Patomský kráter aneb záhada "Hnízda Ohnivého Orla" --- Lokalizace: 59°17'4.16"S 116°35'22.34"V (6)

„Již za sovětských dob se naše laboratoř „Metropolitního Ústavu Mechanických Anomálií“ (IPM) při Moskevské Akademii Věd v rámci teritoria bývalého Sovětského Svazu specializovala na analýzy a studie vedoucí k posouzení hloubky průniku těles, která se pohybovala ve velkých rychlostech a v těchto rychlostech se „zavrtávala“ do půdy.“, říká doktor fyzikálních a matematických věd a vedoucí laboratoře na vlnovou dynamiku („IPM – RAS“), Igor Simonov.

Takže když jsme od našich kolegů ze „Sibiřské Akademie Věd“ obdrželi fotografie velmi neobvyklého „Patomského kráteru“, rozhodli jsme se využít svých vlastních zkušeností, speciální technologie a postupů k tomu, abychom se dozvěděli něco bližšího o objektu, který je činitelem této anomálie.

Po několika měsících intenzivní práce dr. Simonov a jeho kolegové zveřejnili monografii pod názvem „Matematické a experimentální simulace vzniku unikátního Patomského kráteru“. Tato monografie prakticky okamžitě způsobila rozruch na všech úrovních ruského vědeckého establishmentu a mnohými je dodnes považována za neuvěřitelně skandální záležitost.

Profesor Igor V. (nepřeje si zveřejnit příjmení) z výše uvedeného vědeckého ústavu říká:

„Nakonec jsme vytvořili model založený na dvou předpokladech. V týlu kopce došlo k prudkému nárazu tělesa o vysoké molekulární hustotě látky, ze které bylo vytvořeno. Všechny dílčí experimentální modely ukazují na to, že dané těleso bylo válcovitého nebo kulovitého tvaru, jelikož nebylo schopné proniknout hlouběji pod povrch. Tento design tak způsobil situaci, kdy bylo k povrchu zemskému vytlačováno obrovské množství hornin. V určité hloubce byl objekt zastaven ve chvíli těsně před dosažením poměrně rozsáhlé podzemní dutiny, která byla naplněna plynem pod vysokým tlakem."

Existence těchto podzemních plynných „čoček“ je geologům velmi dobře známá. Plyn v takové situaci funguje jako píst.

„V této souvislosti jsme vyhotovili stovky a stovky modelů.“, pokračuje vědec, „Ale všechny výpočty ukazovaly na reálnost našich předpokladů. Navíc jsme ve speciálně vytvořených laboratorních podmínkách simulovali dva velmi náročné experimenty, kdy jsme namísto vápence z prostředí „Patomského kráteru“ použili říční písek a žulové segmenty. V obou případech vznikl tvar a velikost kráteru, které byly v přímém souladu s přírodními charakteristikami „Patomského kráteru“.

Dobře, ale co je to tedy za tajemný „válcovitý objekt“?

A vědec odpovídá:

„Nemám tušení. Jsem odborníkem na mechaniku těles a nemohu kvalifikovaným způsobem odpovědět na vaší otázku. Ale abych byl upřímný, mohu s jistotou říci dvě věci. Především jsem se za celou svou životní kariéru s ničím tak podivným nesetkal. A za druhé. Ono těleso, které se vnořilo na daném místě pod zem, nebylo rozhodně přirozeného původu.

Jde o umělou technologii. A věřte, že jako pragmatickému vědci mi činí velký problém o tom takto hovořit. Mnohé z tohoto mého tvrzení nejde nijak prokázat, ale za více jak 30 let mé výzkumné práce jsem si vytvořil takový specifický druh intuice. A ta hovoří jednoznačným jazykem. Ať je to jak chce, je „Patomský kráter“ zcela jedinečným fenoménem. Takže ať je tam co chce, mělo by to být vykopáno. Anebo ne?“

Máte nějakou povědomost o velikosti onoho záhadného útvaru?

„Podle našich výpočtů je toto těleso dlouhé 6 až 16 metrů s průměrem v jeho přední části asi 3 metry. Ovšem tyto údaje mohou být ve skutečnosti velmi zavádějící, jelikož nám není známá rychlost, ve které objekt narazil do původního svahu.“

Může být objekt poškozen? Mohlo dojít k výbuchu?

„Můžeme s pravděpodobností hraničící s jistotou říci, že nedošlo k žádnému výbuchu. Jednoznačným důkazem toho je forma samotného kráteru. Kousky skály nejsou náhodně rozptýlené na velkém území, ale byly jemně a velmi pomalu vytlačovány ze země.

Mimochodem právě tato okolnost nás stále nutí k další myšlence, kterou uvádíme také v naší monografii. Jde o to, že jisté indicie zase spíše naznačují, jako by se těleso pomalu (jako krtek) zavrtávalo pod zem.“

Jak hluboko se mohl objekt dostat pod povrch?

„Asi tak 100 až 300 metrů. Ale zase upozorňuji na důležitý chybějící fakt a tím je přesná rychlost tělesa ve chvíli nárazu. Takže můžeme poskytnout jen hrubý odhad.“
Je zajímavé, že hloubka, kde se nachází „tajemný válec“, kterou uvádí dr. Simonov z „„Metropolitního Ústavu Mechanických Anomálií“ (IPM) při Moskevské Akademii Věd, je v naprostém souladu se získanými poznatky členů expedice „Patomský kráter – 2006“.

Především se shoduje s názory profesora „Irkutské státní technické univerzity“ a doktora geologicko-mineralogických věd, Alexandera Dmitrieva. Jeho magnetometrická měření uvádí hloubku neznámého tělesa kolem 150 metrů.

Aniž bychom o to nějak usilovali, dostali jsme se zcela přirozenými cestami odborného výzkumu do pozice, kdy musíme čelit velmi zajímavé skutečnosti. Všechny dosavadní cesty nás přivádí před fakt existence jakéhosi umělého tělesa vnořeného hluboko pod zemský povrch v oblasti uprostřed Sibiře.

Čelíme zcela reálné skutečnosti, která je však natolik bizarní, že o ní každý druhý odmítá nahlas byť jen uvažovat. Stáváme se součástí něčeho skutečně výjimečného. Něčeho, s čím nikdo z nás ani v tom nejdivočejším snu nepočítal.

Stojíme před skutečností, že dvě nezávislé studie přináší velmi podobné výsledky. Tuto skutečnost prostě nelze přehlédnout. Zdá se, že jsme zjistili, v jaké hloubce se neznámé těleso nachází.

A nyní musíme zjistit, jak se k němu dostat.