O MYTOLOGICKÉM ASPEKTU ROHATOSTI PODLE ROSIKRUCIÁNŮ (1)

Na egyptských sochách tak častý a stále se opakující výskyt glóbu s perutěmi je dokladem znalosti elektrického principu. Do tohoto symbolu je vtělena indická nauka o stěhování duší, kterou reprodukoval Pýthagorás. Tento filosof pobýval dlouhou dobu v Egyptě, kde mu kněží předali filosofické vědění o „přechodných stavech“, z něhož se pak nakonec stala nauka.^[1]

Glóbus, disk nebo kruh fénické bohyně Astarté, půlměsíc Minervy, rohy egyptského Amona, zbožštění býka – to všechno má jediný význam. Pátráme-li po těchto symbolech u Hebrejců, nalezneme znamení identického mystéria v Mojžíšově „orožené tváři“,^[2] což je zřetelně vidět na vznešené soše Michelangelova Mojžíše ve Vatikánu.

Podobně je tomu i s rohy levitského oltáře: a opravdu, „dvojitý hieroglyf“ je zde používán nepřetržitě. Voluty^[3] iónských sloupů, dvojhvězda Castor a Pollux^[4] ze souhvězdí Blíženců, neřku-li všeobecně rozšířené používání dvojitého emblému po celém světě v dobách dávných i současných, ať už je zobrazován v podobě hrotů, paprsků (radii) nebo perutí na přilbách oněch barbarských náčelníků, kteří válčili s Římem, ať už to byl Attila nebo Geiserich,^[5] nebo na bohatě zdobené přilbě franckého Chlodvíka I.; dále třebas emblematicky pojaté barbarské a takřka divoce mystické rohy asiatských idolů; zobrazovaný rohy „Toho, který tesá runy“ (nebo Ničitele), nebo rohy gotického Marta či moderního ďábla – všechny tyto dvojité výrůstky, které vycházejí z jediného bodu (anebo jde o postavu Rohatého), říkají jedno a totéž.

Herkules představoval mýtus o elektrickém principu. Héraklovy sloupy (hory Kalpé a Abyla) jsou duálem, na němž, jak se lze domnívat, spočívá svět. Stály zde již za dob, kdy bylo ještě dobře možné si představovat obrovské zdvojené monolity jako obry (a skutečně i dnes lze mít takový dojem), které měly podobný význam jako lidskou rukou vztyčené pyramidy. Musely padnout do očí udivenému a zděšenému objeviteli, když proplouval tichým Středozemním mořem (kde lidem připadalo, že jsou ve světě zcela opuštěni), který je viděl jako opravdické, kolosální, přirozené sloupy, na nichž měla hořet dvojitá světla zapovězeného Baala: svědectví o stále se vracející a stále opakované legendě o vzniku ohně!

Tak se jevily i fénickým mořeplavcům, kteří – jak jsme o tom zpraveni – je rozpoznali jako první, a pak jimi proti proudu majestátně propluli. Projeli touto do výšek vybíhající, rozeklanou a vznešenou úžinou, která byla branou k obrovské ploše nového modrého oceánu, jenž se přes svoji purpurově krystalovou hloubku stále s rachotem převaluje v příbojových vlnách sem a tam v okouzlujícím světle červánků vševládného západního Slunce, jehož dráha byla vskutku ohnivá, a ohněm tím byl oheň Boží, nikoli Baalův! Tak se jevily mužům od Sidonu, jejichž emblémem byly ohnivě bílé rohy Astarté, nebo Aštarot, nesoucí kouli, tyto monstrózní skály: sloupové portály – s ohněm na vrcholcích jako poslední majáky světa – které (jako mříž) uzavírají ono staré a dobře známé moře, a jako by varovaly před hrůzami nového, neznámého a jiného světa přídí nikdy nebrázděných vod, které se táhly do nepředstavitelných dálek.

Prohlašujeme, že velký kotel čarodějnic byl původně vázou či urnou pro putování duší v podobě ohně, v níž všechny věci světa prodělávají změnu. Vykládáme si význam dvou roztažených prstů^[6] (do tvaru vidlice) nebo rohů – jak to vidíme po celé Itálii,^[7] na ostrovech Sporad, Kyklad, Kandie a Peloponés, v Řecku a Turecku – jako ochranné kouzlo proti uhranutí,^[8] jako okultně-magickou komunikaci. Rohy (nebo radii) kašpárka, dvorního šaška nebo blázna, rohy Satanovy, ba všeobecně postava Rohatého^[9] – vykazují v zasvěceneckých rituálech a v náboženství zvláštní příbuznost.

Koňská podkova, která se v takové míře používá jako ochranné kouzlo a rovněž jako varovné a zasvěcovací znamení, a upevňuje se v zemědělských usedlostech nad vchodem do stájí, sýpek a stodol, jak se to často děje – přičemž se hovoří o uznávání ďábla nebo zlého principu. Vyvýšení, a takřka „vystrčení“ obranného a v jistém smyslu pečeti podobného magického znamení, těl netopýrů a divokých, v noci žijících stvoření, která jsou přibíjena na vrata stodol – považujeme za pokračování staré pohanské obětiny zlověstným bohům nebo za jistý druh získávání přízně ďábla. Na druhé straně vidíme za touto podkovou koně jakožto symbol duchovní síly a spojení s ní. O této podivuhodné asociaci toho budeme mít ještě hodně co říci. Podkova je mystickým symbolem muří nohy neboli sigmy, znamením abstraktního „čtvernohého“, jehož navýsost tajný, neustále přítomný, ale právě tak i pořád mizící magický význam (a strašlivé kabalistické znamení) nacházíme všude.

-pokračování-

---------------------------------------------------------

PRAMENY:

[1] Hargrave Jennings: The Rosicrucians. Their Rites and Mysteries (Rosikruciáni. Rituály a mystéria). Chatto and Windus, Londýn 1879.

[2] Srv. Ex 34,29-35. Volutidae

[3] Závitina nebo konvoluta sloupové hlavice. Lze v ní vidět přenos Venušiných mystérií spjatých předmětně se závitem ulity mořského mlže z rodu Volutidae.

[4] Kastór a Polydeukés.

[5] Geiserich nebo Genseric byl král Vandalů a Alanů v letech 428-477 a jedna z klíčových postav doby stěhování národů. Za jeho vlády se kmen Vandalů ocitl mezi mocnými politickými hybateli tehdejší Evropy.

[6] Vztyčený ukazováček a prostředník, malíček a prsteníček přikrytý palcem.

[7] Zvednutý palec a malíček, ostatní prsty přitažené k dlani.

[8] Porovnej již uvedené první dílo Uhranutí a jevy příbuzné od dr. S. Seligmanna, Barsdorf, Berlín 1910.

[9] Rohy všeobecně – také rohy cocu, které nemusejí znamenat zrovna „paroháče“ – označují spokojeného, leč manželkou klamaného muže, nýbrž jen všeobecně značí mysteriózní, nadpřirozené opovržení a řadí se co do významu k erbovnímu výrazu „parohy opatřen“ a stigmaty poznamenanému Akteonovi, který proměniv se v jelena byl štván svými vlastními psy, protože překvapil Dianu nahou.