O MYTOLOGICKÉM ASPEKTU ROHATOSTI PODLE ROSIKRUCIÁNŮ (3)

Ve skupině figur uvedených níže vidíme různé klasické tvary volut či zdobných rohů na korintských, iónských i složených hlavic sloupů, u nichž si můžeme povšimnout blízké příbuznosti s příklady hlavic s rohy nebo volutami v chrámu Éllóra, ale i z jiných indických a perských templů; pro porovnání jsou uvedeny na ilustraci. Srv. korintské voluty nebo „beraní rohy“:

Různé vlysy, jako gotické tak i klasické, vykazují tvary odvozené z astronomického znamení „Vodnáře“. Tato znamení nebo číslice znamenají „moře“ a „Lunu“. Glyfy připomínající „ryby“ znamenají Jonu nebo Jonáše. Jsou to rovněž symboly Spasitele, pokud se vyskytnou mezi relikviemi nejranějších křesťanů a ve tvarech z prvních křesťanských století.^[15] V následující části naší knihy vyložíme řadou vyobrazení pozvolnou proměnu, které byla vystavena prastará pokrývka hlavy – jež sama o sobě je významným hieroglyfem – frygická čapka, klasická mithraická čapka, obětní čapka nebo bonnet conique (kuželovitá čapka); všechny se totiž odvozují od společného mytologického předchůdce.

Linga(m) je staré jméno jednoho ostrůvku u Jony nazývaného „Holanďanova čapka.“ Otázka: Jde o frygickou čapku? Jde rovněž jako předtím o třírohý klobouk a jeho temný význam? Mithraická nebo frygická čapka je původním vzorem kněžské mitry všech věrouk. Nosívali ji kněží při náboženských obřadech. Jestliže si ji nasadil muž, pak její chochol, hřeben nebo hrot směřoval dopředu; jestliže ji nosila žena, směřoval tentýž vystupující díl dozadu nebo k vazu, jako např. u Amazonek na přilbách na všech starých rytinách, nebo u přilby Pallas Athéné, jak to vídáme na sochách Minervy.

Hrot, pic nebo cíp čapek nebo klobouků (zvláštním případem je pojem „třírohý klobouk“), vychází z téže ideje. Tomuto hrotu byl později přiřknut posvátný význam, když se mu začalo říkat christa, crista nebo crest (přilbová ozdoba), představující triumfální hrot nebo třapec.

„Granátnická čepice“ a husarská černá měkká čepice se vzdáleně odvozují z téže posvátné mithraické nebo emblematické vysoké čepice, nebo vysoké pyramidální čapky. V tomto případě se mění na černou, protože slouží jako ilustrace „ohňostrůjců“ (grenadýrů), kteří v moderní armádě nastoupili na místa vulkanistů, kyklopů, klasických „kovářů“ neboli služebníků boha Vulkána nebo Mulcibera,^[16] uměleckého kováře pracujícího s kovy v ohni nebo v rámci přírodních sil. Tato idea nás napadne při pohledu na vysoké čapky Peršanů neboli uctívačů ohně, a černé čepice Cikánů a dále na Východě vůbec. Všichni cestovatelé po východních zemích si vzpomenou, jak se jim při pohledu na cimbuří minaretů vybavily vysoké hrotité čapky Peršanů.

Frygická čapka má těžko srozumitelnou a prastarou podobu; tento symbol pochází z nejdávnějšího starověku. Lze ji vidět na hlavě postavy proslaveného sousoší z Britského muzea s názvem „Mithrova oběť“ (nebo mytická oběť, tauroktonie), účastnící se obřadu obětování. Tato volná čapka s hrotem směřujícím dopředu je původní předlohou, z níž lze odvodit všechny přilbice nebo ochranné přilby, ať už řecké či barbarské. Jakožto frygická nebo symbolická čapka je vždy – co se týče barvy – krvavě červená. Zastává rovněž funkci „čapky svobody“ ve své revoluční podobě; jinak je také občanským nebo začleňujícím symbolem. Co do významu je vždy maskulinní. Znamená „špičku“ obelisku, korunu nebo vrcholek falu, ať už „lidského“ nebo jen symbolicky. Svůj původ má v obřadu obřízky, ačkoliv symbol i ritus jsou nevysvětlitelné.

Pravý význam této bonnet rouge neboli „čapky svobody“, je od nepaměti zahalen do hluboké temnoty, ale přesto je stále považován za nejvýznamnější hieroglyf nebo symbol. Znamená nadpřirozenou „oběť“ a zároveň i „triumf“. Pochází z dob Abrahamových a je prý emblémem zvláštního mýtického obřadu circumcisio praeputii.^[17] Volná frygická čapka, bonnet conique, neboli čapka svobody, může být pojímána jako zobrazení či zástupný symbol obalu či kůže^[18] odejmuté z jistého bodu nebo svalu, která má v různých jazycích rozmanité názvy a zastupuje ústřední ideu tohoto obětního obřadu – a tato kořist či odpad (třebaže to může vypadat absurdně a nehezky) je zároveň vynášena jakožto „trofej“ a jako „čapka svobody“. Je to nyní magické znamení a stává se talismanem nevýslovné síly – a těžko říci, z jak zvláštního a temného důvodu. Celek je znamením „zasvěcení“ a křtu obzvláštního druhu. Frygická čapka už pak navždycky po tomto prvním uvedení byla znamením „osvícení“. Heroické figury na většině gnostických kamejí, které na našich ilustracích předkládáme, nosí čapku tohoto druhu.

Obětník sousoší „Mithrovy oběti“, nacházejícího se v Britském muzeu mezi ostatními díly z mramoru, má na hlavě frygickou čapku, zatímco dýkou zasazuje ránu býkovi – a je jím míněn úřad obětního kněze. Zmíněný bonnet conique je mitrou benátského dóžete. Bonnet rouge, papežská mitra – neřkuli všechny mitry nebo kónické pokrývky hlavy – odvozují svůj název z výrazu „mithraistický“ nebo „mithraický“. Původcem celé této třídy názvů je Mittra nebo Mithra. Grenadýrská čepice, jejíž tvar je v celé Evropě týž, je odvozena z tatarských beranic, které jsou černě zbarveny. A je černá pro její příslušnost k Vulkánovi a k „uctívačům ohně“ (kovářům). Skotská čepice (glengarry) se při zkoumání jeví nejinak než jako vykasaná frygická čapka. Všechny černé kuželovité čepice a význam tohoto zvláštního symbolu přišly z Východu. Měkké černé kožešinové čepice mají původ u Tatarů.

-pokračování-

-----------------------------------------------------

PRAMENY:

[15] Hargrave Jennings, kap. Rosikruciánství ve starých mystériích. Důkaz o stopách rosikruciánství v rytířských řádech.

[16] „Změkčovatel“. Příjmení římského boha kovářů Vulkána nebo Héfaista, jež je narážkou na změkčování kovů v jeho ohnivé peci.

[17] Obřízka.

[18] Lék. „kožní obal“.