LINIE SINGULARITY (23)

5.2 Cestovatelé časem, kteří zavraždili Mars

Jedním z problémů, s nimiž by se potýkali všichni seriózní myslitelé, kteří by vynalezli cestování v čase, je nebezpečí náhodného zásahu do lidských dějin. Zejména by existovala vážná obava z ohrožení podmínek možnosti vlastní existence. To je druh problému, který se běžně formuluje v termínech takzvaného "paradoxu dědečka". Určitý řetězec událostí vedl k tomu, že se něčí společnost zformovala tak, jak potřebovala, aby mohla učinit průlom v podobě vynálezu technologie cestování v čase. Vůdčí osobnosti odtržené civilizace by nechtěly destabilizovat matrici možností, která se aktualizovala do událostí, jež ji přivedly ke vzniku. V důsledku toho by civilizace cestující v čase potřebovala především bezpečné místo a čas, kam by se mohla vydat. Kapsa, kde by bylo možné odtrženou civilizaci izolovat od vývoje v časovém kontinuu, který představuje její historickou genezi. Toto kontinuum samozřejmě nakonec zahrnuje celou historii lidstva na Zemi.

Prvním místem, kam by takové lidi napadlo se vydat, by bylo místo, které nacisté určili za cíl svého kosmického programu už v okamžiku, kdy začali stavět rakety, totiž Mars - ovšem v době, kdy Mars byl ještě živou planetou a měl biosféru srovnatelnou se Zemí. To bylo před stovkami milionů let. Pokud by se podařilo založit lidskou civilizaci na Marsu v této minulé epoše, pak by měl člověk před vývojem Homo sapiens na Zemi takový náskok, že poškození časové kontinuity lidských dějin na Zemi by již nepředstavovalo hmatatelný problém. Na tomto místě stojí za zmínku poznamenat s ohledem na mimozemskou hypotézu (ETH), že jakmile by se z těchto lidí stala vícegenerační společnost obyvatel měst na Marsu, technicky by tito Marťané museli být považováni za "mimozemšťany", pokud by se někdy později vrátili na Zemi v kosmických lodích (i když v rozporu s jejich původním záměrem vydat se na Mars, aby se izolovali od lidské časové linie na Zemi).

Existují empirické důkazy o tom, že se takový scéná