LIDSKÉ OBĚTI MEZI KATOLICKÝM KLÉREM I.: VŠECHNO POVSTALO V SUMERU ZA ONĚCH DNŮ, KDY JEŠTĚ NEBYLO ŽÁDNÝCH EVROPANŮ (2)

Kuru vládla bohyně Ereškigal.^[5] Za Akkadů se jí dostalo eponymního jména Irkalla. Z Kuru bylo možné odejít jen s pomocí její mladší sestry, veliké bohyně Inanny. Bohové normálně do Kuru nesestupují, pokud tam tedy nežijí, ale Dumuzi, pozdější Tammuz Semitů a Adonis z řecké mytologie, byl útěchou pro Inannu a byl tam provždy uvězněn jako její náhradník. Inanna se ve své pýše pokusila rozšířit svoji moc nad mrtvými a v Kuru rozpoutala bouři. Starší sestra ji však přelstila, a tak tam nakonec skončila uvězněná a mrtvá,^[6] její ubité tělo je pověšeno na hřeb hlavou dolů,^[7] dokud se jí podle jejích dřívějších instrukcí, kdyby se něco zvrtlo, nedostalo pomoci od Enkiho, znalého živé vody, kterou jí mohl vzkřísit. Musela však za sebe najít náhradu; její dvorní dáma nepřicházela v úvahu stejně jako její oblíbený válečník a kadeřník, proto se rozhodla jim vydat Dumuziho.

Akademici se samozřejmě snažili z tohoto příběhu udělat další metaforu o střídání ročních období. Více než století tvrdili, že Dumuzi se každé jaro vrací z říše mrtvých, avšak nedávno nalezená kompletní tabulka Sestup Inanny do podsvětí ukazuje, že Dumuzi zůstává mezi mrtvými. Mnozí učenci se domnívají, že Dumuzi je modelovým prototypem Ježíše… Kur se v mnohém podobá mayskému místu mrtvých Xibalbá,[8] domovu jistých strašlivých entit jako byla Lamaštu, démonická dcera Anuova pijící krev. Anunnaki se docela prostě vykládají jako „potomci Anuovi“, zrovna jako Elohim znamená „potomci Elovi“. Nelze to chápat jinak než jako označení boha nejvyššího řádu. Sedm Anunnaki soudí Inannu za její špatně promyšlený útok na Kur. Klínopis nebyl rozluštěn až do poloviny devatenáctého století, takže všechny překlady, včetně toho od Zecharia Sitchina, jsou podezřelé.

Plenící Lamaštu se nebojí žádného boha a zpět do Kuru ji může být povolat toliko Pazuzu, ďábel z filmů Vymítač ďábla,^[9] protože v jeho případě jde o ještě zlovolnější entitu, než je ona sama. Pazuzu, s penisem ukončeným hadí hlavou, je zřejmě pozdější asyrskou inkarnací Nergala, sumerského boha moru a války. V sumerské eschatologii je Nergal chotěm Ereškigal právě proto, že je jediný, kdo ji dokáže sexuálně uspokojit. Když bohové uspořádali hostinu pro Ereškigal, vyslala za sebe posla, neboť prý nemůže opustit Kur. Nergal posla zneváží a následně je Ereškigalou povolán do Kuru, takže ho tam může lehce zabít. Nergal přijímá její výzvu a přivede si sebou kohortu čtrnácti démonů. Když se ti dva setkají, Nergal ji násilím svrhne z trůnu a víceméně jí nafackuje.

Enki mu poradí, aby nepřijímal žádné její návrhy, a hlavně s ní nesouložil. Její svůdnost mu však přijde neodolatelná a příštích šest dnů se ani nedostane na vzduch, čímž zpečetí manželství, k němuž došlo doslova v pekle. Kur má svoji vlastní inteligenci a síly. Ereškigal, původně „Paní Velké země“, unesl právě Kur a donutil ji stát se jeho královnou. Když se Enki vydal pomstít tento únos, zapudil ho samotný Kur. O tyto síly Inanna usilovala. Že jsou ve své podstatě sexuální, vyplývá z prastarého sumerského hymnu Inanna a Utu. Inanna, která by se mohla stát bohyní sexu, o něm původně vůbec nic nevěděla. Uprosila svého bratra Utua, aby ji vzal s sebou dolů do Kuru, kde by mohla ochutnat plody vegetace, které tam rostou, a získala tak znalost nejhlubších tajemství těla. On tak učinil a ona se stala bohyní sexu.^[10] Kur jest rovněž domovem gallů,^[11] zlovolných entit, kterých jest prý sedm, což možná odpovídá sedmi Anunnaki, kteří vynášeli soud nad Inannou. Nezodpovídají se žádným bohů, a ti se jich dokonce i obávají. Lapají^[12] duše mrtvých a unášejí je do Kuru.

Jsou to právě tito gallové, kteří pronásledují Inannu na cestě z podsvětí a požadují, aby jim za sebe poskytla náhradu, což se stane, když jim předá Dumuziho, jehož škodolibě odtáhnou do Kuru, aby ho tam věčně mučili. V Babylonu bývali tito gallové upokojeni obětí beránka na oltářích. Jenže jiné zlovolné síly, o nichž se v Sumeru vyskytuje zmínka, nebylo možné tak lehce upokojit, ani je s pomocí nějakého boha či krále démonů vykázat zpět do podsvětí. Udug-hul,^[13] nazývaní v Babyloně utukku-lemnu, byli zplozenci Kuru, mohli však beztrestně kráčet zemí živých. „Jsou to potomci Anua, jsou to děti zrozené v podsvětí. Jsou odkojeni zlem. Sáli mléko zlem prosáklé kojné.“^[14]

„Existuje pár popisů démona uduga, avšak žádné zobrazení ať už na pečetích či sochách.“ Jest známa prastará babylonská inkantace, která líčí uduga jako „toho, který od samého počátku nenese žádné jméno… Ten, který se nikdy nezjevil v žádné podobě…“^[15] Ve starém Sumeru se věřilo, že všechny nemoci a utrpení pochází od zlovolných entit. Když na Sumery padla pohroma, obzvláště ta, o níž se tu zmiňujeme, byl povolán Ašipu neboli bílý mág. Ašipu použil to, co lze popsat jen jako empirickou démonologii, zhodnotil situaci a rozhodl, kdo, co a odkud to přichází.

Byl totiž jediný, kdo mohl počítat s pomocí boha Asalluhiho, mezi Babyloňany později nazývaného Marduk, jehož uctívali jako svoje hlavní božstvo, při vymýtání dotčené entity. Naopak Asalluhi mohl počítat s pomocí svého otce Enkiho, známého v akkadských a babylonských dobách jakožto Ea. Tento babylonský systém exorcismu vešel mezi učenci ve známost jako formulka Marduk-Ea. V jedné ze sumerských inkantací, jež se beze změny dochovala až do dnešních časů, Asalluhi, jenž se později stal Mardukem, nejlítějším z bohů, s hrůzou popisuje udug-hula svému otci Enkimu:

„Ó otče, vzezření toho zlého uduga [udug hul/utukku lemnu] jest zhoubné a jeho postava se tyčí do výše. Třebaže není bohem, jeho řev jest veliký a záře [melam] obrovská. Je temný, jeho stín jest černočerný a v jeho těle není žádného světla. Povždy se skrývá, schovává se, nestojí s pýchou. Z drápů mu kape žluč a v ranách zanechávají jed. Nikdy si nepovolí pás, jeho náruč zůstává uzavřena. Jeho hněv plní oči obětí slzami a žádná země se nevyhne jeho bojovému křiku.“^[16]

Udug-hula nedokáže vymítat ani bůh ani člověk a lze jej zapudit toliko lidskou obětí jiným dobrým udugem, obvykle v součinnosti s Lamou, v pozdějších akkadských dobách nazývanou Lamassu. Lama je ochranný duch či bohyně. V Babylonu je zobrazovali jako býka se lví hlavou, v Sumeru pak jako okřídlenou ženu. Bylo prací exorcisty, Ašipua, připravit všechno tak, aby byly tyto entity spárované a postavené proti sobě.

-pokračování-

-----------------------------------------------------

PRAMENY:

[5] Geštinanna.

[6] Var. „ubitá“.

[7] Jako Odin.

[8] Xibalbá nebo také Šibalba je název pro podsvětí v mayské knize Popol Vuh. „Xil“ znamená v jazyce quiché hrůzu n. místo děsu. Je popisováno jako podzemní říše temnot, jejíchž dvanáct pánů, zlých démonů, se živí lidskou krví a způsobuje různé choroby.

[9] The Exorcist. Režie: William Friedkin. USA 1973.

[10] Gwendolyn Leick: A Dictionary of Ancient Near Eastern Mythology. Routledge, New York 1991, str. 91. Viz https://books.google.com/books?id=c52EAgAAQBAJ&pg=PA91&dq=Inanna+and+Utu&hl=en%20-%20v=onepage&q=Inanna%20and%20Utu&f=false#v=snippet&q=Inanna%20and%20Utu&f=false.

[11] V sumerském a prastarém mezopotámském náboženství byli gallûs, nebo také gallas; akkadsky gallû, sumersky gal.lu, velkými démony či ďábly z podsvětí.

[12] Jako lelkové, srv. H. P. Lovecraft.

[13] V sumersko-akkadské inkantaci popisuje bůh Asalluḫi „zlého uduga“ svému otci Enkimu, viz dále.

[14] E. Frahm: Commentary on Udug-hul 2-4 (CCP 2.2.2). Cuneiform Commentaries Project 2015 (E. Frahm, E. Jiménez, M. Frazer, and K. Wagensonner), 2013-2020; citace ze 17. března 2020 z https://ccp.yale.edu/P413991. DOI: 10079/z34tn2f.

[15] Jack Heart and Orage: Tookie Memorial Post, Sīrius Calling I. The Human: Jack, Orage & friends. Jack Heart writings. 27 Jul 2019. Link: https://jackheart2014.blogspot.com/2019/07/tookie-memorial-post-sirius-calling-i.html.

[16] Gina Konstantopoulos: Shifting Alignments: The Dichotomy of Benevolent and Malevolent Demons in Mesopotamia. 2017, str. 25. Viz https://books.google.com/books?id=Xq28DgAAQBAJ&printsec=frontcover&dq=udug&hl=en%20-%20v=onepage&q=udug&f=false#v=snippet&q=udug&f=false.