Modré jablko (29)

        V anglické verzi příběhu uvedeného v Markově evangeliu se Josef Arimatejský, okamžitě po Ukřižování, ptá Piláta Pontského po Ježíšově těle. Pilát je udiven, že je Ježíš tak rychle mrtvev,34 obvykle totiž ukřižovanému trvalo několik trýznivě bolestivých dní zemřít. O to šlo. Evangelia zaznamenávají, že Ježíš byl sundán z pilíře v šestou hodinu (poledne), v devátou hodinu (15hod) řekl, že je žíznivý a byla mu římským setníkem podána houba nasáklá octem (dle Žalmu 22:16 a Zacharijáše 12:10). Jakmile Ježíš dostal ocet, který měl normálně oživující účinek, vyslovil Ježíš slova: "Vše je skončeno: a sklonil hlavu a vypustil duši". Před soumrakem byl prohlášen za mrtvého. A právě zde vidí lékaři problematický bod Ukřižování. Říkají si, jak je možné, že tak statný muž jako Ježíš (obraz na Turínském plátně naznačuje výšku 5' 10" a 165 liber) mohl zemřít tak rychle? Pilát měl také důvod být překvapen. Ježíšovy nohy nebyly ani zlomeny - tradiční rána z milosti, která urychlovala umírání, aby mrtvá těla nezůstávala na pilířích v den Sabatu.36 Zlomení nohou bránilo ukřižovaným v narovnání těla, což zajistilo udušení do několika hodin. Nohy zlodějů byly zlomeny palicemi. Ježíšovy nohy zůstaly nedotčeny, neboť se věřilo, že je již mrtev. Takže, jak je možné, že zemřel tak brzy?

        Pilát se ohledně této záležitosti radil s římským setníkem, jehož jméno v apokryfické Nikodémově knize je Longinus. Podle Janova evangelia to byl římský setník, kdo vrazil své kopí do Ježíšova boka, aby stvrdil jeho smrt. Krev a tělní tekutiny vytékaly ven.

       Žádné z ostatních evangelií nezmiňuje Longinův čin ani přeměněnou Kristovu krev a tekutiny. Nicméně v Janově evangeliu tato krev zároveň verifikovala, že je Ježíš mrtev a že Kristova víra je soustředěna v jeho krvi a vodě.

       Jan prohlašuje:

       "A když uviděl tento jasný důkaz, a jeho důkaz je pravý: a věděl, že říká pravdu, které můžete věřit."

       Tato krev je krví pokání, jež je popsána v knize Leviticus 17:11:

       "Neb životo masa je v krvi: a já jsem vám ji předložil na oltáři, abych učinil pokání za vaše duše: neboť je to krev, co činí pokání za duši."

        Longinus se stal pro své činy toho Velkého pátku v dubnu před 2000 lety raným hrdinou prvních Křesťanů. Kdyby byly bývaly Ježíšovy nohy zlomeny, váha jeho těla by rozdrtila jeho plíce, což by způsobilo smrt udušením.

       A co je ještě důležitější, kdyby byly Ježíšovy nohy zlomeny, proroctví z Exodu 12:46, "...jeho kost nebude zlomena", by zůstalo nenaplněno. Někteří lidé tvrdí, že v tomto okamžiku, tímto ojedinělým činem, Longinus držel osud světa ve svých rukou. Když učinil rozhodnutí probodnout Ježíšův bok, změnil dějiny.

       LONGINUS A OSUDOVÉ KOPÍ

      Římský setník Longinus a jeho Kopí jsou nesmírnou záhadou. Podle legendy byl téměř slepý. V apokryfických Acta Pilata byl Longinus dohlížejícím nad Ukřižováním. Říká se, že Herod Velký byl vlastníkem kopí před Longinem.

        Používal ho jako symbol své moci a síly, když v Judeji údajně nařídil smrt každého dítěte mužského pohlaví, aby zlikvidoval Kristova potomka, který se měl stát Králem Židů. Vedoucí Strážců Chrámu, pověřen nařízením zlomení Ježíšových nohou, ho nosil později. Longinus ho vytrhl z jeho rukou a pak Kopím propíchl Ježíšův bok. Několik kapek krve a tělesných sekretů káplo na jeho obličej a obnovilo Longinův zrak, dalo mu duchovní vhled a změnilo dějiny světa.

       Tak se tedy jeho obyčejné kopí stalo známým jako 'Kopí Osudu'. Skrytá legenda praví, že kdokoli vlastní či rozumí moci Kopí, drží osud světa ve svých rukou. Jako symbol magických sil, jež jsou vlastní Bohem 'vyvoleným lidem', kopí údajně stojí u brány mezi dobrem a zlem.

       Křesťanská legenda také tvrdí, že Longinus byl tajným stoupencem Ježíšovým. On je přesně tím stejným římským setníkem, jenž, proměněný událostmi, které se přihodily při Ukřižování, velebil Ježíše jako pravého Syna Božího.40

       A byl také římským setníkem, který potvrdil Ježíšovu smrt Pilátovi a poté vydal Ježíšovo tělo dalšímu z tajných Ježíšových učedníků, Josefu Arimatejskému. Dokonce někteří navrhují, že Longinus byl římským vojákem, který podal Ježíšovi 'ocet'.

       Ve svém díle The Jesus Conspiracy, podloženém pečlivým bádáním, Holger Kersten a Elmar Gruber upozorňují na chybu v překladu, ke které došlo, když bylo slovo hyssos ('krátké kopí') zaměněno se slovem hyssopos ('yzop'). Skrze  tuto chybu je odhaleno, že místo kopí držel Longinus houbu namočenou v narkotické látce, která Ježíše uvedla do kat-atonického (strnulého) stavu, který mu dodal zdání smrti.

        SOMA

       Potíž s popisem Longinova probodnutí Ježíšova boku a krve prýštící ven spočívá v tom, že je to z lékařského pohledu nemožné. Mrtvoly nekrvácejí. Aby mohla krev proudit ven, Ježíš by musel být alespoň částečně naživu. Navíc se po staletí vedou spory o tom, že Longinovo bodnutí a zranění, které způsobilo, nestačilo k usmrcení Ježíše. Zdá se, že zranění, která se objevují na tělě na Turínském plátně, toto tvrzení podporují. Takže se dále ptáme: naznačuje Janovo evangelium, že byl Ježíš po Ukřižování stále naživu?

       Průzkumník Svitků od Mrtvého moře Hugh Schonfield a autoři díla Svatá Krev, Svatý Grál poznamenávají, že původní řecká verze Markova evangelia používá slovo soma, když se Josef ptá po Ježíšově těle - slovo, které se, jak navrhují, vztahuje k živému tělu. Pilát odpovídá kladně, ale používá slovo ptoma, což znamená "mrtvola".

       Toto je matoucí stav věcí. Vzhledem k dvěma rozdílným slovům, soma a ptoma, dostal Josef živé či mrtvé tělo? Toto je zásadní otázka Křesťanství. Korinťané se ptají: Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, je pak naše hlásání slova božího marné a je marná také vaše víra?"

        Janovo evangelium říká, že Josef sundával spolu s Nikodémem Ježíšovo zubožené tělo z pilíře. Aniž by obeznámili a zainteresovali kohokoli z ostatních apoštolů odnesli tělo do Josefovy zahrady a okamžitě se dali do práce. Dva muži ošetřili otevřené rány a poranění lepkavým gelem vyrobeným z více než 100 liber aloe, myrhy a dalších léčivých bylin. Zabalili jeho tělo do lněného plátna a umístili ho do Josefovy soukromé hrobky, zavalené obrovským kamenem. Připravovali Ježíšovo tělo k pohřbu nebo hojili velká zranění?

       Josef přišel z Arimateje v blízkosti samarských hranic. Po Ukřižování se tam vrátil, z čehož vyvozujeme, že tam žil.

       Objevuje se tedy otázka:

• Proč se Josefova rodinná hrobka nachází  v Jeruzalémě?
• Obzvláště v tak příhodné blízkosti místu Ježíšova Ukřižování?
• Bylo zde jeho pohřební místo, neboť Josef považoval Jeruzalém za posvátný?

       Nebo, vědouc, že se blíží Ježíšova poprava, která se zdá být nevyhnutelnou a vskutku nezbytnou pro naplnění proroctví, byla blízkost tohoto místa k místu Ukřižování předvolena jako součást propracované konspirace jako zóna pro zotavení?

- pokračování -