"OBLAST 51" - DO HLOUBKY (8)

V Oblasti 51 měl Bissell spoustu starostí. Obával se, že prezident zruší jeho program U-2, a najal tým, který měl analyzovat pravděpodobnost sestřelení U-2 Sověty. Zprávy byly chmurné - Sověti postupovali v technologii raket země-vzduch tak rychle, že s největší pravděpodobností budou do osmnácti měsíců schopni dostat svou raketu SA-2 do výšky 22 kilometrů. Bissell se rozhodl, že jediným způsobem, jak udržet svůj program ve vzduchu, je skrýt U-2 před sovětskými radary vynalezením nějakého druhu nátěru pohlcujícího radary. Bissell se o svůj nápad podělil s Kellym Johnsonem z Lockheedu, který mu řekl, že natírat U-2 je špatný nápad. Barva byla těžká a U-2 létal tak vysoko právě proto, jak byl lehký, vysvětlil Johnson.

Hmotnost, kterou by barva letadlu přidala, by měla za následek ztrátu 500 metrů výšky. Bissell to nechtěl slyšet. Šel tedy za prezidentovým vědeckým poradcem Jamesem Killianem a požádal ho, aby dal dohromady skupinu vědců, kteří by pro CIA vyrobili barvu pohlcující radary. Tito vědci, kteří pracovali na Harvardově univerzitě a v Lincolnově laboratoři MIT a říkalo se jim Bostonská skupina, Bissellovi řekli, že mu mohou zajistit, co chce. Byl to radikální nápad, který nebyl nikdy předtím vyzkoušen. Vědci a inženýři z MIT se pyšnili tím, že dokázali splnit úkoly, které ostatní vědci považovali za nemožné.

V létě 1956 stál před Richardem Bissellem druhý vážný problém, a tím byl generál LeMay. LeMay, ohromený výkony špionážního letounu, nyní usiloval o jeho ovládnutí. V rámci programu nazvaného "Projekt Dragon Lady" objednal LeMay flotilu jednatřiceti letounů U-2 speciálně pro letectvo. Aby program zůstal utajen před Kongresem, převedlo letectvo peníze na CIA, což znamenalo, že zatímco se Bissell snažil zabránit LeMayově uzurpaci, musel zároveň působit jako prostředník mezi letectvem a Lockheedem pro mírně upravené U-2. S těmito novými letouny letectva přišla poptávka po dalších "řidičích", což znamenalo příchod dvou nových skupin pilotů do Oblasti 51 - tě