Norská vláda vybuduje "Archu" pro případ globální katastrofy

Kukliš Libor

Kukliš Libor

publikováno: 22.06.2006 kategorie: Životní prostředí a udržitelnost

      Norský premiér Jens Stoltenberg položil v pondělí 19. června 2006 základní kámen stavby, v níž by už od září příštího roku měly být uskladněny tři miliony vzorků zemědělských plodin. Úkryt by měl přetrvat ekologické katastrofy, živelné pohromy, klimatické změny i jadernou válku. Slavnostního ceremoniálu nedaleko města Longyearbyen na Špicberkách se zúčastnili předsedové vlád Švédska, Dánska, Finska a Islandu. "Je to naše poslední záchrana. Pokud dojde ke zničení kultur uložených v soukromých bankách, což se děje čtyřicetkrát za den, může je obsah tohoto úkrytu nahradit," prohlásil Stoltenberg. Zároveň poukázal na mimořádný mezinárodní význam projektu, na němž se podílí také Světový fond pro ochranu diverzity plodin (Global Crop Diversity Trust, GCDT). Na světě je v provozu celkem 1400 menších bank podobného typu, ale žádná z nich se té nejnovější nemůže rovnat.

       Norsko uhradí výdaje na stavbu archy (4,8 milionů dolarů), uschovaná semena však zůstanou ve vlastnictví států, které je tam uloží.

      "To, co uložíme na Svalbardu, nejsou pouze jeden nebo dva miliony vzorků plodin nebo genetického materiálu, ale také práce generací farmářů za tisíce let," řekl ředitel GCDT Cary Fowler. K tomu, aby došlo k nevratnému zničení potenciálně významných druhů plodin, není zapotřebí žádná apokalypsa. Ředitel připomněl, že ještě koncem 19. století se v USA pěstovalo 7000 druhů brambor. Do dnešní doby se jejich počet snížil na 200.

      Archa o rozloze 800 metrů čtverečních bude umístěna 300 metrů hluboko pod povrchem pískovcové hory. Vstup do objektu bude kromě ozbrojené stráže chráněn pancéřovými vraty a metr širokými betonovými zdmi. Vnitřní prostory, kde by měla být udržována stabilní teplota minus 18 stupňů Celsia, bude obklopovat skála a věčně zmrzlá půda. Za takových podmínek mohou semena přečkat staletí nebo dokonce tisíciletí. I v případě porouchání všech chladících zařízení se teplý vzduch dovnitř díky permafrostu jen tak nedostane. Teplota by v žádném případě neměla stoupnout nad minus 3,5 stupně Celsia.


(c) Libor Kukliš

Převzato: Gnosis9