NEVÝSLOVNÉ KULTY (9)

Červ dobyvatel, všemocný had moudrosti a to, co pohřbívá samo sebe dřív, než je to mrtvé, byl vzpomenut i jako pocta Lovecraftovi v povídce Thomase Ligottiho "Poslední slavnost s harlekýnem" v antologii "Příběhů z končin nezemského děsu" (jež) inspiroval H. P. Lovecraft, pod názvem "Cthulhu 2000".[84]

Stařec ukázal na židli, stůl a hromadu knih a odešel z místnosti; jakmile jsem se posadil ke čtení, všiml jsem si, že knihy jsou úctyhodného stáří a podléhají plísni. Byly mezi nimi ztřeštěné "Zázraky vědy starého Morrystera", strašlivý Saducimus Triumphatus Josepha Glanvilla vydaný v roce 1681, Remigiova otřesná Daemonolatreia vytištěná v roce 1595 v Lyonu a nejhorší ze všech, zapovězený "Necronomicon" šíleného Araba Abdula Alhazreda v zakázaném latinském překladu Olause Wormia; kniha, kterou jsem nikdy neviděl, ale o níž se šeptaly obludné zvěsti.[85]

Brian Lumley: Return of the Deep Ones and Other Mythos Tales

Následující pasáž se zajímavým výňatkem z Alhazredova Al Azifu, v němž se cituje dokonce ještě starší dílo, jehož autorem jest Ibn Schacabao. I převeliká Moudrost přebývala v Alhazredovi, který zřel dílo červa a znal ho dobře. Jeho slova byla povždy tajemná, nikdy tomu však nebylo více než nyní, když rozpráví o hrobkách červích čarodějů ze starodávného Iremu a o čemsi, co se týká jejich magie:

„V hlubinách ukryté jeskyně,” psal šílený Arab, „určené nejsou bádání vidoucích očí; neboť zázraky jež střeží, podivné jsou a strašlivé. Prokletá je zem, kde mrtvé myšlenky jako nové žijí v prapodivných tělech, a zlovolná je mysl, kterou žádná hlava netřímá. Moudře Ibn Schacabao promluvil, když řekl že šťastný je ten hrob, kde žádný čaroděj neulehl, a šťastné je to město v noci, jehož čarodějové v prach se proměnili. Neboť se již dlouho tvrdí, že duše ďáblova příznivce ze své mrtvolné hlíny nespěchá, nýbrž červa hlodavce živí a vzdělává; dokud z hniloby nový život nevyraší a tupí mrchožrouti podzemští schopnosti jej týrat nezískají a do obludných rozměrů nenarostou, by jej usoužili. Tam, kde by měly póry zemské vystačiti, se velké díry tajně kopou a věci, jež by se plaziti spíš měly, se již choditi naučily.“[86]

Ifrít Arghan Div s planoucíma a mírně šilhajícíma očima
a skvrnitě oranžovou kůží přináší okovanou truhlici Hamzovi

V Sýrii jsem já, Ludwig Prinn, na vlastní oči viděl jednoho čaroděje z tak dávných dob, že jim ani nepřísluší letopočet, jak se přenesl do osobnosti mladého muže, jehož numerologické číslo divinoval, kdyžtě ve stanovenou hodinu vyřkl slova červa. A tohle jsem spatřil…“ [Prinnovo líčení čarodějova rozkladu a jeho odění se do hávu svého hostitele jest považováno za příliš hrůzné a monstrózní, aby dovolovalo byť jen nahodilé či neobeznámené přečtení. – ‘X’.][87]

Kniha je z velké části směsicí kouzel, zaříkávání a zakázaného vědění. Zčásti pojednává o fiktivním autorovi Ludwigu Prinnovi a jeho cestách po Středním Východě, zmiňuje mágy, jež potkal, a co se od nich naučil. Tyto podrobnosti tvoří hlavní obsah díla, ačkoliv je tam spousta běžných kouzel a útržků informací, jež tam mohli přidat později další. Některé z nich jsou přivolávací kouzla užívaná k přitažení džinů a ifrítů spolu s dalšími entitami. A samozřejmě se v ní nacházejí další spojitosti s mýtem, jako příběhy o cthulhoidu Byatis nebo učení červích čarodějů z Iremu, od nichž se odvíjí samotný titul knihy, stejně jako odkazy na neviditelné bytosti pobývající daleko za hvězdami.[88]

V jednom z dopisů ve vzájemné korespondenci Lovecraft navrhnul, aby Bloch knihu nazval "De Vermis Mysteriis" namísto dosavadního titulu Mystéria červa, a dokonce mu poskytl i úryvek pro tuto knihu:

TIBI, MAGNUM INNOMINANDUM, SIGNA STELLARUM NIGRARUM ET BUFANIFORMIS SADOQUAE SIGILLUM. (TOBĚ, VELIKÝ BEZEJMENNÝ, ZNAMENÍ ČERNÝCH HVĚZD A PEČEŤ ROPUCHOVITÉHO TSATHOGGUI.)

Po mnohých rozpravách mezi Lovecraftem a Blochem se poprvé objevila v krátké povídce druhého z nich, nazvané "The Shambler from the Stars" a otištěné ve Weird Taleszáří 1935. Robert Harrison Blake, přítel hlavního protagonisty, v ní nahlas přečte jedno ze zaříkávání a vyvolá hvězdného upíra z Velké prázdnoty, který jej roztrhne vejpůl.

Shambler, hvězdný upír

Následky Prinnovy čarodějné numerologické divinace spatřujeme kromě Čarodějova klenotu,[89] kde se výslovně zmiňuje, i v další povídce Černý pacht,[90] v níž do lékárny zavítá muž a z jeho vyprávění se lékárník dozví o černém pachtu, který způsobil, že má stín se svojí vlastní myslí. Návod k uzavření pachtu našel v kleté knize De Vermis Mysteriis, již v příběhu popisuje jako cosi…, co vám napoví, jak namíchat oměj a rulík a na podlahu nakreslit kruhy fosforeskujícím ohněm, když jsou hvězdy ve správném postavení.[91] Cosi, co promlouvalo o rozpuštění lojových svící a míchání s umrlčím tukem, šeptalo to o tom, k čemu se dají využít zvířecí oběti. Vyprávělo to o setkáních s rozličnými účastníky, o nichž většina lidí nemá ani tušení… a dokonce v ně ani nevěří… [a dávalo to] zcela chladně vědomé pokyny pro obcování s prastarým zlem…

V ději postřehujeme jisté ozvěny "Podivuhodného případu Petra Schlemihla" od Adalberta von Chamisso.[92] Návod ku přípravě nápoje lásky,[93] zdlouhavý příběh s absurdním koncem, cituje z „grimoáru Ludwiga Prinna v anglickém vydání“ jakožto zdroji pro recept na kouzelný filtr pro milostné okouzlení. Bloch tu cituje Prinna poprvé od doby, co napsal "The Shambler from the Stars":

„Pouhá krůpěj, jest-li vpravena v poset[94] z vína neb portského, promění milovanou v učiněnou chlípnou děvku.“

V následujících řadě příběhů z mýtu "Cthulhu Mythos" spojených se starým Egyptem rozšířil Bloch obsah "De Vermis Mysteriis". Bůh bez tváře[95] si všímá toho, že Prinn „velkolepě naznačuje svoji znalost“ Nyarlathotepa, „nejstaršího boha celého Egypta. V povídkách "Plémě z Bubastis",[96] "Sebekovo tajemství"[97] a "Chrám černého faraona"[98] Bloch odkazuje na kapitolu z Prinnovy knihy nazvané "Saracénské rituály", jež prý „odhalují učení o ifrítech a džinech, tajemstvích sekty hašašínů, mýtech arabských příběhů o ghúlech, tajných praktikách dervišských kultů“ a „legendách vnitřního Egypta. Tyto příběhy využívají Prinnovy kapitoly jakožto nástroje k rozehrání pozadí o kultech Bubastis Sebeka, a o uctívání "Nyarlathotepa faraonem Nephren-Ka".

Ramsey Campbell: Nejtemnější kout lesa

Ramsey Campbell ve své knize "Nejtemnější kout lesa"[99] evokuje Lovecraftovy kosmické hrůzy a čtenářům přibližuje rodinu Priceovu, jejichž životy byly po celá desetiletí spojeny s osudem starobylého pralesa Goodmanswood. Dr. Lennox Price v něm objevil halucinogenní rašeliník, který se pak velmi rychle stal středobodem zájmu kultu, a třebaže rašeliniště a stromy, jež na něm rostly, jsou už dávno pryč, zdá se, že celý les dokáže ovlivňovat mysl návštěvníků. „Posmrtné spolupráce“ Derletha a Lovecrafta zahrnují povídku Pozůstalý, která „zůstává jednou z nejlepších lovecraftovských povídek napsaných někým jiným než Lovecraftem. Někteří kritici Derlethovi vyčítají to, že se v ní zmínil o mýtu Cthulhu, třebaže pro to neměl dobrý důvod. Kdyby se tak nestalo, byla by vynikajícím příkladem lovecraftovského horroru, který k mýtu Cthulhu nepatří.“[100]

Brian Lumley se v hororu "Pán červů"[101] vrací k tématu „saracénských rituálů“, kapitole z "De Vermis Mysteriis", jehož exemplář má temný čaroděj Julian Carstairs ve své enormní knihovně okultních děl v kompletní podobě, jejž Titus Crow najde za tajnými dveřmi, spolu s chybějícími stránkami a nad nimi si uvědomí, že Carstairsovým záměrem je převzít jeho mladé tělo, aby si prodloužil život, který už beztak žije dlouho – narodil se totiž v Chorazinu roku 1602. Carstairs nakonec zvečera na Hromnice ve sklepech vykoná rituál červa, neboť věří, že je Crow podřízen jeho vůli. Ten jej však překvapí, když mu odmítne podat ruku a odhalí mu, že zná skutečný rok jeho narození. Rituál selže, když Carstairsovi ministranti prchnou, když předtím rovněž odmítli jeho ruku. Červi Carstairse zcela pohltí, jak Crow utíká z domu a z auta si při odjezdu všimne, že červi už jsou mrtví.

-pokračování-

-------------------------------------------------------------

 

PRAMENY:

[84] Jim Turner (ed.): Cthulhu 2000. Polaris, Frenštát p. R. 2001.
[85] Slavnost. Viz H. P. Lovecraft: Stín z času. Příběhy a střípky z let 1931-1937. Sebrané spisy svazek IV. Plus, Praha 2013.
[86] dtto.
[87] Brian Lumley: Return of the Deep Ones and Other Mythos Tales. Crossroad Press 2017. Rovněž Brian Lumley: Harry Keogh: Necroscope and Other Weird Heroes! Macmillan 2007, str. 67-68.
[88] Bob Curran: A Haunted Mind: Inside the Dark, Twisted World of H.P. Lovecraft. Red Wheel/Weiser 2012.
[89] Robert Bloch: The Sorcerer’s Jewel, 1939.
[90] Robert Bloch: Black Bargain, 1942.
[91] Zřejmý Blochův odkaz na Lovecraftovo Volání Cthulhu.
[92] Adalbert von Chamisso: Podivuhodný případ Petra Schlemihla. Václav Petr, Praha 1941.
[93] Robert Bloch: Philtre Tip, 1961.
[94] Poset, angl. posset, byl původně populární britský horký nápoj z mléka sraženého vínem nebo pivem, často kořeněný, který se často používal jako lék. V 16. století se z nápoje vyvinul dezert na bázi smetany, cukru a citrusů, který se dnes konzumuje studený; je podobný sullabubu (solybubbe, sullibib, sullybub, sullibub).
[95] Robert Bloch: The Faceless God, 1936.
[96] Robert Bloch: The Brood of Bubastis, 1937. Bubastis, arab. Tell-Basta, egypt. Per-Bast, bylo starověké egyptské město ztotožňované s biblickým městem Pi-Beseth nacházejícím se se v deltě řeky Nil v Dolním Egyptě. Bubastis bylo centrem uctívání kočičí bohyně Bastet, sloužilo proto jako hlavní úložiště kočičích mumií ve starověkém Egyptě.
[97] Robert Bloch: The Secret of Sebek, 1937.
[98] Robert Bloch: Fane of the Black Pharaoh, 1937.
[99] Ramsey Campbell: The Darkest Part of the Woods. Drugstore Indian Press 2017.
[100] H. P. Lovecraft & August Derleth: Strážci z hlubin času. Volvox Globator, Praha 2016, str. 511.
[101] Brian Lumley: Lord of the Worms. Weirdbook Press, Buffalo 1983.