Algernon Blackwood (1869-1951), jeden z nejvýznamnějších britských spisovatelů nadpřirozených příběhů dvacátého století, psal povídky, v nichž pomalé hromadění výmluvných detailů vytvářelo předtuchu téměř nesnesitelného napětí. Blackwoodova literární proslulost začala v roce 1908 vydáním velmi úspěšné sbírky povídek o okultním vyšetřovateli doktoru Johnu Silenceovi,[21] který jako by z oka vypadl Sherlocku Holmesovi. Blackwood, téměř přesně o deset let starší než Arthur Conan Doyle, nebyl zdaleka jediným autorem své generace, který napodoboval holmesovské příběhy. V posledních letech devatenáctého století vycházelo v Británii kolem 800 týdeníků – a ve 240 z nich se pravidelně objevovaly detektivky.
Blackwood se však od ostatních lišil - jeho hlavní hrdina John Silence nebyl jen vyšetřovatel, ale i mystik a jasnovidec, znalec esoterických umění a mistr obskurních nauk, čímž jen reflektoval další posedlost z přelomu století. Nadpřirozeno bylo ve viktoriánské Anglii předmětem neustálých diskusí a debat a jedním z jeho nejvášnivějších zastánců byl sám Doyle, který však své divoké názory do svých holmesovských příběhů nepromítal. Spory se vedly o reálnost jasnovidectví, komunikace s mrtvými, seancí, hypnózy a dalších souvisejících jevů.
Když Blackwood publikoval své první povídky o Johnu Silenceovi, využil tyto prvky, smíchal je s formulemi holmesovské detektivky a vytvořil nový hybridní žánr, který se téměř stejnou měrou sestával z hororu, sci-fi a tajemna. John Silence je nezávislý muž a lékař, slovy svých přátel „lékař jasnovidec“. Je ale i něco víc. V mládí se „podrobil dlouhému a tvrdému výcviku, fyzickému, duševnímu i duchovnímu. Jaký přesně byl tento výcvik nebo kde ho absolvoval, zřejmě nikdo nevěděl, protože o něm nikdy nemluvil.“ Dozvídáme se však, že „kvůli němu na pět let nadobro zmizel ze světa“. Tím opouštíme známý terén detektivky a nacházíme se spíše v metafyzických krajinách Aleistera Crowleyho, Heleny Blavatské, G. I. Gurdžijeva a Carlose Castanedy.
Vyřešení záhady je jen vedlejším úspěchem doktora Silence; během své cesty dokáže osvobodit uvězněného ducha mumie, vyléčit vlkodlaka nebo čelit zlověstným vedlejším účinkům konzumace příliš velkého množství indického konopí. Silence dokáže přečíst dopis tak, že si ho přiloží k čelu a ucítí jeho vyzařování. Dokáže vycítit přítomnost lidských bytostí nebo beztělesných bytostí, aniž by je viděl – pouze jakýmsi šestým smyslem. Někdy dokonce dokáže předvídat budoucnost. Blackwoodovi nemůžeme upřít historický význam, neboť jeho kombinace hororu s prvky mytologie a vědy pomohla připravit půdu pro dílo H. P. Lovecrafta. A pro několik zásadních povídek, jež nejsou zahrnuty do sbírky The Complete John Silence Stories – jde zejména o zejména Wendigo[22] a Vrby[23] –, si zaslouží naši úctu jako vlivný průkopník žánrové fantastiky.
Alfred McLelland Burrage (1889-1956) patří již dlouho k nejoblíbenějším britským autorům duchařských příběhů a kolekce nadpřirozených příběhů pod názvem Okultní spisy Francise Charda: Několik duchařských příběhů[24] obsahuje všech třináct povídek z Burrageovy první sbírky Some Ghost Stories z roku 1927, a dále je jejich součástí třináct povídek, z nichž žádná dosud nebyla knižně publikována. Ve dvou povídkách vystupuje Derek Scarfe, muž, který si ze strašidelných domů udělal svého koníčka, a deset příběhů popisuje dobrodružství okultního detektiva Francise Charda.
V úvodu k Okultním spisům Francise Charda charakterizuje Jack Adrian doktora Hesselia jako „jednu z nejbeznadějnějších, ba přímo katastrofálně neúčinných postav v beletrii devatenáctého století“. Le Fanu však na konci sbírky okultního detektiva z vyprávění v podstatě vymazal. Hesselius se objevuje pouze v první povídce. Dále mizí i závěrečné Hesseliovy rozbory. Sekretářka pak případy vztahuje k esejům, které si čtenáři nemohou přečíst. A nakonec ještě odmítne zveřejnit Hesseliův výklad posledního případu. Valentina Gabusiová, badatelka studující dílo Josepha Sheridana Le Fanu, se domnívá, že zasazení Hesselia do děje posloužilo důležitému účelu, když „odráží nesrovnalosti viktoriánské doby a ovlivňuje vnímání jednotlivých příběhů“.
Postava Harryho Escotta od Fitze Jamese O’Briena se může ucházet o titul prvního okultního detektiva v beletrii. Escott, specialista na nadpřirozené jevy, vyšetřuje ducha v románu The Pot of Tulips (1855) a neviditelnou bytost v románu What Was It? A Mystery (1859). Vypravěč novely Roberta Bulwera-Lyttona - The Haunted and the Haunters; or, The House and the Brain (1859) je dalším studentem nadpřirozena, který zkoumá záhadu týkající se pachatele s paranormálními schopnostmi. Zčásti do tohoto žánru patří i Pes baskervillský od Arthura Conana Doylea, jedno z nejznámějších dobrodružství Sherlocka Holmese. Sir Charles Baskerville se obával rodinné kletby, která prý od časů anglické občanské války stíhá členy rodu Baskervillů, neboť darebný Hugo Baskerville prý v té době unesl dceru místního farmáře a uvěznil ji na svém zámku, odkud mu ale utekla. Společně se svými kumpány ji stíhal přes blata, byl však roztrhán obrovským černým psem s fosforeskující mordou, jenž od té doby rod Baskervillů pronásleduje.
V této souvislosti je třeba zmínit „okultnější“ podobu Případu baskervillského psa od Ludvíka Součka z roku 1972, v němž novinář Karel a detektiv Martin Anděl přicházejí na nová fakta, jež vedla A. C. Doyla k napsání Psa baskervillského, tedy že se nejednalo o psa, ale o záhadného mimozemského tvora, který byl nakonec zneškodněn jen za pomoci nesmrtelného alchymisty Fulcanelliho. Další významnou postavou této tradice byl doktor Abraham van Helsing v Drákulovi Brama Stokera (1897), stárnoucí holandský mnohostranný lékař s širokou škálou zájmů a úspěchů, prototyp a archetyp parapsychologa v pozdějších dílech literatury o paranormálních jevech.
Nemělo by být opomenuto, že po opatství Carfax, fiktivním domovem hraběte Drákuly v Anglii bylo pojmenováno okultní dílo Kennetha Granta - Carfax Monographs, série krátkých článků o magii, která vyšla v deseti částech v omezeném nákladu sto výtisků. Devět z nich obsahovalo originální výtvarné práce, jež připravila Steffi Grantová, což odráželo rostoucí spolupráci mezi manželi, která se projevila v mnoha následujících Grantových publikacích. Carfax Monographs byly nakonec sestaveny do jednoho svazku a ten byl v roce 1989 znovu vydán pod názvem Hidden Lore.
Po van Helsingovi následoval Flaxman Low od E. a H. Heronových, který se objevil v sérii povídek v Pearson’s Magazine (1898-1899) jako vůbec jeden z prvních okultních detektivů. Flaxman Low je pseudonym „jednoho z předních vědců“ viktoriánské éry, jehož skutečné jméno není v příbězích zveřejněno. V mládí byl vynikajícím sportovcem a své zájmy obrátil k vědeckému studiu okultismu. V letech 1898-1899 publikoval tiskový magnát Cyril Arthur Pearson ve svém měsíčníku Pearson’s Magazine šest příběhů Flaxmana Lowa, ačkoli autoři byli rozladěni, když zjistili, že Pearson povídky propaguje jako „skutečné příběhy“. Souborné dílo vyšlo pod názvem Ghosts: Being the Experiences of Flaxman Low v roce 1899. Kniha The Improbable Adventures of Sherlock Holmes z roku 2009 obsahuje povídku autorky Barbary Rodenové - The Things That Shall Come Upon Them, v níž se Flaxman Low setkává s Sherlockem Holmesem a společně vyšetřují záhadu strašidelného domu.
K dalším okultním detektivům v beletrii z konce devatenáctého století patří ještě Aylmer Vance od Alice Askewové (1874-1917), rozené Leakeové, a Clauda Askewa (1865-1917) – oba zemřeli jižně od Korfu na lodi Città di Bari, která utrpěla fatální torpédový útok německé ponorky SM UB-48 pod velením nadporučíka Wolfganga Steinbauera a potopila se krátce po půl páté ráno. Jack Adrian napsal úvod ke sbírce povídek Alice a Clauda Askewových o Aylmeru Vanceovi, která vyšla poprvé v jediném svazku v roce 1998 pod názvem Aylmer Vance: Ghost-Seer v řadě Ash-tree Press Occult Detective Series. Dalším hrdinou byl Norton Vyse od Rose Champion de Crespigny (1859-1935), přední členky Ridley Art Clubu, Lyceum Clubu na Piccadilly a British College of Psychic Science. Viktoriánská společnost byla spiritualismem obzvláště fascinována a v povídce The Moving Finger toto téma využila v sérii povídek jako pozadí pro uvedení svého populárního okultního detektiva.
Thomase Carnackiho[25] Williama Hopea Hodgsona lze považovat za jednoho z prvních skutečných okultních detektivů, protože spojil znalosti a zkušenosti s tím, co nazývá „ab-natural“, s vědeckou deduktivní metodou a vybavením, a poprvé se objevil v časopise Idler v roce 1910, všechny ingredience jsou u něj dokonale vyváženy, takže si zaslouží být korunován králem okultních detektivů. Ale ne všechny jeho případy se ukáží být dílem nadpřirozena. Někdy, aby se Hodgson držel při zemi, přihodí do hry vysvětlení, které je úplně všední – například podvodníci, kteří se snaží vyděsit křupany z velkého rodu. Když se však ukáže, že do případu nepopiratelně zasahuje vliv z onoho světa, najde si Carnacki důvod bojovat proti ohni ohněm - kolem sebe i svých pomocníků kreslí pentagramy a sigila, aby je ochránil před útoky démonů, jako je tomu v povídce The House Among the Laurels.
V roce 2007 vyšel komiks Liga výjimečných: Černý deník,[26] který napsal Alan Moore a ilustroval Kevin O’Neill. Je součástí série The League of Extraordinary Gentlemen a poprvé se v ní objevuje Thomas Carnacki, který je členem Ligy výjimečných gentlemanů od roku 1910, spolu s Wilhelminou Murrayovou, Allanem Quatermainem, Orlandem a A. J. Rafflesem. Černý deník je plný nekomiksových děl, která mají podobu próz, dopisů, map, průvodců, časopisů, a dokonce i ztraceného Shakespearova foliantu. Nejvýrazněji se Carnacki objevuje v povídce Hola hej, bohové propasti! a týká se návštěvy Jeevese a Bertieho Woosterových (autor P. G. Wodehouse) u Woosterovy tety Dahlie, při níž se setkají se Staršími věcmi,[27] spolu s Mi-go a kultem Cthulhu. Carnacki je popsán jako „starší muž…, který se zdál být ostatními považován za odborníka na onen druh obchodů, které se odehrávaly na panství jeho tety“. Po Woosterově podrobném výslechu provede s pomocí svého týmu rituální zapuzení Starší věci.
-pokračování-
--------------------------------------------------------
PRAMENY:
[21] Algernon Blackwood, S.T. Joshi (ed.): The Complete John Silence Stories. Dover Publications, London 2011. Tento svazek obsahuje všech pět povídek Johna Silence z vydání z roku 1908 a jednu příběh navíc. Povídky, které editoval a informativním úvodem opatřil S. T. Joshi, známý odborník na okultní literaturu, zahrnují A Psychical Invasion, v níž je Silence přivolán do domu, kde zřejmě straší bývalí nájemníci. V povídce Ancient Sorceries se setkává s mužem, který vypráví o podivných zážitcích v malém francouzském městečku, a v povídce Secret Worship je nemocná postava zachráněna před duchovní a možná i fyzickou smrtí. The Nemesis of Fire, The Camp of the Dog a A Victim of Higher Space uzavírají tuto sbírku uhrančivých povídek z žánru weird fiction.
[22] Srv. San: Snivý potápěč v temnotách.
[23] Algernon Blackwood: Vrby. Vyšehrad, Praha 2018.
[24] A.M. Burrage: The Occult Files Of Francis Chard: Some Ghost Stories. Ash-Tree Press, 1996.
[25] William Hope Hodgson: Carnacki the Ghost Finder. Eveleigh Nash, 1913.
[26] Orig. Alan Moore, Kevin O’Neill: The League of Extraordinary Gentlemen: Black Dossier. Česky Alan Moore, Kevin O’Neill: Liga výjimečných aneb Příběh několika gentlemanů a jedné sličné dámy. BB art, Praha 2002; a Alan Moore, Kevin O’Neill: Liga výjimečných II. BB art, Praha 2004.
[27] Srv. San: Nevýslovné kulty.
partner Matrix 2001