Nassim Haramein - Mysterium

Shrnutí a doplnění: Ve své přednášce propojil prostřednictvím pohybu dva základní matematické modely, plochu a bod. A to na dvou příkladech pomocí fraktální struktury trojice (plocha) ke čtvrtému prvku – kterým je čas, v jeho modelu uspořádání prostoru představený bodem. V průběhu přednášky plochu a bod propojil s pohybovou soustavou vědomí a myšlení člověka. Ukázal na dynamice vývoje a zániku fraktálních struktur schopnost člověka absorbovat a rozvíjet informace na bázi dvou zrcadlově propojených čtyřstěnů, které duchovní jazyk zná v pojmu Merkaba.

Došel k formování obousměrné flexibility „černé díry“ a na fyzickém modelu předvedl průběh formování vibrací, torzního propojení vlnění v prostoru a to včetně dynamiky vytváření uzlů, příznačných pro škálu elektromagnetických frekvencí, které vyplňují nám známý prostor.

Můj přínos vidím v doplnění vlastností „černých“ děr v našem poznání skrze nástroje, kterými svět kolem nás popisujeme. Jazyk matematiky, aplikovaný na fyzikální prostor má svá omezení, vytvořená v průběhu svého vývoje definováním dalších axiomů nad prvním, kterým je skrytý význam součtu 1 + 1 = 2, kde „celek“ v číslici 2 je známý jako hebrejština, ona je zdrojovým jazykem pro konstrukci naší matematiky a jazyka latinského. Oba tyto jazyky stály na počátku období, které v této době končí, období postaveného na růstovém potenciálu matematiky a na podílu latiny při pojmenovávání historických, ale i nových poznatků.

Matematika dokončila svůj vývoj v nedávné době, od kdy je možné výběrem komponentů nabídnout libovolný MATEMATICKÝ důkaz, tedy důkaz, dokazující bezchybnost matematických postupů, nikoliv jejich fyzické aplikace. Proto je dobré, že lidé jako Haramein propojují matematické modely s reálnou fyzikou v prostoru. Já spolu s dalšími lidmi jeho poznatky doplním, nabízím zároveň zcela nový referenční systém čtení samotných slov, kterým lze naše poznatky o pohybech v hmotě doplnit, popř. opravit. Tím nástrojem je vrstva významů samotných symbolů, se kterými pracuje matematika i etnické jazyky, používající písmena latinky a číslice v desítkové soustavě.

„Abeceda lidštiny“ je zrcadlem k tabulce chemických prvků, představuje pohyb myšlenkových procesů při tvarování „statického obrazu pohybu“, kterým jsou hodnoty jednotlivých prvků, vyjádřených číslicemi i písmeny. Jsme na počátku období, kdy úloha „Davida“ mezi jazyky může změnit náš pohled na fungování lidského vědomí a myšlení v prostoru přinejmenším této galaxie.

V první ze šesti částí videozáznamu Haramein popisuje způsob, jak lze z bodu vytvořit celek a naopak. Došel k poznatku, že v každém bodu prostoru je nekonečný potenciál energie a že nekonečno a bod jsou ve stálém propojení. Doložil to pomocí perspektivy, která funguje podobně jako „zipování“ souborů v počítači, sdružuje podobnosti do jejich průsečíku, tím je na konci procesu bod. Už ale neřekl (?), že tím, co propojuje vztahy ve vesmíru, je lidské vědomí. Ale k tomu se dostaneme. Jeho „bod“ je pak potenciálem (nádobou) pro různá množství energie, kterou je schopen uchovávat. Zde vidím první a zásadní rozpor s mým poznáním, můj „bod“ nemá dno té nádoby, neuchovává energii, představuje pouze „trubici“ = paměťový záznam o kdysi vykonaném pohybu – anebo o možnosti opakování stejného pohybu.

A pokud se energie přírody anebo člověka dotkne takového bodu, naplní jej přesně takovým objemem energie, kterou příroda nebo člověk má ve svých znalostech a projektech (přáních). Symboly písmen a číslic mají stejný potenciál jako chemické prvky, písmena nejsou jen materiálem pro slova. Slovo, každý obecný pojem, je paměťovým záznamem už fungujícího reálného prostoru. Slova jsou dynamickou, pohybovou složkou náplně každého „chemického“ prvku. Více o souvislostech slov a naší DNA najdete na http://www.andelebezhranic.estranky.cz/clanky/veci-kolem-nas/songokuuuu.html

K potvrzení faktu, že každé slovo vyplňuje určitý objem tzv. „prázdného“ prostoru dojdeme všichni, ale ne všichni v životě s tím tělem, které je v této době nosičem pro naše vnímání a myšlení. Asi je také vhodné upozornit na to, že z bible byla stať o reinkarnaci („opakování podobnosti“ částí přírody i člověka) odstraněna někdy ve třetím století našeho letopočtu. Vrácení této informace do vědomí lidí už samo pomůže ke zlepšení vztahů mezi lidmi i k přírodě. Zákon akce a reakce zkrátka lze sice obejít v rámci jednoho nebo několika životů, ale přichází doba, kdy se komplexní objem našich poznatků, vzešlých z cca 2000leté skryté spolupráce jazyka matematiky a rotace latiny v prostředí Evropy a světa očišťuje od nánosů, odporujících dalšímu vývoji. Přírodní katastrofy svým způsobem zrcadlí kvalitu myšlenkových procesů lidí, řídících události ve společnosti. Tlak mocenských struktur, ovládajících tok informací a přesuny peněz, planetu nutí k reakcím, které vnímáme jako katastrofy, ale jsou jen efektem energií „z protisměru“, průse(r)číků dopadu globálního vědomí na tzv. neživou hmotu .

V druhém dílu videozáznamu se Haramein zabývá funkcí fraktálů, strukturou nehmotného prostoru okolo nás. Na příkladu pojmů „nekonečně malé“ a „nekonečně velké“ také ukazuje, jak klasický přístup vědy zachází s tím, co se jí nehodí – to věda zkrátka ignoruje. Zde věda sama naráží na hranice, které si matematika aplikovaním na fyzický prostor vytvořila svými axiomy. Vyšší formy matematiky se pohybují ve virtuálním prostředí, které nelze slučovat s okolní realitou, proto přichází ke slovu forma paradigmatu, sestaveného do logické návaznosti pojmů (= paměťových záznamů opakujících se jevů), což je prostor, který se snažím naplnit. Jistě není náhodou, že prvek uhlík má v tabulce chemických prvků číslo šest, které je v duchovní oblasti číslem člověka, což následně potvrdila věda.

Růst naší inteligence je podmíněn přeměnou chemické energie pomocí naší hladiny teploty na mentální energii skrze spalování „uhlo/hydrátů“, kde voda je univerzálním nosičem hmotných informací – zatímco zvuk je nedílnou součástí hmoty, je nosičem „růstové“ anebo „cyklující“ informace, nosičem „programu“ v každém prvku i celku. Hudbu z prostředí „prázdného“ prostoru, zatím neumíme „slyšet“, ale s rezonancí (přenosem informací, nesených zvukem) z hmotných hudebních nástrojů do naší mysli zkušenost máme.

Většině lidí není známa struktura vlastního procesu myšlení, které zapisuje pohyb našich myšlenek do „bodů v prostoru“, kde se informace třídí podle podobnosti a mění se na data, „jednotky objemu informace“. Definici IBP (Informačního Bodu Prostoru) a základní symetrii v oktávě vrstev života uvádím v jiném textu. S Harameinem souhlasím ve tvrzení, že vesmír musí mít stejný pulzní charakter jako všechny jeho menší celky, potvrzuje to nejen jeho fraktální uspořádání růstu a zániku informací, ale i způsob, kterým vzniká nový život, rezonancí srdečního tepu z těla matky. Tím bych uzavřel svůj pohled na Harameinův přínos pro jiný pohled na vztahy hmotných a nehmotných informací v prostoru.

Zbývá ještě vysvětlit, co je podstatou hologramu, který je stabilní pohybovou základnou každého fraktálu.

Kvalitou hologramu je ustálený pohyb vztahů v množině směrových sil, určujících vznik dalšího prostoru pomocí všesměrového pohybu z bodu v mysli.

Prostor vzniká díky síle, kterou známe v pojmu čas. Čas a pohyb jsou jedno a totéž, ale bude nějaký čas trvat, než si tuto skutečnost společnost uvědomí, náplň pojmu „čas“ jsme kdysi odvodili ze střídání světla a tmy při pohybu Země, ale pojem „minulost“ nás odděluje od schopností rostlin, ty reagují pouze na v přítomnosti působící síly. A pojem „budoucnost“ nás vyděluje z říše většiny zvířat, ta se svou schopnost předvídat teprve učí.

Každý hologram je rovnovážným vztahem množiny opakovaných protisměrů, vedených z bodu v naší mysli do aktivace příslušných paměťových záznamů v prostoru, tyto směry nás dovedou k „řidší“ či „hustší“ formě myšlenky (= struktury směrových sil). Hologram je převedením kvality myšlenky do dvou rozměrů plochy.

Myšlenka (1D) se od své hmotné (3D) formy liší jen stabilitou vnější vrstvy paměťových záznamů, pojem POVRCH vyznačuje cílovou velikost a hustotu daného předmětu (či nehmotného ideového systému) díky délce historie takového předmětu či ideového systému . Model vesmíru, který netřeba dokazovat matematicky, vychází ze směrující podstaty každého pojmu, slova vesměs vyjadřují nějaký stav pohybu či potřebu pohybu.

Charakter pulzního pohybu obsahuje možnost vzniku klidové formy pohybu (stav) na koncích nejméně dvou protiběžných směrů, kdy souběžně s pohybem vzniká směr a archetyp „trojice“, tvoří jej množina pojmů: rychlost/ dráha pohybu/ tlaková síla směru/. Tato trojice sil, hologram - je základem každého fraktálu, který používá živá příroda v opakovaných růstových cyklech, hologram má při kontaktu s jiným, podobným anebo směrově opačným hologramem vždy jen dva možné výstupy, růst anebo úbytek všech nebo některé z této trojice sil, které jsou pak základním archetypem vztahů, opakujících se v historii lidstva neustále.

Archetyp trojice funguje na spojení dvojice „ke“ anebo „proti“ třetímu, třetí (moderátor) tak představuje cestu k dosažení cíle. V rovině výše zmíněných pojmů je „dvojicí“: zápis směrové dráhy časovými značkami + shodný směr tlakové síly, pramenící z energie, vložené do vytvoření časových značek. Výsledkem „třetím“ je pak souhrnný objem kvality v pojmu rychlost. Další postup je obdobný, zapsaná rychlost do hmotného předmětu nebo do dalšího myšlenkového procesu člověka vede opět ke dvěma možnostem, k úbytku a vyčerpání jeho myšlenkové nebo životní energie – anebo k jejímu posílení nalezením podobné myšlenkové energie nebo hmotného celku (příkladem může být např. vztah k penězům).

Při kontaktu s podobných energií dochází k jejich zvětšení, ale pokud dojde ke kontaktu s nějakým ohraničeným systémem (tím je i každé slovo), tak vzniká další vrstva hologramu – hledání podobné anebo opačné energie v navštíveném celku (např. vztah člověka k neznámým skutečnostem). A protože víme, že hmota je pouze soubor nekonečně se opakujících pohybových struktur známých jako „chemické prvky“, formovaných do stále složitějších celků s určitou mírou sebeorganizace – je zřejmé, že náš pohled na vývoj samořiditelnosti prostoru bude potřebovat několik let na reorganizaci asociačních vazeb, kterými máme propojené poznatky o nás a o „prostoru člověka“.

Fraktál „člověk“ obývá nejméně tuto galaxii, jsme další laboratoří našich možností. Ale ještě k Harameinově přednášce:

Výpočet hustoty vakua v centimetru krychlovém (10 na 94tou) je sice hezký matematický údaj, ale teprve po uznání tří vlastností pohybu jako základní trojice tvořivých sebeorganizujících se sil, lze třídit pohybové síly a celky prostoru. Vždy musíme rozeznat, co je „nosičem“ a co je tím „neseným“. A kdo je tím, koho zajímá řízení událostí v prostoru a vytváření nástrojů pro takové řízení. Entitu boha je vhodné opět posunout o další krok, bohem byl a stále je POHYB. Ostatní souvislosti i historii našeho vzniku si musíme v určitých etapách odvodit sami. Pomocí stále kvalitnějších forem sdílení informací mezi jejich nehmotnými a hmotnými formami.

Dvojice pohybových sil člověka - vnímání (dovnitř) a myšlení (ven) je prvním a zároveň i konečným nosičem pro aktivaci energie, ukryté v paměti prostoru = hologramech pohybu. Hladina „pohybu v prostoru“ (= fluktuace vakua) známe v číselné hodnotě 3Kelviny, což je STAVOVÁ hodnota (= hologram) pro základní samořiditelnou sílu v prostoru = TEPLO. Teplota prostoru je přirozeně vyjádřitelná i vztahem , množstvím a pohybovou opačností aktivity vodíku a helia ve vesmíru. Pozicí, ze které jsme teplotu prostoru odvodili, je tzv. absolutní nula, v součtu „do poslední číslice“ opět vyjde číslice 3 (nula K = - 273 Celsia… 2+7+3 = 12=3). Oba zápisy souvisí s jiným „čtením slov a čísel“ prostřednictvím abecedy lidštiny, archetyp číslice tři vyjadřuje totéž, co stálo na počátku křesťanství – trojnost boha .

Jsme ale i u důležitosti desítkové soustavy, struktury pro konstrukci nejen této galaxie, to nám mocní před 2000 lety „zapomněli“ sdělit, že číslice mají i jiný význam než řadu stupňů. Víme, že tvar osmičky je zrcadlovým spojením dvou trojek, ale součet dvou trojek je šestka, označující uhlík. Náhoda? Nikoliv. Matematika je geniální nástroj, ale je nutné umět její symboliku číst dvojím způsobem. Oktáva (osmička) v desítkové soustavě představuje fraktální růstový nástroj, který lidé na planetě dostávají k dispozici až v době, kdy se lidská populace blíží k zařazení do rozvinutějších vesmírných civilizací, k pochopení procesů, probíhajících v dolní (srdce a orgány v těle) - a horní rozhodovací soustavě, v lebce člověka.

Popis koloběhu informací v prostoru a rozdělení vrstev hmoty a živé přírody do symetrické oktávové struktury je součástí mých poznatků, dostupných v době, kdy o ně bude zájem.

Děkuji Nassimu Harameinovi, že populárním způsobem otevřel a na fungujícím přístroji ukázal (v šestém dílu videonahrávky) a spojil dva virtuální matematické nástroje k poznávání fyzického prostoru okolo nás – plochu a bod. Vytvořil tvar prostoru, který při zařazení pohybu sluneční soustavy do dráhy slunce v galaxii vytváří trubici, trychtýř pro sbírání stále dalších informací pro ty, kdo tento prostor budují – pro všechny lidské civilizace.

V nastávající době se jeho a moje poznatky patrně propojí prostřednictvím medií do nového „součtového jazyka“ – češtiny. Ta se s největší pravděpodobností stane nástupcem dvojice programovacích jazyků (matematiky a latiny) pro uplynulých cca 2000 let.

Každý jazyk je stavěný tak, aby obsáhl co největší objem okolního území a myšlenkového potenciálu. Historie od sanskrtu k češtině se teprve zkoumá, ale územní dravost latiny po Evropě a angličtiny po světě vrcholí v jazyku počítačů, sahajícího si pro obrazy a děje do vzdáleného vesmíru. Na češtinu tak zůstává úkol poslední – převádět myšlenkové projekty z 1D a 2D do 3D – do trojrozměrné podoby, řízené bezkonfliktním pohybem v různých formátech času. Věda tyto formáty času popisuje jako soustavu jedenácti (?) vnořených vesmírů.

Taktovací kmitočet počítačů a formát času lze znázornit na pohybu dvou vnořených či zrcadlových rotujících čtyřstěnů - Merkaby. Výška vrcholů nad základnami určuje formát času pro jednotlivce nebo skupiny, postavení vnořené nebo zrcadlové Merkaby pak určuje viditelnost příslušné dimenze pro stejně postavené/naladěné/ jednotlivce či skupiny.

V současnosti se pohybuje vrstva rostlin, zvířat a lidí v nespojitých Merkabách, po jejich vyladění budeme lépe rozumět “jazykům“ zvířat i rostlin.

Pro regeneraci hodnoty života a nastavení únosné struktury lobování poslouží rozhodovací nástroj KaraoDyn, pracující s principem tzv. „neurčité logiky“. Je postavený na dvou protisměrných způsobech hodnocení, je pracovní aplikací fraktální a pulzní podstaty vesmíru. Zapisuje kvalitu a rychlost našich reakcí do součtů časů tak, aby druhé hodnocení buď potvrdilo anebo vyměnilo jednoho ze dvou řečníků, hodnocených skupinou odborníků.

A podobně, jako jsme museli čekat na potvrzení skutečného pohybového vztahu mezi Zemí a sluncem v době Kopernika, musíme si počkat, než ve školách a ve společnosti naplní KaraoDyn Komenského přání „Škola hrou“. Komenskému také děkuji za obdržení balíčku informací, které už nestihl ve své době sepsat, podobně jako jsem zavázán Husovi za všímavost, se kterou nás, Slova/ny svými „nabodeníčky“ upozornil na nedostatky „latinky“ jako programovacího jazyka pro období „dvojky a tří nul“ – uplynulých cca 2000 let.

…ano, tři nuly charakterizují prostředí hmoty i prostředí času – a dvojka (výsledný celek) je naší volbou – osobní souhlas a nesouhlas s tím, co se děje, charakterizuje náš podíl na stavu, ve kterém žijeme.

Vlašim, 26.09.2010, 00:49, Jan Koňas