O MYTOLOGICKÉM ASPEKTU ROHATOSTI II. (4)

U židů a dalších bylo běžnou tradicí, že člověk, homo, byl nejprve stvořen ze dvou pohlaví a teprve až pak došlo k jeho rozdělení. Tak se to tvrdí v Genesis. R. Jeremiáš ben Eleazar řekl: „Učinil jsi mne vpředu i vzadu.“ Jiní rabínové ujišťují, že homo byl zepředu muž a zezadu žena. Pohlaví bylo nejprve vyjádřeno gestem, a pak obrazy, které zůstaly zachovány v mytologických postavách jako Sfinx, Kentaur, Sut-Týfón, Pan, Bůh, nebo faraon s femininním ocasem. Brouk byl lunárním emblémem, než byl připsán slunečnímu bohu, a jeho postava tvořená dorůstajícím měsícem byla překreslena z rohatého srpku v úplný kruh.

Božství Pana nebo Fana^[24] je formou trojjediného celku či kolektivního veškerenstva. Pan chlupatý a rohatý jedinec mysticky složité povahy. Chlupy a roh jsou projevy jeho dospělosti, která zjevuje druhou fázi chlapce. Ân je egyptské slovo pro „vlasy“, „být chlupatý a prostopášný“, a je redukovanou formou Fana, Pana či Benna, Fénixe. Fanes byl Fénix, který se v době puberty proměnil. Benn nebo Aan byl chlupatou opicí. Fénix (Nycticorax) měl dvojí peří; svým způsobem šlo o „dvojí pravdu“. Vlasy a peří jsou nezaměnitelné, a dvojité peří Fénixe stále nosí káfirové (srv. cheprer, kefra), kteří si nasazují péro z jeřába rajského. Egyptská číslice 7 jako sefech se zapisuje jako 5 + 2, tj. jako bohyně Sefech se sedmi paprsky či rohy, a lze to číst jen jako Sef, 5, a ch, 2, oproti chi, zdvojení, ten druhý či dva, sedmička je druhá číslice na druhé ruce.

Jak naznačují jisté památníky, existuje okultní spojitost mezi Psí hvězdou, Sothis, a hvězdou nějakého konce věcí, jemuž se říká poslední Soud. Jde o hvězdu vysoko na nebi, která se objevuje jen tehdy, když klesá za obzor. Tento soudce sedí na vznešeném trůně a je to ta hvězda, která se nachází v nejvyšším bodě nebes, hvězda rozsudku, anebo, jinak řečeno, velikého cyklu času. Šlo o Polárku, která jakožto oko Draka je α Draconis.

Jednou z týfónských rodiček bohyně Velké Medvědice byla samice nosorožce, egyptská Rerit, Chefa nebo Ta-Urt, jednorožec, a nyní se ukazuje, že právě ten byl mýtickou formou Draka. Roh je prapůvodním symbolem základu a trvání. Nejdávnější podobou zbraní a nářadí rychle padnoucích do ruky byly rohy, kly a zuby. Prvořadou hodnotou přisuzovanou rohu byla představa, že jde o symbol supremace či nadřazenosti. Roh nosorožce, typově náležící Týfónovi, byl ve vnitrozemské Africe žezlem nejvyšší moci.

„Bytosti vítězící tvrdostí pojící se s jejich hlavou“, řekli bychom – tvrdohlavost – kterou symbolizuje roh a zobák, se často zmiňují právě v rituálech. Rovník je egyptsky Apta, a jde o hrot rohu světa. byl to typický výraz pro ten nejvyšší bod, a to na konci nebo na začátku. Tento „roh“ byl právě tak typickým bodem v babylonské astronomii. „Temný mrak zakrývající roh“, jemuž se vděčilo za déšť svlažující tento roh, nebyl viditelný. Stoupající Venuše prý byla „na rohu“.

Pokud vztáhneme tento hrot rohu na nebe severní polokoule, pólem je na mapě hvězdné oblohy právě tento hrot rohu. Takto je roh a osa, kolem níž se vše otáčí, na pólu identická. Tam roh Suta-Týfóna symbolizoval prvotní pilíř nebes, základ a opěrný bod všeho, totiž – ve středu všeho; a tam to je, kde se máme poohlížet po původu onoho mýtického jednorožce.

Někteří tvrdili, že jednorožec je lunárním emblémem. Jenže geneze těchto vzorů se vždy nacházela v souladu s přírodním řádem; jde jen o nesprávnou teorii, kterou je třeba otočit a učinit dva měsíční růžky jediným. Ve skutečnosti se Měsíc obnovuje z fáze rohu či růžků, avšak tento vzor nemá svůj původ v měsíci a ani se na něj neomezuje. Měsíc je nyní stejně jako v minulosti dvojrohý a nemůže tedy být jednorožcem.

Jednorožec je na starých památkách zobrazován s jedním rohem vepředu a s ocasem týfónského zvířete vzadu jakožto obraz duálního Suta-Týfóna, který bývá běžně ztotožňován s rohem a jeho tvrdostí. V egyptském rituálu je Sut nazýván božstvem majícím moc nad hlavou, jíž propůjčuje tvrdost odolávající úderům v den, kdy budou uřezávány hlavy. Nosorožec byl coby zvíře jediným pravým jednorožcem; africký druh popisoval Pausaniás jako etiopského býka, říkalo se mu „Noso-roh“, Ρινόκερως. Je to egyptská Rumach (a Rerit), vzor Týfóna coby Velké Medvědice. Rumach či Remach, „Jednorohá“, zjevně představovala ono lem našeho di-lemma, δίλημμα, jež označuje dvojitý roh. Týfóna nepředstavuje jen bohyně v podobě nosorožce, neboť má falus za svůj nosní roh, který je identický s tímto pólem.

Jednorožec jako nosorožec neboli „vodní kůň“ je rovněž bájným zvířetem vyskytujícím se v heraldice jakožto kůň s rohem mečouna na čele, čímž se má naznačit právě jeho příchylnost k vodnímu prostředí. Týfón v Egyptě a Tiamat v Sumeru představovali věci v propasti temnot a vodách počátku. Na jedné scéně zobrazené na babylonském válečku vidíme souboj Bela s drakem chaosu a Tiamat je vyobrazena jako chiméra se zobákem, hřebínkem a křídly, a jediným rohem. Opakovaně se objevuje jako zlý duch, který vede válku s měsícem, se stejným jediným rohem. Jednorožec byl tedy vzorem Tiamat stejně jako Týfóna.^[25]

-pokračování-

----------------------------------------------------------------

PRAMENY:

[25] George Smith: The Chaldean Account of Genesis, Containing the Description of the Creation, the Fall of Man, the Deluge, the Tower of Babel, the Times of the Patriarchs, and Nimrod. Forgotten Books 2012, str. 101, 109.