Operace Paperclipe - Odhalená Pravda (2)

       Američtí vojáci bojující ve II. světové válce mohli pouze přihlížet, když stovky německých a rakouských vědců zapletených do nacistických válečných zločinů se začali stěhovat do Spojených Států Amerických. K této šokující události došlo po patronací přísně tajného projektu, který je veřejnosti znám pod krycím označením "Projekt Paperclipe". Odpovědní činitelé USA úspěšně prosadili lživé informace, které hovořily o tom, že tento projekt byl pouze krátkodobou akcí, která byla omezena na několik poválečných útoků do řad hitlerovského vědeckého talentu. V tomto ohledu vešla ve známost další lživá informace, která veřejnosti sdělovala, že akce byla ukončena s rokem 1947. Šlo totiž o jednoznačnou propagandu. Jak ukáži v následujících reportážích šlo ve skutečnosti o nejdéle probíhající akci do které byly zapojené nacisté jenž probíhala na území Států v jeho historii. Ve skutečnosti byl "Projekt Paperclipe" aktivní ještě v roce 1973 a jeho zbytkový vliv můžeme vnímat dokonce až do současné doby. Podle ověřených skutečností bylo pod vlajkou tohoto projektu přestěhováno do USA přinejmenším 1600 vědců a specialistů aktivních v mnoha oborech - především však v oblasti propagandy, špionážních služeb, raketové a letecké techniky, fyziky, biochemie atd. Mnoho z těchto německých vědeckých pohlavárů našlo svá umístění na amerických Univerzitách, ministerstvu obrany a vnitra včetně pozdější CIA. Ale mnoho dalšího se dělo na pozadí jmenované operace. Lživé skutečnosti jako kdyby nebraly konce. Tak například se mi podařilo zjistit, že americký armádní podplukovník William Henry Whallen byl usvědčen ze špionáže, kdy se prokázalo, že v letech 1959 a 1960 se aktivně podílel na řízení "Operace Paperclipe", ale zároveň prodával velmi zásadní vědecké informace, které byly vytěžené z německých vědeckých specialistů - v této době již pracujících pro USA - tehdejším sovětským zpravodajcům. Skutečný rozsah infiltrace tehdejší sovětské rozvědky zůstává dodnes neznámý. Je ovšem více jak zřejmé, že Paperclip byl již svou podstatou velmi vážnou bezpečnostní hrozbou USA. Vítejte na půdě "Operace Paperclipe" pokusím se vám v tomto novém seriálu předat poměrně rozsáhlé množství doposud neznámých skutečností týkající se této aktivity. Jsem přesvědčen, že mnozí z příznivců nezávislého internetového magazínu Matrix-2001 tento rozsáhlý a ucelený materiál jistě ocení.

        Je skutečností, že vědecké týmy byly součástí americké armády a speciálně pak i námořnictva. Tyto speciální týmy byly zároveň v úzkém spojení s tzv. "Kanceláří strategických služeb - OSS". Tyto mutační vojenské jednotky se nazývaly "T - Forces" a na svém vrcholu disponovaly s více jak deseti tisíci vojáky a byly rozptýlené pracky po celé západní Evropě (Francie, Belgie, Holandsko, Lucembursko a Německo). Tato týmová mise měla za úkol chytat a vyslýchat Hitlerovi vědce, lokalizovat dokumenty zachycené na mikrofilmech a zabavovat různorodá technická i laboratorní vybavení. Podle informací, které zveřejnil civilní vědec John Harris přišel jeden z takových týmu i do známé chemické továrny I.G. Farben na předměstí německého města Gendorfu.

        Podle informací, které zveřejnil, byl vstup do objektu chráněn velkými poměrně masivními vraty,které byly proražené tankem. Jaké ovšem bylo jejich překvapení když uvnitř areálu objevily jedny z největších vědeckých mozků v prostředí tehdejšího chemického válečného průmyslu. Jedním se zadržených vědců byl Walter Reppe - ředitel I.G. Farben a farmaceutický výzkumný expert, ale ještě působivější bylo zdržení Otto Ambrose, známého vědce na poli chemických látek. Velmi rychle se ale zjistilo, že tento člověk má evidentně prsty ve výrobě otravných chemických látek, které byly použité k zabití milionů židovských vězňů v německých koncentračních táborech. Na základě těchto skutečností byl Ambros deportován do Mnichova k sérii výslechů a pochopitelně se ocitl na seznamu válečných zločinců. Jenže se stalo cosi nepochopitelného??

       Speciálně na případu Otto Ambrose se v plném světle ukázala skutečná podstata věci, která na po celou dobu a plošně cílevědomě ovlivnila ohromné množství důležitých rozhodnutí. O co šlo? V podstatě je to prosté, ale velmi těžko uvěřitelné. Tak jak jedno armádní rameno USA se snažilo Ambrose a jemu podobné zločince dostat před spravedlivý mezinárodní soud, jiné velmi mocné americké armádní rameno využívalo všech prostředků k tomu, aby tyto vědce- válečné zločince chránilo a poskytlo jim azyl ve Spojených Státech. Osobně jsem přesvědčeno tom, že tímto postupem tato země zaplatila velmi těžkou daň pro svou mravní lhostejnost a přezíravost. Metody a filozofie aplikované směrem k nacistickým válečným zločinců nacházející se na pozici vědce (jejich ochrana a pozdější využití pro vlastní americké zištné účely) způsobilo vážné porušení americké bezpečnosti a nemyslitelnou hrůzu mnohých amerických vojáků, kteří v pozdější době byly zneužívány pod jhem rádoby "vědeckých výzkumů" doslova jako morčata v analogickém duchu vězňů německých koncentračních táborů za II. světové války.

       Již během fáze plánování spojenecké invaze v Normandii bylo jasné, že konečné vítězství bude možné tehdy pokud se definitivně podaří rozbít vědeckou, ekonomickou a průmyslovou strukturu Třetí Říše stejně jako bude nutné porazit německá vojska v terénu. Vědci hitlerovského Německa rozjeli technologickou válku takové intenzity, která do té doby neměla obdoby. Německo chrlilo jeden převratný technický vynález za druhým. Šlo především o leteckou a raketovou techniku. Rakety "V-2" pršely na Velkou Britanii jedna za druhou a spojenci byli zděšení informacemi o tom, že Hitler stojí na prahu sestrojení atomové bomby. (Situace je ještě podstatně zajímavější. Podrobnosti čtenář nalezne v seriálu "Černé Slunce", který bude opět pokračovat).

       Hlavním cíle exploatace spočíval v použití vědeckou inteligence k válečnému vítězství nad Německem a Japonskem. Sekundární cíl byl definován urychlením vlastního (amerického) technologického arzenálu v průběhu války a samozřejmě i v poválečném období. Jedna z fází tohoto projektu nesla krycí název "Safehaven". Jejím úkolem bylo předejít německé inteligence utéci do jiné země (především šlo o státy Latinské Ameriky), kde by bylo možné pokračovat v zbrojním výzkumu. Osobně si mám za to, že se tento projekt Američanům poněkud vymkl z ruky vezmeme-li v potaz kolik jedinců z řad vědecké elity (a to neberu v potaz nacistické nevědce) skončilo v Jižní Americe. Speciální kapitolou tu je pak "kauza Antarktida". V podstatě šlo o totální obnažení Německa, tak aby po ukončení II. světové války nemohlo pokračovat ve zbrojení pro další případnou válku. Měla tak být napravena chyba z I. světové války.

       Když projekt exploatace začínal neexistovala v podstatě žádná idea a nebo myšlenka deportovat německé vědce do USA. Co jsem se bavil s kolegy badateli, kteří provádí v této oblasti vlastní investigativní výzkum je stále více zřejmé, že tenkrát by prezident Roosevelt shodil takovou věc ze stolu. Roosevelt v tu dobu už odmítl žádost šéfa "OSS" (předchůdkyně dnešní CIA) Williama Donovana, aby byly pro americké tajné služby rekrutování "vhodní" důstojníci z "Schutzstaffel" (SS), někteří členové německého ministerstva zahraničí a vysoce postavení a kvalifikovaní zpravodajci Abwehru. K této události došlo 1. prosince 1944, kdy se Donovan přímo zeptal prezidenta, že pokud rekrutuje jmenované osoby zda by mohli tito lidé dostat zvláštní povolení pro vstup do USA po válce a zda by se mohly legalizovat jejich příjmy skrze americké banky. Donovan velmi dobře věděl, že takový plán může schválit pouze prezident.

       Prezidentova odpověď byla jednoznačná:

       "Nevěřím, že bychom byli schopni nabídnout nějaké záruky ochrany těchto lidí, kteří byli a jsou nepřáteli naší země. Jsem přesvědčen o tom, že transport za takových záruk by byl velmi těžký a jistě nepochopen nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí. Jistěže můžeme očekávat, že množství německých zločinců se bude třást zachránit si kůži. Mez nimi pak jistě budou tací, kteří by spíše měli být souzení za válečné zločiny a nebo přinejmenším byli aktivními nacisty. Ne, dokonce i se zárukami, které m předkládáte vám nemohu slíbit navrhované garance."

       Podíváme-li se na věc retrospektivním způsobem zjistíme, že americká vojenská, zpravodajská a v mnohém i politická elita byla prostě oslněná německou technologií, která byla v mnoha případech o roky dál. Tito lidé prostě ignorovali morálku a spravedlnost. Ignorovali holocaust, hromady mrtvých těl, mučení?? Sledovali své vlastní zájmy a nacistické vědecké znalosti jako zakázané ovoce. Mnohé z amerických vědeckých týmů, které byly obeznámeni s prací Němců inklinovali je spíše vidět jako kolegy. Jsou zadokumentované případy, kdy se tito lidé dokonce vzájemně spřátelili. Nemám nic proti lidskému rozměru, ale existují jisté meze, které prostě překračovat nelze.

       Existoval speciální tým, který měl za úlohu monitorovat zda Hitlerovi vědci se dostali k finálnímu řešení atomové bomby. Tato jednotka, která vešla ve známost pod názvem "Alsos" vkročila  na evropskou půdu v roce 1944 a byla vedená americkým armádním podplukovníkem Borisem Pashem. Ten byl známý svou dlouhou a vysoce kontroverzní kariérou, která zahrnovala aktivní účast v bojím proti ruským revolucionářům v roce 1918, ale i "zvláštní operace" CIA, které se nakonec dostaly až před vyšetřující výbor Kongresu z důvodného podezření z vykonaných vražd a únosů. Nic z toho se ovšem z nedostatku důkazů nepodařilo tomuto muži prokázat. Mimo jiné byl Boris Pash také šéfem bezpečnosti v rámci "Projektu Manhattan" v době vývoje atomové bomby ve Státech.

       Hlavním vědcem jmenovaného týmu byl Američan Samuel Goudsmit, který se dostal svého času až do francouzského Štrasburku, přičemž si byl jistý s tím, že Němci práce na vývoji atomové bomby neukončili. Zjistil, že na tomto německém projektu pracovala pouze hrstka kvalifikovaných odborníků jako Carl von Weizsacker a nebo Werner Heisenberk. Navíc v listopadu roku 1944 Goudsmit narazil na některé von Weizsackerovi dokumenty ze kterých vyplynulo, že americký bombový projekt byl přinejmenším o dva roky před nacistickým Německem. Přesto když tým Alsos zpacifikoval německého fyzika Rudolfa Fleishmana byl tento člověk ihned odeslán přímo do USA k výslechům. 

       Tady na tomto místě bych se na moment zastavil. Osobně informace výše uvedeného charakteru, které předstírají, že vývoj atomové bomby v USA byl v předstihu před německými snahami nepovažuji za relevantní. Mnoho zainteresovaných badatelů nezávisle na sobě došlo ke třem velmi fascinujícím závěrům:

1)  USA svůj vývoj soustředily na neutronovou bombu a nikoliv atomovou a evidentně se jim na rozdíl od jejich nacistických protivníků nedařilo

2)  Jisté množství špičkových německých fyziků prodalo svou svobodu a volnost za finální plány dokončeného vývoje atomové zbraně

3)  Na japonská města Hirošima a Nagasaki s největší pravděpodobností dopadly atomové bomby německé konstrukce

       K výše uvedeným závěrům nás vede série velmi zásadních a citlivých indicií. Těm budeme věnovat pozornost v paralelním seriálu Černé Slunce.

- pokračování -