Neuvěřitelný Iapetus

Iapetus je sedmnáctým z 33 známých měsíců planety Saturn a velikostně je z nich třetí největší. Iapetus poprvé pozoroval dalekohledem astronom Cassini. Oběžnice Saturnu mizela každých 40 dní, tedy přibližně po polovině své 79denní doby oběhu. Cassini si všiml, že celá jedna polokoule tohoto měsíce je o poznání zářivější než ta druhá a že se měsíc otáčí synchronně s planetou.

O tři sta deset let později, 14. listopadu 1980, poslala sonda Voyager 1 amerického úřadu NASA na Zem první jasné snímky Iapetu. Cassini měl pravdu. Jedna polokoule Iapetu byla „desetkrát tmavší“ než jeho druhá strana. Proto se oběžnici začalo říkat Jin/Jangový měsíc.

V naší sluneční soustavě existuje několik podivností v synchronizačních vztazích. Týkají se našeho Měsíce, Pluta s Cháronem a Iapetu se Saturnem. Ze Saturnu by pozorovatel vždy viděl Iapetus z poloviny osvětlený a z poloviny tmavý. Musíme mít na paměti, že „synchronní“ vztah není ve vesmíru normou. Vždy když se někde vyskytne synchronní vztah planety a jejího měsíce, nabízí se možnost umělého navození tohoto stavu, zejména pak možnost jeho vyvolání velmi inteligentními bytostmi. „Gravitační záchyt“ je mýtus a nepřirozený stav.

Na Silvestra 2004 odhalily snímky zaslané vesmírnou sondou Cassini mnoho úžasných detailů tohoto exotického měsíce. Nejbližší průlet pozemské sondy nad povrchem byl ve vzdálenosti asi 64 000 km. Nezdá se, že by byl Iapetus dokonale kulatým tělesem. Očividně je „zmáčklý“ alespoň o 5 %. Richard Hoagland ale uvedl, že bizarní Saturnova oběžnice by měla být kulatá. Menší ledové planetky Mimas, Enceladus a Dione jsou dokonale kulaté. Tak proč Iapetus není?

Díky vám, Richarde Hoaglande, za tyto snímky uvolněné NASA (ze sondy Cassini) a za vaši teorii o „umělém měsíci“, kterou rozvíjíte na svých stránkách. Prohlédněte si asi kilometr a půl vysokou věž na Iapetu (níže). Na povrchu Saturnova měsíce se navíc nachází řada hexagonálních kráterů, včetně jednoho obřího, jak je vidět na následujících snímcích. Byl Iapetus něčím jako Hvězdou smrti, která byla kdysi v minulosti funkčním zařízením? A která nyní jen tiše obíhá a chátrá?

Zpráva uvolněná z JPL (Jet Propulsion Laboratory) 7. ledna 2005 zní: „… dlouhý, úzký hřeben, který se nachází téměř přesně na rovníku Iapetu půlí celou jeho tmavou hemisféru a dosahuje výšky 18 km. Táhne se po délce 1200 km (což je téměř celý obvod měsíce)… jeho střední oblastí."  Žádný jiný (známý) měsíc takovým podivným geologickým útvarem nedisponuje… pro tak malý měsíc, jakým je Iapetus, je to překvapující.“ Zde jsou snímky oné vysoké zdi.

Richard Hoagland nazval zeď „rozsáhlým a umělým planetárním výtvorem“. Jak by mohla sama od sebe existovat 60 000 stop vysoká, 60 000 stop široká a 4 miliony stop dlouhá „zeď“ obepínající celou polokouli? Mějte na paměti, že tento rys povrchu koresponduje s podivně tvarovaným rovníkem tohoto satelitu. Iapetus se tak jeví jako gigantický „vlašský ořech“. Kolem jeho středu se táhne pás – „jakási rovníková stěna sahající celé kilometry vysoko do kosmu“.

Jak by mohly na Saturnově měsíci stát masivní věže, zdi a jiné kyklopské stavby? Jedním z důvodů je fakt, že Iapetus má pouze 1/40 gravitace Země. Země se otočí jednou za 24 hodin. Iapetus jednou za 79 pozemských dní. Gravitace není síla, ale výslednice rotace nebo relativního pohybu. Na našem Měsíci bychom vážili málo kvůli jeho pomalé rotaci. Na rychle se otáčejícím Jupiteru bychom vážili mnohonásobně více než na Zemi. Strmící stavby na Iapetu, které jsou vidět na následujících snímcích ze sondy Cassini, jsou na tělese s velice malou gravitací dost pravděpodobné.

Kromě toho, že je v synchronním vztahu se svoji planetou a má dvojakou barvu povrchu, je Iapetus mimořádný ještě z několika důvodů. Na rozdíl od většiny orbit je ta jeho téměř kruhová, nikoliv elipsovitá, jak bývá zvykem. Iapetus je také o 15 stupňů vychýlen oproti ostatním Saturnovým měsícům. Navíc je zvláštní, že přestože se jedná o třetí největší měsíc, který kolem planety s charakteristickým prstencem obíhá, je od ní velice daleko. V nejvzdálenějším bodě je od Saturnu vzdálen až 2 miliony kilometrů.

„… Iapetus není normální Saturnův měsíc, ale 1400 km široká vesmírná loď o velikosti celé planety, která byla vyrobena v pradávných časech s gravitací rovnající se 1/40 gravitace Země“
Richard Hoagland

Pyramida na Iapetu

Velice pozorně si prohlédněte následující detaily na snímcích níže, které zachycují různé oblasti povrchu měsíce. Možná, že zároveň sledujete jedny z naprosto fascinujících rozvalin ve sluneční soustavě! Jedná se o architekturu, jejíž výsledky se tyčí celé kilometry nad povrch Iapetu. Kdo ale tyto stavby postavil?

Následuje několik jejich charakteristik a popisů: „zdi podobné hradbám“, „geometrická architektura“, „město podobné pozemskému“, „… důsledně hranatá a opakující se vertikální architektura vyznačující se geometrickými tvary a přímkami rozkládající se v celé oblasti – její existence je nezpochybnitelná… a naprosto nepřirozená.“

„Pozoruhodné, pečlivě uspořádané důkazy o sofistikovaném, zarovnaném a přímými liniemi se vyznačujícím architektonickém reliéfu.“

Znovu se podívejte na snímky a nechte mysl pracovat. Ten (mimozemský) architektonický styl je úchvatný. Jedná se o další z opuštěných sídel dávných bohů? Snímky zkoumali experti a dospěli k závěru, že „povrch Iapetu nebyl tvarován žádným známým přirozeným procesem.“

To, co bývá označováno za „vaflovitý vzor“ je jen dalším důkazem, že oběžnice Saturnu není přirozeným tělesem. Zdá se, že se tento sféroid (který má blízko k dokonalé kouli) rozpadá ve švech. Podívejte se pozorně na snímek s velkým hexagonálním kráterem a i na jiná místa, kde to vypadá, jako by se nám ukazovaly útroby měsíce. Máme možnost dívat se dovnitř do měsíce, podobně jako do starého golfového míčku. Iapetus má vnější skořápku a pod ní je množství skořepin vnitřních, které sestávají z masivních podpůrných strukturálních výztuží a podpěr.

Prastaré povrchy planet a měsíců bez atmosféry bombardují mikrometeority a způsobují erozi povrchu. Experti se domnívají, že Iapetus byl těmito tělesy doslova rozbombardován jako řešeto! Neskutečná konstrukce se nám tak vyjevuje v celé své kráse. V masivním měřítku tak můžeme pozorovat podpovrchové „výztuže“.

Čtenáři si doposud ničeho nepovšimli, ale IAPETUS JE UMĚLÝ A DŮKAZY JSOU NA FOTOGRAFIÍCH. Podívejte se na linii horizontu… je to lomená KŘIVKA! Podívejte se také na fotografii „dorůstajícícho“ Iapetu. Je na ní jasně patrný šestiboký vzor, který je aplikován na celý měsíc.

Iapetus je navržen podle geometrického vzoru. Jde o geometrii totožnou s geodetickým dómem, který kopíruje čtyřboký vzor. Podívejte se na ten hranatý horizont!

Hoagland napsal, že „celkový tvar Iapetu není kulovitý, jako je tomu u měsíců Dione nebo Mimas.“ Horizont Iapetu tvoří přímé linie táhnoucí se stovky kilometrů, jež se poté lámou jako geodetické ohyby. Žádné přírodní těleso stovky kilometrů dlouhé HRANY mít nemá.

V dávných časech mohl být kulovitý tvar Iapetu tvořen skeletem, jakýmsi rámcem, za který by se nestyděl ani architekt Buckminster Fuller. Na tuto kostru pak byl, jak se zdá, v několika vrstvách nakladen povrch. Sféroid je pokladen sítí šestibokých tvarů.

Goldsmith a Owen napsali ve své knize „The Search for Life in the Universe“ (Hledání života ve vesmíru) z roku 1980 toto:

„Tento neobvyklý objekt je jediným tělesem ve sluneční soustavě, který můžeme vážně považovat za mimozemský ukazatel – přírodní objekt úmyslně pozměněn pokročilou civilizací.“

Hoagland napsal, že Iapetus je „loď o velikosti světa“, která je na 100 % umělá. Uvedl také, kdo je zodpovědný za její vytvoření. Byla to „nějaká božská technologie stará mnoho, mnoho let.“ Hoagland se také domnívá, že Iapeťané byli původně z Marsu, Kolonizovali Marťané jiné planety, když cítili, že se řítí do záhuby? Iapetus mohl fungovat jako záchranná archa – „šlo o superobří konstrukci, která obepínala celý svět a z nějakého důvodu byla umístěna do soustavy Saturnu.“

NASA pochopitelně o svých vlastních snímcích zarytě mlčí a je vůči nim slepá. Oficiální místa nevidí na Iapetu nic neobvyklého – podobně jako nedokážou rozpoznat ani další exempláře mimozemských ruin jinde ve sluneční soustavě. Dne 10. září 2007 bude sonda Cassini kolem záhadného Iapetu prolétat znovu. Bude možné pořídit snímky o vyšším rozlišení. Co nám lidé z NASA ukážou a co nám skryjí? Sabotují tuto misi? Jak se pokusí změnit to, co vidíme na vlastní oči?

Poznamka: V přístupu NASA se ani po této expedici naprosto nic nezměnilo. Veřejnost je stále odblokovaná od těch nejdůležitějších materiálu pořízenou sondou Cassini. To co bylo uvolněno  prošlo velmi přísnou a nekompromisní cenzurou. (red.).