OTEPLOVÁNÍ ARKTIDY JE NEZVRATNÉ
V období let 2002 až 2005 byla rozloha polárního ledu o 20 procent menší než byl průměr za období 1978 až 2000. Zmizelo tak 1,3 milionu kilometrů čtverečních ledového povrchu (500 tisíc čtverečních mil), což zhruba odpovídá dvojnásobku rozlohy Francie. K 21. září 2005 se arktický led rozprostíral na ploše 5,32 milionů kilometrů čtverečních, což je nejméně od zahájení družicových měření v roce 1978. Ledním medvědům, kteří jsou na ledu existenčně závislí, hrozí kvůli klimatickým změnám vyhynutí. "Jak to mohou lední medvědi přežít?" položil si sugestivní otázku ředitel NSIDC Roger Barry.
Alarmující údaje přesvědčily výzkumníky tom, že ztrátě arktického mořského ledu a pevninského ledového příkrovu v Grónsku nelze zabránit. Mořský led odráží až 80 procent slunečních paprsků. Jenomže v důsledku tání přibývá plocha s tmavším povrchem a ta akumuluje stále více slunečního tepla. Proto se tání ledovců zrychluje. Za daného stavu už neexistuje síla, která by tento proces mohla zastavit. O všechen svůj led by Arktida mohla přijít možná už do roku 2020. Nejpozději do roku 2070.
To, co se děje za polárním kruhem, bude mít fatální důsledky pro fungování oceánských proudů a světového klimatického systému. Díky ledu bylo podnebí po tisíce let relativně stabilní. Po jeho rozpuštění se povětrnostní podmínky na celé severní polokouli radikálně změní. Počasí bude mnohem proměnlivější a extrémnější než v současné době. Častá a dlouhodobá sucha v Evropě se budou střídat s velmi ničivými povodněmi. A aby toho nebylo málo, po roztátí ledu v Grónsku stoupne mořská hladina o 6 až 7 metrů. Velké pobřežní části pevnin zmizí pod hladinou moře. Svět tak, jak ho známe dnes, přestane existovat.
Převzato: Gnosis9