo jasně vyznačené a viditelné a on byl vybaven GPS, přesto ho minul. Poté se mu podařilo postavit tábor, který se vyhnul kompletnímu prohledání stejné oblasti, pak si v mrazivém počasí sundal boty a nějakým způsobem se mu podařilo ujít 6 kilometrů v drsném terénu mimo stezku sněhem, což úřady považují za velmi nepravděpodobné, protože by to byl neuvěřitelný výkon i pro toho nejotrlejšího přeživšího. Proč si vlastně sundával boty? Pak je tu skutečnost, že psi nemohli zachytit jeho pach, a to vše je přerušeno zbytkem jeho věcí a jeho tělem, které tam bylo vyhozeno prakticky přímo na vrcholu obydleného ranče. Příčinu smrti se také nepodařilo určit, protože lebka ani žádná z kostí nevykazovala žádné trauma svědčící o nějakém zranění. Co se tu děje?

Teorií se objevilo mnoho, od těch pravděpodobných až po ty, které jsou daleko za hranou. Oficiální vysvětlení zní, že byl pravděpodobně podchlazený a dezorientovaný, což způsobilo jeho bezcílné bloudění a podivné chování. Možná se dokonce záměrně vyhýbal pátracím týmům a tomuto ranči, aby zakryl skutečnost, že možná se svými přáteli lovil v zakázaných oblastech a pytlačil. Další teorie jsou rozhodně okrajovější, včetně rozšířené představy, že nějakým způsobem přešel do jiné dimenze nebo portálem. Jeden z uživatelů Redditu na fóru Missing 411 s přezdívkou "DapperWinner" vysvětluje svůj pohled na tuto teorii a to, jak se shoduje s mnoha podivnějšími detaily, následovně:

"Zatáčka na cestě: Aaron opustil své lovecké kamarády, aby se vydal ke kešce, která byla vzdálená pěší túru, byla tam viditelná cesta a jasná odbočka, po které mohl vystoupat nahoru a dostat se ke kešce. Domnívám se, že se stalo to, že někde těsně před touto odbočkou nebo na ní 'přešel' do jiné dimenzionální reality. Bylo už pozdě a jeho kamarádi se mu snažili dovolat přes vysílačku a opravdu mu pingli GPS. V tu chvíli se podle mě nějak na zlomek minuty nebo tak nějak mihnul zpátky do této reality, právě tak dlouho, než GPS zhasla, a pak se mihnul zpátky. Nejsem na tyhle věci odborník, takže mi promiňte ty výrazy.

Boty: Psi se také nemohou dostat na stopu. Nyní se psy se domnívám, že důvod, proč ho nemohou najít, je ten, že tam doslova není, je v nějaké jiné dimenzionální realitě, která překrývá tu naši. Dále v případě, že najdou jeho boty a další předměty PO tom, co pročesali určitou oblast u hřebene. Podobné věci se staly i v jiných případech, a tak jsme přišli s teorií, že co když se jeho předměty nějak přematerializovaly zpět do naší reality? Řekněme, že v dimenzi, ve které se nachází, se jakékoli špatné počasí, které se děje v té naší (Sníh), neděje tam, kde se nachází on. Takže si třeba odpočine a sundá si boty, aby si odpočinul, a ty předměty se nějak znovu objeví v naší realitě a on je ztratí. To by vysvětlovalo, proč byly jeho boty nalezeny jen tak položené, jako by je tam někdo položil. Protože byly.

Balení: Měsíce uplynou a někdo najde Aaronův živý plot batoh a pitné zařízení s výhledem na pozemek s viditelnými lidskými domy a stavbami. Řekněme, že se Aaron na toto místo opravdu dostal a myslím, že věděl, kam jde, a očekával, že najde tyto lidské nemovitosti. Ale je tu jedna věc: V té jiné realitě tam fyzicky nebyli! Vydal se na onen hřeben v očekávání, že tam najde domy, ale nenašel. A opět se jeho předměty nějak znovu zhmotnily zpět do této reality, kde je našel soused. A teď se ty spekulace stávají trochu bláznivými: Vymysleli jsme si, že co když v alternativní realitě, ve které narazil, plyne čas jinak. Protože jeho batoh našli tuším o rok nebo tak nějak později? Co když ať už je kdekoli, připadalo mu, že se ztratil, jen den nebo dva, ale v naší realitě uplynul rok? Jak jsem řekl, je to z naší strany jen spekulace, ale těžko se mi věří, že batoh s jídlem tam dokonale ležel rok, aby ho někdo objevil, aniž by ho zpustošila divoká zvěř."

Co se stalo s Aaronem Hedgesem? Ztratil se a podlehl stresu prostředí? Jedná se, jak tvrdí úřady, o případ psychózy způsobené podchlazením? Pokud ano, co si pak máme myslet o všech těch podivných stopách, které kolem celé věci krouží? Nebo se jedná, jak tvrdí některé podivné teorie, o něco ještě bizarnějšího, co už nedokážeme pochopit? Jediné, co o tomto podivném případu skutečně víme, je, že Aaron Hedges bez vysvětlení zmizel, jeho ostatky se stejně záhadně znovu objevily a kromě něj a stromů nikdo neví, co se mu přesně stalo.

Nakonec se dostáváme k případu Terrence Shemela Woodse mladšího z Capitol Heights v Marylandu, který se ve svých 26 letech docela dobře uplatnil jako filmař. Vystudoval v Anglii, pracoval na mnoha televizních pořadech a dokumentech, včetně několika, které ho zavedly do drsné přírody na natáčení v tak vzdálených místech, jako je Turecko a Aljaška, takže mu drsné podmínky nebyly cizí. V roce 2018 Woods pracoval pro londýnskou produkční společnost Raw TV, která se specializuje na outdoorové snímky a je asi nejznámější díky reality show Gold Rush na Discovery Channel. V říjnu téhož roku byl přizván, aby strávil několik týdnů v odlehlé divočině Montany a Idaha a pracoval na dokumentu pro britský pořad Whitewater, v této epizodě o opuštěném zlatém dole Penman Mine, který leží v místě zvaném Nez Perce Clearwater National Forest v srdci severního a středního Idaha. Terrence tam byl s dalšími 12 členy štábu a zpočátku byl údajně v dobré náladě, ale věci se měly zvrtnout.

Dne 5. října 2018 strávil štáb celý den v dole natáčením. Byl to poměrně odlehlý, drsný a hornatý terén, ale všichni měli s tímto druhem natáčení poměrně velké zkušenosti a nebylo to nic, co by nezvládli. Lesy prý byly ten den klidnější než obvykle, což většina přičítala jen únavě. Když štáb začal dokončovat denní práce, stalo se něco velmi zvláštního, když se Woods bez zjevné příčiny rozběhl a běžel dál přímo z povrchu zemského. Vedoucí produkce, který byl toho všeho svědkem, později ve výpovědi Woodsovu otci řekl:

"Takže jsme dneska končili a váš syn mluvil s jedním z horníků. Byl jsem v jednom z vozů a dělal nějakou práci, když váš syn horníkovi řekl, že si musí jít ulevit. Něco mi říkalo, něco jako vnitřní pocit, abych se podíval poblíž útesu, u kterého byl váš syn, a když jsem se tam podíval, uviděl jsem jen vysílačku ležet na zemi. Původně jsem si myslel, že váš syn spadl z útesu, tak jsem vyskočil z auta a okamžitě tam běžel. K mému šoku byl váš syn už 15 metrů pod útesem a běžel jako zajíc. Nikdy jsem nikoho neviděl běžet tak rychle. V tu chvíli jsem zakřičel na posádku, aby nasedla do vozidla a jela k hlavní silnici. Pokračoval jsem dolů z útesu za vaším synem, ale on běžel dál. Vzhledem ke svému profesionálnímu výcviku v SAR jsem za ním přestal běžet z obavy, že by se ještě více vyděsil. Vrátil jsem se tedy nahoru a posádka vašeho syna na hlavní silnici nenašla. V tu chvíli jsme našli první dům s telefonem a nahlásili jsme pohřešování vašeho syna."

Při svém náhlém útěku do divočiny měl u sebe mobilní telefon, ale nechal u sebe vysílačku a batoh s věcmi. Když úřady dorazily na místo, už se stmívalo a po předběžné obhlídce oblasti, při níž nebyly nalezeny žádné stopy po pohřešovaném muži, bylo následujícího rána zahájeno ostré pátrání. Pátrací týmy použily psy, vrtulníky a infračervené kamery, ale nepodařilo se jim najít po Woodsovi ani stopu, dokonce ani psi nedokázali zachytit pach. Napadla také čerstvá vrstva sněhu, přesto se nepodařilo najít žádné stopy a jeden z členů pátracího týmu prohlásil, že "jako by tam vůbec nebyl". Po týdnu bezvýsledného pátrání bylo pátrání odvoláno. Mezitím se objevilo několik podivných stop.

Zjistilo se, že ačkoli Woods plánoval být v Idahu až do poloviny listopadu, napsal svému otci, že se vrátí 10. října, aniž by to jakkoli upřesnil, a bylo to o to podivnější, že nikdy nebyl známý tím, že by zkrátil nějaký úkol. Někteří přátelé a rodina by také řekli, že se v týdnech předcházejících natáčení choval ohledně této cesty nezvykle úzkostlivě a že vyjádřil své přání nejet. To všechno pro něj bylo velmi neobvyklé, protože Woods byl vždy velmi nadšený ze své práce a dobrodružství, která s sebou přinášela. Ne každý s tím však souhlasí a jeho starší sestra Sharnia Tisdaleová řekla:

"Mluvila jsem s ním, než šel ven, a zdálo se, že je v pořádku. Chystal se jít ven a dělat práci s filmovým štábem a chystal se vrátit domů, nic nenormálního a nechoval se jinak. Mluvíme spolu pořád. Není to typ člověka, který by jen tak utekl nebo něco takového udělal, takže se mi to zdá neobvyklé, ale víte, já tam nebyl, takže se můžu řídit jen tím, co říkají. Procestoval celý svět, opravdu rád dělá televizi, je to milující a starostlivý člověk a vůbec dobrý člověk."

Poněkud zvláštní je také to, že ráno v den svého zmizení poslal otci strašidelné záběry řeky protékající kaňonem, aniž by to jakkoli vysvětlil nebo k tomu měl nějaký zřetelný důvod, a ačkoli se tehdy nad tím nikdo nepozastavoval, nyní to působí poněkud děsivě. Zdá se také, že mezi Woodsem a vedoucím produkce došlo k nějakým neshodám, i když není známo, jakou to mohlo mít souvislost. Po celém regionu byly rozeslány letáky a rodina pokračovala v dobrovolném pátrání, ale nikdo po něm nenašel žádnou stopu a vzhledem k mrazivému a zasněženému počasí byla jen malá naděje, že by se odtamtud dostal živý. Bylo to skutečně nepochopitelné, protože Woodsova rodina trvala na tom, že nikdy nebral drogy a neměl žádné psychické problémy ani osobní problémy, takže bylo o to neobvyklejší, že se takhle náhle vytratil. I když je snadné pochopit, jak se někdo mohl v tomto zrádném a nehostinném terénu ztratit, co způsobilo, že se tento normálně racionálně uvažující jedinec prostě rozhodl najednou všeho nechat a utíkat přes útes, aby pokračoval v cestě do té odlehlé krajiny a vypařil se ve vzduchu?

Rodina se mimo jiné domnívá, že se mohl z nějakého důvodu bát některého z členů posádky, a to do té míry, že mohl mít pocit, že je v ohrožení života, ale úřady uvedly, že nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o cizí zavinění. Podle jejich názoru utrpěl nějaký psychický zlom a možná tam dokonce plánoval spáchat sebevraždu, což však neodpovídá jeho zjištěné povaze a psychické historii. Woodsův otec totiž obvinil policii, že se případem řádně nezabývala kvůli rasismu. Dalším poněkud zlověstným scénářem je, že ho možná zavraždil některý z členů posádky, ale o tom neexistují vůbec žádné důkazy a nikdo z nich nikdy nebyl považován za podezřelého. Další, okrajovější myšlenky jsou, že ho unesla nějaká paranormální síla poté, co ho vylákala do lesa, nebo že prošel nějakým portálem.

Co se stalo s Terrencem Shemelem Woodsem mladším? Proč se najednou rozhodl takhle utéct a zapsat se do kroniky podivných zmizení? Šlo o nečistou hru, sebevražedné sklony, přání zemřít, nebo o něco možná ještě podivnějšího? Případ nebyl dodnes vyřešen a stále pronásleduje rodinu, přátele i ty, kteří by chtěli hledat odpovědi. Co přitahuje tolik záhadných zmizení v divočině? Je to jen důsledek samotného terénu a divočiny, nebo se tu děje ještě něco jiného? Ztratili se ti lidé prostě jen tak nebo podlehli přírodním živlům, a pokud ano, jak si vysvětlit všechny ty podivné detaily? Neexistuje způsob, jak skutečně zjistit, co se děje, a v současné době mají některá divoká místa skutečně mnoho podivných záhad a lidé mají stále ve zvyku se sem nikdy nevracet.