Okultní britská tajná služba, nevyřčený příběh (1)

"Od doby Alžběty I. pracovala britská tajná služba podle principu „účel světí prostředky“. Peníze, podplácení, vydírání - to jsou jejich metody najímání pracovníků ... ".
- Nikolaj Petrušev šéf ruské Federální bezpečnostní služby (FSB), říjen 2007

Ve skutečnosti není překvapivé, že historicky byli okultismus a špionáž často podivnými spojenci. Černé umění špionáže je o získávání tajných informací a čarodějnice, jasnovidci a astrologové vždy tvrdili, že jsou schopní předvídat budoucnost a dozvědět se o věcech, které jsou před obyčejnými lidmi skryté.

Shromažďování zpravodajských informací se provádí pod rouškou tajemství a okultisté jsou odborníky na skrývání svých činností. Stejně jako tajní agenti, také oni používají kódy, symboly a kryptogramy, aby skryli informace před lidmi zvenčí. Okultisté a představitelé zpravodajských služeb jsou v mnoha ohledech podobní, protože obě skupiny obývají temná podsvětí tajemství, podvodu a dezinformace. Proto není neobvyklé, že tyto dvě profese měly často stejné členy.

„Otcem britské tajné služby“ byl Alžbětin právník, politik, diplomat a šéf špionáže Sir Francis Walsingham. Byl protestant a jako mladý muž byl za krvavé vlády katolické královny Marie nucen uprchnout do zahraničí, aby unikl pronásledování. Zatímco pobýval v exilu, naučil se Walsingham italsky a francouzsky, a seznámil se s prací slavné benátské tajné služby, která využívala jeho špionážních dovedností pro obchod a obchodování pod rouškou diplomacie.

Když byla korunována královna Alžběta I., vrátil se Francis Walsingham do Anglie. Byl jmenován tajemníkem anglického velvyslance u francouzského dvora v Paříži, a pracoval také jako tajný agent a podával zjištěné informace ministrovi královny Alžběty, Siru Williamovi Cecilovi, pozdějšímu lordovi Burghleyovi. V letech 1568 až 1570 pracoval Walsingham, který se stal členem parlamentu, v Anglii v domácí kontrarozvědce odhalující katolická spiknutí proti monarchii.

V roce 1570 byl Walsingham jmenován novým velvyslancem ve Francii. Pokračoval ve vytváření vlastní sítě tajných agentů ve Francii, Itálii, Španělsku a zemích Beneluxu. Zesnulý Cecil Williamson, který pracoval pro britskou zpravodajskou službu za druhé světové války a později provozoval muzeum čarodějnictví, řekl autorovi tohoto článku, že Walsingham často používal za špiony čarodějnice.

Tajemný doktor Dee

Velšský mág Dr. John Dee je jedním ze slavných okultistů, který byl přijat na dvůr královny Alžběty jako dvorní astrolog a magický architekt britského impéria. Walsingham byl zapojen do machinací navrhovaného manželství vévody d'Anjou a Alžběty. Na osobní doporučení šéfa špionáže, vyslala královna Dr. Dee do Francie s příkazy podat zprávu o pokroku v jednání o manželství. Mág cestoval do vévodství Lotrinského a vypracoval grafy narození vévody i jeho bratra, který byl také považován za možného manžela pro anglickou panovnici. Dr. Dee, pravděpodobně ovlivněn Walsinghamem, diplomaticky zpět do Londýna nahlásil, že hvězdy navrhují politické spojenectví, které by bylo daleko moudřejší, než manželství, a královna jeho radu akceptovala.

V roce 1573 se Sir Francis vrátil do Londýna a stal se tajným radou. Toto ho dostalo do srdce vlády a pokračoval v sestavování organizace, která se stala první organizovanou zahraniční špionážní službou operující z Anglie. V roce 1566 uvedl do provozu panevropskou síť špiónů, která na východě sahala až do Turecka a Ruska, odkud Dr. Dee informoval o dění carského dvora. Tato síť většinou shromažďovala zpravodajské informace o vojenských aktivitách Španělů, kteří byli v té době úhlavními nepřáteli Anglie. Walsingham byl také zodpovědný za zmaření katolického spiknutí, jehož odhalení vedlo k popravě Marie, královny skotské. Použitím parapsychologických schopností byl prý Dr. Dee schopen zjistit, že spiklenci předávali uvězněné skotské královně tajné zprávy ukryté v lahvích vína.

Při cestování po Evropě v roce 1562, narazil Dr. Dee na knihu napsanou opatem Trimethusem ze Spanhiemu (1462-1516). Byl to návod k psaní šifer a tajných kódů pro magické účely a Dee informoval o svém objevu Sira Williama Cecila. Po návratu do Anglie přizpůsobil Dr. Dee opatovu kryptografii a předal ji Siru Francisovi Walsinghamovi, aby ji využívali jeho tajní agenti. Také předal politické a vojenské zprávy, které získal během svých cest po celé Evropě. Dee údajně používal slavnou Enochiánskou magickou abecedu jako kód k ukrytí těchto informací. Kdyby byl zatčen, jeho věznitelé by to nepochopili a považovali za nesmysl.

V roce 1587 Dee dokonce tvrdil, že obdržel duchovní zprávu od jednoho ze svých andělských kontaktů, týkající se ohrožení anglického loďstva. Zpráva říkala, že skupina přestrojených Francouzů, kteří pracují pro Španěly, tajně navštěvuje Forest of Dean. Toto město bylo centrem pro výstavbu anglických lodí a francouzští agenti měli v plánu podplatit neloajální dělníky, aby jej vypálili. Dr. Dee poslal svou nadpřirozenou zprávu Walsinghamovi a sabotéři, kteří byli maskovaní za původní usedlíky, byli zatčeni.

Informace, které Siru Francisovi Walsinghamovi poskytla jeho evropská špionážní síť, jej přesvědčily, že španělská armáda vytáhne v roce 1588 proti Anglii. Požádal Dr. Dee, aby využil své astrologické znalosti a vypočítal předpověď počasí pro tuto invazi. Mág mu řekl, že v Evropě hrozí katastrofa, způsobená zničující bouří. Když zprávy o tomto proroctví unikly do Španělska, nábor námořníků ztroskotal a objevily se jejich dezerce ze španělského loďstva. V Lisabonu byl astrolog, který tuto předpověď zopakoval, obviněn z šíření nepravdivých informací. V rámci psychologické války Dr. Dee rovněž informoval českého císaře Rudolfa a polského krále Štěpána, že předpověděná bouře „způsobí pád mocného impéria“. Rudolf, který byl okultista a Deeův patron, když pobýval v Čechách, předal varování španělskému velvyslanci.

Je fakt, že v roce 1588 rozmetala velká bouře lodě španělské armady v Anglickém kanálu a napomohla anglickému vítězství. Tuto meteorologickou událost lidé připisovali magickému rituálu, který provedl bukanýr Sir Francis Drake na útesu v Plymouthu. Pověrčiví lidé věřili, že Drake je čaroděj a prodal svou duši ďáblu výměnou za úspěch nad Španěly. Tvrdí se, že také uspořádal několik schůzek čarodějnic, aby magicky zapracovaly na vytvoření bouře a zabránily invazi. Mezitím, viděl Dr. Dee při věštění ze svého kamene či krystalu symbolickou vizi hradu se zvednutým padacím mostem (Anglie) a obraz elementárního krále ohně. V důsledku této vize naléhal, aby námořnictvo použilo proti lodím Armady oheň a oni tak učinili s dobrými výsledky.

Po smrti Sira Francise Walsinghama v roce 1590 a nástupu skotského krále Jakuba na anglický trůn, upadl Dr. John Dee do královské nemilosti. Nový král měl nezdravou posedlost čarodějnictvím a rané období jeho vlády bylo ovládáno tímto zájmem. Vedlo ho to k tomu, aby tajnou službu využil ke své osobní vendetě proti podezřelým čarodějnicím. Jakub I. nařídil, aby agenti vypátrali údajné provozovatele čarodějnictví a odhalili jejich údajné spiknutí proti monarchii. Jedním ze zúčastněných byl hrabě Bothwell, obviněný z velezrady pro pořádání sabatu skotských čarodějnic, které měly kouzlit proti králi v pokusu o získání trůnu. Aby pomohl svým tajným agentům v jejich novém honu na čarodějnice, přesvědčil král Jakub v roce 1604 parlament, aby schválil nový a mocnější zákon o čarodějnictví, aby bylo možné tento problém řešit. Zákon byl urychleně zhotoven a vstoupil v platnost do tří měsíců.

Dashwood & Klub Pekelného Ohně (Hellfire Club)

V 18. století byla tajná služba znepokojená činností takzvaného „Klubu Pekelného Ohně“, který založil Sir Francis Dashwood, pozdější kancléř pokladu a blízký přítel a politický poradce krále Jiřího III. Jako mladý muž se Dashwood vydal na velkou cestu po Evropě, která byla pro aristokraty povinná, a byl zasvěcen do templářské lóže ve Francii. Při návštěvě Itálie si vytvořil protikatolické názory, násilně přerušil mši svatou a urazil papeže. I když byl aristokrat, byl Dashwood znechucen ohromným bohatstvím katolické církve ve srovnání s chudobou jejích oddaných věřících. Také jej fascinovala klasická mytologie a své venkovské sídlo ve West Wycombe v Buckinghamshiru vyzdobil nástěnnými malbami, obrazy a sochami řeckých a římských bohů a bohyň.

Sir Francis Dashwood založil tajný spolek s názvem Řád bratří svatého Františka z Medmenhamu (známější jako Klub Pekelného Ohně), pojmenovaný po opatství, které si koupil na břehu řeky Temže, kde se konala setkání řádu. Po londýnských kavárnách se povídalo, že bratři praktikují sexuální orgie aristokratkami a prostitutkami převlečenými za jeptišky. Byly zde také satanistické rituály, jako Černé mše, kde nahé tělo šlechtičny sloužilo jako oltář. Nicméně podle jednoho vysoce postaveného člena Klubu Pekelného Ohně, byla tato okultní maškara pouhým zábavným rozptýlením dandyů. Vnitřní skupina řádu se skutečně věnovala serióznímu oživování pohanských Eleusinských mystérií a uctívání bohyně Bona Dea či Velké bohyně matky. Dashwoodův dnešní potomek, také nazývaný Sir Francis, potvrdil tuto skutečnost před několika lety v rozhovoru pro rádio BBC.

Tvrdilo se, že tajní agenti pronikli do Klubu Pekelného Ohně kvůli jeho mnoha slavným členům. Mezi ně patřili i hrabě ze Sandwich, John Montagu, který byl ministrem námořnictva, hlavní pokladník Thomas Potter, několik členů parlamentu, primátor Londýna, syn arcibiskupa z Canterbury, hrabě z Bute, který byl premiérem, a dokonce se tvrdilo, že i princ z Walesu. O nejméně čtyřech členech skupiny se vědělo, že jsou aktivně zapojeni do špionáže. Byli jimi radikální poslanec John Wilkes, francouzský diplomat a transvestita, Chevalier d'Eon de Beaumont, americký státník a filosof Benjamin Franklin, a sám sir Francis Dashwood. Wilkes do britské tajné služby údajně rekrutoval de Beaumonta.

Během svého pobytu v Rusku prováděl Dashwood špionáž carského dvora prostřednictvím blízkého přátelství s velkovévodkyní Kateřinou. V Itálii shromáždil zprávy o stuartovské dynastii v exilu a o jejích příznivcích, i když šéf britské tajné služby v Římě věřil, že Dashwood je agentem jakobínů. Ve skutečnosti pouze předstíral, že podporuje stuartovskou věc a předával informace o jejich aktivitách přímo zpět do Londýna. V pozdějších letech byli sir Francis a Benjamin Franklin zapojeni do ilegálního plánu smířit americké kolonisty a britskou vládu, aby se zabránilo válce za nezávislost.

MICHAEL HOWARD se celý život zajímá o záležitosti spojené se zpravodajskými službami a podivné vazby mezi okultismem a politikou. Od roku 1976 je editorem bulletinu The Cauldron (http://www.the-cauldron.org.uk/), který píše o čarodějnictví, folklóru a záhadách Země. Je autorem knihy Secret Societies: Their Influence and Power from Antiquity to the Present Day, vydané nakladatelstvím Destiny Books USA.