Modré jablko (18)

       V Pyramidálních Textech, v nichž je popsána faraónova cesta k nesmrtelnosti, se nachází dva TET sloupy na každé straně "Nebeské Brány". Dveře zůstávají zapečetěny, dokud faraon nevyřkne mocné slovo. Pak se náhle "dvojitá nebeská brána otevře...otvor nebeských oken je rozevřen". A vzneslo se jako velký pták, faraónovo Ka dospělo do země žití. Překvapující shoda mezi Ukřižováním Ježíše Krista a Osirisovým Sloupem se nachází v definici řeckého slova stau-ros. Přestože většina moderních křesťanů není s tímto termínem obeznámena, toto bylo původní řecké slovo používané k popisu Kříže, na němž byl Ježíš ukřižován. Ve skutečnosti to znamená 'sloup'. Zrcadlový obraz tohoto slova je ros-tau, jeden z egyptských termínů pro Sfingu. Slovo "kříž" se neobjevilo v Bibli až do doby po roce 500.21 Toto vysvětluje, proč ani "Latinský" (Románský) nebo kříž "Umučení", základní ikona či logo Křesťanství, se nevyskytoval v křesťanském umění až do roku 600.

       V původní řecké verzi Nového zákona bylo slovem označujícím Sloup, na němž byl Ježíš ukřižován, Stau-ros. V Egyptě bylo tau dalším jménem pro ankh, Kříž Života. Ros znamená moudrost a rosa.

       Sloučením významů těchto slov nám Stau-ros dává "Sloup či Kříž Života nebo Moudrosti" a je v dokonalém souladu s egyptským termínem pro moudrou 'krev života' vycházející z ankh či Klíče Života.

       Jedním z nejmocnějších symbolů Krista je  fénix. V egyptské symbolice je fénix zaměnitelný s volavkou (angl. heron). Volavka byla symbolem pro slunečního-ptačího-muže, postavu spasitele, jenž přistál na vršku Stromu Persea v Heliopolis či On za úsvitu každého Nového Věku. Heliopolis bylo jméno města, kam byl Ježíš zanesen během 'letu do Egypta'.

       Volavka byl titul pro Osirise. Budge říká, že Osiris byl také nazýván Un-Nefer, jméno znamenající 'krásný zajíc' nebo 'dobrá bytost'. Také říká, že Un-Nefer pochází z un 'otevřít se, zjevit se, projevit se' a neferu 'dobré věci' (příbuzné slovo je neteru čili božské bytosti). Isis byla známá jako Velká Bohyně Har, patronka chrámových nevěstek či harines. Jako řecké horae a jiné ctnostné prostitutky, její kněžky obývaly část chrámu známou jako Harem, Svatyně. Aby mohli vládnout, králové museli prokázat svou potenci oplodňováním harines, tvořením polo-božských potomků, kteří byli napůl lidé, napůl volavky, tedy ptačí lidé čili andělé.

       Harines vysvětlují, proč byla Marie Magdalena známá jako harlot/nevěstka. Také nám to nabízí vysvětlení, proč je Ježíšovo Zmrtvýchvstání spojováno z velikonočním králíčkem. Odpověď má pravděpodobně co do činění se skutečností, že Velikonoce jsou lunární svátky, padající přesně na první neděli po prvním úplňku za jarní rovnodennosti.

      Dalším důvodem je jeho spojení s Osirisem.

Oltářní Jeskyně. Zajíc vstupuje do kouzelné hory, kde čeká fénix. Výsledkem této alchymistické procedury je Hermovo stvoření, Jehož vidíme tančícíh

      Podle Egypťanů Osiris jako zajíc stráží jednu ze Sedmi Chodeb Podsvětí. V příběhu Alenka v Říši Divů, Alenka pronásleduje zajíce do díry - z níž se vyklube brána do jiného světa. Jméno pro egyptské podsvětí bylo Tuat. Někdy byl Osiris zobrazován s tělem ohnutým dozadu tak, aby vytvořil Tuat.

      Sedm Chodeb Tuat připomíná indickou legendu o Fohat, hadovi, který hloubil 'díry ve vesmíru'. Tito teoretici nám říkají, že 'pod' Zemí je sedm přechodných bodů nebo dutin: Atala, Vitala, Sutala, Talatala, Mahatala, Rasatala, a Patala.

      To nám zase připomíná Mayskou legendu 'Sedmi Měst Cibola' (či Sa-Ba-La), což bylo sedm jeskyní či děr Aztlan, Atlan nebo Tula. V jedné z těchto děr, Patala, přebývá Pán An-an-ta, prastarý indický bůh, omamující všechno kapkami voňavého medu z jeho svěží květiny tulasi.

       TELI NEBO TULA

       V předchozích větách jsme si všimli opakování slov talah a Tula.

       Talah znamená "viset". V tajemném židovském alchymistickém textu, Teli (odvozené od talah) je jménem spojující linie, která umožňuje naší duši vrátit se domů.

       Je často popisována jako pilíř či sloup mezi Zemí a Nebem.

       V křesťanské mytologii byl toto Strom Smrti nebo Kříž, na němž zemřel Kristus. Ve skutečnosti oboje, křesťanství a egyptské náboženství, používá strom v protichůdných termínech života a smrti. Ježíš visel na Stromě Smrti, Kříži, ale tím se z tohoto stal Strom Života.

      Ostatní autority ztotožňují Teli se "Stromovým Hadem" zmíněným v knize Job: "Jeho duchem se nebesa zklidnila, Jeho ruka probodla Stromového Hada".

       Tento Stromový Had je vnímán jako imaginární stvoření, z něhož visí Země. Z jiného úhlu pohledu - jestliže v hebrejštině slova pro hada a duši jsou zaměnitelná, takže Teli může odkazovat k Pilíři/Sloupu, z něhož visí koule duše ve tvaru hada.

      To je přesně to, co říká Janova kniha, 3:15:

      "A přesně tak, jako Mojžíš pozvedl hada v poušti, Syn Člověka musí být pozvednut, aby kdokoli v něj uvěří, může získat život věčný."

       Řekové nazývali Ústřední Slunce Mléčné Dráhy - Tula (v sánskrtu 'rovnováha'). Oni nebyli jedinými, kdo disponovali vědomostmi o Tule. Druidové říkali, že přišli z Hyperborie. V centru tohoto nebe 'za severním větrem' byla Tula, mekka Druidů co se týče učení.

       Kdykoli vidíme kombinaci písmen T-L-A ve slově nebo jsou písmena rozeseta ve slově, je to odkaz na Tulu.

       Tak jako hebrejští písaři, druidští bardové byli mistry slovních hříček a kombinování částí slov. Odhalení elementů T-L-A uložených uvnitř klíčových mytických jmen a názvů míst nám napomáhá odhalit posvátná učení galaktického jádra ukrytá v mnoha mýtech a náboženstvích.

       Po celé planetě existovaly tajné školy zvané Tula - v Egyptě, Indii, Amerikách, kde se lékaři duše dali dohromady, aby se učili umění tvořit boha a prostředkům k tomu stát se 'jedním' s Bohem a tedy "novou" či "spirituální bytostí".

       Mezi nejranějšími a nejznámějšími tajnými školami vzkříšení byly školy egyptské bohyně Isis. Tvoření Boha  bylo jejím úkolem. Mýtus a vědění Tuly bylo jádrem tohoto učení.

      Celých 30 000 světelných let od Země se nachází galaktické jádro, Ústřední Slunce, Tula.  Toto je srdce naší galaxie, nikoli Slunce ve středu naší sluneční soustavy. Tak jako Měsíc a Země krouží kolem Slunce, celá naše sluneční soustava obíhá galaktické jádro naší galaxie (věří se, že se nachází v souhvězdí Střelce).

       Koncept Centrálního Slunce či Duchovního Slunce je znám pod mnoha různými jmény po celém světě: bílý ostrov, plovoucí ostrov, otáčející se ostrov, ztracený ostrov uprostřed kosmického oceánu. Tímto ztraceným ostrovem není Země. Je to ztracený ostrov, naše duchovní jádro, plovoucí v nebeském moři.

       Podle řeckých mýtů, srdce Centrálního Slunce bije a vibrace se šíří celou galaxií. Toto Ústřední Slunce je fontánou 'živoucích vod', 'hojivých vod' či hojivé energie. Je dokonce považováno za Svatý Grál, pohár života samotného.

       Prastaré tradiční moudrosti říkají, že lidé a všechny ostatní bytosti v naší galaxii vyzařují a sdílejí společný domov: Ústřední Slunce v jádru naší galaxie Mléčné Dráhy.

       V roce 1618 spojil malíř Matthieu Merian dohromady všechna vyobrazení, se kterými jsme se doposud setkali do obrazu nazvaného Tabula Smaragdina (latinsky "Smaragdová Deska"), který tvořil titulní stranu pro knihu Daniela Myliuse nazvanou The Medical-Chemical Work.

Smaragdová deska, mocný prostředek pro alchymisty, kteří tvrdili, že zobrazuje Boží Kámen/Tón opouštějící Nebe (Tula) a vstupující na Zemi.

---