Matematika a víra

Matematika je svatá věda, nejvyšší magie a řád věcí. Je nejdůležitějším předmětem ve školách a proto jí mnozí nemají rádi, ale nyní se oprostěme od školských útrap a podívejme se na to, co nám tato věda může nabídnout pro každodenní život a pro duchovní růst v neustálém procesu nalézání se sama sebe a přibližování se Bohu Otci. Mnozí si myslí, že matematika je věda o číslech a geometrických útvarech. Tak nás učili ve škole, ale můj učitel na Univerzitě jednou řekl: "Páni študenti, vy jste študenti na Univerzitě, proto by jste měli umět počítat alespoň do deseti. Já jsem profesor na Univerzitě, mne již stačí, když umím počítat do třech." (prof. Šalát) Tento profesor vyučoval abstraktní teorii množin, ale ani na univerzitě jsme nedospěli na úroveň o kterém tady bude řeč. Začnu od konce, aby bylo jasné, k čemu chceme dospět a pak každý může rozebrat detaily podle toho, jak ho to zajímá. V diskusích na www stránkách Studia esoterních věd jsem již dotknul této problematiky v diskusi s M.Rejlkovou a uvedl jsem, že o tom chci psát podrobněji v příspěvku. Abych podle slibu začal úplně od konce, existuje teorie projektivních množin, jako vysoké odvětví abstraktní matematiky. To, co je pro matematiky abstraktní, pro nás bude zcela konkrétní a každodenní. Ve svém příspěvku o aromaterapii jsem dotknul problematiku duchovního prostoru se svými dimenzemi neboli rozměry a uvedl jsem, že každý člověk se nachází mentálně na určitém místě duchovního prostoru. Každá osa duchovního prostoru je nějaká měřitelná vlastnost, jako např. míra pokory anebo míra odvahy, ale může to být i např. míra barevnosti, jako míra fialovosti, stříbrnosti atd. U akustických tónů jasně rozeznáváme akordy, které jsou souzvukem více základních tónů a míru hlasitosti opět lze považovat za měřitelnou vlastnost, protože každý tón je vyjádřením určité energie neboli duchovní síly se svým pohledem na svět, jako u znamení Zodiaku. Ve svém prvním příspěvku o teologii a esoterice jsem rozebral význam jednoty mnoha různých duchovních sil, jako základu zdraví a harmonie. Kdo je na tak vysokém stupni duchovního vývoje, že by dokázal brát do úvahy najednou všechny duchovní dimenze? Čím více se nacházíme na vědomé úrovni, tím více máme zjednodušený neboli projektovaný pohled. Celou komplexnost duchovního prostoru jsou schopni vidět pouze lidé s jasnozrakem, jasnocitem, jasnosluchem. Nikdy jsem ještě neslyšel o jasnočichu, ale jistě existuje jako forma cítění, kterou možná mnozí do jisté míry znají, ale neuvědomuje si, že souvisí s čichem. Když tedy si uvědomujeme pouze některé dimenze a jiné si vůbec nevšímáme, pak mluvíme o projekci reality. Celkový mnohodimenzionální prostor zredukujeme na podprostor s menším počtem dimenzí neboli vlastností. Tato projekce neznamená to, že ostatní vlastnosti mají nulovou hodnotu, ale to, že si je nevšímáme a promítneme vše do podprostoru, stejně, jako když trojrozměrný prostorový obraz promítneme na dvojrozměrnou obrazovku. Nyní si představte, že když se nacházíte někde v mentálním prostoru, pak nejste jediný bod, ale nějaký útvar tak, že najednou se nacházíte převážně v určitém bodě, ale trochu i vedle tohoto bodu a čím jste od centra více vzdáleni, tím méně jste tam přítomni. Za těchto okolností lze zavést novou vlastnost neboli dimenzí a to míru přítomnosti. Zdánlivě to tak vypadá, že projekcí do podprostoru vzniká zjednodušení a něco nižšího, ale opak je pravdou. Lze matematicky dokázat, že projektivní množiny jsou nositelé vyšších idejí a představ a podle toho, jak přemýšlíte, některé projektivní množiny svého vědomí můžete akceptovat anebo popírat. A jsme u toho. Synové světla vidí a nepopírají existenci vyšších projektivních množin a synové tmy nevidí, protože mají zjednodušené myšlení. Ten, kdo nevidí a má moc, je jako slon uprostřed vzácného porcelánu. Jak za chvíli objasníme, slepota je myšlenkový postoj jehož základem je absolutizace ideje existence vyhrávající strategie v každé hře, chceme li, boji. Je jasné, že vyhrávající strategie vždy musí existovat pro jednoho nebo pro druhého hráče v konečných hrách, protože lze předem brát do úvahy všechny možné varianty a vycházejíce z konkrétní situace, lze určit vyhrávající strategii. Vyhrávající strategie je předpis pro hráče k dosažení vítězství. Pro složité hry, jako např. šachy zatím se nikomu nepodařilo najít vyhrávající strategii, ale víme, že taková strategie musí existovat. Znamená to, že u dvou dokonalých šachových hráčů nutně musí vyhrávat stále bílý anebo stále černý hráč (,věda zatím neví který), protože vždy bílý začíná a podmínky hry jsou stejné u každé partie. Pro nekonečné hry trvající a nikdy nekončící v čase také může existovat vyhrávající strategie, ale platí to obecně pro každou hru? To je kardinální otázka. Synové světla tvrdí, že ne, synové tmy tvrdí, že ano. Je zajímavé to, že synové tmy zdánlivě tvrdí existenci něčeho a nepopírají existenci, ale existence vyhrávající strategie je v rozporu s existencí některých vyšších projektivních množin, jako odrazu skutečnosti ve vědomí subjektu. Konkrétně ukážeme jednu z těchto vyšších množin, která se nazývá Vitalliho množina a má celou řadu zajímavých vlastností. Ke stvoření této množiny však musíme nejdříve stvořit svět ve kterém tato množina bude existovat, pak tento svět můžeme spojit s realitou a uvědomit si, kde v reálné skutečnosti můžeme setkat s Vitalliho množinou popř. můžeme tvořit také most mezi subjektivním světem neboli mikrokosmem a objektivním světem neboli makrokosmem. Každý svět, který vytvoříme je modelem reálné skutečnosti a vše chápeme, jako model, takže vyvstane se otázka, zda je něco jiného ve světě, než modely neboli představy různých subjektů. Tento problém ovšem není skutečný, ale je tzv. pseudoproblém i když o tom hodně filozofují různí myslitelé. Pro praktický život je v podstatě jedno, jak to zodpovíme, ale vůbec není jedno zda přijmeme anebo popřeme existenci Vitalliho množiny, na tom závisí náš život. Samozřejmě skutečný stav mysli a srdce nemusí být správně uvědomován.


Stvoření světa

Zatím nic neexistuje, co tedy můžeme dělat na samém počátku? - Můžeme setrvat v neexistenci, je to dokonalé, žádné problémy, nic nás netíží, nic nás neruší, ale není ani úsměv, ani něha, ani vánek vetru, ani teplo ani voda. Co můžeme dělat na počátku? - Jestliže nic neexistuje, tak to lze pochopit: "Existuje Nicota." To je první výrok. Exaktně se Nicota definuje takto: Existuje Nicota taková, že pro libovolnou existenci platí, že není prvkem Nicoty. Znakem Nicoty je 0 (nula). Přívlastky čísla 0 jsou: tvořivá vůle, proměnlivost, cyklus.

Něco existuje a tou existencí je Nicota sama. Napodobili jsme Stvořitele a svou mentální silou jsme stvořili první existenci, chcete li, bytost. Někteří říkají, že to je blbost, Nicota nemůže existovat. Oni to popírají. Tak se od nich musíme oddělit, ať jdou svou cestou a my jdeme svou cestou, protože oni by ničili to, co existuje.

Vše je jednoduché, protože jak nic neexistovalo a mentální silou jsme stvořili existenci, tak lze stvořit i další existenci, protože již Něco existuje. Druhým výrokem je: "Něco existuje." Takže již máme Nicotu a Něco. Co to je Něco? - Něco vzniklo z Nicoty, ale není totožné s Nicotou. Jestliže by někdo popřel že existuje Něco, znamenalo by to, že se spokojí s existencí Nicoty a nepřeje si další duchovní pokrok. Od takových se oddělme. Znakem Něco je 1 (číslo 1). Jediným prvkem čísla 1 je Nicota. Přívlastky pro 1 jsou: individualizace, monáda.

Nyní již máme dva různé existence, chceme li, bytosti. Hle, vznikl vztah mezi nimi a také množné číslo. Nicota nemá v sobě nic, ale Něco má v sobě Nicotu. Nyní můžeme svou mentální silou stvořit Dvojici, jako celek. Dvojice má v sobě Nicotu a Něco, Nicota nemá v sobě nic a Něco má v sobě Nicotu. Dvojice a Něco oba mají v sobě Nicotu. Přívlastky čísla 2 jsou: polarita, protiklad, citlivost, vztah, chápání, evokace, intuice a hloubka.

Nyní můžeme svou mentální silou stvořit Trojici, která má v sobě Nicotu, Něco a Dvojici. Každé číslo tedy vzniká z nižších čísel. Číslo 3 je nejvyšším číslem univerzitního profesora, protože je pochopením nekonečna. Když matematik chce znázornit nekonečnou posloupnost, pak zapíše počáteční prvky a za nimi tři tečky, např. [0,1,2, ...]. Přívlastky tohoto čísla jsou: představivost, plodnost, nadhled, realizace, spontánnost rozhodování.

Číslo 3 je číslem sféry Saturna, ale vzniká již na úrovni dvojice. Jestli se podíváte do příspěvku o přetvoření významu písmen, zjistíte, že Bet je písmenem Saturna s hodnotou 2 v gemátře. Číslo Saturna je 3 s magickým čtvercem třetího řádu. Podobně je to i u jiných sfér, hodnota písmene sféry je o jedno menší, než číslo této sféry. To je hluboká zákonitost. Hermetická numerologie pro mantické účely ke všem sférám přisuzuje ještě o jedno vyšší číslo, takže Saturn tam má číslo 4, což je dokonalou realizací principu Saturna, protože 4 je číslem dokonalé realizace, perfekcionizmu a řádu věcí. Podobně, písmenem Jupitera je Gimel (3), magický čtverec Jupitera je čtvrtého řádu (má 4 sloupce a 4 řádky), ale hermetická numerologie přiřazuje k Jupiterovi číslo 5, jako dokonalou realizaci principu Jupitera v energii, síle, poznání a karta s číslem 5 je Velekněz. Hermetická numerologie mi otevřela oči, abych viděl, že sféry také mají své podvědomí, vědomí a projev. Podvědomím sféry je její písmeno z kterého sféra byla stvořena. Vědomím sféry je magický čtverec a projevem sféry je vyšší číslo o jedno, než řád magického čtverce příslušné sféry, přičemž před nulou je 9 a deset se chápe jako nula. Pořadí sfér je: Pluto, Neptun, Uran, Saturn, Jupiter, Mars, Slunce, Venuše, Merkur, Měsíc. Je 10 sefirotů a sfér.

Tak již jistě každému je jasné, jak vznikají čísla z Nicoty mentální silou Stvořitele. My však chceme existenci všeho, co může existovat. Proto se nespokojíme jenom s čísly, ale chceme také vytvořit vtahy mezi nimi, které jsou novými existencemi se stejným právem na život, jako Nicota, Něco, Dvojice atd. Vyslovíme proto dva silné axiomy: axiom dvojice a axiom sjednocení. Axiom dvojice tvrdí, že k libovolným dvěma existencím existuje jejich dvouprvková množina. Pomocí této axiomy byla vytvořena dvojice z Nicoty a z Něčeho, ale nyní chceme více a to vytvořit dvojici jakýchkoliv dvou prvků. Když někdo tvrdí, že to nelze, protože některé věci se nesmí dávat do hromady, ten zůstává ve svém démonském strachu a ve své omezenosti a opět se oddělíme od nich. To je zachování se svatosti neboli oddělenosti od nečistých démonských sil, které popírají to, co může existovat. Stvořitel si přeje, aby existovalo vše, co může existovat a vytváří k tomu podmínky. Axiom sjednocení znamená možnost zrušení vnitřních obalů nějaké představy. Je to opačným procesem k mentálnímu uvědomování se tak, že více představ se rozpouští v jedinou představu a při tom společné prvky se splynou v jeden jediný. Například:
{{0, 1, 4}, {1, 5, {0, 9}}, {{{1}}}, {3, 4, 5}} sjednoceno je {0, 1, 4, 5, {0, 9}, {{1}}, 3} (Nezáleží na pořadí.)
Zatímco axiom dvojice umožňuje spojit libovolné dvě existence, axiom sjednocení umožňuje vytvořit jakkoliv početný soubor existencí, jako jeden mentální celek. Takovou představu lze chápat, jako společnou vlastnost neboli to, co tyto prvky mají společného. Znovu s tímto axiomem nemusí každý souhlasit např. z důvodu, že tak velký souhrn prvků nemůže mít nic společného anebo že to nelze v mysli obsáhnout. Tento axiom musí platit.

Množina dvou anebo více prvků však neznamená pouze společnou vlastnost těchto prvků, ale také vztah mezi nimi, což může být i dynamický. Zatím nemáme stvořený čas. Hermetika učí, že čas je stvořen číslem 4, jako čtvrtý rozměr jako projev sféry Saturna. Pravda je ovšem ta, že ještě jsme nestvořili prostor. Sféry jsem uvedl jen pro zpestření suché matematiky a také kvůli uvědomění si závažných souvislostí mezi čísly a celým světem.

Čísla lze symbolicky vyjádřit takto:
Nicota = 0
Něco = {0} = 1
Dvojice = {Nicota, Něco} = {0, 1} = {0, {0}} = 2
Trojice = {Nicota, Něco, Dvojice} = {0, 1, 2} = {0, {0}, {0, {0}}} = 3
...

Pro libovolnou množinu neboli mentální odraz M platí, že {M, M, N} = {M, N}.
Matematický pojem množiny tedy lze reálně interpretovat, jako myšlenku neboli mentální odraz svých prvků.
Jestliže množina má jeden prvek, pak si myslíme na jedinou věc, když má více prvků, myslíme si na víc věcí.
Lze vytvořit nejenom čísla, ale i různé množiny čísel a množiny množin čísel. To jsou myšlenky o číslech, porovnání vlastností čísel a vytvoření všech možných vztahů mezi čísly a mezi myšlenkami o číslech. Je nutné definovat míru množiny, jako počet jeho prvků. Každá množina tedy patří k nějakému číslu podle toho, kolik má prvků. Tato míra se někdy nazývá také mohutností množiny anebo kardinálním číslem množiny. Kardinální číslo množiny je podobnost dané množiny s určitým číslem. Pro libovolnou množinu lze určit její mohutnost neboli její kardinální číslo, což ovšem není samozřejmostí, ale může být popírána i těmi, kteří uznávají i axiom sjednocení. Axiom substituce zabezpečuje to, že ke každé množině lze přiřadit číslo její mohutnosti. Je to velice významný axiom, protože umožňuje vytvářet analogie, podobenství a tak pomáhá zjednodušit složitý svět všech možných existencí, kategorizovat je, analyzovat je a dělat správné rozhodnutí v zcela nové situaci na základě analogií s jinými zkušenostmi. Ježíš Kristus nám ukázal velké množství podobenství za svého krátkého života.

Nyní se musíme na chvíli zastavit a uvažovat realisticky. Abstraktní teorie množin je naprosto přesná věda, ale v reálním životě často nevíme s jistotou, co kam patří. Proto lze zavést pojem Fuzzy hodnota, která je mírou příslušnosti prvku do nějaké množiny s desetinnou hodnotou od nuly do jedné, přičemž nula znamená, že není prvkem, jedna znamená, že je jistě prvkem a polovina znamená, že je prvkem dané množiny s jistotou na 50%. Dále je významnou vlastností prvků nějaké množiny také to, že podobné prvky se navzájem přibližují a odlišné se oddělují od sebe a tak si vytvářejí skupiny tzv. shluky a skupiny skupin neboli shluky shluků. Tak se vytvoří přirozené mentální obaly příslušnosti prvků bez přičinění mentální síly Stvořitele. Tento jev se ovšem projevuje až ve vyšším stvořeném světě, kde tento proces je naprogramován jako univerzální pravidlo. Může být více takových univerzálních pravidel, které spolu tvoří karmické zákony neboli akášický princip neboli svět příčin. To je možné až po vytvoření prostoru a pojmu vzdálenosti mezi existencemi. Tak vysoko jsme ještě nedospěli.

V souvislosti s kardinálními čísly se značně zvyšuje význam čísel, jako základných myšlenek, protože každá množina má určitou mohutnost neboli patří k ní zcela jednoznačně určité číslo. Zavedeme proto pojem sečítání:
Pro každé číslo N platí, že N + 0 = N.
Pro každé číslo N platí, že N + 1 = N sjednoceno s {N}.
Pro každé číslo N a K platí, že N+ (K + 1) = (N + K) + 1
Příklady:
3 + 1 = {0, 1, 2} sjednoceno s {3} = {0, 1, 2, 3} = 4
{0, 1, 2} + {0, 1} = 3 + 2 = 3 + (1 + 1) = (3 + 1) + 1 = 4 + 1 = 5 = {0, 1, 2, 3, 4}
3 + 4 = 3 + (3 + 1) = (3 + 3) + 1 = (3 + (2 + 1)) + 1 = ((3 + 2) + 1) + 1 = (5 + 1) + 1 = 6 + 1 = 7
(Sečítání není totožné se sjednocením dvou množin! Sečítat lze pouze čísla, sjednotit lze cokoliv.)
Důležitým pravidlem v matematice je to, že když se dvě existence rovnají, pak se dají navzájem nahradit jeden s druhým všude ve světe a ve všech jiných existencích i dalších rovnicích. Matematika je vědou o rovnostech.

Máme již pojem mnohosti a míry ve formě mohutnosti neboli kardinálního čísla každé existence. Můžeme čísla sečítat, ale také násobit a dělit. S dělením je ovšem problém, protože 12 lze dělit na 3 díly, ale 10 nelze dělit tří tak, abychom dostali kardinální číslo. Zavedeme tedy pojem zlomku. Ať tedy existuje číslo 10/3. Ať existují všechny možné zlomky a jejich množinu nazveme množinou racionálních čísel. Je tu ovšem problém, protože někteří mohou namítnout, že neexistuje ani množina všech možných kardinálních čísel, tak jak může existovat množina všech možných zlomků? Skutečně někteří popírají existenci myšlenky všech možných čísel, protože to je nekonečno. Existenci nekonečna nelze logicky dokázat z dosud vyslovených axiom, ale nelze ani popřít.

Co to je nekonečno? Jaký má reální význam? Má nekonečno vůbec smysl pro konkrétní život? - Již u čísla 3 jsme se dotkli tuto problematiku, vzpomeňte si, tři tečky neboli "atd.", je to pochopením nikdy se nekončícího pohybu, která začala a trvá, ale pro nás je to jenom okamžik pochopit tuto skutečnost. Ti, kteří nejsou schopni pochopit proces, pohyb, trvání a vývoj, jsou skutečně ve tmě. My nechceme být ve tmě, ale jsme synové světla.

Číslo 3 je právem nazváno číslem nekonečna, éteru pocházejícího ze sféry Saturna, protože i na diagramu trůnu Boha Otce, číslo 3 (Gimel) je mezi vodním znamením Ryb (chodidla) a ohnivým znamením Skopce (hlava). Přetvořený význam písmen je jiný a mohu vás potěšit dalšími pomůckami pro pochopení nekonečné moudrosti našeho Boha Otce, Stvořitele nebes a země. O tom všem však plánuji pojednávat až v závěru tohoto příspěvku.

Nyní tedy máme zlomky, jako vzájemný vztah, chcete li láska, dvou čísel. Protože se jedná o první abstraktní pojem, musíme definovat rovnost dvou zlomků: zlomek se nemění, když čitatele i jmenovatele násobíme anebo dělíme stejným číslem. Zavedeme také pojem uspořádání zlomků, abychom vždy uměli jednoznačně určit který ze dvou různých zlomků je větší a který je menší. Předpokládám, že čtenář tyto důležité pojmy zná. Je velice závažné toto tvrzení: mezi libovolnými dvěma různými zlomky se nachází od těch dvou odlišný zlomek, takže i mezi dvěma různými a k sobě navzájem libovolně blízkými zlomky také se nacházejí od nich odlišné zlomky. To je velice závažná skutečnost, protože máme nekonečno na každém místě nejenom směrem ven od nás. Jestliže někdo uznal existenci množiny všech možných kardinálních neboli přirozených čísel, musí uznat také existenci množiny všech zlomků, protože to je již přímým důsledkem axiomy existence nekonečna. Nic nového jsme nestvořili, jsou to pouze všechny možné dvojice čísel, což zabezpečují axiom nekonečna a axiom dvojice. Na tomto místě chci upozornit na to, že zatím jsme se neoddělili od Satana Ďábla, protože to vše Satan také uzná a souhlasí s námi ve všech těchto axiomech a plně uznává všechny jejich důsledky. Dávejte pozor, Satan není žádný hlupák, je dobrým matematikem a často řeší matematické problémy brilantně a umí i programovat.

Máme tedy spojitost všech možných zlomků, nejenom skákavé počítání {0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, ...}. Máme tedy spojitou míru a můžeme mít více spojitých měr, můžeme vytvořit spojitou rovinu ze dvou os, spojitý prostor ze tří os, ba dokonce i čtyřdimenzionální časoprostor, ba i více dimenzionální duchovní prostor například tak, že každá osa bude znamenat míru toho, jak intenzivně se projevují energie jednotlivých sefirotských sfér. V tomto prostoru muže být také intenzita elektrického a magnetického pole, což jsou dvě další osy (míry), přičemž je i kladný i záporný magnetizmus, kladná i záporná elektřina. Mluvím hermetickými pojmy. "Vzpomeňte si na to, co učí astrologické lékařství: Energie čtyř živlu musí být v rovnováze, přičemž proti ohnivému znamení stojí vždy vzdušné znamení a oba jsou jang a proti vodnímu znamení stojí vždy zemní znamení a oba jsou jin. Oheň a vzduch jsou tedy dva protipóly jang. Voda a země jsou dva protipóly jin. Jin i jang má dva póly: elektrický a magnetický. Elektrický a magnetický fluidum také mají každý dva póly: jin a jang. Elektřina a magnetizmus jsou vždy na sebe kolmé a fyzika nás učí, že když zaniká elektrické pole, tak vzniká magnetické pole a naopak, když zaniká magnetické pole, to vyvolá vznik elektrického pole. Když však pole zaniká, nejintenzivněji se mění, když dosahuje nulové hodnoty a překlopí se ve svůj opačný pól, oheň ve vodu, voda v oheň, vzduch v zem a zem ve vzduch. Když prochází nulou nejsilněji se mění, tedy kolmá složka dosahuje maxima. Když je na vrcholu, pak je chvíli v klidu, pak začne klesat a tedy je kolmá složka jen nepatrná. Když elektrická složka je na vrcholu, tak magnetická je nepatrná, když magnetická složka je na vrcholu, tak elektrická je nepatrná. Elektřina i magnetizmus mají kladný i záporný pól. To je čtyřpólový magnet a tajemství života. Oheň je elektrický a jang voda je jin, ale je též elektrická. Země i vzduch jsou magnetické. Pojem vzduchu podle Sefer Jecirah je Akáša. Pro jistoru ješte se podívejte na symboliku první tarotové karty: magnetický fluidum je modrý, voda je zelená. To je skutečně tajemství na úrovni ! To je učení o živlech. Existují tři různé druhy čtyřpólového magnetu života: tvořivý, zprostředkující a konzervativní. To vše Satan Ďábel také uzná a dobře zná. Musíme tedy pokračovat dál ve stvořitelském díle. Na dalším kroku ještě Satan ďábel bude schopen s námi držet krok, ale dál již ne. "Ještě chvíli a ničemný již nebude, jistě budeš věnovat pozornost jeho místu, ale on nebude. Spravedliví však zdědí zemi do vlastnictví a naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje." (Žalm krále Davida) Dalším krokem je tvoření myšlenky svobody neboli kontinua."

Co to je svoboda? Svoboda je možnost svobodného rozhodování neboli možnost volby. Stačí to k svobodě? Ne, protože jestliže vím, že dnes mohu svobodně rozhodnout, ale každá z těchto dvou cest vede ke ztrátě svobody, pak se nemohu cítit svobodným. Je tedy nutné, abych měl před sebou možnost volby tak, aby ani jedna z dvou možných cest nevedla ke ztrátě svobody. Je to rekurzivní definice něčeho vyššího než pouhý pohyb, je to strom svobodných možností s mnoha větvemi, je to nekonečný strom a každá její větev musí být živá, schopna větvit se dál vytvářejíce další skutečné, živé možnosti tak, že stále mám před sebou živý strom, ať si vyberu cokoliv. Existuje pojem relativní svobody, když některé cesty stromu možností vedou ke ztrátě svobody. Tyto cesty lze zavrhnout a vůbec je nebrat v úvahu. Také tu hraje roli časový faktor, kdy je třeba vydržet dlouho bez možnosti svobodné volby, abychom neztratili svůj život neboli dost rozvětvenost stromu možností stojící ještě před námi. Svoboda je základním předpokladem života. Když velká ryb se zaplete do sítě a nemůže pohybovat, brzy uhyne. Jsou však lidé, kteří po dlouhotrvajícím věznění vychází do života duchovně nezlomení a celý čas měli víru.

V souvislosti se pojmem svobody vyvstane závažný problém a to omezenost životního prostoru a také problém dělby životního prostoru neboli stromu možností mezi různými živými bytostmi, protože každá bytost chce být individuum a chce mít svou vlastní cestu. I když na začátku s někým sdílí cestu, později se chce osamostatnit. Existenci svobody Satan Ďábel přijímá, ale tady skončí a vyšší existence zavrhuje. Z toho pak pramení zásadně odlišný způsob dělby stromu všech možných životních cest mezi živými bytostmi u Satana než u Ježíše Krista.

Nejdřív dokážeme, že množina všech možných cest stromu svobodného rozhodování je něco vyššího, než pohyb neboli nekonečná spočitatelná posloupnost existencí jako např. {0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, ...}. To není samozřejmé, protože spojitý prostor je spočitatelný jednoduchým způsobem: všechny zlomky lze seřadit tak, že nejdříve si vybereme všechny možné zlomky, které ve jmenovateli a v čitateli obsahují číslo menší než 2, pak za nimi jiné, které ve jmenovateli a v čitateli obsahují pouze čísla menší než 3, pak všechny možné jiné zlomky s horním omezením čitatele i jmenovatele číslem 4 atd. To je přesný předpis na důkaz toho, že všechny možné zlomky tvoří spočitatelnou množinu. Dokážeme nyní, že všechny možné cesty stromu svobody tvoří nespočitatelnou množinu neboli vyšší typ nekonečna než {0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, ...}. K tomuto účelu si zvolíme nejjednodušší možný strom svobody tzv. Kantorův binární strom. Tento strom v každém uzlu se větví právě na dvě další větve jako ano a ne neboli 1 a 0. Jeho větvení nikdy neskončí. Každá cesta tohoto stromu je tedy posloupností 0 a 1: když si vyberu cestu vpravo, zapíšu 1, když si vyberu cestu doleva zapíši do posloupnosti znak 0. Tak každá cesta je nějakou nekonečnou posloupností jedniček a nul neboli za sebou následujících rozhodnutí ano - ne.

Neexistuje takové seřazení všech možných cest Kantorova stromu neboli posloupností jedniček a nul, aby tím byla každá možná cesta vyčerpána. Nevěříte? Předpokládejme tedy, že nějakým rafinovaným způsobem se vám podařilo seřadit za sebou všechny možné nekonečné posloupnosti jedniček a nul. Vždy mohu sestrojit novou posloupnost, která není součástí tohoto seřazení všech cest stromu do nekonečné řady podle následujícího předpisu: vezmu si první rozhodnutí z první posloupnosti, vezmu si druhé rozhodnutí z druhé posloupnosti, třetí z třetí, čtvrté rozhodnutí ze čtvrté posloupnosti, páté z pátá atd. To je předpis na sestrojení posloupnosti rozhodnutí neboli cesty, ale to ještě není to, co hledáme. Každé rozhodnutí této sestrojené posloupnosti musíme změnit přesně na opačné a tak obdržíme novou posloupnost rozhodnutí, kterou hledáme a tvrdím, že nemůže být totožný se žádnou posloupností ze seřazené nekonečné řady, protože od první posloupnosti se odlišuje v prvním prvku, od druhé se odlišuje v druhém rozhodnutí, od třetí se odlišuje na třetím místě atd. Je tedy jinou cestou, nezařazenou do řady. Po zařazení této nové cesty na první místo do seznamu všech možných cest lze znovu opakovat celý postup, takže lze sestrojit neomezené množství nových cest, které nejsou seřazeny do řady. Tím je dokázáno, že ani největší inteligence nedokáže seřadit za sebou do obyčejné nekonečné řady všechny možné cesty stromu svobody. Mentální odraz svobody neboli množina všech možných cest stromu svobody je nespočitatelnou nekonečnou množinou také se říká, že má mohutnost kontinua. Kontinium je vyšším typem nekonečna než {0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, ...}. To znamená, že zcela konkrétně jsme dospěli k nutnosti existence nekonečna nad nekonečnem, jako nejelementárnějšího výrazu svobody bez kterého život není vůbec myslitelný. Také jsme dokázali, že spojitý vícerozměrný prostor je pouze spočitatelným nekonečnem typu {0, 1, 2, 3, ...}.

Máme již mnoho námětů k meditaci neboli rozjímání, ale pokračujeme dál, protože stojí před námi ještě jeden axiom, který je neodvoditelný a nevyvratitelný v systému myšlení na bázi předchozího systému axiom. Zatím ještě Satan Ďábel a jeho démoni s námi drží krok, ale nyní se od nich jasně oddělíme a staneme se dětmi světla. Mnozí přirozeně chápou i následující vyšší axiom, protože Bůh dal schopnost člověku přiblížit se k Božství, ale nyní budeme vidět tváří v tvář. Žádný systém axiom není uzavřený, cesta k Bohu je nekonečná v tom, že stále lze postoupit na vyšší úroveň nalezením zcela nové existence, která nevyplývá ze systému myšlení na základě dosud známých axiom. Proto je příbytek Boží až nad galaxiemi a zatím ještě stále je mentálně nedostižitelným.

Nyní budeme uvažovat o tom, jak sdílet všechny možné cesty stromu svobody, aby každý člověk, i kdyby jich bylo jakkoliv velké množství, byl svobodným individuem a svou svobodu nikdy neztratil, ale postupně nalézal. Satan Ďábel jako nejvyšší bytost říše tmy může nalézt řešení rozdělení stromu svobody jenom mezi omezeným počtem bytostí tak, aby žádný z nich neztratil svou svobodu a byl individuem. Není tedy možné, aby dva bytosti do nekonečna sdíleli stejnou cestu. Každá cesta někomu patří i když každá bytost vychází z jediného Stvořitele.

Známe již Kantorův strom, který je univerzálním výrazem svobody, protože uzly s více možnostmi rozhodování se dají nahradit binárním větvením a lze je zredukovat na několik za sebou následujících rozhodování ano-ne.

Spojitý prostor vybudovaný pomocí zlomků tedy není postačujícím výrazem svobody. V tom tkví základní omyl mnoha bytostí, že spojitý prostor považují za postačující výraz svobody. Svoboda je však něco mnohem vyššího.

Rozšířením množiny všech zlomků o kladná algebraická a transcendentální čísla, dostaneme reálnou poloosu, která má mohutnost kontinua, takže je již postačujícím výrazem svobody. Pro technické výpočty však vystačíme s algebraickými čísly a se spočitatelnou množinou transcendentálních čísel. K modelování mentální reality však skutečně potřebujeme reálné osy. Nádherná teorii projektivních množin, o které jsem se zmínil na začátku je teorií podmnožin reálního prostoru neboli kontinua. Matematici nevědí co tyto množiny znamenají v reálním životě. Reální interpretací Vitalliho množiny se otevírá možnost praktického využití tohoto nejvyššího odvětví matematicky. Tuto teorii nelze zpochybnit, protože vše je exaktně dokázáno, ale lze zpochybnit interpretaci.

Nejdříve tedy musíme rozšířit množinu všech možných zlomků o algebraická a transcendentální čísla. Zní to strašidelně, ale bude to jednoduché. Zvolíme si nejjednodušší způsob pomocí dvojkové číselné soustavy a navíc se spokojíme s vytvořením kontinua v intervalu mezi nulou a jedničkou. Již víme, že mezi nulou a jedničkou je nekonečně mnoho různých zlomků, ale tvoří pouze spočitatelnou nekonečnou množinu typu {0, 1, 2, 3, ...}.

Rozpůlením intervalu všech zlomků od nuly do jedné přesně uprostřed, dostaneme dvě intervaly, které lze také rozpůlit a tak dostaneme čtyři intervaly, pak rozpůlením každého z těch čtyř dostaneme 8 intervalů, pak 16 atd. Již vás určitě napadá, že to se podobá na Kantorův strom, který v každém uzlu se větví vždy na dvě další větve. Přesně tento vztah potřebujeme mezi intervalem od nuly do jedné a mezi Kantorovým stromem. Takže půlení je totéž jako větvení. Nižší půlku, která je blíže k nule, vždy označíme číslicí 0 a druhou půlku označíme číslicí 1. Tímto způsobem je spojen Kantorův binární strom s intervalem všech zlomků od nuly do jedné. Každá cesta Kantorova stromu je nekonečnou posloupností vytvořenou z číslic 0 a 1. Každá taková posloupnost neboli cesta Kantorova stromu vede k určitému místu, ale ne každá taková cesta vede k nějakému zlomku. Každý zlomek z intervalu od nuly do jedné odpovídá cyklické posloupnosti. Posloupnost je cyklická, když od určitého prvku počínaje, dál již se pořád jenom opakuje za sebou stále ta jistá určitá sekvence číslic 0 a 1. Takovýchto cyklických nekonečných posloupností 0 a 1je pouze spočitatelné nekonečné množství, protože jsou jednoznačně určeny konečnou počátečnou posloupností a druhou konečnou posloupností stále se opakujícího cyklu. Protože všechny možné cesty Kantorova stromu, jak již jsme to výše dokázali, tvoří nespočitatelnou množinu, proto cesty odpovídající zlomkům tvoří pouze malou spočitatelnou podmnožinu množiny všech možných cest stromu. Takže v intervalu od nuly do jedné jsme vytvořili kontinium pomocí Kantorova stromu a nutně jsme rozšířily množinu všech možných zlomků o všechny možné algebraické a transcendentální čísla, která se nedají vyjádřit jako zlomek. Důkaz toho, že taková čísla skutečně existují podal již ve starověku slavný matematik Pythagoras. Jeho důkaz je velice jednoduchý. Vzal si algebraické číslo, které vynásobením sám se sebou dává číslo 2. Toto číslo se nazývá odmocnina čísla 2. Toto číslo je reálné a je vzdáleností mezi vrcholy pravoúhlého trojúhelníka s dvěma jednotkovými stranami vedle pravého úhlu. To zná každý žák základní školy. Odmocninu čísla 2 nelze vyjádřit v podobě nějakého zlomku, protože takový zlomek vynásobený sám se sebou musí dávat číslo 2, což znamená, že čitatel takového zlomku musí být dělitelný dvěma. Zapište si tuto rovnici a algebraicky upravte. Je li čitatel dělitelný číslem 2, pak jmenovatel musí být také dělitelný číslem 2. (2 krát 2 je 4 a 4 děleno 2 je 2.)

Nyní již víme, co znamená spočitatelné nekonečno a co znamená nespočitatelná množina mohutnosti kontinua. Také jsme dokázali, že kromě zlomků existuje nespočitatelné množství transcendentálních čísel na reální ose. Spojili jsme Kantorův strom svobody s reálními čísly a tím také s vícerozměrným duchovním prostorem. Nyní naším úkolem je rozdělit strom svobody spravedlivě mezi různými bytostmi tak, aby každá bytost mohla zůstat svobodná a individuální. To znamená, že celý Kantorův strom svobody musíme rozdělit tak, aby každá bytost obdržela svůj vlastní podíl z množiny všech možných cest a žádnou cestu nelze dát dvěma různím bytostem. Když chceme tento problém řešit tak, že každý obdrží nějaký interval, pak vzniká boj mezi bytostmi o hranice. Panovník tmy, Satan Ďábel v podstatě nezná nic lepšího. Ježíš Kristus nám však ukázal způsob spravedlivého rozdělení všech možných cest stromu svobody tak, aby nevnikl boj o hranice a každá bytost zůstala svobodná. Podíl jednotlivce podle takového rozdělení je tzv. Vitalliho množina, která je podmnožinou množiny všech cest stromu svobody. Existuje spočitatelně nekonečné množství různých Vitalliho množin takových, že každá cesta se vyskytuje pouze v jediné z nich a nevyskytuje se v žádné jiné Vitalliho množině a každá Vitalliho množina je mohutnosti kontinua neboli je skutečným odrazem neboli myšlenkou svobody. Nestačí tedy konstruovat jedinou Vitalliho množinu, ale musíme konstruovat spočitatelně nekonečně mnoho různých Vitalliho množin a žádné dvě nesmí obsahovat v sobě tu jistou stejnou cestu kontinua vícerozměrného prostoru neboli stromu svobody.

Konstrukce Vitalliho množiny je velice jednoduchá, ale není vůbec samozřejmá. Nejdříve vytvoříme skupiny čísel a z těch skupin pak vytvoříme Vitalliho množiny. Tyto skupiny čísel nejsou totožné s Vitalliho množinami a mají také zcela jiné vlastnosti. Každá skupina reprezentuje určitý druh čísel. Dvě čísla jsou stejného druhu, když se od sebe liší pouze zlomkem neboli, když jejich rozdíl po odečtení je zlomek neboli racionální číslo.

Je zřejmé, že každý zlomek neboli racionální číslo patří do stejné skupiny, protože rozdíl dvou zlomků je vždy zlomek. Další skupinu tvoří například čísla podobná odmocnině čísla 2. Další skupinou je např. čísla podobná Ludolfovu číslu pi, další skupinu tvoří všechny čísla podobná odmocnině z čísla 3 atd. Každá skupina má jen spočitatelný počet členů, protože množina všech racionálních čísel je spočitatelná, má tedy stejnou mohutnost, jako množina přirozených čísel {0, 1, 2, 3, ...}. To jsme již dokázali výše. Množina všech různých skupin je nespočitatelná, protože sjednocení spočitatelného množství spočitatelných množin je opět jenom spočitatelná. To jsme již ukázali v souvislosti se spočítáním všech zlomků, protože ke každému jmenovateli patří nekonečné množství různých čitatelů zlomku, ale přesto jsme je spočítali do přirozené řady. Existuje tedy nespočitatelné množství různých druhů reálních čísel, přičemž každý druh je množina, která obsahuje spočitatelné množství stejných druhů čísel. Obecně můžeme konstatovat, že určitý druh lze chápat, jako množinu všech možných existencí tohoto druhu. Množina je myšlenka a to je její reální interpretace. Nyní již můžeme konstruovat Vitalliho množinu tak, že z každého druhu čísel si vybereme právě jednu a dáme tyto čísla do jedné množiny. Tomu se říká výběr. Pro spočitatelný systém množin výběr samozřejmě existuje, ale my máme nespočitatelný systém všech možných druhů reálních čísel a v takovém případě existenci výběru nelze nijak odvodit, ale nelze ani vyvrátit v systému myšlení na bázi již přijatých axiom teorie množin. Existuje tedy spočitatelné množství různých Vitalliho množin, protože každý druh neboli skupina obsahuje tolik čísel, kolik je různých zlomků.

Každá Vitallího množina obsahuje číslo každého druhu i když jenom jednu z každé skupiny, ale jestli si to někdo přeje, můžeme klidně udělat výjimku a dát mu z každého dvě nebo tři čísla. Víme také, že každé reálné číslo odpovídá určité cestě Kantorova stromu svobody. Rozdělili jsme tedy množinu mohutnosti kontinua tak, jak jsme si předsevzali. Vitalliho množina je dokonalým výrazem svobody, protože obsahuje cestu každého druhu navíc je možné konstruovat libovolný spočitatelný počet navzájem disjunktních Vitalliho množin nad tím jistým kontinuem neboli reálným prostorem reprezentovaným stromem svobody, ale nevyhnutně potřebujeme, aby platil axiom výběru, který zabezpečí možnost výběrové množiny zvané též selektoru ze systému množin nespočitatelné mohutnosti kontinua. Na tomto místě se rozejdeme se Satanem Ďáblem a již jsme dětmi Světla.

Jestliže můj podíl v kontinuu neboli ve stromě svobody je Vitalliho, pak si nestěžuji, mohu si vybrat jakýkoliv druh cesty navíc neexistují žádné třenice s jinými bytostmi na hranicích, ale vše se navzájem prolíná. Myšlenka svobody je tedy dokonalá ve Vitalliho množině a může být sdílena neomezeným množstvím různých bytostí. Realizace Vitalliho podílu na kontinuu se nazývá láskou Agape. Je to nejvyšší forma lásky, kterou dosud známe a je věrným odrazem učení Ježíše Nazaretského. Dovolte mi na tomto místě citovat z diskuse s M. Rejlkovou:

'Láska nezná strach. Kristus nás ujišťuje, že se nemusíme bát lidí a smrti. To může být těžší pro ženu, protože ta byla stvořena tak, aby se přizpůsobila a zachránila rod, zatímco muž je bojovníkem, protože nelze pořád se přizpůsobovat. Na nejvyšší lásku Agape je hodně různých názorů. Mnozí tvrdí, že je to zásadová láska na základě přesného poznání a činění Boží vůle, ale to by popřelo to, že jsme svobodní skrze Novou smlouvu a to, že máme zákon Boha ve svých srdcích i když racionální jednání také může být stavem srdce. V každém případe je to nepostačující popis Agape. Kde jinde bychom měli hledat odpověď, než v životě mistra Ježíše Nazaretského? Podívejme se na případ projevené lásky zástupům, kdy Ježíš nejlépe ukázal co to je otevřít se a dávat ze sebe: Když zástupy naslouchali kázání a bylo jich velmi mnoho, Ježíš již chtěl odpočnout si a poslat zástupy pryč, ale nechtěl je poslat hladové, aby neodnesli špatné vzpomínky, byli s nimi i malé děti. Apoštolové se ptali: "Máme jít do nejbližšího města a nakoupit si chleba pro tak velký zástup?" Ježíš odpověděl: "Dejte jim vy něco k jídlu." Apoštolové: "Nemáme nic kromě pár chlebů a několika kousků ryb." Ježíš jim řekl: "Přineste vše, co máte!" Pak díkuvzdáním lámal chleby, dával je apoštolům a apoštolové dál zástupům, stejně tak i malé rybky. Všichni jedli, až se nasytili a Kristus přikázal, aby posbírali úlomky a divte se, bylo jich sedm plných velkých košů. Byl to zázrak? Není to zákonitost, kdykoliv se lidé chovají jeden k druhému nesobeckou láskou? "Existuje ten, kdo rozptyluje a přece mu přibývá, ale také ten, kdo se zdržuje od toho, co je dobré a vede to jenom k nedostatku." (Šalomoun) Nyní již jsme trochu blíž k pravdě. Takže nejdřív posbírali vše, co měli na jednu hromadu, pak všichni dávali ostatním a dělili se podle pravidla: "Miluj svého bližního, jako sám sebe", ne více a ne méně. Co se vlastně stalo? Sjednotila se vůle všech a to mělo velký magický účinek, přesně postačující. Takové gigantické vůli zákony nemohli vzdorovat. Kristus řekl: "Dejte jim vy něco k jídlu.", takže byla to i síla apoštolů a ne jenom Ježíše, ale i zástupů.' (Diskuse Chanelling M.Rejlkové dne: 15.5.2000 12:11)

Pro úplnost uvedu ještě dva příspěvky do diskuse, abych se vyvaroval omylů ze strany zastánců emancipace:
Re: Chanelling M.Rejlkové
ze dne: 15.5.2000 16:04
poslal: L.Tungli:
'Přetáhl jsem formy lásky z diskuse u Frabata, jak to používá řečtina kojná (jazyk řeckých písem):
Agape - vše prolínající zásadová, kosmická láska
Storge - láska mezi příbuznými např.rodičů k dětem
Eros - přitažlivost partnerů na základě magnetizmu
Philia - bratrstvo mezi lidmi stejného smýšlení
dále lze oddělit ještě:
Láska k přírodě a ke zvířatům
Láska k neživým věcem např. k drahokamům
Láska k andělům, k inteligencím a k jiným bytostem
Jedině láska Agape není vzájemná výměna, ale je ničím nepodmíněnou a neměřitelnou neboli skromnou láskou: "Zdarma jste dostali, zdarma rozdávejte." Eros je také měřitelnou formou lásky je velkým zdrojem energie v člověku, je to jakési Slunce mikrokosmu. Storge souvisí se seberealizací a je jistým spojením uvnitř základní buňky společnosti. Philia je jistota, stejný duch, pohoda, když víme, co můžeme očekávat, stejné principy, ideály atd. Upozorňuji, že kromě Agape lze ostatní formy lásky astrologicky přiřazovat k jednotlivým znamením. Agape je skromná, kosmická láska kterým miluje Bůh a Ježíš Kristus. Apoštol Petr se velice rozzlobil, že jistý mág nabídl peníze za dar svatého ducha. Co je tedy Agape? Aleister Crowley nedělá rozdíl mezi láskou Eros a Agape, což je základním omylem. O lásce Agape jsem mluvil v předchozím příspěvku.'

Re: Chanelling M.Rejlkové
ze dne: 16.5.2000 10:43
poslal: L.Tungli:
'Neznám přesně mechanizmy, které při tom fungují, ale naprosto jistě vím, že musí podléhat systému
vyšších pravd. Láska a pravda jsou neoddělitelná. Existuje čistá forma lásky Agape, ale jiné formy lásky, které existují i v nižších systémech pravd se liší svými vlastnostmi a vztahy podle systému. Ve vyšších systémech se Eros projevuje střídáním se extrovertní a introvertní orientace tak u muže jako i u ženy, ale v démonských systémech muž je stále extrovertní a žena je stále introvertní. To je podstatný rozdíl, takže kromě popírání Agape se liší i vzájemná výměna magnetizmu u systému Satana a jeho démonů. V čem je tedy rozdíl mezi ženou a mužem u vyšších systémů, když orientace se střídá? Hlavně v tom, že vždy na stejné úrovni projekce muž a žena mají opačnou orientaci. Tam, kde muž je extrovertní, tam doplněk je introvertní a naopak. Na základní neprojektované úrovni muž je iniciátor neboli extrovertní a žena přijímající, introvertní a projekcí neboli vědomém pochopením se orientace obou obrátí ve svůj opak. To je pro démonské síly nepochopitelné. To je správné chápání emancipace.'

Satan Ďábel popírá existenci Vitalliho odrazu svobody a chápe svobodu pouze jako perfektní podmnožinu celého stromu svobody. Znamená to, že podle Satana Ďábla, svobodu nelze konstruovat neboli vytvořit, není tedy schopen uskutečnit dokonalé stvoření, protože panovník tmy, Satan Ďábel, nebyl stvořen k Božímu obrazu. Podle Satana Ďábla, svoboda je vždy měřitelnou částí stromu svobody a vždy bude kupovat a prodávat svobodu, zatímco Vitalliho množina je neměřitelným výrazem dokonalé svobody, protože interval od 0 do 1 s mírou 1 lze rozdělit na spočitatelné množství stejně velkých Vitalliho množin. Kdyby Vitalliho množina měla nenulovou míru, pak sečtením měr Vitalliho množín bychom dostali dalece větší číslo než 1 pro jakkoliv malou hodnotu míry jednotlivých Vitalliho množiny. Jestliže však někdo prohlašuje, že Vitalliho množina má nulovou míru, pak by to znamenalo, že i interval od 0 do 1 by také musel mít nulovou míru, ale délka intervalu od 0 do 1 je 1.

S tímto souvisí také existence anebo neexistence vyhrávající strategie v boji dvou hráčů. Jestliže v čase na cestě do budoucnosti střídavě se rozhodují dva hráči o dalším vývoji událostí, a každý z nich má jasně vymezenou oblast jim vyhovujících výsledků, jako podmnožinu všech možných cest stromu svobody, pak nelze vždy nalézt vyhrávající strategii, když jeden ze dvou hráčů má Vitalliho oblast jemu vyhovujících nekonečných cest stromu.

Tím jsem ukončil pojednání o axiomech abstraktní teorie množin, jako nejvyššího odvětví matematiky. Pro nás tato teorie se stala zcela konkrétní a již nemusíme mluvit o abstraktní teorii. Pochopili jsme, že pojem množiny je totožný s pojmem mentálního odrazu skutečnosti ve vědomí a zkonstruovali jsme celý svět z pouhé nicoty.

Na závěr ještě uvedu to,co jsem slíbil v tomto příspěvku, dokonalé porozumění přetvořenému významu písmen. V příloze jsem připojil soubor Excel 97 se dvěma listy. Na prvním listu je realizace programu střídavé hry dvou základních principů jang a jin neboli elektrického a magnetického fluida, přičemž každý z nich má dva póly, což se také nazývá čtyřpólovým magnetem. Pomocí tlačítek se aktivuje příslušný program a obrázek se oživne. Na druhém listě jsem znázornil kabalistický kruh písmen, který má podobnou strukturu, jako kruh Zodiaku, ale pro přetvořené významy jak jsem to uvedl v předchozích příspěvcích na základě Knihy stvoření Sefer Jecirah.