NÁVŠTĚVNÍCI V NAZCA

Obrovské obrazce nakreslené na povrchu náhorní plošiny Nasca v Peru byly objeveny až v roce 1947 Kosokem a Reichovou, kteří nad touto oblastí letěli letadlem. Jsou totiž viditelné pouze z výšky. Zvláštní pozornost jim věnovala německá archeoložka Maria Reiche, která jim věnovala celou knihu. Pláň Nasca je dlouhá asi sedmdesát kilometrů a široká dva kilometry. Je pokryta malými kousky křemene a železa, které jsou pokryty černou patinou. Tyto kamínky byly před tisíci lety přemístěny tak, aby vytvořily složitý vzor, který je dokonale viditelný z výšky, ale z povrchu země zcela nemožný k rozpoznání.

Tento vzor tvoří přímky a velké plochy ve tvaru lichoběžníku, které z letadla připomínají naše letiště. Ale najdeme zde také obří spirály podobné těm, které nám teleskopy odhalují v kosmických mlhovinách. Najdeme zde také velké postavy představující nehumánní bytosti, božstva nebo mimozemšťany – každý si může vybrat. Není vůbec jasné, jak bylo možné při práci na zemi vytvořit tak dokonale proporční tvary. Pokud by však práce byla řízena shora, z létajícího stroje stojícího na jednom místě, nebyl by to žádný problém. Je však nepravděpodobné, že archeologové tuto hypotézu brzy přijmou.

Studium komplexu v Nasce pokračuje. Například z centrálního čtverce o straně tři metry bylo zjištěno dvacet tři přímek o délce sto osmdesát dva metrů. Bylo prokázáno, že dvě z těchto čar směřují k bodu na obloze odpovídajícímu slunovratu a další k bodu odpovídajícímu rovnodennosti. Ostatních dvacet přímek zůstává nevysvětlených. Možná se jedná o počítací stroj podobný tomu ve Stonehenge. To by však bylo třeba dokázat. Celý komplex naznačuje, alespoň pro otevřenou mysl, kosmodrom, který by byl také posvátným místem uctívání návštěvníků z Vesmíru a jehož zobrazení je součástí konstrukce kosmodromu. Bytosti disponující velkými technickými prostředky by jistě mohly tyto kameny přemístit pomocí strojů působících na zem. Kameny byly poté shromážděny do hromady a zřejmě byly považovány za posvátn