Nejvyšší tajemství (22)

Icke David

Icke David

autor

11.06.2007 Exkluzivně

        "Zjistil jsem, že různé druhy písma nalezené na místech bývalých sídlišť Féničanů a (ty známé jako) kyperský, karianský, aramajský či syrský, jónský, korintský, krétský, thébský, kelto-iberský, ghótské runy atd., byly ve skutečnosti všechny místními variacemi klasického Árijského Hitto-Sumerského písma Árijsko-Fénických námořníků, těch prastarých průkopnických šiřitelů Hittitské Civilizace, podél pobřeží středozemí a dál za hranice Herkulových sloupů, na Britské ostrovy", říká Waddell. Oficiální historie nás žádá, abychom věřili, že lidé Británie byli divoši, kteří byli 'civilizováni' až po příchodu Římanů. Toto není pravdou a ve skutečnosti sami Římané tvrdili opak. Římské záznamy vypovídají, že Britové byli jako celek civilizovaní a jejich zvyky byly téměř stejné jako ty gaelské. Samozřejmě, že byly. Byli to titíž lidé se stejným původem. Britové používali zlaté peníze a také zde probíhal obchod s evropským kontinentem, což potvrdily nalezené britské mince z tohoto období. Byli to pouze lidé z vnitrozemí Británie, doposud neovlivnění fénickou kulturou rozšířenou blíže k pobřeží, koho Římané po svém příchodu označili za necivilizované.

 

        Mnoho silnic, považovaných za 'římské', vůbec nebylo vybudováno Římany. Byly to před-římské silnice, které tito opravili. Římané obdivovali schopnosti britských vojsk, zejména jejich užití válečných vozů. Nyní již nebude překvapeni při zjištění, že tyto slavné 'britské' vozy byly tytéž vozy používané Hittity či Catti, popsané egyptským faraonem Ramsesem II okolo roku 1 295 před Kristem u bitvy u Kadesh, hittitsko-fénického přístavu. Okolo roku 350 před Kristem, tři století před příchodem Římanů, se objevitel a vědec Pytheas plavil okolo Británie a vědecky zakreslil do map zeměpisné šířky země.

      Pytheas byl rodákem z Phocca v Malé Asii, přičemž Phocca je odvozeno od Phoenicia, stejně jako název přilehlého přístavu zvaného Phoenice. Tou dobou již Féničané organizovali obchod s cínem, z jejich dolů v Cornwall na západě Anglie přes Gaul/Francii do Marseilles, odkud byl po moři rozvážen do zemí ve Středozemním a Egejském moři. Prvním fénickým cínovým přístavem v Cornwall byl Ictis či St. Michael's Mount v zátoce Penzance Bay. Sv. Michael, jeden z velkých hrdinů křesťanství, byl ve skutečnosti fénickým božstvem.

       Existuje nespočet důkazů, které potvrzují prastaré propojení mezi Britskými ostrovy a Irskem a kulturou severní Afriky a Blízkého východu. Říká se: pokud chcete odhalit korupci, jděte po penězích. No, a když chcete odhalit cestu či průchod lidí a kultur, sledujte jazyk. Irským jazykem dneška je angličtina, která nahradila gaelštinu a ta se vyvinula z ještě dřívějšího jazyka, nyní ztraceného. Gaelsky mluvící misionáři ve středověku byli nuceni využívat tlumočníky, aby se dorozuměli s Pikty, prastarým národem oblasti, ze které se stalo Skotsko. Gaelsky mluvící irský král Cormac z devátého století se vyjadřoval o jazyce lidí z Munsteru na jihozápadě Irska jako o 'železném jazyce'. Avšak dokonce i gaelština nás pevně napojuje na Střední východ.

      V oblasti Conemara na západě Irska stále žije komunita, která doposud mluví gaelštinou jako svým mateřským jazykem. Jejich sean-nos (velmi starý) zpěv, základ veškeré irské hudby, je neuvěřitelně podobný domorodým písním Středního východu. Dokonce i pro trénované ucho je téměř nemožné rozlišit mezi zpěvy gaelských zpěváků a těch libyjských. Charles Acton, hudební kritik novin Irish Times, napsal:

       "Kdyby člověk naslouchal hodiny v poušti večerním zpěvům epických legend arabských beduínů... a poté se vrátil do Irska a slyšel skvělého pěvce sean-nos používat stejný rytmus a mel ismata, nalezne téměř zázračnou podobnost. Také pokud posloucháte (španělské) "cante jondo".

      Mezi Irskem a Španělskem a Španělskem a severní Afrikou vedly v dávných dobách významné obchodní plavební cesty, po kterých byly transportovány rodové linie, znalosti a kultura. Španělský oblouk v Galway na západě Irska to připomíná, stejně jako tanec oblasti Conemara známý jako 'tlučení', který je prakticky totéž jako španělské flamenco.

      Irský symbol - harfa - přišel ze severní Afriky, stejně jako jméno jiného typického symbolu Irska - jetele/shamrock. Jakákoli trojlistá rostlina je v Egyptě známá jako shamrukh. Růžencové korále, symbol devótních římských katolíků, pocházejí ze Středního východu a jsou stále používány Egypťany. Slovo 'nun/jeptiška' je také egyptské a jejich oděv také pochází ze Středního východu. Podle Arbois de Juvainville, autora díla nazvaného Cours De Literature Celtigue/Dějiny keltské literatury, byli Irové ve středověku známi jako 'Egypťané'. Používají stejný styl ilustrací a barvy použité v irských knihách Book of Kells a Book of Durrow jsou středozemního původu.

      Červená použitá v těchto knihách pocházela ze středozemního hmyzu Kermococcus vermiho a další pocházely ze středozemní rostliny Crozophora tinctoria. Póza se zkříženými pažemi, která se vyskytuje na mnoha egyptských zobrazeních jejich boha jménem Osiris, může být spatřena v irských rukopisech. Irské svetry vyrobené na Arranských ostrovech mají na sobě, podle nejméně jednoho odborníka na dějiny pletení, vzory na počátku převzaté od egyptských koptských mnichů.

      Hlavní krevní skupina Arranu (Aryan?) je odlišná od většiny irské populace. Staré irské plavební umění zvané pucan bylo vynalezeno severními Afričany a používáno na Nilu. Vykopávky u Navan Fort, poblíž Armagh City, odhalily pozůstatky opice Barbary ape - odhaduje se, že žily přibližně okolo 500 před Kristem. V dnešní době je spojována pouze s Gibraltarem, ale jejím domovem byla v roce 500 před Kristem severní Afrika. Libyjští dragonskins/dračí kůže (žoldáci) se údajně nacházeli ve velkém v Irsku před 2 000 lety. Ve druhém století dokázal zeměpisec Ptolemy žijící v Alexandrii vyjmenovat šestnáct kmenů v Irsku. Irský sport hurling má svou marockou obdobu - hru jménem Takourt. Irský rituál byl, stejně jako všechny kultury inspirované Féniko-Árijci, zaměřen na Slunce.

      Pahorkovitá stavba v Newgrange v Irsku má úzkou chodbu asi 62 stop dlouhou, která je vybudována v dokonalém souladu s východem Slunce 21./22. prosince, tedy v době zimního slunovratu, a to až do té míry, že zlaté sluneční světlo naplní a osvítí celou chodbu i komoru ve středu. Vstup do staveb ve středozemí, zejména do jednoho mínojského paláce na Krétě, je stejný. Typické irské kruhové věže jsou, podle některých orientalistů, fénického původu. Toto vše opět dokonale zapadá do příběhu, který vám zde odhaluji. Féničané přišli ze Středního a Blízkého východu, jednoho ze světových center Anunnaki-reptiliánů a dle výzkumu profesora Phillipa Calahana, zmiňovaného již dříve, jsou kruhové věže v souladu s hvězdnými soustavami na severním nebi, obzvláště Draco.

       Spojení mezi Irskem a Berbery z Maroka si zaslouží zvláštní zmínku. Jsou to lidé z hor se světlou kůží, někteří modroocí a světlovlasí. Jsou spojováni s horami Atlas Mountains, které jsou zase propojeny s Atlantidou (Atlantis) pojmenovanou po Atlasovi, synovi legendárního vládce Atlantidy, Poseidona. Berberské umění má mnoho společného s irským a kdokoli mluvící gaelsky v pohodě porozumí berberskému jazyku.

      Hlavní berberské klany jako M'Tir, M'Tuga a M'Ghill jsou zjevným původem či odvozeninami irsko-skotských jmen MacTier, MacDougal a MacGhill. Slovo Mac znamená 'děti nebo dítě (koho)' a Arabové používali termín Bini jako v Bini M'Tir, což znamená totéž. Misionáři, kteří jako první objevili země Berberů, zjistili, že používali dudy, stejně jako Irové a Skoti. Raní nájezdníci do Irska byli známi jako lidé s koženými vaky. Irský buben z kozí kůže nalezený v Kerry je dvojčetem marockého bubnu zvaného bindir. Housle a kytara mají také původ v severní Africe. Vikingské křídlo Árijců vpadlo do Irska a založilo mnoho měst, včetně současného hlavního města Dublinu. Ve světle důkazů zde předložených není překvapením, že slavná vikingská galéra s vysokou přídí a zádí byla fénickým návrhem použitým Egypťany.

      Zdá se, že rytiny v kameni v Newgrange zobrazují tento nárys o tisíce let dříve. Jméno Idris je dobře známo ve Walesu a muslimští svatí a králové byli nazýváni Idris po staletí. V Britském muzeu se nachází  muslimská mince, zlatý dinár, který má na sobě vyraženo 'Offa'. Offa byl králem Mercie v Anglii v osmém století a údajně vybudoval 120 mil pozemní 'zdi' mezi Anglií a Walesem, známé jako Offa's Dyke/Offaova hráz. Název Wales pochází ze slova 'Weallas' s významem Země Cizinců.

       Velšané, jako Irové, zkoumali severní vodstva v okolí Islandu ještě před Vikingy a říká se, že velšský princ Madoc vkročil na půdu Ameriky tři století před Kolumbem. Je to velice pravděpodobné, neboť - jestliže měl přístup ke znalostem Féničanů, věděl by o existenci Amerik. Ctihodný Bede z Cymbri (přibližně Wales) řekl, že to byli Východní lidé, kteří migrovali po povodni z biblických zemí na Britské ostrovy.

      Když se Irové usadili v částech Walesu a Cornwallu, někteří z odsunutých lidí se přesunuli do oblasti Armorica, nyní Bretaň, na francouzském pobřeží. Zde naleznete úžasný les stojících kamenů zvaný Carnac, jméno pocházející z Karnacu v Egyptě. Bretaňský jazyk je směsicí staré velštiny a cornwallštiny - árijštiny. Bretaň/Brittany znamená Malá Británie a opět se vztahuje k Barat a Barati. Amorica znamená 'země čelící moři', což je dokonalý popis Ameriky, k níž přistupujeme od Atlantiku. Toto je jistě pravý původ názvu Amerika, nikoli Amerigo Vespucci, objevitel z Florencie, který byl protistranou Kryštofa Kolumba ve Španělsku.


(c)1998 David Icke

(c)2007 Translation: Adriana Křížová