MYSTERIUM TUNGUZSKÉ KATASTROFY (3)

     Pojďme pokračovat v našem pátrání po tajemných okolnostech a pozadí události, která vešla v povědomí zainteresovaných osob jako "Záhada Tunguzského meteoritu". A. Gutenev a Yu. Mchiailovský jsou výzkumníci, kteří v roce 1971 bydleli ve městě Mirny v Jakutské oblasti. V této době se jim přihlásil starý lovec, který patřil ke kmenu Evenků a podělil se o velmi zajímavý příběh. Před několika lety prý mezi dvěmi řekami  "Niugun Bootur" a "Atadarak" objevil velmi zvláštní věc, která vylézá ze země a která podle místní pověsti patří Něčemu velmi zvláštnímu co vlastně dalo jméno jedné z řek (Niugun Bootur - "Ohnivý vítěz"). Sdělil, že mnoho podobných věcí se nachází také v oblasti Chelingur (Železní lidé). Jde o intenzivně černé artefakty ze zvláštního kovu - zřejmě železa, které prý mají zázračné vlastnosti. Několikrát se nabízel, že případné zájemce vezme na daná místa, aby se s těmi Věcmi seznámili osobně, ale nikdo mu nevěřil. Mezitím umřel. (Poprosil bych čtenáře, aby si prostudovali informace s paralelního seriálu "Horizont událostí", jež se v jedné ze svých částí dotýká případu "Tunguzského meteoritu" a bude se k němu opakovaně vracet s velmi zásadními skutečnostmi. Je možné, že ony podivné černé kovové artefakty - jakoby ze železa mohly být zbytky sestřeleného asteroidu ? pozn. J.Ch.).

       Budeme - li podrobně studovat všechny potřebné indicie zjistíme, že něco podobného bylo nalezeno v průběhu výstavby velké přehrady na řece Viliuy. Stavba byla vybudováno nedaleko od Erbie. Podle výpovědi jednoho ze stavitelů, když byly dobudovány odbočné kanály a byla odčerpána voda z původního přírodního vodního kanálu bylo v těchto místech objeveno množství velmi zvláštního konvexního kovu. Bohužel termíny stavby byly velmi našponované, takže nebylo možné zdržovat stavba dalším průzkumem a v práci se pokračovalo aniž by byla tomuto nálezu věnována nějaká zvláštní pozornost, kterou si jistě vyžadoval. (Bohužel toto jsou přesně ty situace, které jsou schopné nenávratně zničit velmi cenné důkazní prostředky pro další výzkum. To se potvrdilo i v tomto případě. Zpětně vyvolaná snaha po opětovném nalezení předmětných artefaktů v prostředí dané stavby prozatím vyzněla negativně. A prakticky nikdo se zainteresovaných výzkumníků nevěří, že by se situace mohla nějakým způsobem změnit. pozn. J.Ch.).

      Jiné velmi zajímavé pověsti, které se tradují mezi místními lidmi v zainteresované oblasti Sibiře nás odkazují na místo, které se v místním jazyce nazývá "Tong Duurai". Zde je možné nalézt potok, který se jmenuje "Ottoamoch" ("Díra v zemi"). Kolem něho se prý nachází  mnoho neuvěřitelně hlubokých děr známých jako "smějící se propasti". Tento samý název se vyskytuje v legendách, které hovoří o tom, že na daném místě bydlí "ohnivý obr", který je schopen zničit všechno kolem. Prý vždy jednou za šest až sedm století vytvoří "ohnivou kouli", kterou vyfoukne na ohromnou vzdálenost směrem k nebi. Pak jsou prý rozsáhlé prostory kolem na dlouhou dobu změněná ve spálenou poušť s rozdrcenými horninami.

     Je zajímavé, že Jakutské legendy obsahují mnoho odkazů na exploze, ohnivé větrné víry a planoucí koule, které se zvedají do vzduchu k nebi. Je zřejmé, že tento fenomén musí nějakým způsobem souviset s tajemnou kovovou stavbou, která byla nalezena v "Údolí Smrti". Jedna její část vypadá jako velké železné kolo, nemá okna ani dveře a stojí na četných vodorovných podpěrách. Jen jedna její část prý vystupuje na povrch okolního terénu. Místní lidé nezávisle na shodně označují tento objekt jako "monumentální dům ze železa". Jak již bylo naznačeno v předchozím textu, jiné objekty jsou v prstencích rozmístěné dokola ústředního segmentu. Vypadají prý jako kovová "hemisferická víka", která zakrývají něco neznámého.

     Takže toto je prý zdroj ohnivých větrných vírů, který podle popisovaných zvuků a účinků připomíná soudobý atomový výbuch. Prý těsně před každou explozí nebo sérii explozí se z "velkého železného otvoru" vynoří rychle letící ohnivá koule, která stoupá vzhůru v podobě tenkého sloupu ohně. Na špici tohoto sloupu jiskří intenzivně svítící ohnivé jádro. To vše během okamžiku zmizí na obloze a po chvíli se ozve jakoby z veliké dálky kanonáda dunivých zvuků.

     Na tomto místě nelze nezmínit jednu velmi unikátní událost. V padesátých letech sovětská armáda obsadila naší zainteresovanou oblast v rámci řízení série atomových testů. Je jasné, že jedním z faktorů takového rozhodnutí bylo zdejší velmi slabé osídlení.  Vše probíhalo poměrně dobře, ale jedna z explozí vytvořila obrovskou hádanku. Nad ní (pokud mám k dispozici správné informace) specialisté mnoha světových mocností disputují dodnes. Jak zmínila německá rozhlasová stanice "Deutsche Welle" v září roku 1991, když v roce 1954 bylo sovětskou armádou testováno 10 kg jaderného arzenálu z neznámých důvodů výsledná exploze překonala všechny výpočty a vytvořila zcela nelogický paradox. Její intenzita (která byla potvrzena mnohými jinými světovými seizmickými laboratořemi nezávisle na sobě) dosáhla intenzity 20 - 30 megatun !!! Zpravodajská agentura "TASS" záhy na to vydala absurdní vysvětlení s tím, že velikost exploze byla ovlivněna blíže nespecifickými povětrnostními podmínkami. Na druhé straně existuje celá řada doložených materiálů o tom, že sověti tenkrát skutečně testovali desetikilogramové nálože. Zajímavé na celé věci je také fakt, že velmi rychle po předmětném jevu sovětská armáda zabrané prostory opustila bez jakéhokoliv doprovodného vysvětlení.

MÝTY A LEGENDY

     Pojďme se ale ještě jednou vrátit ke starobylým mýtům a legendám jež se vztahují k našemu problému. Tyto zajímavé informační útvary se předávají s ústní formou z generace na generaci především v prostředí místního lidu. Pro naše potřeby jsou velmi podnětné, jelikož jsou oproštěné od jakéhokoliv vnějšího deformující vlivu.

     Jedna z nich, jež se traduje mezi místnímu "tunguzskými kočovníky" hovoří o tom, že v pradávných dobách byla jejich země zahalená do neproniknutelné tmy a celé okolí se otřásalo ohlušujícím řevem. Hurikán velmi mocné síly řádil v dané oblasti. Pak z ničeho nic obrovský blesk vzplanul na obloze všemi směry. Když se vše uklidnilo a  tma se rozptýlila neobvyklý jev upoutal pozornost kočovníků. Uprostřed spálené země se k nebi tyčila vysoká jiskřící vertikální struktura, která byla viditelná do vzdálenosti několika dní cesty všemi směry.

    Po dlouhou dobu vydávala tato struktura velmi nepříjemné vysoké zvuky a přitom se postupně zmenšovala na výšku, až prakticky celá zmizela pod zemí. V místě kde stála tato vysoká struktura zel ohromně hluboký otvor do země.

     Mnohá století prošla a nic se nedělo. Život pokračoval jako před tím. Nikdo neočekával nic neobyčejného, ale jednou došlo k malému zemětřesení a oblohu pročísl "ohnivý větrný vír". Na samém vrcholu tohoto víru intenzivně svítila ohnivá koule, která byla doprovázena "čtyřmi ohni". Koule se po specifické trajektorii posouvala po obloze až zmizela za obzorem kde explodovala.

     Místní kočovníci byl velmi rozrušeni, ale neopustili své domovské území jelikož "démon" jim nezpůsobil žádnou škodu, jelikož explodoval někde na jiném místě "u nepřátelského sousedního kmene". O několik dekád později se události opakovaly a ohnivá koule letěla opět ve stejném směru a znovu explodovala někde v dálce za horizontem. Postupně se tak místní usedlíci přesvědčili o tom, že "démon" je vlastně jejich "ochráncem" a tak začaly postupně vznikat další mýty a legendy o tom Kdo se nazýval "Niurgun Bootur" (Ohnivý vítěz).

     Ale v jednom čase se stalo něco co všechny zcela šokovalo. Ona gigantická ohnivá koule, která se náhle vynořila tak jako mnohokrát před tím jako šíp vyletěla k obloze. Tentokrát se ale neposouvala po předem určené trajektorii za horizont tak jako před tím. Nýbrž explodovala "v nebi" přímo na ústředním místem a územím kočovníků. Následovalo obrovské zemětřesení. V některých místních kopcích vznikly praskliny hluboké více jak 100 metrů. Podle legendy se zdá, že účinky exploze byly patrné na rozloze o poloměru více jak tisíc kilometrů. Mnohé kočovné kmeny, kteří přežily toto místní kataklyzma se snažily dostat co nejdále z místa neštěstí. Bohužel ani jejich příslušníci smrti neušli. Podle tradice všichni do jednoho postupně podlehli "podivné nemoci", která se dokonce jako prokletí geneticky předávala z pokolení na pokolení. Pokud bylo dekódování prastaré legendy provedeno správně teprve za 600 let mocné kouzlo zlé nemoci pominulo. Lidé se počali postupně opět osídlovat postižené místo.

     Jenže historie se znovu a znovu opakovala. Ohnivá koule "Niurgun Bootur" opět vystřelila k obloze a hnána ohnivým vírem letěla někam za horizont, a po určitém velmi dlouhém čase se vše znovu a znovu opakovalo. Velmi zajímavé na celé věci je to, že při podrobnějším zkoumání zjistíme, že svou důležitou roli tu hraje i jakýsi záporný hrdina. Ten se vždy objeví na obloze (či v blízkosti planety Země) těsně před tím než zareaguje "cosi" zřejmě v místech pravěké Sibiře. Pozitivní hrdina, tedy ten, který střílí onu nám již dobře známou ohnivou kouli a jakoby chrání se v našem mýtu nazývá "Niurgun Bootur", a onen negativní příchozí se kterým se nakonec v mocném zápasu na obloze Niurgun Bootur střetně se nazývá "Tong Duuraj". Periodicky jednou za velmi dlouhou dobu to "Niurgun Bootur" nějak nevyjde a musí se s "Tong Duuraj" střetnout přímo jakoby nad chráněným územím. Tato situace pak způsobí obrovské místní kataklyzma. Velmi zajímavý scénář, že?

       Po několika letech intenzivního průzkumu, který prováděla přímo "Akademie Bezpečnosti Ruska" se zjistilo, že intervaly mezi jednotlivými explozemi nepřesahují časovou periodu 600  - 700 let.

     Všechny tyto exploze byly pečlivě zaznamenané v epice, tradicích a legendách. Je velmi kuriózní, že podobné legendy vznikly v rovníkové zóně planety kde měly údajně tyto "obří ohnivé koule" zničit několik center dávných civilizací.

     Finální výsledky archeologického vyšetřování "Akademie Bezpečnosti Ruska" pod vedením plukovníka S.A. Fedosejeva s využitím těch nejmodernějších technických analytických prostředků poukazuje na to, že k obrovské explozi v moderní době došlo ve čtvrtém tisíciletí př.n.l. a pak v prvním tisíciletí př.n.l. a k poslední obří reakci (pokud nepočítáme rok 1908) došlo v září roku 1380.  Obrovský oblak tehdy nad velkou většinou Evropy zastínil Slunce na několik hodin. Zároveň došlo v několika geoaktivních zónách k silným zemětřesením.

     Tato událost je v ruských kronikách označována jako "Bitva o Kulikovo pole". Porovnáním s ostatními historickými texty na toto téma zjišťujeme, že tzv. "Tunguzské legendy" jsou mnohem živější než historické zdroje popisující jmenované exploze na jiných místech planety. Podle všech předpokladů muselo jít o daleko horší situaci než u klasických moderních nukleárních zbraní.

     Ve světovém historickém konsensu můžeme vystopovat další velmi sporné časové okamžiky. Tak například v roce 830 n.l. byla za velmi podezřelých okolností zničena Mayská kultura jenž působila na Yucatanském poloostrově v Mexiku. Mnoho měst zde bylo zničeno explozí obrovské síly.

     I některé biblické pasáže jsou podobné Jakutskému scénáři. Tak například zničení měst Sodomy a Gomory. I zde se objevila na obloze ohnivá koule a stejně tak tu máme co dělat s dlouhodobě přetrvávajícím radioaktivním zářením. A nebo Mohenjo-daro nacházející se na indickém subkontinentu, které bylo moderní archeologií objeveno ve zcela zdevastovaném stavu uchovávající neklamné znaky obrovské katastrofy svým profilem blízké sibiřským událostem. Zmínky o podobných událostech můžeme nalézt i v čínských kronikách ze 14. století. Zde se např. dozvíme, že daleko na severu se jednoho času vznesl černý mrak nad obzor a zakryl polovinu oblohy přičemž z oblohy počalo padat kamení. Existují dochované exaktní informace o tom, že takové kamení padalo z oblohy i v oblasti Skandinávie a Německa. Zde tento spad způsobil rozsáhlé požáry hned v několika městech najednou. Učenci se domnívali, že někde poblíž vybuchla sopka.

     Co se tedy skrývá za "věcí" na Sibiři? Jde o zbraň, která má chránit v systému dalších podobných komponentů naší planetu? A nebo sloužila k likvidaci jiných civilizací na jiných místech Země. A nebo je všechno ještě zcela jinak. Akademie Bezpečnosti Ruska zná odpověď a my se k ní přiblížíme v následujících dílech našeho seriálu.

-pokračování-

(c) Valery Uvarov