Nová světová válka pro Nový světový pořádek: Kořeny třetí světové války (10)

Somálsko

V květnu 2006 oznámil deník Washington Post, že Spojené státy „tajně podporují světské diktátory, kteří vedou zuřivé boje proti islámským skupinám o kontrolu nad hlavním městem Mogadišo“.

V prosinci 2006 Spojenými státy silně podporovaná Etiopie vnikla do Somálska, okupovala jej a sesadila islámskou vládu. Americká podpora těchto operací byla založena na tvrzení, že Somálsko je kolébkou teroristů a al-Kajdy. To se však nyní změnilo na povstání. Časopis Wired Magazine v prosinci 2008 uvedl: „Po několik let bojovala v Somálsku americká armáda v tajné válce, používala bitevní vrtulníky, bezpilotní letouny a zvláštní jednotky, aby rozbila údajnou teroristickou síť – a zajistila si pomoc Etiopie při podpoře proamerické ‚přechodné’ vlády“.

Přirozeně zde však jde o víc, než o boj s „teroristy“. Občanská válka zuřila v Somálsku od roku 1991 a měla za následek destabilizaci a politickou nestabilitu. V letech 1992 až 1995 intervenovala OSN a Spojené státy v roce 1993 poslaly zvláštní jednotky. Jak odhalil deník Los Angeles Times v roce 1993, „čtyři velké americké ropné společnosti v tichosti sedí na potenciálním pokladu ve formě výhradních koncesí na průzkum a těžbu desítek milionů akrů somálské půdy“. Podle tohoto článku, „byly téměř dvě třetiny Somálska přiděleny během posledních let před svržením proamerického prezidenta Mohamed Siad Barreho v červnu 1991 a před tím, než země upadla do chaosu, americkým ropným obrům Conoco, Amoco, Chevron a Phillips“.

Conoco Inc., jediná velká nadnárodní společnost, která si udržela v posledních dvou letech celostátní anarchie fungující zastoupení v Mogadišu, se přímo podílela na americké roli v humanitárně-vojenském úsilí sponzorovaném OSN.

Neúnavné průzkumné úsilí společnosti Conoco v severním a centrálním Somálsku údajně přineslo těsně před pádem Siad Barreho nanejvýš povzbudivé vyhlídky. Společnost dovolila, aby byl její komplex budov v Mogadišu přeměněn de facto na americké velvyslanectví, několik dní předtím, než do hlavního města dorazila americká námořní pěchota a zvláštní Bushův vyslanec využíval toto zařízení jako své dočasné velitelství. Navíc se prezidentovi pobočky v Somálsku dostalo pochvaly vysokých představitelů za to, že v měsících předcházejících americké intervenci a během ní sloužil jako dobrovolný vládní „facilitátor“.

Etiopské jednotky okupovaly Somálsko několik let, a v lednu 2009 opustily poslední etiopské jednotky hlavní město Mogadišo. V roce 2007 schválila OSN mírovou misi Africké unie (AU) v Somálsku. V březnu 2007 přistáli v Somálsku ugandští vojenští představitelé. V podstatě byla otevřenější etiopská okupace Somálska nahrazena okupací Africkou unií zplnomocněnou OSN, ve které tvořily ugandské jednotky většinu. Protože Uganda je v této oblasti vojenským zástupcem Spojených států, byly etiopské jednotky s otevřenější podporou Spojených států nahrazeny ugandským kontingentem se skrytější americkou podporou.

Africom

V roce 2007 uvedl týdeník Newsweek, že „Amerika v tichosti rozvíjí svůj boj proti terorismu na africké frontě. Před dvěma lety Spojené státy založily s dalšími devíti zeměmi střední a západní Afriky Trans-saharské partnerství proti terorismu. Neexistuje žádná permanentní přítomnost. Je naděje na získání podpory přátelských režimů a potlačení radikalismu prostřednictvím sdílení amerických zbraní a taktik s těmito režimy a získání přátel prostřednictvím rozsáhlých humanitárních programů sestavených USAID, včetně budování studní a odborného výcviku“.

Pentagon oznámil vytvoření nového vojenského strategického velitelství nazvaného „Africom“ (Africa Command), které „bude integrovat stávající diplomatické, ekonomické a humanitární programy do jediné strategické verze pro Afriku, přitáhne větší pozornost na dlouho ignorované americké shromažďování výzvědných informací a energetické zájmy na kontinentu, a povýší zájmy v Africe na stejnou úroveň důležitosti, jako je tomu u Asie a Středního východu“.

Článek se krátce zmínil o kriticích a uvedl: „Není překvapením, že založení velké americké základny v Africe vyvolává novou vlnu kritiky ze strany evropských a afrických odpůrců americké imperiální rozpínavosti“. Někteří tvrdí, že to znamená „militarizaci africké politiky Spojených států“, což nejsou nijak přehnané představy. Jak článek poukázal: „Spojené státy označily Sahel, oblast rozprostírající se od západní Eritrey přes nejširší část Afriky, jako další kritickou zónu ve válce proti terorismu a začaly spolupracovat s represivními vládami, mimo jiné Čadu a Alžíru, aby tam prosadily americké zájmy“.

Jak Newsweek dále uvedl:

Problémem je, že se stále více zdá, že afričtí vůdci Africom nechtějí. Pohlíží na něj jako na další fázi války proti terorismu – způsob, jak pronásledovat příslušníky hnutí Džihád ve slabých nebo zkrachovalých afrických státech, které mnozí američtí představitelé popsali jako kolébky terorismu. Obávají se, že tok zbraní převýší tok pomoci a že americký antiterorismus ještě více destabilizuje oblast, již tak náchylnou k občanským válkám.

Africom je nové americké vojenské velitelství určené pro kontrolu Afriky, která v současné době funguje jako důležité neokoloniální bojiště mezi Spojenými státy a Čínou. Afrika stále zůstává hlavní frontou imperialistických dobrodružství dominantních mocností Nového světového pořádku. Její značné bohatství zdrojů z ní dělá důležité strategické místo pro světové mocnosti, které usilují o nadvládu.

Závěr

Postoj studené války „západ proti východu“ přetrvává a vyostřuje se do toho, co lze označit za „novou studenou válku“. Zároveň se nadále vedou globální regionální konflikty a rozšiřují se, ať již na Středním východě, ve střední Africe nebo střední Asii, kdy jsou nadále podporovány převraty a změny režimu ve východní Evropě, jižní Americe a na celém světě. Nicméně tyto dvě hlavní globální problematiky: regionální války a konflikty a nová studená válka, nejsou odděleny, ale neodmyslitelně propojeny. Rozdmýchávání konfliktů v jakémkoliv regionu poslouží pouze k posílení politicko-strategického konfliktu mezi aliancí USA-NATO a aliancí Rusko-Čína.

Vše co je potřeba k propuknutí nové světové války, je pouhá jiskra: ať již přijde ve formě války mezi Pákistánem a Indií, nebo vojenského úderu na Írán. V tomto případě nebudou Čína a Rusko pouze nečinně sedět, jak tomu bylo v případě Iráku. Úder na Írán, obzvláště jadernými raketami, jak je navrhováno, bude mít za následek třetí světovou válku. Takže proč strategie na straně Spojených států a NATO pokračuje v tlaku tímto směrem?

Jak kdysi napsal George Orwell:

Válka není k tomu, aby byla vyhrána, je určena k tomu, aby byla nepřetržitá. Hierarchická společnost je možná pouze tehdy, stojí-li na chudobě a ignoranci. Tato nová verze je minulostí, a žádná jiná minulost nikdy existovat nemohla. V principu je válečné úsilí vždy plánováno tak, aby udrželo společnost na pokraji hladovění. Válka je vedena elitní skupinou proti svým vlastním poddaným, a jejím cílem není vítězství buď nad Euroasií, nebo východní Asií, ale udržení samotné struktury společnosti nedotčené.

Nová světová válka bude válkou globální, vedenou globální vládnoucí třídou proti občanům světa, s cílem udržet a přetvořit hierarchickou společnost tak, aby sloužila jejich vlastním zájmům. Skutečně by to symbolizovalo novou světovou válku pro Nový světový pořádek. V globalizovaném světě mají všechny konflikty celosvětové dopady; nabízí se otázka, jestli jsou lidé schopni pochopit, že válka není vedena proti „vzdálenému“ nebo „cizímu“ nepříteli, ale proti všem lidem světa.

Herman Göring, druhý muž po Hitlerovi, vysvětlil koncept války, když stál před norimberským soudem za válečné zločiny. Řekl: „Samozřejmě, že lidé válku nechtějí“; a: „Přirozeně, obyčejní lidé válku nechtějí; ani v Rusku, ani v Anglii, ani v Americe, ba ostatně ani v Německu. To je jasné. Ale, nakonec, jsou to vůdci země, kdo určují politiku, a vždy je velmi jednoduché do toho lidi zatáhnout, ať již jde o demokracii, nebo fašistickou diktaturu nebo parlament či komunistickou diktaturu.“ Když byl Göring opraven, že v demokracii „mají lidé jisté slovo prostřednictvím svých volených zástupců“, Göring odvětil:

To je všechno hezké, ale hlas nehlas, lidi lze vždy přimět k tomu, aby vyhověli zájmům vůdců. To je snadné. Vše, co musíte udělat, je říct jim, že jsou napadeni a odsoudit pacifisty za nedostatek vlastenectví a za vystavování zemi nebezpečí. Funguje to stejně v jakékoliv zemi.

-konec-