Nedávno jsem se prohraboval svou databází různých případů sledování objektů UFOs ve světě. Když jsem už asi čtvrtou hodinu přehazoval ty nekonečné zápisky a záznamy, výstřižky a bůh ví co ještě z krabice do krabice, řekl jsem si, že už to takto dál nejde. Koupil jsem si dobré pitivo, sedl na zem a na jednu stranu dal prázdné krabice coby "odpadkový koš" a na stranu druhou krabici, ve které jsem chtěl uložit skutečně ty nejpodstatnější a nejvyznamněší záznamy. Jenže ouvej. Za nějakou dobu jsem se přistihl jaký problém mi činí se rozhodnout co vyhodit a co si ponechat. Možná tu situaci znáte. Nebudu to natahovat. Nakonec to dopadlo tak, že odpadkovým košem se stala jedna krabice - ta nejmenší a množství asi pěti krabic sloužilo jako nový prostor pro archív. Musím říci, že jsem se opravdu snažil a byt opustilo asi 20% materiálu. Ten jsem sice původně chtěl vyhodit do popelnice, ale na poslední chvíli jsem si vzpoměl na jednoho mladého ufologa od naproti z ulice. Tak jsem mu "odpad" předal. Musel jsem se až smát s jakou zbožnou úctou si ode mne Vašík ty věci převzal. Mám prý u něho zmrzlinu. A jaké poučení jsem si z toho vzal, že na popelnici je vždycky času dost. A tak abych byl spravedlivý a ani čtenář nezávislého internetového deníku Matrix-2001.cz nepřišel zkrátka nachystal jsem si na Vás nový seriál. Nejpikantnější případy sledování Ufos......
Případ první: (7. ledna 1948) Thomas Mantell a jeho smrtící příběh s UFOs
Tento den se nesmazatelně zapsal do rodinné historie pana Joea Phillipse. Asi 200 yardů vedle domu, který se nacházel asi 5 mil od městečka Franklin 7.ledna 1948 narazila stíhačka P-51. Pilotem tohoto letounu byl Thomas Mantell. Kusy letounu byly rozhozené do vzdálenosti čtvrt míle od místa nárazu.
Kondenzační pás se vznášel ve vzduchu ještě hodinu po nárazu letounu do země. Jiný očitý svědek, Barbara Mayesová, která v tu dobu studovala ve Franklinu sdělila, že viděla letadlo, které vybuchlo již ve vzduchu. Pozůstatky mrtvého letce byly z místa nehody odvezeny záchrannou službou do márnice v Booker. V následujících dnech pak úmrtí pilota oficiálně oznámili úředníci z Fort Knox.
Mantell byl ostřílený válečný veterán z II. světové války. Účastnil se například bojů v Normandii (červen 1944). Získal válečný kříž a mnoho jiných vyznamenání. Z amrády byl propuštěn na počátku roku 1946. Tisk se okamžitě počal dohadovat co bylo příčinou nehody. Proslýchaly se různé věci a mezi nimi bylo stále zřetelněji cítit cosi hrozivého. Postupně se i veřejně diskutovalo o tom, že letoun byl sestřelen neznámým zařízením v podobě létajícího talíře. Tak například časopis "Harald" jasně naznačil, že se Mantell na nebezpečnou vzdálenost přiblížil k neznámému objektu. Zaplatil tím životem.
Noviny začaly informovat o tom, že do problému s cizí technologií je nějakým způsobem zapletena základna Wright Patterson s tím, že zdejší vyšetřování vojenského letectva potvrdilo, že "létající talíře" nejsou vtip.
Podle neoficiálních zdrojů se dne 7. ledna 1948 v lokalitě Fort Knox počalo dít něco zvláštního. Počaly se množit signály, které naznačovaly, že ve vzdušném prostoru se nachází velmi podezřelé těleso. K objektu byly vyslány čtyři letouny, ale pouze Thomas F. Mantell se dokázal nějakým způsobem přiblížit.
"Blížím se k objektu a mám výborný výhled", citují noviny letcovu informaci, kterou podával řídícímu středisku. "Vypadá to kovově a je to ohromně velké. Velmi rychle to stoupá rychlostí asi 350 mil za hodinu. Stoupám za tím. Už jsem na 20000 ft. pakliže se mi nepodaří více přiblížit budu muset za chvíli ukončit pronásledování." O několik minut později Mantellovo letadlo havarovalo.
Otázkou je kolik toho ve skutečnosti o Mantellově případu letectvo ví. Bude tomu již bezmála 60 let, ale doposud se žádným oprávněným osobám hovořit nechce. Mohli bychom se také zeptat zda musel pilot zemřít. Mnozí by asi odpověděli, Osud??
Případ druhý: (22. ledna 1952) Detekce UFO objektu nad Aljaškou - USA
Informace z osobních záznamů kpt. Edwarda J. Ruppelta
Zhruba dvacet minut po půlnoci 22. ledna 1952 zhruba po dobu devatenácti a půl hodiny ozbrojené složky ve vzdušném prostoru USA honily něco co jednoznačně vykazovalo znaky UFO. O co tehdy vlastně šlo. Asi 20 minut po půlnoci se na radarech pozemní základny AFB nedaleko Mitchell objevil zřetelný jasně svítící bod. Nejdříve to vypadalo na klasické letadlo, ale bylo neobvyklé, že se pohybovalo severovýchodním směrem. Velmi málo letadel létalo přes tuto oblast. Byla to oblast obývaná eskymáky, možná aktuálně nějakou skupinou polárníků. Čas od času do těchto míst vletěl průzkumný letoun B-50, který měl na palubě meteorologické měřící přístroje.
Ovšem během několika následujících minut se z jednoho cíle vytvořili cíle tři a to již byla poměrně dost alarmující skutečnost. Cíle se pohybovaly ve výšce zhruba 23000 stop rychlostí kolem 1500 mil v hodině. Obsluha radaru velmi rychle zjistila, že se tu děje cosi anomálního a povolala k průzkumu dané lokality vojenský letoun.
Nejbližší základna vojenských proudových letadel byla umístěna asi 100 mil jižně. Na základě přijatých informací vzlétla stíhačka F-94 a nabrala kurz severním směrem.
Zatímco letoun rychle směřoval do cílové oblasti osádka radaru sledovala neidentifikovatelný cil na monitorech. V jedné chvíli se ale záhadný cil dolova zastavil v letu a prudce změnil kurz. Nyní směřoval přímo na radarovou stanici. Když byl asi ve vzdálenosti 30 mil obsluha radaru změnila nastavila scaning na kratší rozsah, ale ztratila jak neidentifikovaný cíl, tak i stíhačku F-94. Zatímco se obsluha radaru snažila s cílem obnovit spojení v oblasti nedaleko radaru se fyzicky objevila stíhačka F-94. Pozemní obsluha dala pilotovi pokyn aby se pokusil prohledat kritickou oblast ještě jednou. Pilot ale oznámil, že již má velmi málo paliva a musí se vrátit na základnu. Což se skutečně stalo a z letecké základny vystartovala druhá F-94.
První stíhačka ještě chvíli po přístavní se snažila po své vlastní detekční ose najít záhadný cíl, ale bez úspěchu. V té chvíli již druhá F-94 zaujala pozici v oblasti takže pozemní radarová základna opět přepnula na dlouhý rozsah. Za minutu se obou (jak pilotovi, tak i na zemi) podařilo obnovit spojení s UFO. Tak jak základna na zemi podporovala pilota cíl se opět blížil k základně a proto její obsluha musela přepnout na krátký rozsah a situace se opakovala - ztracen kontakt s pilotem i objektem.
Po chvíli se spojení s pilotem obnovilo přičemž dostal zprávu o tom, že UFO se nyní nachází vpravo ve výšce 28000 stop. Cíl se nyní prakticky nepohyboval. Pilot k němu rychle směřoval, ale pak se stalo něco velmi zvláštního. Neznámý objekt jakoby doslova poskočil obrovskou rychlosti vpřed a zmizel z dosahu. Pilot počal z průzkumem okolí a postupně se vzdaloval os radarové stanice. Za několik minut, ale počalo rychle docházet palivo a tak i druhý pilot se musel vrátit na základnu.
V tu chvíli již startovala třetí F-94 a posádka převzala průzkum. Kritickou oblastí létali sem a tam asi 10 minut aniž by se na radaru objevilo cokoliv podstatného. Tak se rozhodlo udělat poslední kolečko. Ve chvíli kdy letoun prolétával prakticky přímo nad pozemním radarem se objekt znovu objevil. Ovšem extrémně blízko pilot se lekl aby nedošlo ke střetu a letoun prudce obrátil. Pozemní stanice ale zřetelně viděla, že se UFO nehýbe z místa a proto požádala pilota, aby se pokusil k objektu maximálně přiblížit. Ten to ale z bezpečnostního hlediska odmítl. Teprve na čtvrtou žádost se odhodlal, jenže objekt opět předvedl něco co bychom mohli nazvat "rychlostní skok" a zmizel západním směrem. Vytratil se i z radaru.
"Jedna z prvních věcí, kterou jsem učinil bylo že jsem kontroloval zda je přiložená zpráva o počasí", říká kpt. Ruppelt. Nikde jsem jí ale nenašel. Nakonec jsem hlášení předal kpt. Royovi Jamesovi s nadějí, že se mu podaří zjistit o co vlastně v dané věci šlo. Kpt. James byl tenkrát vedoucím sekce radarů u "ATIC". On a jeho lidé rozebírali všechny naše zprávy ve kterých se objevoval fenomén "neidentifikovatelný létající objekt". Roy byl radarový specialista. Sloužil u prvních radarů v USA v oblasti Floridy během II. světové války a později jako jede z prvních prováděl radarovou kontrolu letadel.
Kapitán James nakonec došel k závěru, že předmětné UFO byl nějaký meteorologický jev. Svůj poznatek postavil na tom faktu, že se cíl vždy vytratil když obsluha radaru přešla na krátký rozsah. Pokud bychom použili termínu z právnické praxe, byla celá záležitost jistým precedens. Přestože kpt. James učinil závěr, kde jako příčinu neznámého jevu označil klimatické podmínky mnoho osob s tímto závěrem nesouhlasilo.
Asi za měsíc nebo dva jsem se dostal z rozkazu nadřízených na ředitelství vzdušné obrany. Jednoho dne jsem jedl v klubu oběd, když za mnou přišel důstojník z radarové sekce od "ADC". (Dodnes ale nevím kdo to ve skutečnosti byl). Požádal mně abych se zastavil u něho v kanceláři s tím, že je to důležité.
Tak jsem se dozvěděl, že v době kdy došlo k popisovanému incidentu, nacházel tento člověk v kritické oblasti na Aljašce. Ve skutečnosti vykonával inspekční cestu k dvěma radarovým základnám, která ve zprávě potvrdily kontakt s neznámým jevem. Chtěl tenkrát po mne vědět co si o tom všem myslím. Já jsem mu sdělil, že závěr našeho interního šetření vyzněl tak, že za původce daného jevu bylo označeno počasí, resp. neznámý klimatický jev.
Nikdy nezapomenu na ten zábavný výraz, který se mu rozehrál po tváři. Naklonil se ke mne a řekl: "Proboha co vy jste to za lidi. Tak počasí říkáte." Opět se začal smát. "Žádné počasí, ale cizí inteligence. Sledují nás. Velmi, velmi dlouho. Nevíme z jakého důvodu, ale je to tak. Naučili nás, že nemusíme vidět pouze dozadu, ale je možné vidět i dopředu." Několikrát na mne mrkl a pokračoval: "Víte, jestli si myslíte, že jsem blázen, tak jste na omylu. Naopak jsem velmi, velmi váženým vysokým důstojníkem armády Spojených Států". Stál jsem proti němu jak opařený. Nedokázal jsem nic říci.
"Nevím zda v tu dobu budete ještě naživu, ale dobře si zapamatujte následující roky: 1978, 1984, 1989, 1994, 2000, 2008 a 2012." "K čemu mi to bude dobré pane", odvětil jsem. "To poznáte sám", ušklíbl se. Pak mne vybídl abych si sedl a nalil mi whisky a sobě také. Dlouze se na mne díval. "Představte si, že víte a nemůžete nic dělat. Absolutně nic. Jsou jako lavina. Mocní lidé, kteří jsou odpovědní za globální osud této planety díky nim ztrácí postupně kontrolu nad svým vlastním autonomním nerovovým systémem. Je to asi tak jako kdyby jste nesvéprávnému svěřil řízení atomové elektrárny," velmi vážně se na mne podíval. Absolutně jsem nechápal o čem hovoří a nevím to dodnes. Ale přísahám, že do svého denníku zaznamenávám vše tak jak jsem zažil. Hodil do sebe poslední doušek whisky, rukou si prohrábl vlasy na hlavě a odvětil: "A k tomu radaru. Postavili jste teorii na ztrátě kontaktu neznámého cíle při přechodu na krátký rozsah. Zamysleli jste se někdy nad tím proč tedy zmizel kontakt i se stíhačkou? Tak počasí říkáte?.", a opět se zábavně usmál. Stál jsem jako opařený. Již nikdy potom jsem tohoto muže nespatřil. Pátral jsem po něm, hledal o něm informace, chtěl jsem se s ním ještě jednou sejít. Nepodařilo se mi to. Bylo to jako nějaký zlý sen.
Kapitán Edward J. Ruppelt
(c) Jaroslav Chvátal
partner Matrix 2001