MOTIVY A ZÁMĚRY ESOTERICKÉ TRADICE (2)

Dogonové tvrdí, že hlavní cíl dávného civilizačního plánu spočíval v pozvednutí lidstva z pozice lovců a sběračů na úroveň schopných zemědělců. Specifické dovednosti, které tento plán údajně podporoval, proto buď přímo souvisejí se založením zemědělské společnosti, nebo je lze důvodně považovat za předpoklady pro založení zemědělství. Přímý vztah mezi těmito civilizačními dovednostmi a starobylou kosmologií je nejsnáze patrný z organizační struktury Griauleho velmi přístupné knihy "Hovory s Ogotemmelim" (původně Dieu d'Eau neboli "Bůh vody"), která je prezentována jako deník jeho třiatřicetidenní výuky v roli dogonského zasvěcence. Kapitoly knihy následují v pořadí, které odráží chronologii Griauleho zasvěcení do dogonské esoterické tradice. Každá třída předávaných civilizačních dovedností je zarámována jako jedno z osmi metaforických "slov", jejichž definice jsou čerpány z kosmologie. Ty jsou čtenářům předkládány v pečlivém sledu. Mezi související civilizační dovednosti, které byly předávány, patří:

• zavedení pojmu oděvu

• pojmy spřádání nití a tkaní

• pojem sýpky

• umění klasifikovat rostliny a zvířata

• výuka obdělávání půdy

• výuka hnojení

• výuka metalurgie, kování zemědělského nářadí, výuka hrnčířství.

• pojetí architektury a stavby domu

• pojmy týkající se kvašení a výroby likérů

Širší plán samotné zemědělské praxe vycházel z předpokladů, které byly zjevně kosmologické. Archaicky (a možná jen teoreticky) se pozemky původně obdělávaly ve tvaru spirály, a tak se zaoblený tvar spojoval se Zemí. Jedná se o symboliku, která odpovídá archaickému období tradice. Ve skutečné praxi v pozdějších obdobích bylo obdělávání půdy vymezeno systémem známým jako plán studny. Podle tohoto plánu obklopovalo osm čtvercových zahradních pozemků, z nichž každý měřil osm loktů na stranu, devátý pozemek, na němž byla umístěna společná studna. Změna formy ze spirálovitého pozemku na čtvercový je v souladu s dalšími symbolickými zvraty, k nimž došlo napříč kulturami v polovině tisíciletí. Jak bylo uvedeno v úvodu, je známo, že odpovídající plán existoval také ve starověké Číně, alespoň v teoretické podobě, kde byl opět znám jako plán studnového pole. Při pohledu z dálky vytváří toto uspořádání zahradních parcel v krajině jakýsi "patchworkový" vzhled, který Dogoni i starověcí Číňané přirovnávali k "přikrývce".

Uspořádání dogonských pozemků, které se podle představ stále spirálovitě stáčejí směrem ven od centrální studny, opakuje kosmologické schéma, podle něhož se prvotní spirála hmoty vynořuje z nehmotného vlnového zdroje v osmi postupných fázích, a tak má stále své kořeny v kosmologii. Vztah tohoto kosmologického tématu k praxi každodenního zemědělství je příkladem jednoho ze způsobů, jak se kosmologie prolíná se strukturami každodenního života Dogonů, a tak lze tyto dva aspekty kultury považovat za vzájemně se posilující. Samotný pojem prolínání lze opět chápat jako kosmologický. Symbolizuje jak vztah světla a hmoty, který údajně existuje ve spirále hmoty (kterou symbolizuje zemědělský pozemek), tak i širší vztah mezi nehmotným a hmotným Vesmírem jako takovým, jehož překrývání je často charakterizováno jako "rodinné objetí".

Právě tato dynamika vzájemně provázaných definic, kosmologických a občanských, udává tón Griauleho "Hovorů s Ogotemmeli", kde každá civilizační dovednost přebírá svůj základ a vnější podobu (tam, kde je to možné) ze související kosmologie. Často se zde objevují jak teoretické, tak praktické prezentace některých pojmů, přičemž teoretická forma mohla být idealizována tak, aby co nejlépe odrážela podstatu kosmologické myšlenky. Jako příklad lze uvést dogonskou svatyni - tzv. "sýpku", kterou považujeme za archaický protějšek buddhistické stúpy, která je specificky prezentována jako teoretický konstrukt. Dogonští kněží nám ve skutečnosti poskytují jasný soubor specifikací, jak postavit jejich kosmologickou "sýpku", které prozrazují její čistě konceptuální povahu tím, že zakrývají vnitřní rozpor v matematice, takže pokud bychom se návodem řídili do písmene, vznikla by stavba, která by se nutně lišila od jejího vysvětlujícího dogonského nákresu.

Kresba představuje "sýpku" s kruhovou základnou a čtyřmi plochými stranami ve tvaru pyramidy, které se zvedají ke čtvercové ploché střeše o straně osmi loktů, což číselně odpovídá definované míře dogonského zahradního pozemku. Při striktním dodržení plánu by však vznikla stupňovitá stavba, jejíž stupně stoupají k vrcholu, podobně jako u některých tradičních stupňovitých pyramid. V tomto rozdílu mezi teorií a praktickým provedením spočívá mnoho variant, které obvykle vidíme u starověkých pyramidových staveb po celém světě. Zemědělské sýpky, které se nacházejí v dogonských vesnicích, mají navíc podobu, která se výrazně liší od symbolické "sýpky" dogonské kosmologie. Volbu označit symbolickou kosmologii praktickým plánem zemědělství lze opět považovat za symbolickou. V kosmologickém myšlení je symbolika považována za přirozený způsob vyjádření nehmotného, zatímco odkazy, které se týkají Země, se vztahují k procesům hmotného stvoření. A tak z tohoto pohledu, podobně jako dynamika mezi studentem a jeho informátorem v esoterické tradici, i plán vzdělávacího schématu napodobuje všeobjímající rozhraní nehmotné a hmotné oblasti. Do té míry, do jaké je fyzický proces, jako je orba pole, chápán jako symbolický, posiluje samotný akt orby kosmologické učení.

Podobně jednoduchý úkol rozvrhnout zahradní parcely ve vztahu k centrální studni znovu vyjadřuje poznání jak vnitřní struktury kosmologické spirály (o níž se říká, že se v ní proplétají nehmotné i hmotné energie) vycházející z pramene podobného vodě. Zarámování těchto společenských a symbolických konstrukcí vedle sebe připomíná a podněcuje zemědělského pracovníka k hlubokému přemýšlení o kosmologických koncepcích při vykonávání často všedních úkolů každodenního života. Navíc je zřejmé, že zemědělské termíny v jazyce Dogonů tato učení také posilují, protože názvy přiřazené nástrojům, strukturám a procesům v zemědělství obvykle pocházejí z kořenových slov kosmologie - výrazů pro základní tvůrčí procesy, které jsou těmito činnostmi symbolizovány. Tímto způsobem struktury každodenního dogonského života účinně triangulují a uchovávají kosmologické významy. Kosmologie nakonec slouží k definování forem a procesů občanského života, zatímco tyto procesy na oplátku udržují strukturu kosmologie - opět se opakuje základní dynamika vzájemného působení nehmotného a hmotného Vesmíru.

Při nastínění vztahu mezi kosmologií a civilizačními dovednostmi dogonští kněží také dokládají, že výuka starověkého civilizačního plánu probíhala na vzdáleném místě. Vzhledem k tomu se zdá rozumné, že nejstarší doklady mnoha těchto dovedností najdeme ve stejné oblasti a pak na území tzv. "Úrodného půlměsíce" na nejstarším známém megalitickém svatyňovém nalezišti, které se nachází v "Göbekli Tepe" v jihovýchodním Turecku. Mezi dovednosti, které se zde objevily, patřilo první pěstování semen, domestikace zvířat a praxe kamenictví a metalurgie. Někteří badatelé uvádějí pravděpodobnost hvězdné konjunkce této lokality, což naznačuje, že zde mohla být prováděna astronomická pozorování. Praktické faktory, jako je absence zjevného zdroje vody, jasně ukazují, že Göbekli Tepe nebylo využíváno jako trvalé sídliště, zjevně nesloužilo jako opevnění a nelze na něho nahlížet ani jako na pohřebiště. Lokalita, která byla během tisíce let po svém prvním využití záměrně zasypána, zůstala zasypána až do poloviny 90. let 20. století a zachovala se na ní řada symbolických prvků vytesaných do kamene.

Nachází se zde řada kruhových kamenných ohrad (mnohé z nich byly identifikovány georadarem, ale dosud nebyly vykopány), v nichž jsou umístěny mnohatunové kamenné sloupy s nádherně vytesanými obrazy zvířat, provedenými v nízkém i vysokém reliéfu, spolu s četnými záhadnými vytesanými symboly. V ohradách se nacházejí také kamenné lavice, které naznačují, že zde mělo sedět mnoho lidí. Dohromady detaily prostředí, samotné místo, doba vzniku a blízké archeologické nálezy naznačují, že se jedná o instruktivní svatyni. Na rozdíl od starověkých staveb v jiných regionech, které jsou chápány jako přestavby (některé opakovaně) na stejném místě (v některých případech interpretované jako záměrné "vyřazení" dřívějšího místa z provozu), není zřejmý motiv nebo požadavek na vybudování tolika zdánlivě nadbytečných staveb na stejném místě. V úvahu přichází možnost, že představovaly projekty pro postupnou řadu kurzů pro kameníky.

Jako každý dobrý kosmologický termín lze i obě turecká slova gobekli a tepe přeložit každé více způsoby. Často se význam slova Gobekli Tepe překládá jako "kopec s břichem", a poukazuje tak na charakteristickou ikonu archaického matriarchálního kultu Sakti - hliněný hrnec naplněný vodou, který má představovat dělohu, známý také jako břicho. Jiní překládají název jako "kopec s pupkem", což je pravděpodobně symbolická definice buddhistické stúpy. Podle dalšího překladu se název Gobekli Tepe stává "centrálním kopcem", což je právě ten význam, který se spojuje s řeckou příponou -opolis, která připadla chrámovým mohylám ve starověkém Řecku. Na základě této asociace můžeme důvodně usuzovat, že dalším záměrem tradice v archaických dobách bylo situovat místa výuky do bodů, které byly centrálně umístěny vůči pevnině a četným kulturám, a odrážejí tak plán, který byl ve svém pojetí přinejmenším široce regionální, ne-li globální. V souladu s tímto pohledem se lokalita Gobekli Tepe nachází na místě, které je geograficky v centru Evropy, Asie, Blízkého východu, Indie a Afriky. V pozdějším období vidíme, že totéž platí i pro umístění místa, které se zdá být výukovým místem na Orknejských ostrovech v severním Skotsku. Orkneje jsou po moři velmi dobře dostupné místo, což ještě umocňují oceánské proudy Atlantiku, které by plachetnice přivedly přímo k jejich břehům.

Uvedli jsme pravděpodobné motivace pro strukturování esoterické tradice, které byly symbolické, odrážely dynamiku vzájemného působení nehmotného a hmotného vesmíru a které zřejmě vznikly z oboustranného zájmu - z pěstování upřímného správce nehmotného vesmíru, který má být uzamčen. Existuje však ještě jedna potenciálně věrohodná motivace, proč byla ezoterická instruktivní tradice zarámována jako přísně utajovaný soubor vědomostí, a tou by byla snaha skrýt její vlivy před nějakou teoretickou třetí stranou, která by případně doufala v její rozvrácení. Pokud by taková skupina stála v opozici vůči těmto starobylým snahám o poučení lidstva, zahalení těchto snah do tajemství by ztížilo jejich zmaření. Náznaky toho, že se taková třetí strana mohla objevit kolem roku 1500 př. n. l., v biblickém období Mojžíše a exodu z Egypta, vidíme v podobě Mojžíšova boha. Odpor k archaičtější kosmologické tradici je obecně naznačen v úplně prvním přikázání "neměj přede mnou jiné bohy", ale lze jej také konkrétněji interpretovat tak, že byl namířen proti esoterické kosmologii prostřednictvím mýtické pohromy "vyvraždění prvorozených".

V některých kulturách, které sdílejí některé aspekty archaické tradice, jako například Maorové na Novém Zélandu, označoval termín prvorozený kandidáty na kněžství. V tomto kontextu mohlo zabíjení prvorozených představovat specifické zacílení na kněžství archaické náboženské tradice. Dogonští kněží nám v souladu s praktikami jiných kultur sdělují, že klíčovou povinností dogonského zasvěcence bylo předstírat neznalost tradice před každým, kdo nebyl známým zasvěcencem. Toto přikázání je zřejmě tak účinné, že pozdější opětovné studium Griauleho dogonské práce, která charakterizovala dogonskou kosmologii jako přísně střežené tajemství, "nenašlo žádné důkazy" o kosmologické tradici srovnatelné s tou, kterou zdokumentovali Griaule a Dieterlen. Mezitím stejnou dynamiku přísně střeženého tajemství uvádějí i dlouholetí studenti jiných kultur, které sdílejí významné prvky stejné kosmologie.
Dogonská společnost odráží etiku, která je důsledně nesoudná a rovnostářská, a odráží tak záměr podporovat tyto vlastnosti v lidské společnosti. Praktické vyjádření tohoto záměru vidíme v občanské struktuře toguna, což je komunitní diskusní dům, který je charakteristický pro každou dogonskou vesnici. Kdykoli dojde ke sporu, všechny strany sporu se musí odebrat do toguny a zůstat tam, dokud se spor nevyřeší. Tato praxe pomáhá posilovat mírovou atmosféru v dogonské vesnici. Vidíme, že srovnatelná struktura existovala jako součást vesnice Skara Brae na Orknejských ostrovech, kde byl každodenní život rovněž chápán jako veskrze mírumilovný.

-konec-