O TECHNOLOGIÍCH PŘEDPOTOPNÍCH CIVILIZACÍ

Současní badatelé zabývající se skutečnou minulostí dokázali nejen odhalit zjevné stopy falšování historie, ale také potvrdit existenci vysoce rozvinutých předpotopních civilizací v minulosti lidstva, jejichž technologie a schopnosti byly zjevně na vyšší úrovni než ty naše. Všechny skutečné poznatky o tom jsou však před běžnými lidmi skryty v archivech tajných společností, „uzavřených“ knihovnách a depozitářích muzeí, a mnoho artefaktů je „maskováno“ jako přírodní objekty nebo „předměty náboženského kultu“.

Je ale správné tak slepě věřit verzi příběhu, jak je popsána v učebnicích? Mnoho nezávislých badatelů se domnívá, že je mnohem lepší zapojit vlastní mozek a věnovat pozornost všem absurditám a nelogickým nesrovnalostem oficiální verze, aby se pokusili je vysvětlit mnohem věrohodněji, než to dělá drtivá většina oficiálních historiků a archeologů. Jedním z takových současných nezávislých badatelů je autor a vedoucí projektu AISPIK, účastník mnoha expedic po Rusku a sousedních zemích.

A tady je to, co vypráví v jednom z videí na svém kanálu o starověkých předpotopních civilizacích a jejich vyspělých technologiích:

„Badatelé zabývající se skutečnou minulostí v nedávné době poměrně jasně prokázali skutečně mimořádně vysokou technickou úroveň nejen 19., ale i 18., 17., 16. a dokonce i 15. století. Svými schopnostmi naši předkové zřejmě převyšovali současný svět. Ale jejich technologický systém byl zjevně odlišný. Dnes vidíme v muzeích a antikvariátech hlavně vzorky mechanických výrobků z minulosti, založených na principech pružinového pohonu.“

Oficiální historická věda tvrdí, že tyto panenky, hrací skříňky a starožitné hodiny jsou jedinečnými výtvory geniálních osamělých mistrů. Domnívám se však, že všem je již zcela jasné, že vyrobit takové složité mechanismy ručně, pomocí pilníku, je naprosto nemožné. K opracování i měkkých kovových slitin, jako je mosaz nebo bronz, jsou zapotřebí nejen soustruhy a frézky s nástroji z legované oceli, ale také potřebná rychlost a výkon přenášený na tento nástroj.

V současné době existuje mnoho teorií o využívání pohonných systémů založených na vodní energii, parních strojích a dokonce i tažných zvířatech. Domnívám se však, že bez elektřiny se zde samozřejmě neobejít nedalo. Dnes již máme dostatek informací, abychom mohli k tomuto závěru dospět. Četní badatelé prozkoumali jak atmosférické, tak éterické bezdrátové způsoby získávání elektrické energie v minulosti. Energetika je však stále nejskrytější částí této pravěké minulosti. Není divu, že zanechali spoustu mechanických výrobků, ale vše, co se týkalo elektřiny, úplně schovali. Schovali to ve prospěch uhlovodíkového způsobu získávání této elektrické energie.

Během expedice skupiny AISPIK, která se konala v Istanbulu, se podařilo spatřit objekt, který s velkou pravděpodobností představuje právě ten kostel-elektrárnu, a nikoli kapličku z průmyslových výstav z konce 19. století. Jedná se o stavbu, která je ve srovnání s nimi obrovská. Stavba je zcela z kovu a byla vyrobena ve druhé polovině 19. století firmou „Waagner“. Má dokonce i sériové číslo. A dnes je to samozřejmě „bulharský kostel“ na břehu zálivu Zlatý roh.

Samotné bezdrátové technologie výroby elektrické energie se zřejmě používaly až do počátku 20. století. To je však téma na samostatný výzkum. Co se tedy ve světě stalo? Proč se zapomnělo na vše, co se používalo do té doby – do počátku 20. století? Proč se změnila struktura světových technologií? Odpověď je poměrně jednoduchá. Pro nové „elity“, které se dostaly k světové moci, se to prostě stalo výhodným. Tyto „elity“ se chopily moci po globální katastrofě ve 40. letech 19. století.

Soustředili ve svých rukou veškeré dosavadní znalosti. Část těchto znalostí, které zapadaly do nového uspořádání uhlovodíkové energetiky, „elita“ ponechala. Jediné, co udělali, bylo, že si přivlastnili dávno známé matematické, fyzikální a chemické poznatky jako nové objevy pod novými jmény. V tom spočívá podstata technologického „boomu“ druhé poloviny 19. století. Podle oficiální verze historie je to právě období prakticky všech zásadních objevů, na nichž je založena moderní věda a technika.

V době, kdy se na přelomu 19. a 20. století historie všeobecně falšovala, byla tato objevy připisována novým vědcům, a vlastně v zásadě i těm, kteří jen stáli opodál. Často se objevy připisovaly i těm, kteří měli k vědě vůbec daleko... K přisuzování se nedocházelo jen v základních vědách. Fyzikální, matematické a chemické zákony, známé již od takzvané „antiky“, dostaly jména svých nových „objevitelů“. Totéž se dělo i v umění.

V druhé polovině 19. století tak po poslední katastrofě došlo k totálnímu zfalšování celého spektra lidského poznání, a nikoli pouze samotných dějin lidstva. To umožnilo novým „pánům světa“ utajit takové znalosti a technologie, které by mohly ohrozit absolutní moc nových „elit“. Všechny tyto znalosti byly prohlášeny za „zakázané“ a byly vytvořeny týmy najatých žvanilů a „odhalovatelů“, jejichž úkolem bylo a dodnes je odvádět pozornost obyčejných lidí od oblasti „zakázaného vědění“, a také diskreditovat tyto znalosti a jejich nositele v případě „úniku“ takových informací.

Jak je známo, všichni tito služebníci parazitů se dodnes snaží lidstvu zamlžovat mysl, jenže v poslední době se jim to daří čím dál hůře. A proto není daleko ani ten den, kdy se celá pravda o naší minulosti a o vyspělých technologiích předpotopních civilizací „zlatého věku“, navzdory zuřivému odporu starého prohnilého světa parazitických a satanských „hodnot“, stane majetkem celého lidstva.