LINIE SINGULARITY (45)

Pokračování tématu vztahu mezi zdánlivými protiklady, které ve vzájemném dynamickém napětí jsou Fragmenty 51 a 54, které by se měly číst jeden za druhým:

"Je to naladění, které se obrací zpět k sobě samému, jako je tomu u luku a lyry. Skryté naladění je lepší než to zjevné".

Fragment 8 nabízí ještě větší vhled do okultního naladění dialektického protikladu:

"Protiklad spojuje a z protikladných tónů vzniká dokonalé vyladění a vše se uskutečňuje skrze konflikt."

Pokud jde o základní substrát těchto dialektických proměn, Hérakleitos je ve Fragmentech 30 a 90 vidí jako permutace kosmického ohně:

"Kosmos, stejný pro všechny, žádný bůh ani člověk nestvořil, ale vždy byl, je a bude: oheň věčně živý, rozněcovaný v mírách a v mírách zhasínající ."

Všechno je rekviem za oheň a oheň za všechny věci, jako zboží za zlato. Dále se v souvislosti s Kosmem a jeho vztahem k Chaosu ve Fragmentu 124. zlomku píše:

"Nejkrásnější kosmos řád na světě je hromada náhodných smetí tj. je ve skutečnosti jedno s chaosem."

A konečně, s odkazem na dítě hrající kosmickou hru ve Fragmentu 52 má Hérakleitos tu drzost, že ve Fragmentu 70 píše toto:

"Lidské názory jsou hračky pro děti."

Tento výrok je o to silnější, když si uvědomíme, že kdysi se vydal do vyhnanství do Artemidina chrámu poté, co se postavil proti pokusu davu proměnit jeho město Efez v demokracii, odmítl Hérakleitos jednat s dospělými a raději si hrál s dětmi na schodech chrámu. Ve skutečnosti vyzval k popravě všech jejich rodičů:

"Co si Efezané zaslouží, je pověsit je do posledního muže, všechny do jednoho, a město přenechat dětem. Vyhnali svého nejlepšího muže, Hermodóra, se slovy: Nikdo ať není mezi námi nejlepší; je-li, ať je takový jinde a mezi ostatními."

Ve světle všech těchto dalších fragmentů lze konečně přistoupit k interpretaci esoterického významu Fragmentu 52:

"Aion je hrající si dítě, které pohybuje figurkami ve hře. Suverenita patří dítěti."

Znamená to, že život v kosmu je hra. Nejvyšší božská bytost, která není stvořitelem Kosmu (protože ten žádného stvořitele nemá), je konečným hráčem hry. Tato hra má sice pravidla, ale zahrnuje také prvek Chaosu, který nelze vyloučit, protože samotný Kosmos je permutací Chaosu. Všechny zdánlivé protiklady a opozice jsou součástí kosmické hry. Snažit se eliminovat svár mezi nimi nebo konflikt hráčů je krajně ignorantské. V kontextu této hry je člověk, který chce nastolit mír na celém světě, tím nejhorším druhem poraženého. 

Hra by se měla hrát s dětským smyslem pro dobrodružství a odvážnou zvědavostí a údivem. A také s neuctivým postojem dítěte k pevným názorům dospělých, které jsou ve hře tolika hračkami či figurkami. Hérakleitos ve své charakteristice dětského Aionu jistě evokuje Trickstera. Tento Aion je navíc ďábelský v přesném smyslu řeckého termínu diabolein, což znamená "prohodit" nebo vytvořit dynamické či dialektické napětí. Diabolos neboli "ďábel" je ten, kdo věci rozděluje nebo je staví proti sobě a proti sobě navzájem. Aion nejenže zapálí svět, uvědomuje si, že Kosmos je oheň, který vzplane z Chaosu a vstoupí zpět do Chaosu. Její/jeho svrchovanost vychází z poznání, že Kosmos je neustálá "válečná hra". 

Kniha Stanislava Grofa - "Kosmická hra" nabízí poučné srovnání a kontrast, díky němuž tato interpretace Hérakleitova Fragmentu 52. vynikne ještě výrazněji. Na jedné straně chce Grof uznat to, co chápe Hérakleitos, totiž že naše životní zkušenost v tomto Kosmu je hrou, v níž jsme aktivními účastníky spoluvytvářejícími strukturu existence a hrajeme roli v procesu enomenální projev. V tomto odvážném rejstříku dokonce uznává, že bez konfliktu a "zla" by to byla nudná hra nebo nezajímavé umělecké dílo. Diferenciace je pro Stvoření v kosmickém měřítku bytostně nezbytná. Pak ale Grof, který je koneckonců psychoterapeut, chce mít svůj koláč a zároveň ho sníst. Podniká katastrofální pokus o syntézu tohoto názoru s perennialismem, respektive o jeho podřazení pod takzvanou "perenniální filozofii" (což, jak jsem argumentoval jinde, není "filozofií" hodnou toho jména). Jinými slovy, veškerý diferencující svár v kosmu je zdánlivou Jednotou, z níž vychází a do níž se má náš osobní duchovní úkol znovu začlenit probuzením do "Kosmického vědomí" nebo "Absolutního vědomí".  

Grof chápe toto "kosmické vědomí" velmi podobně, jako ho chápe Richard Maurice Bucke ve své stejnojmenné knize, když se dopustil nesmírně líného omylu, když viděl náboženství tak radikálně odlišná, jako je hinduistická tantra a židovské křesťanství nebo buddhismus a islám, jako jeden zdroj a cíl, v podstatě rovnocenné vyjádření Sophia Perennis. Grof se skutečně domnívá, že například Rúmího lze brát jako autentického představitele mohamedánského islámu a srovnávat ho s tantrickými jogíny. Jádrem tohoto perennialismu je klasický zrcadlový vztah mezi mikrokosmem átmanu neboli Já a makrokosmem kosmu chápaného jako něco jako Brahman. Nebo alternativně jako vztah mezi částí a celkem, kde je část chápána jako holon či fraktální opakování celku na mikrokosmické úrovni. Nechápe, že skutečné Stvoření vyžaduje asymetrii a nerovnováhu v neustálém trvání. 

A konečně, což je nejhorší, Grof považuje "Ahrimana" nebo "Lucifera", které staví na roveň, za politováníhodný protiklad této božské Jednoty. Grof jde dokonce tak daleko, že tvrdí, že toto "zlo" může být pouze hloupé a postrádající inteligenci; to je temně nevědomý Kosmický stín. Alláh je tedy vrcholem Kosmického vědomí a Božské inteligence, ale Satan je silou hlouposti, která odráží "různé formy omezeného vědomí a nevědomosti." Smutné, tak smutné. Vlastně ubohé.  Dokonce i ti, kteří si představují kosmickou hru v pojmech výpočetní techniky. Simulacrum propadlo tomuto druhu moralisticky naivní ideologie, které mylně považují za "osvícení". Například Andrew R. Gilmore nám ve své "Teorii informací o mimozemšťanech" (Alien Information Theory, zkráceně ANT) nabízí fascinující teorii některých aspektů Blízkých setkání z hlediska užívání psychedelických drog a pojetí "reality" jako "zpracování informací" v kvantovém výpočetním systému.

Nakonec však tvrdí, že vyšší dimenzionální inteligence, které navrhly "hypermřížku" kosmické hry, záměrně vložily DMT do kyberprostoru jako jakési velikonoční vejce a čekaly, až budou identifikováni jedinci, kteří prokáží svou schopnost syntetizovat a s velkou účinností užívat tuto psychedelickou drogu, než se rozhodnou, že si tito jedinci zaslouží "cestu ven" z "našeho uvěznění v mřížce".   Údajně jsou "strojoví elfové" ve vyšších dimenzích Matrixu, do nichž DMT otevírá přístupový portál, tak šťastní a závratní, když člověk přijde, protože čekají, aby nás mohli přivítat ve světě vyšší inteligence za hranicemi kosmické hry, v kterou jsme uvízli.  To by byla novinka pro mnoho lidí, kteří si vzali DMT a měli zřetelný dojem, že jim "strojoví skřítci" vlastně říkají, že tam nemají co dělat. Gilmore také připouští, ale pak rychle zamlčuje skutečnost, že existuje řada svědectví o lidech - zejména ženách -, kteří v prostoru DMT našli reptiliány, aby je tito "mimozemšťané" brutálně znásilnili; ti zřejmě jako hráči kosmické hry také umějí syntetizovat DMT a nabourat se do této vyšší či hlubší referenční úrovně Matrixu. 

Aleister Crowley nebyl tak naivní. Crowley si termín Aeon osvojil, když rozvíjel Thelemu, a používal ho pro označení nadcházejícího "Horova Aeonu". Horus je synem Osiridovým, a jak si to Crowley představoval, Hórův eon, který je Aionem tohoto věku, bude érou odvážného experimentování a dětské hravosti, nesvázanou žádnou pevnou vírou. Tak píše muž, který sám sebe nazýval Bestií a byl označen za nejzlejšího člověka na světě: 

Dítě není jen symbolem růstu, ale i naprosté morální nezávislosti a nevinnosti. Od Nového aeonu pak můžeme očekávat, že lidstvo osvobodí od předstíraného altruismu, posedlosti strachem a vědomí hříchu... bude zcela bez svědomí, kruté, bezmocné, láskyplné a ctižádostivé... intuitivně si uvědomující pravdu. 

V podstatě by to byla doba definovaná Crowleyho nechvalně proslulou větou:

"Dělej, co chceš, je celý zákon."

Pouze ti, kteří by dokázali žít společně podle této zásady, by přežili tento aeon. Ne náhodou Crowley v rámci magického rituálu, kerý měl urychlit příchod Horova eonu, nakreslil bytost, kterou nazval "Lam" a která je jednak prvním obrazem "šedého mimozemšťana" v populární kultuře, a jednak, když se obrátí, odhalí stylizovanou tvář rohaté sovy. Rituál, s nímž byl Lam spojen, se nazýval "Babalon Working", což odkazovalo na biblickou Babylonskou nevěstku a Bestii z hlubin, na níž jede při Apokalypse. 

Horův věk byl v podstatě Crowleyho verzí toho, co je běžněji známo jako "věk Vodnáře", a všimněme si zde vodního chaosu, který toto znamení zvěrokruhu naznačuje, že jde o zničení rybího řádu. Zvěrokruhový přechod mezi věky Ryb a Vodnáře je rozbitím řádu silou prvotního chaosu. Mnoho charakteristik Cthulhu zjevně vychází z mytologického obrazu Krakena, který byl inspirován severskými setkáními s obřími chobotnicemi - hlavonožci, příbuznými chobotnice. To, co si Crowley představoval pro "věk Hora", je uvolnění Krakena popsané v oné výše uvedené pasáži z Volání Cthulhu. 

Tuto identifikaci provedl a podrobně rozvedl mág Kenneth Grant, který tohoto "Temného pána" označil starořeckým jménem Tyfon - božstvo Chaosu a Zkázy, které Řekové v synkretickém helénistickém náboženství alexandrijské epochy ztotožnili se staroegyptským bohem Setem. Set byl egyptským bohem chaosu, pouště, bouří a cizinců neboli "cizinců" z cizích zemí. Narodil se nepřirozeným způsobem. Jako nepřítel a vrah Osirida byl ďáblem Egypťanů. Kenneth Grant se ke Crowleyho Lamovi vyjádřil také takto, s odkazem na Lovecrafta a UFO:

"Lam je brána do Prázdnoty... ta z Nicoty, zjevení... Lam je okultní energie vyzařující vibrace Maat z budoucího Aeonu... Lam jako Velký Starý... rozpoznatelný ve zprávách o okupantech UFO... v něm jsem jako dítě ve vejci."

Obraz Lam, první široce rozšířený obraz "mimozemšťana" Grey, má hlavu ve tvaru vejce. Maat je staroegyptská představa kosmické spravedlnosti, přičemž váhy Maat se používají při soudu nebo "vážení duše" mrtvého, aby se určilo, zda je člověk srdce je těžší než pírko, a v takovém případě je člověk nakrmen plazími požírači mrtvých. 

Vzbouření Atlanťané si uvědomili, že k porážce bohů potřebují psychicky vyvolat super-organismus z hlubin, který jsou skutečně nevyzpytatelný. Jakákoli věc, kterou by dokázali obsáhnout nebo ovládnout, by byla něčím, co by dokázali pochopit, předvídat, zadržet a ovládnout i jejich protivníci. A tak tito titáni vyvolali něco tyfónského - neovladatelného a nepochopitelného - aby povstali z hlubin a prolomili zdi svého vězení. Nepřišlo to jen tak samo od sebe skrze ty víry v oceánu. Věc byla pozvána. Chobotnice, které pocházejí z téže složitější biosféry budoucnosti Země, se jen svezly. V sumerštině z dob Anunaků znamená "kutu lu" - "Podsvětí člověka." Vzbouření Atlanťané se stali podsvětními muži a ženami, když z budoucnosti, z místa (toposu), které jim bylo upřeno falešnou utopií definovanou "věčnou minulostí", přivolali tohoto měňavce "Cthulhu".

V tom spočívá jádro nepřátelského vztahu mezi Tricksterem a severskými cestovateli časem. Ti se pokoušejí upevnit ustálené struktury lidské společnosti, o nichž tvrdí, že jsou dosažením dokonalosti, zatímco ve skutečnosti "přežily dobu svého fungování." Na vše tohoto druhu, co se upírským způsobem snaží udržet po svém čase a daleko za svým vrcholem, se zaměřuje super-organismus z budoucnosti. Fort se považuje za proroka Věci:

"Věci na této zemi se třepotají na okraji nové éry a já dávám výraz přicházejícím myšlenkám této éry, tisíce dalších myslí se mění...".

Jak se mění? Máme tu co do činění s Invazí zlodějů těl, nebo s mutacemi, které vyvolávají X-Meny? Seveřané jsou zjevně přesvědčeni, že jde o první variantu. Skládačkovou přesnost jejich vzájemně propojených megalitických kamenů lze dešifrovat psychoanalyticky jako snahu zajistit, aby v jejich totalitní společnosti nevznikly trhliny, kterými by mohla ektoplazma této Věci proniknout do našeho světa a přetvořit naše těla tím, že přetvoří naši mysl. Kdybychom ji vpustili dovnitř, rozkládala by nejen naši společnost, ale i náš smysl pro sebe sama v zásadní míře úroveň. Zjistili bychom, že nemáme žádné absolutní a nedotknutelné jádro svébytnosti a že místo toho je naše osoba tvořena více či méně kooperujícími nebo antagonisticky koexistujícími Já. Ta si vytvořila modus vivendi, možná trvající po mnoho životů, než se reinkarnovala jako samostatná individua, stejně jako to možná v určitém okamžiku mohly být "Duše" různých lidí, které se spojily a vytvořily něčí "Já". 

Hrůza by nebyla jen psychologická, ale i ontologická - neboli kosmická. Nakonec by to vyžadovalo uvědomění si, že "realita" je radikálně relativní, stejně jako Brooklynský most, přes který byla Linda Cortile unesena:

"Na celém mostě nelze nalézt nic konečného, protože most sám o sobě není konečnou věcí, ale je vztahem mezi Manhattanem a Brooklynem."

Jinými slovy:

"Je-li naše 'existence' vztahem mezi pozitivním absolutnem a negativním absolutnem, je hledání konečnosti v ní beznadějné. Vše v ní musí být relativní, jestliže 'celek' není celek, ale je sám o sobě vztahem."

Kvazi-aristotelská logika, která dosud určuje myšlenkové vzorce civilizace odtržení, by musela být opuštěna ve prospěch paradoxnějšího myšlení, v němž "vše, co je, také není" a odpověď na každou otázku zní "ano a ne." Buď tento evoluční skok zvládneme, nebo se "všichni opět vrátíme k divošství" v "mocném zpětném skluzu...". Protože Trickster už má dost sterility společnosti cestující časem, která se dostala do slepé uličky evoluce. S/je z budoucnosti, kterou tito nemrtví vládci popírají, a chce žít. Jak říká Christopher O'Brien ve své studii o tricksterech:

"V případě potřeby jsou ochotni měnit a někdy dokonce změnit samotnou podstatu Gaii. Obecně jsou tu však proto, aby rozbíjeli zastaralé struktury a rozpouštěli řád v chaosu, aby mohli vnést prvky novosti a změny do určitého kulturního věroučného systému."

Trickster je tedy dekonstruktivní síla, jejímž cílem je katalyzovat nový vývoj neboli inovaci tím, že poskytuje určitý stupeň chaosu nezbytný pro znovuzrození řádu v nové a dynamičtější podobě. O'Brien pokračuje:

"Tricksterské chování se často navenek jeví jako amorální, nesmyslné a zmatené, ale zdá se, že je nedílnou součástí jakéhosi promyšleného plánu." Zdánlivá amorálnost těchto "hraničářů", kteří se vzpírají konvencím, pramení z toho, že "k dosažení svých cílů používají tajnůstkářství, zlodějství a lstivost."

Existuje mnoho podob trickstera, od klaunů a bláznů v lidovém prostředí. kultury, šamanská zvířata jako kojot a havran v kultuře amerických indiánů nebo africký pavoučí bůh Anansi a severský bůh Loki. Především však existuje jeden bůh, či spíše jeden titán, který ztělesňuje všechny vlastnosti Trickstera způsobem, který nejvíce napomáhá posílení lidského postavení, evoluci našeho vědomí a inovativnímu rozvoji.  Na rozdíl od Carla Junga, který stále považoval Krista za Aion, i když v duchu valentinského gnosticismu, uznává jungovský mytolog Carl Kerenyi, že Prométheus je prapůvodnější postava spasitele Aion, která je funkčně rovnocenná Kristu a kterou přepsalo křesťanství. Až na to, že navzdory svému záměru představit Prométhea jako nic menšího než "archetypální obraz lidské existence" nemá Kerenyi odvahu ani páteř postavit se skutečnosti, že i když existuje zjevná funkční ekvivalence na relativně abstraktní úrovni archetypální psychologie, je trickster Prométheus prostředníkem mezi lidským a božským řádem mnohem silnějším, integrálnějším a koherentnějším způsobem než Ježíš Kristus. 

Jak jsme viděli výše, ten byl v lepším případě schizofrenikem, v horším agentem, který měl za úkol šířit kognitivní disonanci. Nechal se dobrovolně ukřižovat jen proto, že věděl, že ho o tři dny později vzkřísí jeho tatínek, tentýž sadistický Bůh Otec, jehož genocidní mánie a svévolně tyranská nařízení naplňují Starý zákon. Naproti tomu každý lstivý čin, kterého se Prométheus ve prospěch lidstva dopustí, od krádeže ohně po podkopání oběti bohům, je podniknut s ochotou podstoupit trest horší než smrt. Prométheus je archetypálním obrazem lidstva, které přijalo za své heslo bojový pokřik americké revoluce:

"Dej mi svobodu, nebo mi dej smrt!".

Ve skutečnosti mi dejte něco horšího než smrt: nechte mě shořet v pekle - na věky věků - než aby se podřídili rozmarnému a dravému Vládci. Budoucnost patří pouze jedincům s takovým étosem. Úkolem, který před námi stojí, je navázat s Tricksterem, který se podílí na fenoménu Blízkého setkání, určitý druh komunikace a společenství, jehož prostřednictvím bychom byli schopni tohoto měňavce svést k vyzařování v prométheovské podobě, která se stane Aionem tohoto Aeonu. Abychom tento Aion odlišili od řecké mytologické postavy Prométhea, který by musel být zpětně vnímán jako avatar tohoto Aionu, navrhuji, abychom ji/ho označovali jako Prométhea. Toto jméno, které je ekvivalentem řeckého slova pro "předvídavost", jež je definující vlastností Prométhea, také připomíná popis Trickstera na Skinwalker Ranch vědci z NIDS jako "Prekognitivní sentientní fenomén" (PSP). Přežití něčeho jako "lidstvo", i když v dramaticky změněné podobě, závisí na tom, zda dokážeme Trickstera přimět, aby se stal naším Promethe-aionem. Musíme si velmi moudře "zvolit formu Destruktora", jak to pochopili Krotitelé duchů, a zvolit si ji se smyslem pro humor úměrný angažovanosti Trickstera. 

Zároveň musíme být připraveni na evoluční skok. Hluboké studium fenoménu Blízkých setkání nás přivede k závěru, že projekt hybridizace neprovádějí Šedí androidi Nordiků, ale ti ostatní takzvaní "Šedí", kteří se někdy projevují jako sovy a kteří jsou také viděni společně s mantidskými formami promítanými Tricksterem. To jsem již naznačil ve svých výše uvedených poznámkách k případu Davida Hugginse. Hodně tedy záleží na tom, jaký bude osud těchto podivných čarodějných dětí, které se svými špičatými bradami, velkýma mandlovýma očima a chundelatými platinovými vlasy vypadají jako bytosti z japonských anime. 

Nejsou to "mimozemští infiltrátoři", jak je podezřívá David Jacobs a další prosťáčci. Tito podivíni, tito umělí mutanti, jsou zvěstovateli budoucího vývoje lidstva. Plodová voda, v níž tyto děti vyrůstaly, byla ektoplazma, která si nakonec skutečně našla cestu trhlinami v kyklopském, megalitickém zdivu bohů. Každé z nich je buď kanárkem v uhelném dole, nebo předzvěstí nového světa. Pokud dopustíme, aby se těmto dětem, které se rodí bez viny, stala škoda, pak se nám jejich Matka nepostaví jako Prometheaion. Vezme na sebe mnohem ničivější podobu a můžete si být jisti, že nic z lidské rasy se nebude přežije její nehynoucí hněv. Nyní totiž vstupujeme do Soumraku bohů a Lokiho vlk je na svobodě. 

-pokračování-