Nová světová válka pro Nový světový pořádek: Kořeny třetí světové války (3)

Úvod

V částech 1 a 2 této série jsem analyzoval geopolitickou strategii Spojených států a NATO od pádu Sovětského svazu v expanzi amerického impéria a zabránění vzniku nových mocností, udržení Ruska a Číny v jistých mezích. Tato část zkoumá důsledky této strategie v posledních letech; zabývá se vystupňováním nové studené války, a analyzuje válku v Gruzii, pokusy a metody změny režimu v Íránu, puč v Hondurasu, expanzi afghánsko-pákistánské války a rozšíření konfliktů ve střední Africe. Tyto procesy nové studené války a důležité regionální války a konflikty, přináší svět blíže k nové světové válce. Mír může být možný pouze, pokud budou tyto nástroje a motory říší odstraněny.

Východní Evropa: Průčelí nové studené války

V roce 2002 deník Guardian napsal, že: „Posilování vojenských jednotek ve středoasijských republikách bývalého Sovětského svazu vzbuzuje v Moskvě obavy, že Washington využívá válku v Afghánistánu k tomu, aby v regionu zřídil trvalé, ozbrojené opory.“ Dále: „rychlá výstavba amerických vojenských základen také pravděpodobně vzbudí poplach v Pekingu.“

V roce 2004 bylo oznámeno, že americká strategie „spočívá v umístění amerických sil podél ‚oblouku nestability’, který prochází Karibikem, Afrikou, Blízkým východem, Kavkazem, střední a jižní Asií. Právě v těchto částech světa – celkově chudých, ostrovních a nestabilních – vidí vojenští plánovači hlavní budoucí hrozby vůči americkým zájmům.“

V roce 2005 bylo napsáno, že mezi Spojenými státy a Polskem, spolu s jinými různými zeměmi, probíhají od roku 2002 jednání „o možnosti založení evropské základny pro zastavení střel dlouhého doletu.“ dále bylo napsáno, že „taková základna by nebyla myslitelná před vstupem Polska do NATO v roce 1999.“

V listopadu 2007 bylo napsáno, že „Rusko včera pohrozilo umístěním jaderných střel krátkého doletu na hranicích Evropské unie, pokud Spojené státy odmítnou upustit od plánů na vztyčení protiraketového obranného štítu“. Nejvyšší ruský „armádní generál uvedl, že rakety Iskander mohou být rozmístěny v Bělorusku, pokud budou pokračovat americké návrhy na umístění 10 protiraketových střel a radaru v Polsku a České republice“. Putin „také hrozil, že přenastaví ruský jaderný arsenál na cíle v Evropě.“ Nicméně, „Washington tvrdí, že štít je namířen ne na Rusko, ale na státy jako Írán, který obviňuje ze snahy o vývoj jaderných zbraní, které by mohly jednoho dne udeřit na západ.“

Toto je zcela jasně absurdní tvrzení, jak potvrdili v květnu 2009 ruští a američtí vědci, když zveřejnili zprávu, že „Íránu by trvalo přinejmenším dalších šest až osm let vyrobit raketu, která by měla dostatečný dosah na to, aby mohla doletět do jižní Evropy a že pouze pokoutná pomoc zvenčí či spojené a vysoce viditelné, desetiletí trvající, úsilí by mohlo vést k průlomům potřebným k tomu, aby mohly rakety s jadernými hlavicemi ohrozit Spojené státy.“ V prosinci 2007 dokonce Národní zpravodajský odhad (National Intelligence Estimate,NIE) zveřejněný všemi 16 americkými zpravodajskými agenturami uvedl, že „Írán pozastavil svůj program vývoje jaderných zbraní v roce 2003 a tento program stále zůstává ve zmrazeném stavu.“

Rusko má obavy nejen z protiraketových střel v Polsku, o kterých tvrdí, že jsou namířeny na Rusko, ale má také obavy týkající se „moderního radaru na sledování střel, který chce Pentagon umístit v České republice.“ Dále v roce 2007 Guardian napsal, že „Rusko, podle funkcionářů v Kremlu, připravuje svou vlastní vojenskou odezvu na americké kontroverzní plány na vybudování nového protiraketového obranného systému ve východní Evropě, a to tahem, který pravděpodobně zvýší obavy ze závodu ve zbrojení ve stylu studené války.“ Mluvčí Kremlu uvedl ohledně polské protiraketové obrany a českého radarového systému, že: „Byli jsme velmi znepokojeni a zklamáni. Nikdy jsme nebyli předem o těchto plánech informováni. Přináší to obrovskou změnu pro strategickou rovnováhu v Evropě a pro strategickou stabilitu celého světa.“

V květnu roku 2008 bylo oznámeno, že „se sešli ruský prezident Dmitrij A. Medveděv a čínský prezident Hu Jintao… aby uzavřeli dohodu o jaderné spolupráci a společně odsoudili americké návrhy na protiraketový štít v Evropě. Obě země nazvaly plán překážkou mezinárodní důvěry, která by mohla narušit rovnováhu sil.“

V červenci roku 2008 uvedl ruský ministr zahraničí, že „bude nucen k vojenské odezvě, pokud bude ratifikována americko-česká dohoda o protiraketové obraně“, a že „budeme nuceni reagovat nikoliv diplomaticky, ale vojensko-technickými metodami.“ V srpnu 2008 dospěly Spojené státy a Polsko k dohodě „na umístění americké protiraketové základny na polském území.“ Rusko odpovědělo tím, že „oznámilo, že tento krok zhorší vztahy se Spojenými státy.“ Rusko dále řeklo: „Spojené státy ukázaly, že Rusko bylo skutečným cílem obranného štítu, protože napětí mezi oběma zeměmi se nadále zvyšuje kvůli konfliktu v Gruzii.“ Zástupce velitele generálního štábu Ruska „varoval, že Polsko ze sebe samo udělalo cíl pro ruskou armádu.“

Dále bylo napsáno, že „generál Anatolij Nogovytsin řekl, že jakákoliv nová americká aktiva v Evropě by mohla být cílem ruského jaderného útoku v rámci stanovení cílů na ‚spojence zemí mající jaderné zbraně’“, a že „takovéto cíle jsou zničeny jako priorita číslo jedna.“

V dubnu 2009 Obama řekl, „že systém americké protiraketové obrany v České republice Polsku bude uskutečněn.“ V květnu 2009 Rusko řeklo, že by „mohlo do blízkosti Polska vyslat své nejnovější rakety Iskander, pokud by Polsko plánovalo rozmístit na polské půdě americké rakety Patriot.“ V červenci 2009 řekl ruský prezident Medveděv, že „Rusko má i nadále v úmyslu vyslat do blízkosti Polska rakety, pokud budou Spojené státy i nadále prosazovat protiraketový štít ve východní Evropě.“

Írán a čínsko-ruská aliance

Bushův režim použil vůči Íránu nepřátelskou rétoriku a hrozil možnou válkou proti této zemi. Nicméně, Írán nebude v žádném případě vojenským avanturizmem, jaký jsme viděli v Iráku. Válka proti Íránu přitáhne do války proti západu Čínu i Rusko. Čínské a ruské investice s Íránem v oblasti vojenské spolupráce i šíření jaderných zbraní a jejich energetické vazby způsobily, že zájmy Íránu souvisí se zájmy Číny a Ruska.

V roce 2007 Rusko i Čína varovali před útokem západu na Írán. Od roku 2004 se Čína stala největším íránským vývozním trhem ropy a Írán je, po Angole a Saúdské Arábii, třetím největším dodavatelem ropy Číně. Čína a Írán podepsali v roce 2008 smlouvu o dodávkách plynu za 100 miliard dolarů. „Peking pomáhá Teheránu vybudovat přehrady, loděnice a mnoho jiných projektů. Více než 100 čínských státních podniků působí v Íránu na rozvoji přístavů a letišť ve velkých íránských městech, na projektech rozvíjejících těžbu a na infrastruktuře pro dodávky ropy a zemního plynu.“ „Čína, Írán a Rusko také zaujímají stejnou zahraniční politiku vůči Tchaj-wanu a Čečensku“, což dále posiluje jejich spojenectví.

V srpnu roku 2008 varoval nejvyšší íránský činitel v oblasti obrany, že jakýkoliv útok proti Íránu by vyvolal světovou válku. V únoru 2009 oznámili Írán a Rusko, že „Írán a Rusko posílí vojenskou spolupráci“. Rusko také prodává zbraně a moderní zbraňové systémy Íránu i Venezuele. V roce 2008 OPEC varoval před útokem na Írán a uvedl, že „v případě vojenského konfliktu zahrnujícího Írán by ceny ropy postihl ‚neomezený’ nárůst, protože členové skupiny by nebyly schopni vynahradit ztracenou produkci“.

V roce 2001 byla založena Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO, Shanghai Cooperation Organization) jako vzájemná bezpečnostní organizace mezi národy Číny, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Ruska, Tádžikistánu a Uzbekistánu. Soustředí se hlavně na bezpečnostní otázky střední Asie, jako je „terorismus, separatismus a extremismus“. Národy se statutem pozorovatele v SCO jsou Indie, Mongolsko, Pákistán a Írán. SCO také klade důraz na ekonomické vazby mezi národy a slouží jako protiúder vůči americké hegemonii ve střední Asii.

V říjnu 2007 podepsala SCO vedená Čínou dohodu s Organizací smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO, Collective Security Treaty Organization), kterou vede Rusko, ve snaze podpořit a posílit vazby v obraně a bezpečnosti mezi těmito dvěma velkými národy. CSTO byla založena v roce 2002 mezi Arménií, Běloruskem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Ruskem a Tádžikistánem. V roce 2007 bylo navrženo, aby se mohl Írán připojit k CSTO. V dubnu 2009 bylo zveřejněno, že CSTO buduje svou spolupráci s Íránem a jedná jako protiváha vůči NATO. Po summitu v únoru 2009 „předložila CSTO dohodu o vytvoření společných jednotek rychlé reakce, které mají odpovídat na ‚nejširší spektrum hrozeb a výzev’“. Jednotky rychlé reakce „se budou skládat z velkých vojenských jednotek z pěti zemí – Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Ruska, Uzbekistánu a Tádžikistánu“, a jsou považovány za sílu soupeřící s NATO.

V dubnu 2009 bylo psáno: „Rusko a Čína včera oznámili plány na intenzivnější program vojenské spolupráce, jako součást narůstajícího ‚strategického partnerství’“, a: „Letos se bude konat až 25 společných cvičení jako důkaz zesilujících vztahů mezi Moskvou a Pekingem.“ Dále: „Rusko a Čína uskutečnili v roce 2005 své první společné válečné hry poté, co vyřešili své nevyřízené spory ohledně hranic. Nicméně, Moskva pohlíží na Peking jako na lukrativní trh pro vývoz prostředků na obranu státu a od pádu Sovětského svazu, který ukončil jejich komunistickou rivalitu, prodala do Číny zbraně za miliardy dolarů.“ Je důležité si povšimnout, že „oba státy mají s rostoucím bojem o přístup k obrovským zásobám ropy a zemního plynu v oblasti střední Asie, zájem o udržení Spojených států a Evropy mimo tento region.“

V červnu 2009 „podepsali Čína a Rusko řadu nových dohod o rozšíření spolupráce v oblasti obchodu, investic a těžby, včetně rámcové půjčky ve výši 700 milionů dolarů mezi Export-Import Bank of China a ruskou bankou zahraničního obchodu.“ Velmi důležité je: „Memoranda o bilaterální spolupráci týkající se plynu a uhlí povedou pravděpodobně k tomu, že energetické vazby těchto dvou zemí pokryjí hlavní sektory od uhlí, ropy, elektřiny, plynu až po jadernou energii.“ Vůdci obou národů řekli, že „doufají, že obě země také zvýší počet společných projektů v oblasti vědy a technologií, zemědělství, telekomunikací a příhraničního obchodu.“

V dubnu 2009 podepsali Čína a Rusko důležitou dohodu o ropovodu k zásobování Číny ruskou ropou. V červenci 2009 podnikli Čína a Rusko týdenní cvičení pozemních a vzdušných jednotek „zaměřené na boj proti hypotetické hrozbě islamistických extremistů nebo etnických separatistů, a obě země trvají na tom, že tyto hrozby vypadají realisticky.“ Zejména „jsou obě země poháněny rostoucím pocitem naléhavosti vyplývající z toho, co vidí jako zhoršující se bezpečnost v Afghánistánu a sousedním Pákistánu.“