Patomský kráter aneb záhada "Hnízda Ohnivého Orla" --- Lokalizace: 59°17'4.16"S 116°35'22.34"V (1)

Před několika lety podnikla „Komsomolskaja Pravda“ a sibiřská pobočka ruské „Akademie Věd“ velmi zajímavou expedici do oblasti tajgy ve východní části Sibiře. Vědci a novináři se bok po boku vypravili na bezesporu jedno z nejzáhadnějších míst na naší planetě se snahou objasnit alespoň zčásti cosi, co dodnes tradiční věda prostě není schopná vysvětlit.

Zeptám se tedy rovnou. Znáte tajemstvím opředený „Patomský kráter“? V oblasti Jakutska se mu říká „Hnízdo Ohnivého Orla“. Záhy zjistíte, že tento přídomek je zcela oprávněný a v podstatě ani on sám nevypovídá nic o hloubce jednoho z nejmysterióznějších míst planety Země. Tento nesmírně zvláštní přírodní útvar objevil v roce 1951 ruský geolog Vladimír Kolpakov.



Od této doby se vědci z celého světa za spolupráce s ruskou Akademií věd snaží zjistit, s čím mají co do činění. Již první výsledky odborných analýz vědce doslova přibily k židlím. V oblasti Patomského kráteru je dvakrát nižší radioaktivita, než kdekoliv v okolí. Nejde o chybu, skutečně máme na mysli 2x nižší radioaktivitu. Dodnes není tento fenomén vysvětlen, i když do dnešní doby bylo provedeno již několik set opakovaných měření.

Dále bylo zjištěno, že uvnitř kráteru je cosi „živého“. Něco se v jeho nitru pohybuje. Tento fakt se zjistil prostřednictvím tzv. „akustické spektroskopie“ a prostřednictvím speciálních mikrofonů, které byly spuštěny do kráteru. Zároveň se zjistilo, že mezi kameny se nachází neobvykle velké průrvy, jako kdyby zem nebyla slehlá. To by mohlo naznačovat, že tento útvar je poměrně velmi mladého data.

A čeká na nás další překvapení. Jde o doposud neobjasněné náhlé zmizení jakutské rodiny o několika generacích, která bydlela nedaleko „Ohnivého Orlího Hnízda“. Ještě rok před výše uvedenou expedicí bylo ze strany vědců se zástupci této rodiny hovořeno. Její členové vyprávěli až neuvěřitelné příběhy, které zažili a které se vztahují k Patomskému kráteru. Všem, kteří jsou do tohoto případu nějak zainteresováni, je jasné, že členové této rodiny nemohli zemřít přirozenou smrtí.

Hračky, oblečení a různé cenné věci se nalezly roztroušeny v domě i v lese kolem domu. Případ podivného zmizení velmi početné rodiny se dostal i do těch nejvyšších ruských míst a byl činěn velký tlak na orgány vedoucí vyšetřování. Vyšetřování probíhá již bezmála dva roky, ale bez jakéhokoliv zjevného výsledku.

Psychotronikové nejsou schopni na místě vůbec pracovat. Jakoby nějaká síla úspěšně blokovala jakoukoliv alternativní snahu přinést vysvětlení. Co vyhnalo početnou rodinu z jejich domku? Na místě nebyly zjištěny žádné stopy po násilí, nic takového. Co se tu stalo?

Ale jistě. Na naší planetě existuje velké množství různých anomálních míst a zón. Zřejmě nejznámější bude Bermudský trojúhelník a místa jemu podobná. Od nepaměti se vede spor mezi vědeckým světem a nadšenci z oblasti alternativy o tom, jaké jsou příčiny anomálních jevů v těchto místech.

A vědecký svět přichází se svým vysvětlením. Ovšem když v loňském roce na jedné z vědeckých konferencí sibiřské pobočky ruské Akademie Věd přišla řeč na téma „Patomský kráter“, zavládlo v sále naprosto nezvyklé hluboké ticho.

Představte si staroegyptskou pyramidu čnící nad sibiřskou tajgou, ale to není nic proti skutečné realitě. Nad zelenou sibiřskou tajgou se vypíná ponurá šedá hora s jakoby nožem odříznutým vrcholem s jakousi zvláštní vybouleninou uprostřed kráteru. Počítače sibiřské pobočky „Akademie Věd“ vypočítali, že na výstavbu takového monumentu by bylo zapotřebí kolem 680 milionů tun kamenných bloků nebo kamenů.

A co na to říká její objevitel?

„V létě roku 1949 jsem zkoumal Bodajbinskou lokalitu v Irkutské oblasti pro geologické mapování SSSR.“, říká Vadim Kolpakov. „Když jsem poprvé spatřil tento kráter, pomyslel jsem si, že jsem se dočista zbláznil. Z dálky se to podobalo gigantické šachtě. Dokonce jsem si v duchu říkal, copak tu žijí nějací lidé? Jde totiž o naprosto pustou lokalitu. Ani pracovní tábory NKVD tu nebyly. To jsem věděl s naprostou jistotou.

Jako druhá věc mne napadlo, že by mohlo jít o nějaký neuvěřitelný archeologický artefakt. Ovšem se vší úctou místní Evenkové a Jakutové nejsou staří Egypťané. Tak nevím. Prostě nevím, co to je, ale od chvíle, kdy jsem to objevil, mne existence tohoto útvaru doprovází každý den. Zdá se mi o tom a neustále se v mysli musím k této anomálii vracet. Ví Bůh, co to nakonec je.“



Oběti smrtelné pasti

Později se Kolpakov od kočovných komunit v jakutské oblasti dozvěděl, že se tomuto místu mezi domorodci říká „Hnízdo Ohnivého Orla“. Tehdy mladého geologa ujistili v tom, že zvířata se tomuto místu již z dálky vyhýbají, nebo se stávají neuvěřitelně krotcí a přestávají se bát člověka. I lidé prý zde mají nesmírně bizarní pocity.

Je zvláštní, že od dob objevu uvedeného útvaru bylo do těchto míst realizováno hned několik expedic, ale ani v jednom případě nejsou veřejně dostupné informace o jejich podrobném průběhu. K dispozici jsou pouze různá obecná vědecká prohlášení a závěrečná souhrnná zpráva, ze které ovšem nelze také nic konkrétního zjistit.

Teprve v roce 2005 se podařilo zafinancovat a uskutečnit první nezávislou expedici, které se zúčastnili vědci ze sibiřské Akademie Věd a korespondent listu „Komsomolskaja Pravda“. Tato expedice ještě ani pořádně nezačala a stalo se cosi nesmírně zvláštního.


Patomská anomálie se tyčí do výšky výrazně převyšující okolní krajinu. Vnější průměr kráteru činí 160 metrů, což je o půl násobku více než stadion Lužniki v Moskvě.

Ve chvíli, kdy jsme se nacházeli na přímé cestě ke kráteru, který jsme měli v podstatě rovnou před sebou, jsme přišli o vedoucího expedice, irkutského geologa a vědeckého pracovníka Ústavu geochemie „SB RAS“ Jevgenije Vorobjeva.

V jedné chvíli z ničeho nic Jevgenij zasípal a skácel se na cestu jako podťatý. Život mu nezachránila ani okamžitá srdeční masáž, ani elektrošoky. Když jsme tělo dostali z tajgy a přenesli do civilizace, následná pitva prokázala, že došlo k masivnímu infarktu. Vorobjev byl velmi trénovaný člověk a horolezec. Jako geolog byl schopen zvládat i ten nejsložitější terén.

Náhoda? Nebo si „Hnizdo Ohnivého Orla“ vybralo další oběť?

Na tuto otázku již zřejmě nikdy odpověď neobdržíme.

-pokračování-
Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly