Útoky UFO

Před několika lety jsme při práci na dokumentárním filmu o událostech II. světové války v archivech Pentagonu objevili zajímavý příběh. Pokud věříme zažloutlým stránkám z doby před více než půl stoletím, v noci 25. února 1941 probudilo obyvatele jižní Kalifornie vytí sirén varujících před náletem. Průzkum amerického námořnictva dvě stě kilometrů západně od Los Angeles objevil na obloze nad oceánem i půl tuctu záhadných objektů. Zpočátku si mysleli, že jde o japonská letadla, protože teprve nedávno byla Amerika šokována tragédií v Pearl Harboru. A přece něco nebylo v pořádku. Objekty velikosti letadla vypadaly jako stříbřité třpytivé světelné skvrny. Jak se blížily k pobřeží, klesaly. Tehdy protiletadlové baterie zapnuly světlomety a zahájily palbu. Střelba trvala více než hodinu. Zásahu přihlížely tisíce lidí. Zřetelně také viděli velký neidentifikovaný objekt, který se tiše vznášel na obloze, i když kolem objektu vybuchovaly protiletadlové granáty...

A pak bylo najednou po všem. Bojové stíhačky marně brázdily oblohu ještě několik hodin do rána ve snaze najít "vetřelce". Jako by nikdy neexistovaly. V odtajněných archivech amerického Kongresu a Pentagonu jsme s kameramanem našli desítky zmínek o neidentifikovaných létajících objektech, které útočily na americká letadla, snažily se komunikovat s jednotkami ve službě a nořily se do pozic. Byla to však jen slova na papíře! A spolehlivost amerických zdrojů není vždy stoprocentní. Důkazní základna pro vyšetřování UFO je obecně velmi obtížná. Existuje jen velmi málo skutečných důkazů, kterým lze bezvýhradně věřit. Jedním z těchto vzácných důkazů je však archiv televizního pořadu "Vojenské tajemství" - film natočený v srpnu 1961 večer na lotyšském letišti režisérem Viktorem Dudinsem.

Je zřejmé, že filmaři se na místo pozorování UFO dostali náhodou a tato náhoda se ukázala být vzácným štěstím. Na záběrech je vidět UFO s jasným slunečním světlem a obzvláště kontrastním vzhledem na modré obloze. Má tvar fialového trojúhelníku s jasným obrysem po okrajích. Půl minuty po začátku snímku je vidět, že uvnitř UFO je velký pohyb. Pak objekt náhle zmizí. Neodletělo, nepřesunulo se za obzor, jen se na chvíli stalo neviditelným. Těchto několik vzácných minut videozáznamu "Rižského trojúhelníku", jak se mu později začalo říkat ve vědeckém světě, je uloženo ve videoarchivu. Proč považuji tyto záběry za tak důležité pro naše studium? Protože je to jeden z mála faktů o výskytu UFO, který je oficiálně potvrzen vědeckou expertízou podepsanou slavnými vědci.

Příběh této kazety není jednoduchý. Toho dne vyděšení filmaři, kteří nechtěně natočili "letecký zázrak", to samozřejmě nahlásili úřadům. Film byl okamžitě zabaven a utajen. Z archivů byla vyňat až po čtvrt století v období "perestrojkového" odtajňování. Filmový materiál důkladně analyzovali vědci pod vedením Vsevoloda Sergejeviče Trojického, člena korespondenta "Akademie věd". Na základě filmového materiálu stanovili parametry tzv. "Rižského trojúhelníku". Dospěli k závěru, že strana trojúhelníku byla dlouhá více než 30 metrů. Visel ve výšce asi 200 metrů. Výsledky zkoumání byly skutečně revoluční, alespoň pro sovětskou vědu. Vědci nejprve oficiálně potvrdili, že objekt zachycený na filmu nebyl optickým klamem ani hrou světla. Byl to nepochybně hmotný předmět. Za druhé, objekt není ani letadlem pozemského původu. Co to tedy je? Mimozemské plavidlo? V závěrečném prohlášení vědci napsali, že "...se jedná o neidentifikovaný létající objekt, jehož původ a fyzikální principy existence není moderní věda zatím schopna vysvětlit...". Tento závěr byl učiněn na žádost tajné pracovní skupiny generálního štábu pro studium UFO. Je zajímavé, že srpen 1961 připomněl členům skupiny "Generálního štábu" i další významnou událost.

Konkrétně. Týden po "Rižském trojúhelníku", 20 kilometrů jižně od Jalty, se sovětská stíhačka, která prováděla cvičný let, srazila s UFO! Dodnes je těžké tomu uvěřit. Podařilo se nám však najít přímého účastníka těchto fantastických událostí. Toto nám řekl plukovník Lev Michajlovič Vjatkin, stíhací pilot. Protože mu bylo po mnoho let přísně zakázáno o tom mluvit, cituji jeho příběh doslova, bez jakéhokoli komentáře:

"Úkol byl jednoduchý - zatáčka doleva, zatáčka doprava, střemhlavý let s kopcem. Najednou jsem uviděl UFO téměř nade mnou, ale nosem přímo před sebou," říká Lev Michajlovič. "Byl to obrovský, nejméně 90 metrů v průměru, jasný objekt ve tvaru oválné, silně vypouklé čočky. Zářil neonovým světlem, pod mírným úhlem z něj vycházel mléčně bílý paprsek. Nepříjemný pocit. Cítil jsem ten náraz. Ale nejúžasnější bylo, že když jsem ho zasáhl křídlem, rozzářil se jako ohňostroj nad Moskvou. ...Tím však zázraky neskončily. Na letadle nebylo nalezeno žádné poškození, ale bylo zjištěno něco jiného, poněkud zvláštní jev - levé křídlo letadla svítilo. Záře trvala týden...".

Důkladné zkoumání této výjimečné skutečnosti, analýza vzorků žhavého křídla a dokonce ani lékařské vyšetření pilota nepřinesly žádné výsledky. Pilot byl v dobrém zdravotním stavu. Křídlo skutečně svítilo, ale vědci pro to nenašli žádné rozumné vědecké vysvětlení. Existovala pouze jedna verze - UFO. A tato verze existovala mezi vědci bez jakéhokoli ironického podtextu. Tím spíše, že jejich američtí kolegové měli stejně velké problémy. Pokud věříte zprávám za zavřenými dveřmi, které přišly od zpravodajských služeb, zvýšená pozornost neidentifikovaných objektů v 50. letech jsou oblasti, kde se testovala nejnovější technologie, zejména raketová stanoviště. Dokumenty, které se nám podařilo získat, svědčí o tom, že UFO se nejčastěji objevuje v oblasti zkušebního polygonu "White Sands", kde se od roku 1946 pod vedením slavného nacistického vědce Wernera von Brauna prováděly práce na zdokonalení ukořistěných německých raket V-2.

V dubnu 1948 zjistila pozemní pozorovací skupina, že nad střelnicí letí UFO ve tvaru disku. Jeho charakteristiky byly stanoveny takto: výška - 90 km, rychlost - asi 30 tis. km/hod, průměr - asi 30 m. A následující měsíc důstojníci střelnice, soudě podle archivních dokumentů, sledovali UFO, které se doslova vrhlo na jejich pozici... Je možné, že tyto zprávy jsou jen další dezinformací, která má zamaskovat testovací lety? S touto otázkou jsme se obrátili na Anatolije Petroviče Listratova, vědeckého pracovníka "Ruské akademie věd", ale ten naši skepsi nesdílel. Podle něj má ruská strana také působivý seznam potvrzených a zdokumentovaných pozorování UFO v blízkosti našich vojenských zařízení:

"...Byly zaznamenávány neustále a v různých oblastech - nad vojenskými jednotkami, nad střelnicemi a nad velkými městy, nad továrnami," řekl nám Anatolij Petrovič. - Těžko si tedy Američané tyto informace vymysleli, aby vodili naši inteligenci za nos. Je to příliš drahé a nesmyslné...".

Mezitím americké archivy uchovávají jeden unikátní dokument, či spíše příkaz, který se těžko počítá do kategorie dezinformací. Dne 24. července 1952, po četných pozorováních UFO nad Washingtonem a jeho okolím, vydávají americký prezident Harry Truman a náčelník generálního štábu generál Bradley Omar Nelson rozkaz, v němž všem jednotkám ve službě nařizují zahájit palbu k sestřelení UFO, pokud objekt nebude reagovat na signály o přistání. Je třeba říci, že fakta o nuceném přistání UFO americkými silami protiletadlové obrany nebyla v archivech nalezena, ale rozkaz lze jen stěží označit za kuriozitu. Koneckonců nejen americké základny jsou napadány záhadnými objekty. V našem vojenském archivu jsme našli také zajímavé dokumenty. Týkají se testů sovětského raketového vybavení. Například v červnu 1948 na raketové střelnici Kapustin Jar zkušební pilot Arkadij Apraksin nečekaně zpozoroval ve výšce 10,5 km podivný objekt v podobě okurky letící příčně k němu. Po obdržení rozkazu k zachycení, napsal Apraksin ve své zprávě, se pilot přiblížil, ale ve vzdálenosti asi 10 kilometrů ho oslnily paprsky jasného světla, vystřelené ze záhadného objektu. Výsledkem bylo úplné selhání elektrického ovládání letadla. Pilot sotva přistál. Ale další žijící svědek těchto "oslnivých setkání", Hrdina Sovětského svazu, zkušební pilot Valerij Menickij, souhlasil, že nám poví o neznámých podrobnostech testů nejtajnější sovětské stíhačky té doby - Mig-27.

"...Modifikace stíhačky, kterou jsem testoval, byla poprvé vybavena vysoce přesnou zbraní. A ty byly mnohem lepší a účinnější než ty americké, takže jsme letadla střežili jako oko v hlavě... Ten den, sotva jsem Su-27 vzal na zkušební let, uslyšel jsem, jak letový ředitel všem nařídil okamžitě přistát. Obvykle se tak dělo v případě mimořádné události, nehody nebo katastrofy. Ukázalo se však, že ve vzduchu byl detekován neidentifikovaný létající objekt. Naše služby to opravdu vyděsilo. Museli uzemnit všechna letadla. Nejdřív si mysleli, že je to balon. My i Američané jsme takové balóny vypouštěli. Balóny byly naplněny různým průzkumným vybavením a při první příležitosti byly sestřeleny. Když bylo jasné, že nejde o americký průzkumný letoun, dostal jsem příkaz neidentifikovaný létající objekt prozkoumat. Vedoucí si uvědomili, že mám větší šanci identifikovat, co je to za předmět, a začali mě na něj navigovat. Nejprve jsem se dostal do vzdálenosti 20 kilometrů od cíle, - pokračuje Valerij Menickij. - Všechno kolem mě bylo jasné... Pak do vzdálenosti asi 7 kilometrů. Stále nevidím cíl. Byl to pro mě nesmysl a nevěděl jsem, co si mám myslet. Najednou se instinktivně otočím doprava. Vidím ho - celokovovou stříbrnou konstrukci s malými žebry. Hlášení, přichází příkaz k zachycení cíle. Začnu zachytávat a najednou mi celá ta těžkopádná konstrukce zmizí z dohledu. Jdu na druhý pokus. Cíl je již na druhé straně. Byl okamžitě přemístěn...".

Pilot proto pronásledoval UFO, dokud mu nedošlo palivo, a pak byl nucen přistát. Když stíhačka po doplnění paliva vzlétla, objekt zmizel. Ze země bylo hlášeno, že v okamžiku startu Valerije Menického UFO prudce nabralo rychlost a odletělo, přičemž překonalo 450 kilometrů za dvě minuty. V té době byla taková rychlost pro letadla naprosto nedostupná. Valerij Menickij podal příslušným orgánům podrobnou zprávu o svém pronásledování UFO. Nakreslil obskurní přístroj, který viděl na obloze. Po chvíli mu však bylo řečeno, aby o tomto záhadném případu nemluvil a plnil své povinnosti, pokud je mu jeho práce drahá... Mimochodem UFO nepozorovali jen vojenští piloti. Zde je to, co Valentin Ivanovič Akkuratov, navigátor polárního letectva, napsal ve své zprávě ministru civilního letectví Jevgeniji Fjodoroviči Loginovovi:

"V roce 1956 jsme během strategické ledové průzkumné mise na Tu-104 nečekaně spatřili neidentifikovaný létající prostředek, který se pohyboval z levoboku rovnoběžně s naším kurzem. Vypadal jako velká čočka perleťové barvy s pulzujícími okraji. Za 15-18 minut neznámé plavidlo náhle změnilo kurz, předstihlo nás, bleskově se vzneslo a zmizelo v modři oblohy. Její rychlost byla tak velká, že nám tento jev připadal nadpřirozený...".

Objekt, který pronásledoval Valerij Menickij


Ministr civilního letectví neměl na tento úpěnlivý vzkaz slavnému vlajkovému důstojníkovi odpověď. Je však jisté, že Valentin Akkuratov svou práci vykonával krátce poté. A zde je další příběh, který vyprávěl stíhací pilot, podplukovník letectva Lev Michajlovič Vjatkin:

"Dne 7. srpna 1967 na letišti Belbek v 6:30 ráno, když jsem šel do služby střežit státní hranici, dotkl se mě můj mechanik ramene: "Veliteli, veliteli, podívejte se na to smetí, co létá." Otočil jsem se, slunce ještě nevyšlo, obzor, modré hory Krymu a Ai-Petri. A na pozadí Ai-Petri se velmi pomalu pohybuje žlutobílé UFO...". Pilot ohlásil svítící balón rádiem na velitelské stanoviště. Po chvíli mu potvrdili, že podivný jev pozorovali i vizuálně. Balon byl velmi velký, měl vprůměru asi 80 m a letěl pomalu proti větru. Celkem bylo přítomno více než 10 očitých svědků. Objekt byl pozorován 12 minut. Byl to jedinečný případ," říká Lev Michajlovič. - Požádal jsem o povolení vzlétnout a prozkoumat UFO zblízka. Po krátké diskusi mi však nadřízení let zakázali. Zavolal jsem na velitelské stanoviště a řekl: "Co tam děláte, taková příležitost byla podívat se zblízka. Nikdo neví, co to je, ale měli bychom to vědět, musíme." - "No, Michajloviči," odpoví velitel pluku, "víte, jeden americký pilot letěl v UFO a pořád létá. Nemohou ho najít, ani letadlo. Zůstaňte tedy na zemi, protože by to byla škoda...".

Velitel pluku zřejmě dobře věděl, co říká. Faktem je, že krátce před incidentem bylo sovětskému velení "oficiální cestou" oznámeno, že ve Spojených státech došlo k několika případům záhadných úmrtí vojenských pilotů, kteří se pokoušeli pronásledovat UFO. V únoru 1953 napsal generál Dwight Eisenhower:

"Máme obrovské množství zpráv o létajících talířích. Bereme to všechno velmi vážně, protože jsme ztratili mnoho lidí a mnoho letadel při pokusech o útok na UFO."

Když dnes člověk čte tyto dokumenty, chce se mu říci: "To snad není pravda! Těmto americkým podvodným generálům nevěřím ani slovo! Nevěřím, že...". Ale co naši generálové? Mnoho let jsem například znal generálporučíka letectva Nikolaje Timofejeviče Antoškina, Hrdinu Sovětského svazu. Velitele letectva "Moskevského okruhu", muž, který v Černobylu chytil smrtelnou dávku radiace, porazil smrt a zůstal v řadách. Vynikající pilot a válečník. Ze spiknutí ufologů byste ho nepodezírali. Vzpomínám si, jak jsem poprvé nemohl najít ta správná slova, abych nadhodil choulostivé téma UFO. K mému překvapení bral generál Antoškin mé otázky velmi vážně. "Já osobně jsem UFO viděl, a nejednou," řekl mi hned generál. Další věc je, že nám o tom zakázali mluvit...

"Pozorovali jsme UFO v Kurganu, Ažajevce a na Dálném východě... Pilot hlásí: Vidím UFO. Vydal jsem příkaz k navedení letadel do oblasti pozorování UFO... Všechna letadla však přinesla stejný efekt: jakmile se letadlo začalo přibližovat, objekt se změnil téměř v tečku a okamžitě zmizel obrovskou rychlostí. ...Informujeme příslušné orgány. Celý měsíc jsme podávali zprávy. Zaznamenáváme, jak objekt vypadal, jakou cestou se pohyboval. A pak přijde příkaz - na všechno zapomenout. Byl to kulový blesk... Jako bychom kulový blesk ještě neviděli. Jsem naprosto přesvědčen, že jsme pozorovali mimozemské lodě, které se mohou pohybovat velkou rychlostí...".

Slova generála Antoškina jsou dalším potvrzením toho, jak málo toho o fenoménu UFO víme a jak vážně speciální služby přistupovaly k jakýmkoli informacím o neidentifikovaných jevech. Jedinou otázkou je, proč bylo nutné umlčet piloty, kteří viděli UFO? Proč bylo nutné představit neidentifikovaný objekt jako kulový blesk nebo například hejno jeřábů na místě, kde se nikdy předtím nevyskytovali? Člen tajné pracovní skupiny generálního štábu pro výzkum UFO, plukovník Alexandr Alexandrovič Plaksin, mi vysvětlil, proč existuje tak přísné nařízení, aby se každá taková skutečnost utajila. "Samozřejmě nás velmi znepokojovala skutečnost, že UFO se téměř vždy shlukovala v blízkosti vojenských objektů," řekl Alexandr Alexandrovič

"Jednalo se o Mulino-Smolino v Dzeržinském okrese Gorkého oblasti - region kosmodromu Pleseck, Borisoglebský letecký uzel v Moskevské oblasti. Chtě nechtě se člověk nemohl ubránit závěru, že UFO řídí testy sovětské tajné vojenské techniky...".

Generální štáb se samozřejmě především bál Američanů. Protože se však neidentifikované objekty vůbec nepodobaly americkým průzkumným vozidlům, naši vojáci byli stále globálnější. Dokud se nevyjasní všechny okolnosti, považovalo se za správné toto téma vůbec nevytahovat, aby se nezasévala panika.

-pokračování-

Další díly