LINIE SINGULARITY (27)

Nejpřesvědčivějším důkazem je fúze chromozomu 2 v lidském genomu. Všichni primáti mají čtyřicet osm chromozomů strukturovaných jako dvacet čtyři spojených párů, s výjimkou moderních lidí, neandrtálců a denisovanů, kteří mají dvacet tři párů chromozomů. Vědci nechápou, jak došlo ke splynutí dvou chromozomů, aby se my a naši nejbližší homininí příbuzní odlišili od dřívějších předků primátů a ostatních současných primátů. Genetici jasně vidí, že uprostřed chromozomu 2 je důkaz o splynutí, při němž došlo ke ztrátě genů z předešlých chromozomů 2A a 2B.  Problém spočívá v tom, že obecně se v evoluční biologii chromozomální fúzí rozumí mutace, která vede k neplodnosti nebo potratu plodu s touto mutací. Jinými slovy, jedná se o závažnou genetickou vadu.

V případě člověka však tato chromozomální fúze zřejmě sehrála klíčovou roli při našem odlišení od opic, přičemž konkrétně byly postiženy geny spojené s vývojem mozku, pohlavních žláz a dalších tkání a orgánů, které nás odlišují od primátů. K tomu také nějakým způsobem došlo při zachování plodnosti populace s touto "mutací". Současná "mutace" byla skutečně identifikována jako ta, která nám dala přesně ty geny, jež jsou potřebné k tomu, abychom zabránili spontánním potratům plodů se sloučenými chromozomy. Ještě zajímavější je, že evoluční biologové, kteří se tímto problémem zabývali, teoreticky předpokládají, že populace, v níž k této změně došlo, byla zpočátku vysoce izolovaná od zbytku homininů na planetě. To jistě připomíná "rajskou zahradu".

Jedním z nejznepokojivějších aspektů tohoto genetického inženýrství je to, že jeho cílem zřejmě nebyla produkce jediného "lidského" typu. Vzhledem k tomu, že mnohé z těchto anomálně složitých a rychlých "mutací" sdílíme společně s neandertálci a denisovany (a možná i s dalšími homininy, kteří dosud nebyli na genetické úrovni prozkoumáni), chtěli genetičtí inženýři zřejmě spíše vytvořit více ras, které by se od sebe výrazně odlišovaly. Tím se dostáváme k politicky velmi nekorektnímu a citlivému tématu, totiž k otázce "rasy". V posledních desetiletích dvacátého století došlo k politicky motivovanému pokusu o dekonstrukci pojmu "rasa". (Zastánci jeho dekonstrukce v biologii a antropologii se zároveň často pokrytecky hlásili k politické ideologii "sociální spravedlnosti" založené na rasových kategorizacích). Pokroky v genetice a studium nově objevených pozůstatků neandertálců a denisovanů s ohledem na srovnávací genomiku na úrovni populací tento pokus podkopaly.

Ve skutečnosti, i když politická motivace popírat tento závěr zůstává na místě, evoluční biologie a genetika nyní účinně potvrdily koncept významných "rasových" rozdílů mezi lidmi. Denisované, neandertálci a kromaňonci měli výrazně odlišné morfologické a kognitivní či psychologické charakteristiky, včetně jejich schopností a možností, jak je určeno genetickou variabilitou na úrovni poddruhů. Nikdo nebude tvrdit, že všichni psovití jsou si rovni, protože patří ke stejnému druhu. Víme, že při srovnání vlků, chrtů, pudlů a mopslíků existují obrovské rozdíly v inteligenci a dalších schopnostech na úrovni poddruhů. Tyto významné rozdíly jsou dány nepatrným procentem genetické variability. Uvědomte si, že genom člověka a šimpanze dělí pouze 4% varianta.

Jen idiot si může myslet, že když někdo potřebuje labradorského retrívra jako loveckého psa, je to jedno, když k tomuto účelu přijme buldočka. Pokud někdo namítá proti analogii na základě tvrzení, že psi byli vyšlechtěni, aby se od sebe lišili, mohl by poukázat na poddruhové rozdíly mezi přirozeně se vyvíjejícími ptáky, ale na tuto námitku by měl odpovědět také tvrzením - obhajovaným výše -, že lidé byli také vyšlechtěni "bohy" z Edenu. Zřejmě jsme jimi byli vyšlechtěni, abychom se odlišovali na úrovni poddruhů. Stejně jako existují čistokrevní psi a kříženci, je tomu tak i v případě lidí. Uznání této pochmurné historické skutečnosti v žádném případě neznamená její schválení. Právě naopak.

Nicméně víme, že naši kromaňonští předkové, kteří tvoří většinu genomu Homo sapiens sapiens, se křížili jak s neandrtálci, tak s denisovany. Různé, geograficky oddělené skupiny kromaňonců se však křížily s jedním nebo druhým z nich a někteří kromaňonci se nekřížili ani s jedním. "Rasa" je pojem, který přesně popisuje diferenciaci v lidské populaci na základě toho, zda do genetického kódu dané etnické skupiny významně přispívá ten či onen nekromaňonský poddruh rodu Homo. Jinými slovy, je to pojem poddruhu a je stejně platný jako odlišení různých typů kříženců psů od čistokrevných a od sebe navzájem. Kromě toho mají lidské rasové rozdíly velký význam při určování vývojového potenciálu společností. Při posuzování na celopopulační úrovni z hlediska statistických průměrů, což je úroveň, na níž se formují znaky společností, existují empirické důkazy o obrovských rozdílech v inteligenci, zvídavosti, pracovitosti a tvořivosti mezi různými lidskými rasovými skupinami.

Tyto rozdíly se neomezují pouze na IQ, kdy například severské bělochy a východní Asiaty dělí od původních černých Afričanů nejméně 30 bodů IQ; s tím souvisí i rozdíl v úrovni ekonomického rozvoje zemí s těmito příslušnými demografickými skupinami. Projevuje se to i v oblasti inovací a kreativity, kde východní Asiaté zaostávají ve srovnání se Seveřany a ostatními Evropany (nebo relativně čistokrevnými Indoevropany) o stejně významnou míru, přestože mají srovnatelně vysoké IQ. Vědecká genialita a technologické inovace, které jsou pro evropské (a v některých případech i indoevropské) kultury jedinečné, souvisí se zvídavostí a snahou o úžas, které také inspirovaly nesrovnatelné umělecké a literární úspěchy Evropy (a po určitou dobu také národů Íránu a severní Indie) ve srovnání se zbytkem Asie.

Opět je to pravděpodobně způsobeno mírnými genetickými odchylkami v odlišných stupních dědičnosti po vyhynulých poddruzích rodu Homo, jako jsou neandertálci a denisované. Předky některých Evropanů jsou čistokrevní kromaňonci, tedy lidé s klasicky "nordickou" morfologií a fenotypem. Předkové jiných Evropanů se křížili s neandertálci, stejně jako předkové některých Asiatů. Žádný z nich se nekřížil s denisovany. Naproti tomu předkové původních Afričanů se ve velké míře křížili s denisovany, ale vůbec ne s neandertálci. Předkové východních Asiatů se mohli křížit také s dosud geneticky neidentifikovaným vyhynulým poddruhem Homo, který se v Evropě a na Blízkém východě nevyskytoval, například (i když ne nutně) s člověkem jávským (Homo Floresiensis). A konečně, jak bude naznačeno níže, někteří kromaňonci se mohli křížit s dosud geneticky neanalyzovanou, ale paleontologicky objevenou rasou člověka z budoucnosti s vyšší inteligencí a schopnostmi.

Tím vším chci říci, že se zdá, že "bohové" z Edenu v rámci svého genetického inženýrství vytvořili rasově rozvrstvený kastovní systém otrocké rasy v množném čísle. To je ve skutečnosti přesně to, co nám o záměrech dévů říkají indické sanskrtské spisy a hinduistická tradice obecně. Hinduisté věří, že systém kast varna neboli "barevné kódování" umožňoval "bohům" v minulosti pravidelnější kontakt s jejich lidskými poddanými, než došlo k degradaci tohoto systému v průběhu následujících jug, která vyvrcholila v nejtemnějším a nejdegenerativnějším ze světových věků (definovaných rovnostářskými a demokratickými idejemi). Védský světonázor byl světonázorem "kosmické hierarchie" neboli "hierarchické univerzální vlády".

Je třeba poznamenat, i když jen tak mimochodem, že tento názor výslovně přijala Sávitrí Déví a její stoupenci, čímž vytvořila přímou souvislost mezi hinduistickým kastovním systémem a jeho základní kosmologií jug na jedné straně a moderní eugenikou a rasovými teoriemi na straně druhé. Sávitrí Déví, která se narodila jako Maximiani Portasová v roce 1905 v Lyonu ve Francii anglické matce a řeckému otci, konvertovala k hinduismu, přestěhovala se do Indie a vytvořila tradicionalistický kult kolem myšlenky, že Adolf Hitler je inkarnací Višnua.

Podle Sávitrí Déví existují v tomto posledním a nejtemnějším věku hinduistického časového cyklu, v Kali juge, tři typy lidí. Prvním je "Člověk v čase", který bezohledně ztělesňuje degenerativní síly doby a je jejich prostředníkem. Za dokonalý příklad takového muže považuje Čingischána, který podle ní neměl žádnou skutečnou ideologii ani vyšší aspirace. Symbolem "Člověka v čase" je blesk. Druhým je "Člověk nad časem", který by v Satja jugě - Zlatém věku pravdy, byl brahmínem, ale jeho dokonalost a čistota ho odsouvá k holému přežití jako pacifistického a hermetického asketu v našem světovém věku. Podle Déví byli takovými muži Gautama Buddha i Ježíš Kristus. Zajímavé je, že podle ní byl takovým "Člověkem nad časem" i Achnaton, aniž by byl schopen pochopit, že jeho sluneční teologie patří do minulého Zlatého věku a že pokus o její mírové znovunastolení v naší epoše by skončil katastrofou a mučednickou smrtí. Symbolem "Člověka nad časem" je Slunce.  A konečně je tu "Člověk proti Času", který je stejně bezohledně násilnický a má stejně dobyvačného ducha jako první typ, ale používá tuto sílu s moudrostí druhého typu a s upřímným záměrem urychlit konec Temného věku a nástup nového Zlatého věku. Tento typ je symbolizován bleskem i Sluncem a podle Sávitrí Déví tento typ ztělesňoval Adolf Hitler - a to z mnoha důvodů:

Jeho požadavek německé národní jednoty v nové silné Říši navzdory ponižující Versailleské smlouvě ho jasně identifikoval jako zastánce starého kmenového principu proti degenerovanému kapitalistickému a kosmopolitnímu světu Spojenců. Jeho přijetí rasistických myšlenek, antisemitismus a norimberské rasové zákony prý přesvědčily Sávitrí Déví, že zamýšlel obnovit kastovní systém na celosvětové bázi... jeho lásku ke zvířatům, domácí skromnost, vegetariánství a zdrženlivost od alkoholu považovala za typické rysy askety. Jeho bezohledné použití vojenského násilí proti nepřátelům v odolném padlém světě... ho identifikovalo jako bytostného "Člověka proti času". 

To, co Sávitrí Déví zhodnocuje a spojuje s Hitlerem jako s "Člověkem proti času", je systém, v němž Déví stáli na vrcholu společensko-politické pyramidy, kastovní struktury, která sahala až dolů přes brahmínskou neboli "kněžskou" kastu kšatrijů neboli "rytířské" kasty, až po kastu vaišjů - obchodníků a zemědělců, a kastu šúdrů - těžce pracujících manuálních dělníků, a nakonec končí u kasty čandalů neboli "nedotknutelné" a údajně "podlidské spodiny" na dně systému. Ortodoxní hinduisté se domnívají, že podkopávání tohoto systému vedlo v průběhu času ke snížení kontaktů mezi lidmi z horních dvou kast a "vyššími bytostmi", jako jsou dévové - kteří se chtějí ujistit, že existuje společenská pyramida.

Tento názor vychází ze skutečnosti, že sanskrtské spisy jsou plné zpráv o dávných blízkých setkáních mezi brahmíny nebo kšatrijci a dévy pohybující se ve vimanech. Tito Dévové vzbuzovali u obyčejných lidí úžas tím, že pravidelně předváděli své siddhis neboli okultní superschopnosti, jako je telepatie, předvídání, jasnovidnost, jasnoslyšení, psychokineze, levitace, teleportace - a to jak sebe sama, tak i předmětů, cestování skrze pevné předměty, když jsou ztělesněni, astrální projekce, neviditelnost, změna podoby, telepatické ovládání druhých na velkou vzdálenost a ovládání těl druhých. Jejich délka života je mnohem delší než u lidí, i když sanskrtské texty také tvrdí, že v dávném starověku měli lidé také podstatně delší život.

Přestože dévové žijí mnohem déle než lidé, také umírají a musí se reinkarnovat. To je dalším významným důvodem, proč zavedli kastovní systém. Empirická studie stovek případů lidí se vzpomínkami na minulé životy, kterou provedli badatelé, jako například zesnulý Dr. Ian Stevenson z Virginské univerzity, naznačuje, že pokud jde o reinkarnaci, sejde z očí, sejde z mysli. Lidé nemají tendenci reinkarnovat se na zeměpisných místech, která jsou jim neznámá, nebo mezi lidmi, s nimiž během svého života neměli žádné spojení. Vytvoření obrovské propasti mezi nimi a nižšími kastami by zajistilo, že se dévové nikdy znovu nenarodí v tak bídných podmínkách. Bylo však známo, že se někdy převtělují do podoby bráhmanů nebo kšatrijů, přičemž jedním z významných případů posledně jmenovaných byl sám Gautama Šakamuni. Buddha tvrdil, že si pamatuje, že byl dévou v životě, který bezprostředně předcházel jeho znovuzrození jako Gautamy, a během svého kázání jako Buddha měl četné kontakty s dévy.

Věřilo se také, že dévové někdy měli milostné vztahy s lidmi z vyšších kast a křížili se s nimi, čímž vznikali "polobožští" hybridi. Sanskrtské texty jasně popisují dévy jako "organizované ve vojenské hierarchii" a "zabývají se politikou a válčením", přičemž "jejich bitvy s nižšími silami" mají často "dopad na život na zemi". Jejich bojovými vozy jsou létající stroje známé jako vimana - plavidla, která jsou z hlediska popisovaných výkonnostních schopností k nerozeznání od současných UFO. Víme to, protože popisu viman a jejich fungování jsou v sanskrtu věnovány celé šástry, jak nejlépe to staří hinduisté dokázali rekonstruovat ze svých přímých pozorování. (Vzhledem k tomu, že současní vědci tvrdí, že fyzice a technice UFO nerozumějí, je jen spravedlivé, aby staří hinduisté byli ve svých spekulacích poněkud mírnější.) Existují dokonce zprávy o tom, že jaderné zbraně používali dévové, jako v této pasáži z Mahábháraty:

Bylo to, jako by se živly uvolnily. Slunce se roztočilo. Spálen žhavým žárem zbraně se svět zmítal v horečce. Sloni se žárem vznítili a zběsile pobíhali sem a tam, aby hledali ochranu před strašlivým násilím. Voda se vařila, zvířata umírala, nepřítel byl kosen a v důsledku běsnění plamenů se stromy hroutily v řadách jako při lesním požáru. Sloni vydávali děsivé troubení a klesali mrtví k zemi na rozsáhlém území. Koně a válečné vozy shořely a scéna vypadala jako následky požáru. Tisíce vozů byly zničeny, pak se na moře sneslo hluboké ticho. Začaly vát větry a země se rozjasnila. Byl to strašlivý pohled. Mrtvoly padlých byly znetvořené strašlivým žárem, takže už nevypadaly jako lidské bytosti. Nikdy předtím jsme neviděli tak strašlivou zbraň a nikdy předtím jsme o takové zbrani neslyšeli.

Text dále popisuje, jak se přeživší vrhali do vody, aby ze sebe smyli radioaktivní spad, ale že mnozí z nich bez ohledu na to onemocněli a "vypadaly jim vlasy a nehty" a "po několika hodinách byly všechny potraviny infikovány". "Nebeská zbraň", která výbuch způsobila, měla tvar "harpuny", jinými slovy rakety. To považoval za přesvědčivé neméně vědecký mozek než J. Robert Oppenheimer. Oppenheimer, jeden z vynálezců americké atomové bomby, se domníval, že ve spojení se starověkým sklovitým pouštním "sklem" a tektity, jsou podobné pasáže ze sanskrtských písem důkazem jaderných válek ve starověku. Obrovsky staré ruiny měst Mohendžodáro a Harappa na indickém subkontinentu jsou ve skutečnosti sklovitější než jakákoli jiná dosud objevená naleziště. Molekulární struktura jejich zdí a základů byla roztavena, jak se to také vyskytuje na místech jaderných testů. 

Většina bojů Dévů se odehrává se skupinou z jejich vlastních řad, která se vzbouřila proti hierarchickému "božskému" řádu kosmu. Jedná se o Asury neboli "Titány". Ne náhodou Zarathustra jednoho z těchto Asurů valorizuje jako "Pána moudrosti" a staví ho proti celému zástupu Dévů, které démonizuje. Jinými slovy, převrací panteon a výrazy, jimiž popisuje Ahura Mazdu neboli "Moudrého Titána", jsou téměř totožné s určujícími vlastnostmi Titána Prométhea, zejména s jeho prozíravostí (řecky promethea, avestsky Spenta Mainyu) a jeho spojením s ohněm, s jeho podporou civilizace a kultivace a s jeho výzvou, aby lidé povstali ke vzpouře proti tyranským, manipulativním a klamavým "bohům". Z ortodoxního hinduistického či védského pohledu jsou však Asúrové "démonické" bytosti, které "odporují božskému řádu" a jsou "ateistické" ve smyslu odmítání myšlenky Brahmanu či existence Nejvyšší bytosti, která tento domněle "božský řád" posvěcuje - včetně hodnocení karmy a její institucionalizace v kastovním systému.

Děj sanskrtského eposu Mahábhárata je utkán kolem vyprávění o "invazi" Asurů na Zemi, kteří z obrovských viman útočí na města Dévů, ačkoli z pohledu Titánů to bylo pravděpodobně považováno za pokus osvobodit lidi od jejich dévských vládců. Zajímavé je, že Bhágavata Purána popisuje, jak byl Buddha z dřívější doby, předcházející Gautamovi Buddhovi, vyslán, aby svým hypnotizujícím učením obměkčil Asury a ti upustili od války proti Dévům a od vzpoury proti celému "božskému" řádu:  Až ateisté, poté co se dobře seznámí s védským vědeckým poznáním, vyhladí obyvatele různých planet, létající nepozorovaně po obloze na dobře postavených vimanech připravených velkým vědcem Mayou, Pán zmate jejich mysl tím, že se atraktivně převlékne za Buddhu a bude kázat o podnáboženských zásadách. 

To je fascinující védská kritika buddhismu. Rámuje Buddhy jako avatary védské Nejvyšší bytosti, která se převléká za Buddhu, aby hlásala pacifistické a nihilistické učení, jež má ve skutečnosti ukolébat Asury, aby zanechali boje proti Dévům. Jinými slovy, buddhistické učení má za cíl duchovně oslabit ateistické lidi s titánskou mentalitou, kteří by se jinak postavili proti "božskému" řádu, a ukolébat je k alespoň tichému souhlasu s dévickým status quo. I když toto védské tvrzení o buddhismu není pravdivé s ohledem na záměr buddhů, je pravdivé s ohledem na nezamýšlené důsledky nihilistického a pacifistického učení mudrce, jakým byl Gautama. To nejlepší, co lze říci o Buddhově dharmě, je, že odmítá domnělá náboženská "zjevení" od Dévů jako klamné manipulace.

Ale tvrzením, že Asúrové jsou také klamní a že každý, kdo používá násilí k odporu proti Dévům a jejich tyranskému systému, je egoista, který sešel z cesty k Osvícení a rozsévá špatnou karmu, Gautama a další Buddhové před ním v podstatě vyzývali, abychom hodili ručník do ringu. Jak už jsem upozorňoval jinde, nirvána ve svém původním významu skutečně znamená jen "zhasnutí" života jako svíčky rozpletením vláken osobnosti, aby se nemohla znovu narodit. To je výmluva.

-pokračování-