LIDSKÉ OBĚTI MEZI KATOLICKÝM KLÉREM I.: VŠECHNO POVSTALO V SUMERU ZA ONĚCH DNŮ, KDY JEŠTĚ NEBYLO ŽÁDNÝCH EVROPANŮ (1)

Zhruba před tisícem let, možná to bylo i o trochu dříve, přesvědčil svatý Vladimír I. Svjatoslavič Seveřany, aby pod jeho jednotným velením, i když tady jde možná o fikci, přijali křesťanství. S tím vzala zasvé veškerá obrovská vojenská opozice na západě stojící proti směsici náboženství navrženého k domestikaci lidské rasy cestou sociálního inženýrství. Poté následovalo nemilosrdné krveprolití páchaného na neorganizovaném a neozbrojeném rolnictvu, zaměřeného na zrození nového typu člověka, kapouna.^[1] Kapouni, neúprosný konec kdysi hrdých kohoutů, jsou chováni pro jemné a lahodné maso. Nejvyšší vrstvy, totiž praví zasvěcenci katolické církve, nikdy nevěřili ani slovo svému vlastnímu dogmatu, ten je dobrý akorát pro kapouny. Nikdy totiž nezapomněli na staré bohy, pijáky krve a žrouty duší, pro něž tyto kapouny stvořili. Byl to francouzský básník Charles Baudelaire, který jako první řekl, že „nejlepším trikem, jaký kdy ďábel předvedl, bylo přesvědčit lidi, že neexistuje“. Možná ale nejlepším trikem papeže bylo, když přesvědčil lidi, že tím ďáblem je bůh…

Vždy jsem si myslel, že nejsem při smyslech, jenomže já byl, až posléze jsem přišel na to, že jsem příčetný.

V dobách po střední škole jsme mívali v domě Johnových rodičů večírky. Matka i otec často odjížděli na víkend plavit se na své lodi po Watch Hill. Právě na těchto večírcích jsem si uvědomil, že zlo je neustále přítomné a vždy má něco za lubem, a jde o nevtělenou inteligenci nezávislou na vtělených bytostech, jejichž prostřednictvím se manifestuje. Abych vás uvedl do problému, nechám vás se do něj cele ponořit, jít k němu cestou necestou, což vám poskytne onu prapůvodní rozkoš, jíž se nic na tomto světě nevyrovná. Vzpomínám si, jak jsem se vznášel v mlze vyvolané drogou s pocitem samolibého souhlasu, který ve mne vyvolaly proudy lidí a událostí míjející mne v rouhavém průvodu.

Kdosi si násilím vynutil sex s Johnovou zlatovlasou sestřičkou vzadu na trávníku ve špíně. Její křik však zanikal při slovech Franka Zappy zpívajícího: It Can’t Happen Here (Tady se to stát nemůže),^[2] v hluku ne méně než tuctu osolených reproduktorů. Nechápal jsem tehdy úplně přesně, co to všechno znamená, ale zdálo se to dávat smysl. Písnička a hudba byly vlivem intoxikace LSD zdánlivě nesouvislým a matoucím způsobem v psychedelické zkušenosti synchronizovány s halucinogeny, které jsem požil. Zappa v ní pořád opakuje: „I remember (tu-tu)“ a zcela bez souvislosti popisuje typickou příměstskou rodinu, která nemá žádné starosti, protože „tady se to stát nemůže“. Zappa se rozkřikuje na Kansas, Minnesotu a Washington DC, a výsměšně ujišťuje, že tady k tomu dojít nemůže, určitě ne na předměstí. „Jenže/But.” Jim chodil bez trička, vystavoval na odiv své veliké svaly a prohlížel se v obrovském zrcadle opřeném o podlahu posilovny, kterou si John postavil v přilehlém podkroví. Řval jako zvíře s oním zvláštním světlem svých nacisticky modrých očí. Frank Zappa se tomu výkřiku vysmíval doprovázen ve stereu Johnem, který zpíval s ním a hystericky se tomu smál. John se pořád smál, když se na mě díval a děsivě červené světlo mu nasvěcovalo tvář, jak tam tak se Zappou zpíval.

„Plastic folks, you know
It won’t happen here
You’re safe, mama (No no no)
You’re safe, baby
(No no no)
You just cook a tv dinner (No no no)
And you make it / Bop bop bop (No no no)
Oh, we’re gonna get a tv dinner and cook it up (No no no no no no no!)
Oh, get a tv dinner and cook it up
Cook it up
Oh, and it won’t happen here
Who could imagine
That they would freak out in the suburbs! (No no no no no no no no no no
Man you guys are really safe
Everything’s cool).“

John začal být hysterický, když gesty poukazoval na dům v sousedství a pantomimou naznačoval, že „Měli bazén/They had a swimming pool“.^[3]

Hned vedle se nacházela bývalá rezidence rodiny DeFeových, v té době už byla čtyři roky po smrti. Toto místo je nyní světu známo jako dům z filmu Horor v Amityville. Nepamatuji se, zda měli bazén. Dobře si však vzpomínám na to, jak jsme dřepěli v kuchyni s Johnem, který se snažil být milý na Allison DeFeovou. Bylo nám tak dvanáct nebo třináct. Paní Defeová vařila podle televize večeři pro Allison a její malé brášky. Johna a mě se zeptala, jestli chceme taky. Všichni společně jsme chodili do katolické školy. Všichni; tedy John, já, Allison a její starší sestra Dawn jsme byli jako jedna velká šťastná rodina za jedovatého dohledu dominikánských jeptišek. O rok či dva později se celé město dozvědělo, že za těmi vraždami stál John. Policie ho dokonce přichytila při lži, když jim řekl, že slyšel v době jejich vraždy štěkat psa. John byl na rodinu DeFeových naštvaný poté, co se na trávníku před domem do sebe málem pustil jeho otec a DeFeo starší, což byl údajně nájemný vrah mafie, a Johnovu otci vyhrožoval.

Tenhle večírek se odehrál čtyři roky po těch vraždách a Johna zrovna ve městě napadl jeho šílený hipísácký kámoš Butch,^[4] jediný přeživší z DeFeovic rodiny. Ten kluk mu málem ukousl prst, křičel, že je vtělený Satan, a všechno to bylo jako opravdový Horor v Amityville. Myslela si to alespoň spousta lidí ve městě. Butch, jehož mozek byl pořád nadopován drogami, se velice příhodně stal obětním beránkem těch, kteří to zametli pod koberec. Nejpodivnější dílek z celé té záležitosti, který jsem si nikdy předtím, než jsem o tom v roce 2012 napsal knihu, neuvědomil, je o tom, že výše uvedená citace pochází ze skladby Franka Zappy staré už skoro deset let, kterou si John tehdy pouštěl. Nahrál ji v polovině šedesátých let, a všechno to kolem, počínaje pozváním na televizní večeři, se uskutečnilo teprve až v letech sedmdesátých…

Spousta věcí se udála v době, kdy jsem byl dítě, ale už dávno jsem na ně zapomněl. Když mi bylo deset, byl jsem požitkář, nevěřil jsem v Boha, duchy, ďábla nebo velikonočního zajíčka. Oné noci na večírku jsem však pochopil, že jsem se ohledně ďábla mýlil. Co se týče těch zbylých tří, tak to si stále nejsem jist… Všechno to má původ ve starém Sumeru, za oněch dnů, kdy ještě nebylo žádných Evropanů. Je důležité si zapamatovat, že když vám někdo lže, tak pokud to není nějaká debilní lež, tak ti lidé vědí, že lžou. Znají totiž pravdu. Kulturní kořeny Evropanů se nacházejí v Mezopotámii, nikoliv v Římě a Řecku, a jejich ruiny byly využity při zakládání těchto civilizací.

Papežští „historici“ se nám budou snažit podle pramenů svých Řeků a Římanů namluvit, že Sumerové neměli pro smrtelníky žádné nebe. Věřili na jakési temné podsvětí pro ty, kdož odešli na druhou stranu, na temné a strašlivé místo nazývané Kur, či v pozdějších akkadských dobách Irkallain. Duše tam nečekal žádný poslední soud. V Kuru přebývali ti dobří i ti špatní, všichni byli prokletí a věčnou odplatou mrtvých bylo žrát prach a po všechny dny se užírat závistí vůči živým.

-pokračování-

-----------------------------------------

PRAMENY:

[1] Vykastrovaný kohout. Astromytologie se vykládá tak, že souhvězdí zvěrokruhu patří v astrologii do systému víry, „náboženství hvězd“, které vzniklo v prastaré zemi Babylonii (zahrnující i dnešní Irák). Učení o pravém pastýři Anua, tj. šitaddaru nebo šidallu, jímž jest Orion a jeho symbolický průvodce ve zvířecí podobě, Kohout, který představoval posla bohů, jemuž byla s jejich posvěcením svěřena role doručovat poselství bohům. „Božský pastýř“ nebo „Pravý pastýř Anuův“, protože Anu byl nejvyšším bohem nebeské říše. Na hvězdné mapě se postava Kohouta nacházela pod a za postavou pravého pastýře, a oba tak představovali posla bohů, v ptačí i lidské podobě. Byl to i Nergal, idol Asyřanů, Babyloňanů, Féničanů a Peršanů, jehož jméno znamená „kohout na smetišti“. Astrologická mytologie Asyřanů a Babyloňanů udává, že „Nergal zosobňuje planetu Mars, která byla povždy emblémem krveprolití“.

[2] Viz https://open.spotify.com/track/7eIyQ6QsAypL1EmUN8liCg?si=p85G9zy6Qs-zQR-Bvu-AXw.

[3] Jack Heart: Those Who Would Arouse Leviathan. Chapter 4. 2012, v tisku.

[4] Třiadvacetiletý Ronald „Butch“ DeFeo Jr. postřílel celou svou rodinu, tj. rodiče a čtyři sourozence ve věku od devíti do osmnácti let, puškou .35 Marlin, když tito spali.

[5] Geštinanna.