MAGIE, HMOTA A QUALIA (1)

„Magie znamená uvěřit v sebe sama. Dokážete-li to, nestojí vám nic v cestě.“ – Johann Wolfgang von Goethe

„V nadšení se skrývá opravdová magie. Znamená to rozdíl mezi průměrností a dosažením úspěchu.“ – Norman Vincent Peale

„Magie‘ jednoho je druhému technologií. ‚Nadpřirozené‘ jest prázdné slovo.“ – Robert A. Heinlein

„Láska může být občas magií. Jenže magie může být někdy… prostě jen iluze.“ – Javan

„Považuji hmotu za odvozenou od vědomí.“ – Max Planck

„Velcí vůdci jsou jako ti nejlepší dirigenti – jdou za notovou osnovu, aby v hudebnících probudili magii.“ – Blaine Lee

„Věř si. Věř svým snům. Když ne ty, tak potom kdo?“ – Jon Bon Jovi

„Jako člověk, který celý svůj život zasvětil čisté vědě, studiu hmoty, vám mohu říct, co je výsledkem mého výzkumu atomu: Žádná hmota jako taková neexistuje.“ – Max Planck

„Magie je věda a umění, jak způsobit změnu ve shodě s vůlí.“ – Aleister Crowley

„Jsou ti, jimž nevadí hmota, a ti, kteří se nestarají o ducha.“ – Bernard Baruch

„Duch je matrix veškeré hmoty.“ – Max Planck

----------------------------------------------------------------------------------------

 Quantia & qualia

Quantia: „jakého množství“.

Qualia: „jakého druhu – jaké povahy“.

Naše tělo náleží ke světu quantia (hmotný svět), naše mysl do světu qualia (mentální svět). Věda se týká jenom quantia a popírá existenci qualia. Konečná teorie všeho musí sjednotit quantia a qualia do jednoduchého systému. Tímto systémem bude ontologická matematika zabývající se jak formou, tak i obsahem. Pojem qualia ve filosofii popisuje naši osobní zkušenost s vnějším světem, mentální část našeho já zprostředkovávající svět jevů. V tomto obecném významu je odmítána existence qualia samotných jen výjimečně, mezi filosofy však probíhá například debata, nakolik jsou qualia spjata s fyzickým světem a které stavy vědomí jsou ještě nositeli qualií. Povaha qualií je klíčová v debatě o podstatě vědomí.

Qualia jako pojem pro osobní, nesdělitelné prožitky představil C. S. Peirce roku 1866. V pojetí, které popsal C. I. Lewis roku 1929 si můžeme pod qualiemi představit tu část lidského vnímání, která je nám dostupná, jíž vnímáme skutečně vědomě. Filosofové jako Nagel, Peacocke a Block přišli s podobnou interpretací ve svém popisu qualií jako souhrnného pojmu pro vnitřní lidské prožitky, jejichž povaha je ve všech ohledech plně zkoumatelná, ať už jsou fyzikální či nefyzikální podstaty. Naopak přesvědčení ateisté jako filosof vědomí Daniel Dennett ve svých úvahách používají pojem qualia pro vysloveně nefyzikální zážitky, které často označují za iluze, které vědomí samo vytváří.

Co všechno je zahrnuto v qualiích je otázkou diskuse a mezi filosofy rozhodně nepanuje konsenzus. Michael Tye povětšinou čerpá z modelu, který představil Haugeland roku 1985, a mezi qualia řadí:

• Prožitky vnímání jako obraz zelené, zvuk trumpety (včetně hlasitosti atd.), chuť skořice, vůně moře.

• Fyzické pocity jako pocit hladu, bolesti břicha, pociťování vedra, malátnosti, orgasmu.

• Vášně a emoce jako slast, chtíč, strach, láska, zármutek, žárlivost, lítost.

• Nálady jako povznesenost, deprese, klid, nuda, napětí.

Galen Strawson se zasazoval pro to, abychom do naší představy qualií přibrali také zkušenost myšlení – jako pocit najednou si něco představit či něco si vybavit, protože je dle něho prožitkem na stejné úrovni jako emoce, nálady a pocity, zprostředkována svým vlastním „médiem“ (modalitou). Jednou z odpovědí na Strawsonovu argumentaci může být, že fenomény spjaté s myšlením jsou někdy vyjádřeny v lingvistických symbolech, které mají na rozdíl od ostatních qualií strukturu danou syntaxí a jsou tedy do jisté míry studovatelné a sdělitelné. Argument říká, že často „slyšíme“ náš vnitřní hlas, a proto se jedná o veličinu popsatelnou slovy podobně jako objektivní vlastnosti našeho těla. V opozici k tomuto argumentu je však nutno říct, že faktická spojitost mezi myšlením a nám přístupnými jazykovými výrazy je velice chabá.^[1]

Magie

Magie byla definována jako „umění ovlivňování událostí a jako umění dělat zázraky použitím skrytých přírodních sil.“Mág – Magus – jest ten, „kdo má moc“ (to je zajímavé, protože „stroj“ (machine) má stejný slovní základ: jde spíše o objekt než o personu (osobu) s mocí. Mág, Magus, je členem učené a kněžské (duchovní) třídy. Mág je knězem ducha, zjevovatelem posvátného. Slavného mága Prospera z dramatu "Bouře" prý Shakespeare vytvořil podle postavy slavného okultisty Johna Dee.^[2]

Duch

Je pozoruhodné, jak často jsou qualia výslovně propojená spíše s vědomím než s myslí. Mysl je samozřejmě cosi, co je primárně nevědomé, spolu s vědomím je to specifický reflexivní modul, který vzniká z nevědomí a jde ruku v ruce s osvojením řeči a dlouhodobou pamětí. Je doba – to když jsme novorozenci – kdy nemáme vůbec žádné vědomí, přesto máme jakési subjektivní mentální prožitky (qualia), je tedy ohromující, že qualia jsou tak často považována za vlastnost vědomí. Qualia předcházejí vědomí a jsou předpokladem vědomí. Nemůžeme se stát vědomými bez mysli, a veškeré duchovní prožitky jsou qualia. Stroje nezakoušejí qualia, a tedy nemohou být vědomé.

Jsme vědomí tehdy, když dokážeme přemítat o našich qualia, když je dovedeme označovat, řadit si je, uvádět je do kontextu a pamatovat si je. Malé děti mají qualia, nedokážou si je však zapamatovat. To samé platí i o zvířatech, která žijí v tomto okamžiku. U lidí pocházejí první vzpomínky obvykle z věku čtyř let. Máme nějaké vzpomínky na dobu předtím? Samozřejmě, že ano. Prostě si na ně jen nevzpomínáme, protože k nim nemáme žádný kontext. Jsme vědomí od chvíle, kdy se u nás ustaví souvislá řeč, která naše zkušenosti zasazuje do rámce. Bez ní jsou naše vzpomínky nedostupné. Bez vědomí a bez paměti máme qualia, nedokážeme si jich však být vědomi a uvažovat o nich. Vědomí nevytváří qualia (mysl ano), ale to nám jistě dovoluje vychutnávat si je.

Magické iluze jsou venkoncem o tom, že jsou všichni uvedeni do omylu: zajistí, že se diváci dívají jinam a nevidí to, co se skutečně děje. Lidstvo uvádí do omylu jak náboženská víra, tak i vědecký materialismus, jež nás odvádějí od pravdy a reality. Mágové prohlašují, že vytáhnou králíka z prázdného klobouku. Abrahamův Bůh vytahuje z pustého nic celé universum, zatímco vědecký materialismus dokáže největší magický trik ze všech, a to tak, že odstranil Boha a vytáhne celek existence z jejího protikladu – neexistence – nijak jinak než náhodnou a nepředvídanou událostí, nepodává k tomu žádné možné vysvětlení nebo dostatečný důvod. Vědecký materialismus strčí všechny mágy do kapsy. Dokáže vykouzlit život z neživých atomů a ducha zase z bezduchých atomů. To už je nějaký trik! A je vskutku bizarní, že vědecký materialismus se vnímá jako protimagický. Považuje svobodnou vůli, ducha a vědomí za magickou iluzi – epifenomén^[3] – nemají vůbec žádný vliv na materiální svět atomů a neúprosné zákony, které jim vládnou.

Skládá-li se svět výlučně z „obecných“ (veřejných) atomů poslouchajících „obecné“ (veřejné) zákony vědy, proč potom existují takové věci jako „soukromá“ (neveřejná) zkušenost a „soukromé“ (neveřejné) zákony svobodné vůle? Jaký užitek by to mělo pro lidskou bytost vidět červenou barvu růže a žasnout nad její krásou, nebo si k ní přivonět a psát o tom básně? Jak se mohou veřejné atomy, bez jakéhokoliv soukromého aspektu, potkat ve fyzickém těle a nechat tak vzniknout mentální svět soukromé zkušenosti, tedy svět qualia?

Jak mohou veřejné atomy vytvořit soukromou svobodu? No to tedy je magie! Opravdovou magii dodává našemu světu živost našich soukromých zkušeností, naše vnitřní pocity, úvahy, touhy, vědomí a svoboda – všechno to jsou z pohledu vědeckého materialismu formálně nevyjádřitelné pojmy, nikoliv jen právě teď, ale bude tomu tak provždy. Žádná „konečná“ vědecká teorie nikdy adresně qualia neosloví (totiž objekty soukromé zkušenosti) a ani svobodnou vůli. To je prostý fakt. Taková teorie tedy dozajista nebude vysvětlením všeho, a z toho plyne, že tu pořád bude obrovský okruh působnosti mimo dosah vědy. Jen jediný předmět dokáže vysvětlit qualia a svobodnou vůli v racionálním kontextu, a tím jest ontologická matematika, protilék na všechna „magicky myslící“ náboženství a vědy.

Nežijeme ve světě víry, nežijeme ve světě mysticismu a nežijeme ve světě neživé, bezduché hmoty. Žijeme v Universu, jež doslova vzniklo z matematického důvodu, který je přesně tím, proč je toto Universum inteligibilní. Kdyby toto Universum nevzniklo z nějaké příčiny, nebylo by racionálním místem řádu, organizovanosti a strukturovanosti. Místo toho by bylo místem iracionálního chaosu, světem věcí, které by se děly bezdůvodně, a mezi událostmi by nebylo žádné kontinuity. Když lidé mluví o „magii“, mají obvykle na mysli to, že se věci dějí z důvodů vědě neznámých. Krom toho, kdyby toto universum nevzniklo z nějaké příčiny, pak by to znamenalo, že se všechny věci ve skutečnosti dějí bezdůvodně.

-pokračování-

-------------------------------------------------------

PRAMENY:

[1] Viz heslo „Qualia“, https://cs.wikipedia.org/wiki/Qualia.

[2] Mike Hockney: Magic, Matter and Qualia. Mike Hockney 2016. Pokud není uvedeno jinak, všechny následující citace v této recenzi pocházejí z uvedené knihy.

[3] Epifenomén, řec. epi-fainó, „ukazovat se na něčem“, jev, který sice může mít příčinu, sám však nevykazuje žádné působení či důsledky. V širším slova smyslu průvodní, druhotný, nepodstatný jev.