MIMOZEMSKÉ ARTEFAKTY: BYLY TU TVRDÉ DŮKAZY VŽDYCKY?

Více než 70 let od doby, kdy pilot Kenneth Arnold poprvé spatřil podivnou formaci devíti lesklých vzdušných objektů poblíž hory Mount Rainier ve státě Washington, která se obvykle uvádí jako počátek moderní éry UFO, skeptici neúnavně tvrdí, že nikdy nebyly předloženy žádné "tvrdé důkazy" o fenoménu UFO. Tvrdí, že k pozorování dochází spíše v zapadlých bažinách, kde nejsou přítomni žádní věrohodní svědci a nejsou pořízeny žádné věrohodné fotografie. Jak můžete dokázat existenci něčeho, když máte k dispozici jen řídký vzduch, kterým můžete argumentovat? Nová kniha nedávno založeného nakladatelství Zontar Press si však dovoluje nesouhlasit. Dlouho očekávaný svazek se jmenuje "Mimozemské artefakty: Neuvěřitelné důkazy o exotickém materiálu ze setkání s UFO". Práce na knize, která čerpá z příspěvků více než deseti špičkových badatelů, začala několik měsíců před předčasným odchodem vydavatele, editora a autora Timothyho Greena Beckleyho, jemuž je dokončené dílo s láskou věnováno.

Co jsou mimozemské artefakty?

Beckleyho původní koncept byl klamně jednoduchý. Víme, že v průběhu několika posledních desetiletí přistála nebo havarovala UFO, jejich obyvatelé navázali kontakt s lidmi a návštěvníci po sobě občas zanechali materiály různého druhu, které se vzpírají analýze. Proč neshromáždit příběhy a legendy o tomto aspektu fenoménu UFO do jediného svazku, který by poskytl přehled o některých z nejpřesvědčivějších takových událostí? Vydavatel a spisovatel Tim R. Swartz v úvodu vysvětluje tuto myšlenku takto: "Nazvali jsme ji Mimozemské artefakty," píše Swartz, "ale ve skutečnosti tento termín nepoužíváme ani tak proto, abychom řekli, že věříme, že jsme získali věci z 'mimozemských vesmírných lodí', ale proto, že to, o čem v této knize pojednáváme, je 'mimozemské', protože se nezdá, že by pro jejich původ existovalo 'normální' vysvětlení. Kromě toho jdeme také nad rámec podivných kousků kovu, které se objevily po setkání s UFO. 'Mimozemským artefaktem' může být mnoho různých věcí a my vám chceme otevřít oči, abyste si tuto skutečnost uvědomili."  

Mimozemská snídaňová pochoutka

Jako příklad uvádí Swartz příběh wisconsinského farmáře Joea Simontona, který byl šokován, když před svým domem spatřil přistát kovové UFO. Vyběhl ven a spatřil, jak se z plavidla otevírá poklop, který vypadal "stejně jako kufr vašeho auta". Uvnitř se nacházeli tři "malí muži" vysocí asi dva metry a oblečení do tmavých rolákových košil a přileb. Jeden z tvorů držel kovový džbán a gestem naznačoval, že by si ho rád nechal naplnit vodou. Simonton džbán naplnil a vrátil ho mužíčkovi. Simonton nahlédl dovnitř lodi a spatřil dalšího človíčka, který na hladkém čtvercovém povrchu připomínajícím gril připravoval "palačinky". V naději, že naváže rozhovor, farmář gestem naznačil, že by rád jídlo ochutnal. Mužík mu podal čtyři palačinky, které byly podle Simontona "horké a mastné". Simonton ze zdvořilosti ochutnal jednu z palačinek, která podle něj chutnala jako lepenka. Jídlo bylo tak nechutné, že se domníval, že by to mohlo být příčinou zmenšené velikosti těchto tvorů.

Pilot pak Simontonovi naznačil, aby ustoupil, a zavřel poklop. Plavidlo se vzneslo kolmo vzhůru "jako výtah", vystřelilo k obloze a rychle zmizelo. Swartz dále píše, že na rozdíl od tisíců jiných hlášení o UFO přišlo toto hlášení se skutečnými fyzickými důkazy v podobě podivných, bublinkovitě strukturovaných placek. Poté, co se příběh dostal na veřejnost, vyslalo letectvo svého nejlepšího vyšetřovatele UFO, doktora J. Allena Hynka, aby se na případ podíval. Podle Hynka nebylo pochyb o tom, že Simonton měl pocit, že jeho setkání bylo skutečným zážitkem. Letectvo nechalo otestovat vzorky palačinek a zjistilo, že se jedná o obyčejné "pohankové palačinky" složené z tuku, škrobu, pohankových slupek a sójových slupek. Navzdory pozemskému původu palačinek označilo letectvo případ jako "neznámý". Alien Artifacts obsahuje fotografii Simontona držícího jednu z palačinek.

Starobylé modely letadel 

Přispívám kapitolou nazvanou "Mimozemský třpyt pravého zlata", v níž pojednávám o uměleckých dílech vytvořených Quimbayi - domorodci z Kolumbie v Jižní Americe, kteří pravděpodobně obývali tuto oblast v letech 300 až 1550 n. l. a jsou známí především precizní prací se zlatem a kovem. Většina předmětů Quimbaya, které archeologové objevili, byla vyrobena ze slitiny zlata a 30 procent mědi, která se nazývá "tumbaga" a je velmi podobná kovu, o němž se zmiňuje Platón ve svých dialozích o ztraceném městě Atlantida. Předměty zahrnovaly zlaté modely několika druhů hmyzu spolu s přístroji, které mají aerodynamický charakter a tvar podobný žádnému známému hmyzu. Některé ze starověkých kusů se velmi podobají konstrukcím moderních letadel a obsahují řadu prvků, které v podstatě dokazují, že Quimbaya znala a chápala principy letu. Některé modely obsahují ocasní kormidla a vrtule. Existence tolika podobností s moderními letadly podporuje teorii "mimozemského artefaktu" - na Quimbaye se zdají být příliš vyspělé.

Již léta se objevují teorie, že některé z objektů Quimbaya jsou zmenšené modely letadel nebo létajících strojů. Dva letečtí inženýři, Peter Belting a Conrad Lubbers, použili rozměry artefaktů z Quimbaya k vytvoření velkorozměrových modelů, které se osvědčily při letových zkouškách. Dokázali, že modely létají jak s jednoduchým pohonem jedné vrtule, tak s proudovým pohonem. To, že artefakty lze zvětšit a skutečně létat, je více než jen náhoda. Ve hře je ještě jeden zajímavý jev, ke kterému dochází po první návštěvě vzdálené kultury s přítomnou technologií. Izolované kmeny, které v Africe i Jižní Americe navštívila letadla, prokázaly po návštěvě posuny v náboženské víře. Jeden z kmenů přivítal letadlo při jeho druhé návštěvě obřadním ohněm a sochami postavenými ve tvaru letadla. Lidé z kmene šli dokonce tak daleko, že se seřadili podél přistávací dráhy, aby návštěvníky přivítali. Pokud vzdálené kultury vykazují podobné chování v moderní technologické éře světa, pak se pravděpodobně stejný koncept odehrával již dříve. Z tohoto úhlu pohledu pak teorie naznačují, že Quimbaya mohla být ovlivněna jinou starověkou kulturou, nebo snad nějakou mimozemskou civilizací.

Setkání Johna Lennona 

Fenomén artefaktů má také spojitost nejen se vzdálenými a starověkými kulturami, ale i se současnou popkulturou. V kapitole Nigela Watsona nazvané "Vejce Johna Lennona" se vypráví o tom, jak mimozemšťané darovali kovové vejce zesnulému oplakávanému rockerovi a sólovému umělci Beatles. Lennon na obalu svého alba "Walls and Bridges" oznámil, že viděl UFO, a na zadní stranu obalu napsal: "Dne 23. srpna 1974 jsem viděl UFO. J.L." Lennon se v té době odcizil Yoko Ono a žil s přítelkyní May Pangovou v newyorském bytě. Byla horká noc a May se sprchovala, když na ni Lennon zavolal z terasy, kde ho našla nahého a ukazujícího na podivný objekt na obloze. May řekla, že vypadal jako velký zploštělý kužel, na jehož vrcholu se ve vzdálenosti pouhých 100 metrů nacházelo jasné červené světlo. Když se objekt přiblížil, odhalil podél svého okraje oslnivou řadu blikajících bílých světel. Manželé se neúspěšně pokusili objekt vyfotografovat, než jim zmizel z dohledu. O něco později se UFO vrátilo, a přestože tentokrát měli připravený dalekohled, objekt byl příliš jasný na to, aby rozeznali další detaily.

Při jiné příležitosti ležel Lennon s Yoko v posteli, když se náhle probudil a uviděl, že za dveřmi ložnice svítí silný reflektor. Po otevření dveří našel čtyři tenké, broukovi podobné entity lidské velikosti, které se pokusil vytlačit z domu. Než se jich však stačil dotknout, jakási neviditelná forma síly ho zadržela. Jemně ho držely za ruce a strkaly ho nohama do světelného tunelu, kde se mu promítal "mimořádně krásný" film o jeho životě. Pak se mu zatemnila mysl a on se probudil a zjistil, že opět leží v posteli s Yoko.

Lennon si byl jistý, že neměl trip nebo sen. Jako důkaz tohoto setkání našel ve svých rukou kovový předmět podobný vejci, když se probudil vedle Yoko. Pevný předmět bez označení byl příliš zvláštní i na Lennona. Spekuloval, že jde o letenku na cizí planetu, ale s New Yorkem byl docela spokojený.  Vejce daroval jasnovidci Urimu Gellerovi, který si ho od té doby ponechal. Geller později řekl:

"Když držím studené kovové vejce v pěsti, mám silný pocit, že John věděl o tomto předmětu víc, než mi řekl. Možná k němu nebyl přiložen návod k použití, ale myslím, že John věděl, k čemu slouží." Geller řekl, že vejce nikdy nepředložil k vědecké analýze, protože si chce zachovat jeho "mysticismus".

Jít ruku v ruce

Před svou smrtí v roce 2021 se Timothy Green Beckley zabýval UFO už 60 let a těžko na něj mohl udělat dojem někdo, kdo tvrdil, že má "skutečnou věc", neboli konkrétní důkaz, že Zemi navštívili mimozemšťané a zanechali po sobě artefakty, které tuto skutečnost nezvratně dokazují. V rozhovoru, který Beckley vedl spolu se svým spolumoderátorem Timem R. Swartzem v podcastu "Exploring the Bizarre", byl předmětem jejich rozhovoru jeden z nejvzácnějších příkladů právě takového artefaktu, a to s Johnem Peelem, restauratérem zdravé výživy a běžcem na dlouhé tratě, jehož příběh byl až mrazivý. "Je to velmi zvláštní a podivný případ," začal Beckley. Jeden z nejzvláštnějších, jakým jsem se kdy zabýval. Zahrnuje setkání s panem Johnem Peelem na přelomu let 1978 a 1979 na Floridě.

V té době vlastnil  obchod se zdravou výživou a  restauraci a měl velmi neobvyklý artefakt, který nalezl při provozování přes arizonskou poušť. Je to jeden z mála mimozemských artefaktů, na jehož existenci můžeme skutečně ukázat. "Slyšíme o havárii UFO v Roswellu," pokračoval Beckley, "a o tělech mrtvých mimozemšťanů rozesetých po poušti, ale existuje jen velmi málo důkazů - fanatici Roswellu si v tomto případě půjdou po krku - existuje jen velmi málo důkazů, že se něco takového odehrálo." Beckley redigoval "UFO Review", bulvární noviny zaměřené na titulní fenomén, a vydal několik knih, když se poprvé setkal s Peelem během propagačního turné a zjišťování faktů na Floridě. Cestou Beckley získal Peeleho telefonní číslo a Peele ho pozval k sobě domů.

Beckley vidí artefakt 

"Ukázal mi tenhle - no, já tomu říkám mimozemský artefakt - nevím, jak jinak byste to nazvali - a vyrazil mi dech," vzpomíná Beckley. "Nic takového tu ještě nebylo." Beckley řekl, že o nálezu hovořil s několika lidmi a občas se setkal s naprostou nedůvěrou. Kde se artefakt nachází? Kde je svědek? O několik desítek let později Beckley našel Peeleho na Facebooku a pozval ho do pořadu "Exploring the Bizarre". Peele artefakt našel v roce 1977, když byl na dálkovém běhu z Daytona Beach na Floridě do Santa Moniky v Kalifornii. (Peele je natolik známým běžcem, že se v roce že byl konzultován tvůrci filmového hitu Forrest Gump, kteří chtěli mít z první ruky informace o tom, co o tom, jaké to je řídit vzdálenosti zobrazených ve filmu hercem Tom Hanks). Peele a jeho běh zprůměrovali 60 kilometrů denně. Na stránkách Arizoně Peele a jeho rozloučili, což se často stávalo, protože běželi když jim došla řeč poté, co strávili tolik času času vedle sebe. "Jdi si po svém a probrat to později," vysvětlil Peele.

Peele se potácí na zakázaném území  

Peele uvedl, že nevědomky vběhl do vládou zakázaného území, kde narazil na železniční koleje, které připomínaly jízdu na horské dráze.  "Bylo to vytažené," řekl, "a vzhledem k tomu, jak jsou železnice propojené, jedna kolejnice s druhou, dělaly doslova smyčky. Bylo to dost bizarní a já jsem tehdy nevěděl, co vidím. Dodnes si tím nejsem stoprocentně jistý. Ale vydal jsem se k tomu a začal to sledovat. A v jednu chvíli jsem narazil na velké - co mi připadalo, a já jsem pilot stíhačky, takže to říkám s jistými znalostmi - viděl jsem něco, co vypadalo jako křídlo."

"Křídlo" bylo extrémně tenké, a přestože bylo osm stop dlouhé, bylo tak lehké, že Peele dokázal použít dva prsty a bez problémů ho držet ve vodorovné poloze. Křídlo bylo také velmi silné, ale přesto ho bylo možné ohnout. Začal sbírat další drobné "zbytky" toho, co považoval za zřejmou havárii. Bylo zde přítomno jakési plexisklo nebo uhlíkové sklo, které bylo nerozbitné, i když se část z něj roztříštila od nárazu do skal v poušti. "Ale mohli jste vzít do ruky jeho kousek a nemohli jste ho rozbít," řekl. "Nic z toho jsem si s sebou nevzal. Měl jsem trochu obavy, že by to mohlo být radioaktivní. Nevěděl jsem, s čím mám tu čest."

A tady je rukavice 

"A pak jsem našel tu rukavici," řekl Peele. Rukavice byly vlastně dvě. Opět nevěděl, zda jsou předměty radioaktivní a zda se nebude muset v určitém okamžiku rukavic jednoduše zbavit, Peele jednu z nich ukryl v malé jeskyni pod kameny. Uznává, že označení, které použil, by tam nyní nebylo, ale má v paměti uloženo dost vizuální paměti, takže si je jistý, že by mohl rukavice a trosky znovu najít. Jedna ze dvou rukavic byla v mnohem lepším stavu než ta druhá, takže pro případ, že by se jich nakonec musel zbavit, si raději nechal tu v dobrém stavu ukrytou v arizonské poušti. Protože se ukázalo, že si tu rukavici mohl nechat, měl si podle svých slov tu dobrou vzít domů. V každém případě byly rukavice vyrobeny z jakési kůže. Měly tlakový ventil na vnější/zadní straně ruky. Byl tam zip, který fungoval zevnitř a uzavíral něco velmi podobného Nomexu, nehořlavé tkanině, kterou poprvé vyvinula firma DuPont v 60. letech 20. století.

Rukavice byla tak malá, že se do ní v žádném případě nemohla vejít lidská ruka. Byl zde "protilehlý" palec, což znamená palec, který lze umístit naproti prstům téže ruky, což umožňuje uchopení a manipulaci s předměty. Opoziční palce jsou charakteristické pro primáty, jako je člověk, a byly zásadním krokem v naší evoluci. "Když ho držíte," řekl Peele, "pochopíte, že nepochází z planety Země. Nemůžete se na něj podívat a zjistit, jak byl vyroben, a vidět, jak je všechno detailní. Ale neexistuje žádná ruka, která by se na něj hodila a která by mohla být použita z nějakého konkrétního důvodu, který známe." Na rukavici bylo také něco, co vypadalo jako písmo, hlavně nesrozumitelná a nejspíš nelidská slova. Peele však dokázal přečíst anglická slova "secure" a "large".

"Mrazivý" nález 

V tomto bodě rozhovoru Beckley prohodil:

"V tomto oboru je téměř nemožné získat fyzický důkaz, jako je mimozemský artefakt, a vždycky se o něm vedou spory. Ale na tomhle je něco tak zvláštního a podivného, že z toho člověku skoro běhá mráz po zádech. Dobrá, tady je rukavice. Nevíme, komu patřila. Byla by nám nějaká mimozemská rasa tak blízká, aby měla rukavici? A měla by čtyři prsty a předlouhý palec? To by mi naznačovalo, že se možná bavíme o něčem z budoucnosti nebo o něčem z paralelního Vesmíru."

Peele odpověděl:

"Určitě jsem o konceptu paralelního Vesmíru hodně přemýšlel. Ale právě to bylo na té rukavici tak skvělé. Lidé ji drželi a říkali - 'Jé, jako by mě brněly ruce'. Všichni, kdo ji viděli - nechci říct, že byli vyděšení, ale BYLI vyděšení". "Velké množství lidí to opravdu vidělo," pokračoval, "protože jsem to ukazoval ve svém obchodě. Jmenoval se 21st Century Foods a byla to první vegetariánská restaurace a obchod se zdravou výživou v okolí. Měl jsem ho tam v restauraci a lidé tam chodili. Slyšeli o tom, protože se to dostalo do médií."

Lidé se ptali, jestli chtějí vidět rukavici, a někdy to některé zvědavce znervózňovalo natolik, že opouštěli restauraci. "Většina lidí se dívá na Star Trek' nebo na cokoli jiného," uvažoval Peele, "ale ve skutečnosti nechtějí, aby to bylo skutečné. Jiní lidé ale chtějí, aby to bylo skutečné. Vždycky jsem měl pocit, že nemůžeme být tak egoističtí, abychom si mysleli, že jsme jediné bytosti humanoidního typu ve vesmíru. Zamysli se nad rozmanitostí lidí na naší planetě a pak to rozšíř na vzdálenost přes několik tisíc světelných let. Musí tu být i jiní, kteří jsou nám podobní - vyspělejší, méně vyspělí. Ne tak hezké, hezčí. Jsou tam někde venku."

Kniha "Mimozemské artefakty: Neuvěřitelné důkazy o exotickém materiálu ze setkání s UFO" obsahují také kapitoly o tématech, jako je padání "andělských vlasů" z oblohy, miniaturní UFO "zachycené" mladými chlapci v Japonsku a mnoho dalšího, což z ní činí působivou sbírku paranormálních pověstí a poučených spekulací o některých věcech, které po sobě mimozemšťané zanechali po setkání s pozemšťany. Kniha je v tomto ohledu dost pravděpodobně osamocená a přistupuje k tématu UFO ze skutečně unikátního úhlu pohledu, který přináší vědeckou analýzu bizarních pozůstatků přinejmenším do oblasti možností.