„OPERACE MIRAGE“: UFO A ÚNOSY ZE STRANY CIA (2)

Krytí pomocí fenoménu UFO

Výzkumník Manuel Carballal v již zmíněné knize: „The Secret Records“ uvedl, že:

„V roce 1992 (…) jsem se odvážil navrhnout šílený nápad, že za některými aspekty zkušeností, jež jsou spojeny s fenoménem tzv. „únosů“ mohou stát velmi zajímavé psychické a mentální aspekty za kterými se skrývají aktivity prováděné některými zpravodajskými agenturami, jež využívají zrcadlo fenoménu UFO k tomu, aby mohly pokračovat v psychologických a biochemických textech, které byly zahájeny již v době „studené války“.

Podle této teorie by určité procento „únosů“ mohlo být výsledkem exogenních prožitků, jež jsou spíše podobné popisu utajených lékařských experimentů než čemukoliv jinému.  Kdyby doktoři, kteří používali „lidská morčata“ v průběhu padesátých, šedesátých a sedmdesátých let by byli schopni nějakým způsobem vyvolat u svých obětí dokonalou iluzi toho, že místo pozemskými vědci, byli uneseni do UFO, užívali by si mimořádně efektivní beztrestnosti (faktem je, že právě v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech byly vlny tzv. „únosů“ nejintenzivnější).

Na tomto místě jedna zajímavost. Specialista Gordon Thomas ve své dokumentované knize „Tajné zbraně CIA“ (2007) popisuje podivné oblečení, které měli někteří účastníci experimentu „MK ULTRA“ k dispozici – měli na sobě gumový laboratorní oblek, brýle a masky. Z psychologického hlediska vypadali jako „mimozemšťané“. Bezpochyby pod vlivem silných halucinogenních drog mohl nic netušící subjekt uvěřit, že byl unesen jakýmisi „tajemnými bytostmi“. Kromě toho, pokud byla použita hypnóza, vzpomínka, kterou si „unesený“ sebou nesl na prožité traumatické zážitky, se mohla radikálním způsobem lišit od skutečné reality.

Výzkumník Thomas E. Bullard zveřejnil v roce 1987 zprávu nazvanou: „UFO Abductions: The Mystery of Mystery“, ve které nastínil schéma založené na analýze 270 případů únosů. Zde jsou hlavní prvky, které dle Bullarda tvoří hlavní osu tohoto specifického prožitku:

„Interiér mimozemského plavidla je velmi dobře osvětlen, ale pomocí rozptýleného světla. Zdroje světla jsou prstencově rozprostřeny po místnosti, nebo se nachází zabudované do podlahy. Interiér má chladný a aseptický vzhled bílé, nebo stříbřitě kovové barvy. Unesený je vysvlečen (často násilím), poté je nucen se vykoupat/ponořit do neznámé kapaliny, která má ve většině případů růžovou barvu. Unesený je poté zkoumán nástroji, které zdánlivě připomínají rentgen, zároveň různé sondy a cizí tělesa jsou zaváděny do přirozených otvorů těla svědka.

Do těla unesených jsou zaváděny, nebo naopak zase vytahovány velmi malé implantáty různých typů. Unesení také hovoří o tom, že „stvoření“ se nacházela pod velením bytosti, která měla zřetelně jiný vzhled (obvykle byla vyšší postavy a více vypadala jako člověk), než zbytek bytostí, které se účastnily operací na uneseném. Jakmile byly testy ukončeny oběť se mohla obléknout, nebo byla oblečena velmi nedbalým způsobem. Svědci velmi často trpí ztrátou paměti, nebo jsou vzpomínky přerušované s různě velkými výpadky paměti. Když se nad těmito aspekty zamyslíte, zjistíte, že se dokonale shodují s tím, co je popsáno v experimentálních příručkách „MK ULTRA“.

Významný argentinský badatel Alex Chionett se po celá desetiletí zabývá problematikou tzv. „mimozemských únosů“. Sám se netají s velmi závažným podezřením:

„Fenomén únosů a aktivit, jež se k tomuto jevu vztahují, je podle mého názoru produktem, který je pokračováním americké kultury. Před mnoha lety jsem začal tento jev studovat a prožívat z obou dvou stran. Postupem času se ono mé původní podezření počalo zásadním způsobem prohlubovat. Mé konečné závěry mne logicky vzdálily od obou vědců, kteří výzkumu, ale i popularizaci fenoménu „únosů“ zasvětili velkou část svého života. Mám zde na mysli mé vážené přátele dr. Budda Hopkinse a dr. Davida Jacobse.

Po celá léta jsem přijímal jsem přijímal jejich teorie hybridizace, jejich technicko-materiální vizi fenoménu, která se rozprostírala někde mezi vědomím a podvědomím, mezi hlubokými vodami hypnagogiky, mezi spánkem a bděním, jako klíč k pochopení „únosů“. Ve hře byly i tzv. „temné síly“, jež tento jev využívaly za oponou dezinformací a různorodých filozofií o tom, že existují „pakty“ mezi mimozemskou a pozemskou inteligencí. A tak jsem po své vlastní ose výzkumu a bádání nakonec dospěl k přesvědčení, že minimálně určité procento „únosů“ se týká speciálních aktivit zpravodajských agentur a pravděpodobně i armády páchaných na nic netušícím lidském obyvatelstvu. 

Obzvláště pak jde o případy, kdy jsou oběti indukovány na dálku mikrovlnným zářením, hypnózou, plus aplikace dalších technologií na bázi účinků elektromagnetických polí, které nejsou všeobecně známy. Na základě zákona o svobodném přístupu k informacím víme, že mnoho takových experimentů je datováno do osmdesátých let, avšak po tomto období nemáme k dispozici mnoho indikací a podrobností k takovému druhu obskurních aktivit.“

Tolik Alex Chionett. Víme o mnoha případech, kdy byli svědci/oběti doslova vytaženi ze svých postelí, aby se záhy objevili na půdě podzemních vojenských základen (Dulce apod.). Mnoho zúčastněných na těchto aktivitách, dle výpovědí svědků/obětí, mělo vizuální charakter „Grays“ případně plazí vzhled. Fenomén „únosů“ je bezpochyby dokonalý způsob, jak zamaskovat nezákonné experimentování na vybraných vzorcích lidské populace. Kromě již výše uvedených informací, jež Chionett ve svých materiálech poskytl, zdůraznil také jisté aspekty „únosů“, které je činí velmi podezřelými. Dovolím si odcitovat klíčovou pasáž:

„Je potřeba odlišit „únosy“ od těch „únosů“, jež mají více klasický průběh, kdy byli svědci vzaty přímo z vozidla, nebo ze silnice, či jiných podobných míst za účasti dalších svědků, v průběhu šedesátých, nebo sedmdesátých let. V těchto případech jsme schopni chápat klasiku mimozemské kazuistiky, kdy svědek reálně a ostře dokázal popsat, co se s ním stalo. V takový případech není ve hře postel, spánek, snové projekce reality, zamlžení vědomí. Je přítomná blokace vzpomínek, přičemž o to více pracuje oblast podvědomí, kdy dotyčný jedinec cítí, že se s ním děje cosi nezvyklého, ale není schopen si rozpomenout. Odblokování pak přichází po kvalitně a odborně provedených hypnotických seancích (viz. například snímek „Čtvrtý druh“).

Dokonce i v tak notoricky zmapovaném případu, jako je tzv. „únos“ Barney a Betty Hillových (kde existuje celá řada paralelních důkazů nasvědčující pro mimozemský únos – vidění kosmické mapy, detekce letícího objektu v místě „únosu“ na vojenském radaru apod.), se nemůžeme vyhnout fakt, že v určitém konkrétním okamžiku Barney Hill usnul. Jde o detail, ale v kontextu souvislostí, které jsem zkoumal, to byl pro mne velmi podstatný prvek. Zde je názor známého ufologa Jacquese Vallèe:

„…ať již je to cokoliv, co vkládá do hry mimozemské předpoklady, pokud skutečně existuje to, co vypadá jako šokující a krutá simulace biologických experimentů na tělech „unesených“, je obtížné přijmout názor, že jde o vědeckou misi mimozemských návštěvníků. Odpověď bude třeba zcela jistě hledat i v jiných směrech.“ 

Dr. Helmut Lammer publikoval několik kontroverzních knih a článků ve kterých jasně uvádí, že za mnoha zkušenostmi s mimozemskými „únosy“ jsou ve skutečnosti autorizované aktivity vojenského zpravodajství (je autorem diplomové práce s názvem „Military Abductions MILABS“). Lammer vystoupil i na konferenci „UFO UP DATES“ v roce 2007. Ve svém vystoupení mimo jiné uvedl:

„Někteří „unesení“ s vazbou na UFO také uvádí, že byli uneseni vojenským, nebo zpravodajským personálem, přičemž byli odvezeni do nemocnic, resp. specializovaných vojenských zařízení z nichž některé jsou popsány jako podzemní instalace.“

Zajímavé je, že jen velmi malé množství populárních publikací, jež se věnují tématu „únosů“ zmiňují výše uvedenou zkušenost. Obzvláště znepokojující je skutečnost, že „unesení“ si vzpomínají si vzpomínají na to, jak vidí vojenský zpravodajský personál společně s mimozemskými entitami, kteří pracují bok po boku v těchto tajných zařízeních. Vědci specializující se na kontrolu mysli naznačují, že právě tyto případy jsou důkazem toho, že aktivity související s tzv. „UFO únosy“ jsou organizovány zpravodajskou komunitou za účelem krytí jejich nezákonných experimentů. Nelze se tedy divit tomu, že mnozí badatelé jsou přesvědčeni o armádním zapojení do „únosů“ s tím, že bůh ví jaké šílené experimentace se pod rouškou „UFO aktivit“ realizují.

Na druhou stranu nelze vyloučit možnost, že by armáda mohla monitorovat „rukojmí“ mimozemských za účelem shromažďování strategicky důležitých informací před a po „únosu“. V tomto ohledu dr. Lammer poukazuje na podivnou aktivitu neoznačených vrtulníků, která byla zaregistrována v blízkosti místa bydliště celé řady „unesených“. Za tímto účelem uvádí několik konkrétních příkladů. Kupříkladu:

„Ufolog Dan Wright má k dispozici deset případů, které byly vyšetřovány pracovníky „MUFONu“ (…. černé vrtulníky byly spatřeny poletovat nad místem bydliště „unesených“ a to v době těsně před „únosem“ a po „únosu“ ze strany „UFO“. Jde o případy vztahující se k Betty Andreasson, Debbie Jordan, Kathy Mitchell, Whitley Striebera, Leah Haley, Kathariny Wilson, Beth Collins, Anny Jamerson a mnohých dalších)“.

Kromě toho dr. Lammer uvedl, že, mnoho „unesených“ nelibě neslo přítomnost podivných dodávek a mikrobusů zaparkovaných nedaleko jejich domovů s tím, že mohyl být použity k systematickému monitorování „unesených“. Již někdy kolem roku 1997 vyšel jeden z klíčových článků dr. Lammera s názvem „Nové důkazy o armádní účasti na únosech“, jenž dokazuje, že tajné experimenty prováděné utajenými agenturami byly realizovány mimo rámec tzv. „UFO únosů“ ovšem s vlastnostmi velmi podobnými klasice s ohledem na „mimozemskou formu únosů“.

Dr. Lammer, který je v současné době již několik let v důchodu během svého mnohaletého vyšetřování shromáždil desítky svědectví od jednotlivců, kteří uvedli, že byli „uneseni“ vojáky za účasti vědeckého personálu. Tito lidé hlásili, že byli omámeni a převezeni na neznámé místo, kde se nacházel nějaký druh nemocničního oddělení, které bylo umístěno v podzemních vojenských zařízeních. Všichni uvedli, že podstoupili různé lékařské vyšetření v kombinaci s divnými výslechy. Převážná většina těchto lidí uvedla, že měli v těle implantovanou miniaturní technologii jejichž účel neznali.

-pokračování-