Jak už napovídá název, chci mluvit o třech hlavních tématech: mystické zkušenosti, vývoji vědomí a gnózi. Tyto pojmy bývají různě interpretovány, proto bude možná užitečné začít tím, že řeknu, jak je chci chápat já sám. Mystickou zkušenost vidím jako širší, rozsáhlejší a hlubší vnímání věcí i jejich vztahů, než umožňuje náš obvyklý omezený pohled. Umožňuje to, čemu říkám „jednotná“ a „participativní“ forma vědomí, ve které se rozpouští obvyklý předěl „subjekt/objekt“, který je mezi vědomím a „světem“. Evoluce vědomí je, jak poznamenal filozof jazyka Owen Barfield, „koncept sebereflexe člověka jako procesu probíhajícího v čase“. To znamená, že naše současné vědomí není vědomím per se, ale dosáhli jsme jej během času. Což naznačuje, že před ním existovaly jiné formy vědomí. Jak o tom hovoří Barfield i další, dřívější národy neměly o světě pouze jiné představy, než máme my, ale také viděli jiný svět než my. Jejich vědomí se lišilo od našeho, což naznačuje, že rovněž vědomí lidí v budoucnosti se může lišit od našeho.

Gnózi vidím jako kognitivní charakter mystického vědomí, „objem znalostí“ zajišťovaný jejich okamžitým, přímým, nikoli diskurzivním vnímáním reality. Při studiu materiálu ke své knize The Quest for Hermes Trismegistus, o legendárním zakladateli magie, jsem si všiml některých podobností mezi popisy mystického zážitku a gnózí alexandrijských hermetiků v prvních stoletích našeho letopočtu i novějších moderních zpráv. Postava Herma Trismegista neboli „Třikrát velkého Herma“ je směsí egyptského boha Thovta a řeckého boha Herma, která vznikla v důsledku náboženského synkretismu řecko-egyptské kultury v Alexandrii prvního, druhého a třetího století po Kristu. Není přesně jasné, kdy se sjednocení těchto dvou bohů objevilo ve formě legendárního mudrce Herma Trismegista – na některé náznaky se podívám ve své knize – ale jak ukazuje Frances Yatesová v Giordano Bruno and the Hermetic Tradition, po staletí byl považován za skutečného, za reálnou osobu, žijící v době M