"NEBEZPEČÍ PŘICHÁZÍ ZE SYSTÉMU SÍRIA": KŘÍŽ V HENDAY A MRAZIVÉ POSELSTVÍ Z PROPASTI ČASU (5)

A pak Fulcanelli přidá velmi zvláštní obraz: "Bůh Otec drží v ruce tento glóbus, na jehož vrcholu je ohnivé znamení. Čtyři velké věky - historická zobrazení čtyř věků světa - mají své panovníky zobrazené, jak drží stejný atribut. Jsou to Alexandr, Augustus, Karel Veliký a Ludvík XIV." Dále uvádí, že "....tímto se vysvětluje nápis INRI, exotericky překládaný jako Iesus Nazarenus Rex Iudeorum (Ježíš Nazaretský, král židovský), který však dává kříži jeho tajný význam: (Igne Natura Renovatur Integra - ohněm se příroda obnovuje celá). Neboť právě ohněm a v ohni bude naše polokoule brzy zkoušena. A stejně jako se ohněm odděluje zlato od nečistých kovů, tak, jak říká Písmo, budou ve velký soudný den odděleni dobří od zlých."

Fulcanelli nás zásobuje komentářem pod čarou ke čtyřem panovníkům: "První tři jsou císaři, čtvrtý je pouze král, Král Slunce, čímž naznačuje úpadek hvězdy a její poslední vyzařování. Je to soumrak, předzvěst dlouhé cyklické noci, plné hrůzy a děsu, 'ohavnost zpustošení'." Jeho esoterický výklad "INRI", "....ohněm se příroda obnovuje celá", směřuje přímo k problematice chiliasmu a očistné zkázy jako předehry ke znovustvořenému a rajskému světu. Alchymie je podle výše uvedené poslední Fulcanelliho věty samotným jádrem eschatologie. Stejně jako se tříbí zlato, bude se tříbit i náš věk - ohněm. Dále se Fulcanelli věnuje obrazům na čtyřech stranách podstavce. Fulcanelli mění Boucherův klikatý výčet na výčet ve směru hodinových ručiček a uvádí je jako slunce, měsíc, hvězdu a "geometrickou figuru". Ilustrace doprovázející text (deska 48 v Le Mystère) ukazuje stejný vzor. Fulcanelli ignoruje slunce, měsíc a hvězdu a poslední stránky kapitoly věnuje rozvedení čtyřnásobné povahy "....geometrického obrazce, který... není ničím jiným než diagramem, který zasvěcenci používají k označení slunečního cyklu".

Je to jednoduchý kruh, rozdělený na čtyři sektory dvěma průměry, které se navzájem protínají v pravém úhlu. Každý z těchto sektorů nese písmeno A, což ukazuje, že znamenají čtyři věky světa. Jedná se o kompletní hieroglyf vesmíru, složený z konvenčních znaků pro nebe a zemi, duchovní a světské, makrokosmos a mikrokosmos, v němž se ve spojení nacházejí hlavní emblémy vykoupení (kříž) a světa (kruh). Ve středověku byly tyto čtyři fáze velkého cyklického období, jehož nepřetržité střídání bylo ve starověku vyjádřeno pomocí kruhu rozděleného dvěma kolmými průměry, zpravidla představovány čtyřmi evangelisty nebo jejich symbolickým písmenem, kterým byla řecká alfa, nebo ještě častěji čtyřmi evangelijními zvířaty obklopujícími Krista, živé lidské zobrazení kříže. Jedná se o tradiční formuli, s níž se často setkáváme na tympánech římských verand. Ježíš je tam zobrazen vsedě, levou ruku má položenou na knize, pravou ruku zvednutou v gestu požehnání a od čtyř zvířat, která ho doprovázejí, je oddělen elipsou, zvanou mystická mandle. Tyto skupiny, které jsou od ostatních výjevů zpravidla odděleny věncem z mraků, mají své postavy umístěny vždy ve stejném pořadí, jak lze vidět v katedrálách v Chartres (královský portál) a Le Mans (západní kruchta), v kostele templářů v Luz (Hautes Pyrénées) a v kostele v Civray (Vienne), na kruchtě kostela svatého Trophima v Arles atd.

Fulcanelli spojuje tradiční obraz Čtyř věků, cherubínských šelem nebo evangelistů, s elipsou, vesica piscis neboli "mystickou mandlí" a písmenem A neboli alfou, což naznačuje, že chtěl tento obraz přímo interpretovat "geometrickou figuru" kříže a čtyř A. V tomto případě se jedná o "geometrickou figuru", která se nachází na kříži. Tajemnou povahu tohoto "úplného hieroglyfu vesmíru" můžeme najít na veřejnosti, na fasádách gotických katedrál - (viz. obr. níže). Na Fulcanelliho seznamu je však každá katedrála spojena s kultem Černé madony neboli antickým kultem bohyně. Fulcanelli nás sice nasměruje k významu čtyř věků, ale zároveň nás inspiruje k tomu, abychom se na ně podívali blíže, abychom pochopili, proč jsou některá místa, například ta, která uvádí, důležitá a jak spolu souvisejí. Fulcanelli dbá na to, aby čtenář sledoval jeho hlavní myšlenku. Poté, co cituje ze svatého Jana ohledně čtyř zvířat (Zj 4,6-7), cituje Ezechielovo vidění "čtyř živých tvorů" (Ez 1,4-5.10-11). V předposledním odstavci navazuje na pojem čtyř věků neboli jug v hinduistické mytologii a poznamenává, že "náš vlastní věk", " železném věku" neboli Kali juga, je dobou, kdy "...lidská ctnost dosahuje nejvyššího stupně slabosti a senility", je "věkem bídy, neštěstí a zchátralosti". V této pasáži Fulcanelliho komentáře jsou ozvěnou Hewitta i Maxe Théona z Hermetického bratrstva v Luxoru. Fulcanelli neuvádí žádné další předpovědi kromě konstatování, že se nacházíme v železném věku Kali jugy.

A. Tympanon z dvanáctého století na kruchtě kostela Saint Trophime
v Arles zobrazující "kompletní hieroglyf vesmíru".
Tento obrázek je závěrečnou deskou
(č. 49) knihy Le Mystère des cathédrales.

B. Geometrie tradičního středověkého schématu znázorňujícího Krista
obklopeného symboly čtyř evangelistů je zároveň
návrhem Nového Jeruzaléma, jak je popsán ve Zjevení.

"Železný věk nemá jinou pečeť než pečeť Smrti. Jejím hieroglyfem je kostra, nesoucí atributy Saturna: prázdné přesýpací hodiny, symbol vypršení času, a kosa, reprodukovaná v číslici sedm, která je číslem proměny, zničení, zániku," poučuje nás Fulcanelli. "Evangelium tohoto osudového věku je to, které bylo napsáno pod vlivem svatého Matouše." Na tento postřeh navazuje skupinou řeckých slov, která souvisejí se základním kořenem mí - alfa-theta jména Matouš, a spojuje je se slovy "věda", "poznání", "studium" a "učit se". "Je to evangelium podle vědy, poslední ze všech, ale pro nás první, protože nás učí, že až na malý počet elity musíme všichni zahynout. Z tohoto důvodu byl anděl učiněn atributem svatého Matouše, protože věda, která jediná je schopna proniknout do tajemství věcí, bytostí a jejich osudu, může dát člověku křídla, aby ho povznesla k poznání nejvyšších pravd a nakonec k Bohu."

Na první pohled nás Fulcanelliho kapitola přivádí k cíli, jímž je pochopení kříže Henday, jen o málo dále než článek Julese Bouchera v časopise z roku 1936. Fulcanelli přidává výslovné varování před blížící se katastrofou, před obdobím dvojí katastrofy, které bude zkoušet severní polokouli ohněm, a naději na místo, kde "smrt nemůže člověka zastihnout v hrozném čase dvojí katastrofy". Védskou představu čtyř jug dává do souvislosti se západní prorockou tradicí Zjevení a Ezechiela. Srovnáním apokalyptických tradic Fulcanelli upozorňuje čtenáře na několik důležitých symbolických vodítek: Saturn a Matoušovo evangelium. Matouš nám podává nejucelenější pohled na Ježíšovo učení o konci světa a příchodu nebeského království. Matouš byl člověkem, který pochopil tajemství v jádru křesťanství, neboť právě od něj se dozvídáme o Ježíšových egyptských vazbách, betlémské hvězdě a cestě mudrců z Východu, masakru neviňátek, pokušení Mesiáše a mnoha dalších příbězích s hlubokým esoterickým významem.

Matouš 24,43-44 naznačuje, že ti, kdo následují Syna člověka, budou skutečně schopni vypočítat čas, a tak budou čekat v přípravě. Až se vrátí (25,31), oddělí ovce od kozlů, jemné od hrubých, a to na základě jejich soucitu s bližními. U Matouše najdeme také zprávu o svědectví Marie Magdalény o vzkříšení, doplněnou o vlastní metaforu světla. "Jeho zjevení bylo jako blesk," říká se nám, a Marie ho zprvu nepoznává. Matoušovo vyprávění o Zmrtvýchvstání končí Kristovým nanebevstoupením v Galileji a jeho vyslovením Velkého poslání, jehož poslední řádek míří k jádru tajemství: "A já jsem jistě s vámi po všechny dny až do skonání světa."  Fulcanelli oznámil, že kříž v Hendaye ukazuje na "velký soudný den" a že pečetí tohoto časového okamžiku je Smrt s atributy planety Saturn. To naznačuje, že Saturn bude nějakým způsobem hrát roli při označování konce tohoto čtvrtého věku, což je velmi neobvyklá a produktivní myšlenka, jak uvidíme o něco později.

K. R. Johnson do knihy "Fenomén Fulcanelli" zařadil kapitolu o kříži Henday, kterou napsal někdo jménem "Paul Mevryl". Tento komentář ke kříži, nazvaný "Epilog v kameni", vyvolává tolik otázek, kolik jich zodpovídá, a v neposlední řadě je to otázka, kdo je "Paul Mevryl"? V úvodní tiráži se dozvídáme, že Mevryl  "....je inženýr v důchodu, zajímá se o kryptogramy a již mnoho let studuje alchymii, Fulcanelliho a další oblasti tajných znalostí". V textu Mevryl nasazuje tón, který naznačuje, že pokud není Fulcanelliho dědicem, je mu přinejmenším roven. Ať už je to kdokoli,  je stejně anonymní jako Fulcanelli. Mevryl je ve hře a tímto článkem se stal jedním z jejích hlavních hráčů.

V návaznosti na Bouchera a Fulcanelliho Mevryl potvrzuje apokalyptický obsah památníku a pak se odvíjí ve vědeckofantastickém příběhu o vybuchujících sluncích a lodích-arkách velikosti Měsíce. Jeho vysvětlení obrazů na podstavci se stává poněkud nejasnou diskusí o planetárních výměnách, nejprve mezihvězdných, zahrnujících Sírius, který sugestivně nazývá "Slunce za Sluncem", a poté uvnitř sluneční soustavy, zahrnujících Venuši. To je natolik podivné, že se čtenář v úžasu pozastaví, ne-li zcela vzdá. Alchymie jako téma v článku chybí a zaměřuje se výhradně na eschatologii a katastrofu. Jeho cílem je pouze "nadzvednout koutek závoje, který zakrývá jeden z prostředků tohoto učení". Mevryl naznačuje, že toto rozdělení alchymie a jejího eschatologického obsahu "...je zajímavé pro náhodného čtenáře a užitečné pro studenta hermetismu". A skutečně, Mevrylův článek je velmi užitečný, ale jen tehdy, když znáte tajemství. V opačném případě více zatemňuje, než odhaluje.

Mevryl však přece jen něco ví: "Cyklický kříž v Henday je kamenným prohlášením o Kameni a záznamem faktu úspěchu ve Velkém díle neznámého muže. Současně je pozorováním povahy a načasování obrovských světových událostí, na nichž se podílí ještě jiný druh kamene." A jeho první a možná nejvýznamnější otázka zní: "Proč je kříž vůbec v Hendaye"? Pokud jde o alchymistu-stavitele pomníku, Mevryl poznamenává, že "neexistuje rozhodně žádná jiná indicie, že by to bylo místo jeho triumfu, kromě možnosti, že tomu tak bylo proto, že pomník byl původně vztyčen na místním hřbitově". Na tomto místě se Mevryl dopouští jednoho ze svých skoků a naznačuje, že příčinou by mohla být blízkost Hendaye poutní cestě do svatyně v Santiagu de Compostela ve španělské Galicii. Letmo se zmíní o Nicolasi Flamelovi a pak se zaměří na význam samotného jména Henday. Rozkládá ho na “Hen Day–End Day–Ande” nebo "Vejce-apokalypsa-hora" a naznačuje, že tento vícenásobný význam slova Henday byl určujícím faktorem při jeho výběru. A vmáčkne sem ještě jeden odkaz na Flamela: "Vejce je filozofické Vejce alchymie, připomíná nám Flamelovo 'malé poulet'. Tento místní název dokládá, že v Henday je přítomno dvojí učení."

Mevryl pak plynule přechází ke svému druhému, a možná významnějšímu důvodu, proč se kříž nachází v Henday: "Bezprostředně po katastrofě Atlantidy se žalostně malé zbytky této mnohamilionové civilizace dostaly do bezpečí podél břehů Atlantické pánve." Mevryl pokračuje: "To jsou Baskové, kteří přežili poslední cyklickou katastrofu, jež lidstvo zachvátila, a kteří na svých hranicích nechali složit jedinečnou poctu chiliasmu. Prostřednictvím tohoto zvláštního zařízení se zachovala paměť od doby železné do doby železné - téměř 12 000 let."  Mevryl zní téměř, jako by četl z Hewitta, až na zmatek v délce doby od doby železné do doby železné.

-pokračování-