Německé "zázračné" zbraně (4)

Následující je podle prohlášení podplukovníka… Kenjiho, poradce atašé v Maďarsku, který dříve v této zemi působil… a náhodou viděl skutečné dějiště bezprostředně poté, co došlo k výše uvedenému:

„Všichni muži a koně [v okruhu působnosti] výbuchu byli zuhelnatělí a dokonce i jejich veškerá munice vybuchla. Kromě toho je skutečností, že stejný typ válečného materiálu byl vyzkoušen také na Krymu. V té době Rusové tvrdili, že to byl jedovatý plyn a protestovali, že pokud by ho Německo opět někdy použilo, udělá Rusko to samé.“

... Nedávno britské úřady varovaly své občany před možností, že by mohli být cílem německého útoku bombami štěpícími atom. Americké úřady rovněž varovaly, že americké východní pobřeží by mohlo být zvoleno jako oblast náhodného útoku jakousi létající bombou…

Japonská zpráva pak pozoruhodně přesně popisuje štěpení atomu, které končí prohlášením:

„Německé zařízení na štěpení atomu je dezintegrátor Neuman. Na centrální část atomu je nasměrováno obrovské množství energie a to vytváří tlak několika desítek tisíc tun na 6,4 cm2. Toto dokáže rozdělit poměrně nestabilní atomy takových prvků jako je uran. Navíc vyvolává hromadu výbušné atomové energie…. To znamená, že bomba odvozuje svou sílu od uvolnění atomové energie.“

Některé části japonské zprávy byly viditelně chybné, např. dezorientace popisů atomové bomby versus termonukleární pumy a datum ofenzívy u Kursku, která začala až 5. července 1943. Bez ohledu na chyby je jasné, že japonská zpravodajská služba byla pevně přesvědčena o tom, že Němci použili na východní frontě revoluční typ zbraně.

Ale pokud nacisté nasadili taktickou nukleární nebo jinou exotickou zbraň na východní frontě, proč by drželi Sověti takovýto útok v tajnosti? Farrell poukázal, že kdyby nacistické Německo použilo takovouto zbraň, bylo by to pravděpodobně proti Rusům, které nacisté ve své ideologii považovali za „podlidi“.

K celé polovině z 50 milionů obětí války došlo v Rusku a několik masivních explozí, jako například ta, která zničila část Sevastopolu, nebylo nikdy plně vysvětleno. Bylo oznámeno, že muniční sklad, který se nacházel 30 m pod zemí byl zničen náhodnou střelou z německého železničního děla Dora ráže 800 mm, (viz. obr. vlevo), (viz. video v sekci pro videa), které bylo považováno za největší na světě.

Takovéto útoky sovětský vůdce Josif Stalin nikdy nenahlásil kvůli strachu ze ztráty kontroly nad zpanikařeným a válkou zemdleným ruským obyvatelstvem. Použití superzbraně na východní frontě by také mohlo vysvětlit, proč o tomto tématu není známo víc. Dostat během války přesné válečné zpravodajství z Ruska bylo extrémně těžké, a tím spíš během studené války.

Zveřejnit využívání jaderné nebo nekonvenční zbraně „by bylo pro Stalinovu vládu propagandistickou katastrofou“, poznamenal Farrell.

„Tváří v tvář nepříteli s vynikající taktickou a operační schopností používat konvenční zbraně se musela Rudá armáda často uchýlit k hrozbám popravou proti vlastním vojákům, jen aby udržela pořádek a kázeň ve svých řadách a zabránila masové dezerci. Potvrzení existence a použití těchto zbraní úhlavním nepřítelem komunistického Ruska by mohlo mít za následek zničení ruské morálky a mohlo stát Stalina válku a možná i svržení jeho vlády.“

Pokud měli nacisté bojeschopnou atomovou zbraň, je možné, že by byla převezena do Spojených států?

Existují dokumenty o tom, že americký tajný vývoj atomové bomby, Project Manhattan, nebyl do poloviny roku 1945 schopný vyrobit dostatek obohaceného uranu k výrobě bomby. Protože v Alamogordu v Novém Mexiku byla 16. července 1945 testována pouze plutoniová bomba, byli badatelé zvědaví, kde vzala Amerika uranové bomby svržené na Japonsko o necelý měsíc později.

Někteří spekulovali, že Spojené státy použily nacistickou bombu nebo použili nacistický obohacený uran k výrobě svých bomb.

Bomba s názvem Trinity, která explodovala blízko Alamogorda v Novém Mexiku 16. července 1945, (viz. obr. dole uprostřed) byla bomba plutoniová. Proč by tedy Spojené státy svrhly na Japonsko 6. srpna 1945 nejprve Little Boy, neotestovanou uranovou bombu?

„Racionálním vysvětlením je, že ‚Little Boy’ nebyl Američany testován, protože… Američané ji nepotřebovali otestovat, protože to již udělali její němečtí konstruktéři,“ domnívá se Farrell. Tato myšlenka je podporována prohlášením německých autorů Edgara Meyera a Thomase Mehnera, že J. Robert Oppenheimer, „otec atomové bomby“, tvrdil, že bomba svržená na Japonsko byla „německé provenience.“

Exploze plutoniové bomby "Trinity" 16. července 1945

Samozřejmě, že tato myšlenka je v rozporu s dlouho akceptovanou „spojeneckou legendou“, že Německo prostě nemohlo do konce války atomovou bombu vyrobit.

Kde by mohli nacisté získat obohacený uran pro takovou bombu?

Jedním potenciálním zdrojem byla zabezpečená podzemní laboratoř barona Manfreda von Ardenne, (viz. obr. vlevo) postavená v Lichterfelde na okraji Berlína, která měla dvoumiliónovoltový elektrostatický generátor a cyklotron. V roce 1941 vypočítal von Ardenne spolu s Fritzem Houtermansem kritické množství potřebné pro vytvoření U-235. Je třeba poznamenat, že Hitler navštívil laboratoř ke konci války, v době, kdy nadšeně hovořil o nové zázračné zbrani, která obrátí věci ve prospěch Německa.

Někteří badatelé tvrdí, že nacistický vývoj uranové bomby byl držen v tajnosti, protože práce na ní nebyla součástí německého vojensko-průmyslového systému, ale byla skrytá v rámci německé poštovní služby.

Podle Cartera Plymtona Hydricka, autora dobře zdokumentované knihy "Critical Mass - How Nazi Germany Surrendered Enriched Uranium for the United States’ Atomic Bomb" (Kritické množství - Jak nacistické Německo odevzdalo obohacený uran pro atomovou bombu Spojených států).

„Veškerá Ardenneova zařízení… byla poskytnuta, a jejich financování probíhalo, pod záštitou jednoho muže, říšského ministra pošt a člena rady říšského prezidenta pro výzkum jaderných záležitostí, Wilhelma Ohnesorga.“

Hitler údajně kdysi poznamenal, že zatímco se jeho strana a vojenské vedení zatěžovalo tím, jak vyhrát válku, byl to jeho ministr pošt, kdo mu přinesl řešení.

Farrell vysvětlil, že Reichspost (říšská pošta) se „topila v penězích, a tudíž mohla poskytovat masivní finanční prostředky nezbytné pro projekt [obohacování uranu], skutečný ‚černý rozpočet’ v každém slova smyslu.“

Dalším zdrojem mohl být obří závod na výrobu syntetické gumy postavený firmou I.G. Farben  u Osvětimi, známého vyhlazovacího tábora. Místo bylo vybráno kvůli blízkosti dopravních uzlů, železniční tratě i řek, stejně jako nedalekého přísunu otrocké práce z tábora v Osvětimi. Toto místo bylo pravděpodobně také vybráno s myšlenkou, že spojenci by nebombardovali koncentrační tábor, předpokladem, který se ukázal jako správný.

A přesto, navzdory skutečnostem - stanoveným během norimberských procesů - že bylo vynaloženo více než dnešní 2 miliardy dolarů; že bylo na výstavbu a provoz této továrny použito více než 300.000 otrockých dělníků; a že spotřebovávala více elektřiny než Berlín, nebylo v ní nikdy vyrobeno ani půl kila buny nebo syntetického kaučuku.

Takže, co vyráběla?

„Zařízení má všechny vlastnosti továrny na obohacování uranu,“ poznamenal Hydrick, a dodává: „vzhledem k blízkému vztahu Bormanna s Ohnesorgem, Schmitzem, který byl šéfem I.G. Farben, [Rudolfem] Hessem, velitelem Osvětimi a Heinrichem Műllerem, který kromě mnoha jiných povinností jako hlavy Gestapa dohlížel na dodávání nucených dělníků do Osvětimi, mohly být různé části úsilí o atomovou bombu realizovány s vysokým stupněm utajení, a to i od ostatních vrcholných nacistů.“

Byla nabídnuta teorie, že v pozdějším období války, zařídili jistí nacisté převoz obohaceného uranu do Spojených států výměnou za imunitu před soudním stíháním. V jádru této teorie o převozu leží sága o nacistické ponorce - U-234.