PLATÓN, PYTHAGORAS A JESKYNNÍ FYZIKA: VÉDY, MEZOPOTÁMIE A HUDBA SFÉR (1)

Jakýkoli výzkum ohledně fyziky tvořící základ světového systému sítě by byl nekompletní, kdyby nebyla zmíněna Mezopotámie, protože je to právě zde, na rozcestí starodávného Středního východu, kde se setkaly kultury Egypta, Sumeru, Babylonu a Indie. K zvláštním spojitostem mezi mezopotámskou civilizací a dávnými védskými civilizacemi se vyjádřil nejeden autor, a lze oprávněně tvrdit, že Mezopotámie vděčí za svou sofistikovanost a kosmologii odkazu z Východu. Bylo to zde, kde byly mimořádnou měrou spojeny planetární pohyby s číselnou teorií a hudbou. Sám Platón, jak uvidíme, vděčil za mnohé své číselné kódy vlivu pythagoreismu, a ten zase mezopotámským civilizacím. Řádné pochopení systému sítě a souvisejících kosmologií se tedy neobejde bez uvážení masivního vlivu, který civilizace „mezi řekami“ měly na její vývoj, a zejména na vývoj hudby. Pro toto pochopení není zásadnějšího a významnějšího díla, než toho, které vytvořil profesor Ernest G. McClain.

A. Jednotná intence symbolu a hudební kódy

V mých dřívějších pojednáních jsem dlouze referoval o představě, které říkám „jednotná intence symbolu“, což je myšlenka, že dávné mýty byly pečlivě zkomponovanými, víceúrovňovými strukturami, určenými k zašifrování ohromného množství technických informací, které by mohly být rozšifrovány, až by věda pokročila do obdobného stavu vývoje, jaký měla společnost, která mýty původně vytvořila. Předpokládal jsem, že tato „mytologická tvorba“ byla úmyslným činem nějaké elity či elit z období po kosmické válce, usilujících o metodu, kterou by uchovaly a předaly technické informace ve formě, která by přetrvala v průběhu času. Pokud bychom mohli studie jako "Hamlet’s Mill" od de Santillany a von Dechend, nebo "Pythagorean Plato" a "The Myth of Invariance" od Ernesta G. McClaina brát jako ukazatele, tento program byl velmi úspěšný, protože tyto mýty, od Skandinávie po Polynésii, v sobě nesou zašifrovanou spoustu astronomických, geometrických a hudebních údajů.

1. Hudba jako první fyzikální sjednocení a hudební významy panteonů

Rozhodně nejsem jediný, kdo si tohoto víceúrovňového symbolismu, skoro až slovních hříček, nacházejících se v dávných mýtech, všiml. McClain se vyjadřuje k tomuto fenoménu ve védských textech a podotýká, že existují přinejmenším čtyři současně se objevující „jazyky“ či styly vyjádření:

1) Jazyk neexistence (Asat)
2) Jazyk existence (Sat)
3) Jazyk představ a obětování (Yajna)
4) Jazyk ztělesněné (Rta) vize (Dhih)

Tyto čtyři jazyky jsou projevy vnímání, které se urovnávají hlavně pomocí modelu zvuku. Je to opětovný výskyt podobných čísel, v podobném pořadí, od indické Rgvédy po Babylon, Egypt a Řecko, co naznačuje nějakou základní společnou spirituální a filozofickou tradici. Pro McClaina byla hudba „jedinou silou schopnou promítnutí filozofické syntézy“, protože hudba byla první fyzikální unifikací. Tento hudební kód se ve védské tradici projevuje jako hymny a hudební numerologie, které spojují Slunce, Měsíc, a planety s indickým panteonem, „v němž synové dávají vzniknout vlastním matkám a všichni jsou počítáni“. Při snaze dešifrovat tyto hudebně-číselné kódy je Platón pro McClaina jakousi formou "Rosettské desky" „pro obtížněji srozumitelnou vědu dřívějších kultur“. Ze všech těchto kultur byla ta védská zdaleka nejstarší, a její mýty a hymny byly ve skutečnosti kódy hudební vědy:

Čísla, o která se rgvédský člověk zajímal, definují střídavá ladění pro hudební stupnici. Hymny popisují čísla poeticky, rozlišují „soubory“ podle tříd bohů a démonů, a popisují tónové a aritmetické souvislosti pomocí živé sexuální a prostorové metafory. Védy se zabývaly těmi neměnnostmi, které se staly středem pozornosti v řecké teorii ladění. Protože se tito básníci omezovali na celá čísla, či přirozená čísla, a stále používali nejmenší možná celá čísla v každém tónovém kontextu, umožnili nám znovuobjevit jejich výtvory metodami pythagorejské matematické harmonie.

K nashromážděným úrovním významu spojeným s „jednotnou intencí symbolu“ teď můžeme přidat nové chápání „bohů“:

1) Na té nejprozaičtější úrovni představují bohové skutečné „lidi“ nebo bytosti, které jsou v kontaktu s lidstvem.
2) Na druhé, hlubší úrovni, mohou být jména bohů titulární, naznačující nějakou planetu či jejího vládce, či vládnoucí rod.
3) Na třetí úrovni představují názvy tříd bohů také řady tónů vytvořené určitými matematickými vztahy.

Zde je jisté vodítko, protože jak bylo možné vidět v mé knize "The Cosmic War", je ještě další vzorec, který se z mezopotámských a egyptských textů vynořuje:

Hory ≈ Planety ≈ Bohové ≈ Pyramidy, kde symbol ≈ znamená „je spojeno s“. K tomuto vzorci nyní můžeme přidat nový prvek: Hory ≈ Planety ≈ Bohové ≈ Pyramidy ≈ Hudba. Proč ale spojovat hudbu s horami, pyramidami a planetami?

Odpověď na tuto otázku vyvstává z pečlivého uvážení McClainova dešifrování „hudební paleofyziky“ mýtů pythagoreismu a platonismu. Je to hudba, co dodává hierarchii uspořádání jinak nekonečným a chaotickým sledům čísel:

To, co potom zkoumáme, je vlastně oblast teorie čísel, ve které hudba utváří problémy, jelikož hudební vzorce povyšují určitá čísla do důležitého postavení, které by jim čistá teorie čísel nepropůjčila. Hudební hodnoty vnášejí do číselné sféry hierarchii, jak si ukážeme… sudá čísla, která definují oktávovou matici, jsou „ženská“, lichá čísla, která naplňují tuto matici „tónovými dětmi“ jsou „mužská“, a menší čísla definují intervaly většího významu. Nebo řekneme-li to ve stylu Reného Schwallera de Lubicze, hudba představuje funkce, které symbolizují čísla. Jinak řečeno, to, co určité číselné vztahy v dávných mytologických textech vlastně dělají, je, že definují systémy ladění ve snaze redukovat chaos harmonických řad na organizovatelný systém. Proč tomu tak je si žádá trochu vysvětlení jednoduchým názorným příkladem.

Každý hudební tón má přirozenou harmonickou řadu harmonických tónů, které se nad ním a pod ním táhnou do nekonečna. Problém je, že každý „harmonický tón“ či „alikvotní tón“ se snižuje v intervalovém vztahu k jeho základnímu tónu, čím výše člověk půjde. Když se posadíte k akustickému pianu, stisknete tiše tón „C“, a pak uhodíte na tón „C“ o oktávu níže, uslyšíte toto tiše zahrané „C“, jak vibruje v sympatetické rezonanci s tónem, na který bylo uhozeno. Nyní přejděte o kvintu na tón „G“ a experiment zopakujte. Stiskněte tiše „G“, a uhoďte na tón „C“. Opět uslyšíte tiše držený tón „G“, jak sympaticky vibruje se zahraným tónem „C“. Zase jděte o kvartu výše – všimněte si, že se interval zmenšuje – na další tón „C“, tiše ho stiskněte, a uhoďte na tón „C“ o dvě oktávy níže. Tiše držené „C“ bude opět vibrovat.

Opakování tohoto postupu nevyhnutelně povede k tónu, který na klávesách piana neexistuje, ale v přirozené harmonické řadě „C“ ano, a tento tón se nachází v mezeře mezi A a Bb. A jak se intervaly dále zmenšují, přidává se více a více tónů, které na klávesách neexistují. Naše současná hudba – a zejména pak klávesové nástroje – byla temperována či vyladěna do uměle vytvořené řady harmonických tónů, která na klávesách umožňuje v rámci oktávy všech dvanáct tónů, aby fungovaly v jakékoli hudební tónině, aniž by bylo nutné zastavit kvůli přeladění celého nástroje. Platón ve svém díle "Republic" zašifroval toto „rovnoměrné temperování“ jako politickou filozofii:

„Potřeba temperování čistých intervalů, definovaných poměry celých čísel“, tedy harmonické řady jak se přirozeně objevuje se svými nekonečnými harmonickými tóny pro každý tón, „je jedním z hlavních námětů Platónova díla "Republic". V jeho alegorické formě se ‚občané‘, představující tóny stupnice, nesmí dožadovat ‚tak úplně toho, na co mají nárok‘, ale musí myslet na ‚to, co je nejlepší pro město‘.“

Musejí tedy být ochotni podvolit se drobné matematické úpravě, což jim umožní pracovat mezi sebou harmonickým způsobem. Zde je klíčem číslo dvanáct, protože poukazuje přímo na Mezopotámii a její „šedesátkovou“ číselnou soustavu, která, jak uvidíme, byla zvlášť uzpůsobená, aby vyřešila problém ladění, a na tajemství udržované těmito kulturami a předávané prostřednictvím Pythagorejců. Poukazuje také na dvanáct znamení zvěrokruhu, s tím se dostáváme blíže k souvislosti mezi hudbou a astronomií.

-pokračování-