Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí !! Zdá se, že nám skutečný potenciál této molekuly byl úmyslně zatajen. Pravda nebo fikce? (24)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

publikováno: 12.12.2009 kategorie: Exkluzivně

Vědci si uvědomují, že lidé získávají daleko lepší přístup k informacím, a k novým objevům dochází tak rychle, že je tak rychle nestačí ani zaznamenávat, natož předávat lidovým masám. Tento článek rozhodně nezahrnuje veškeré aspekty elektromagnetických frekvencí, i přesto doufám, že v něm bylo dostatečně demonstrováno spojení mezi Božskou myslí, přírodními elektromagnetickými frekvencemi a tvořením, které se týká vědomí a léčení.

Všichni proroci a mystikové dávnověku se shodli v tom, že Stvořitel je ve všem a vším. Existujeme ve zcela elektromagnetickém substrátu. Už ne pouze „elektromagnetické okolní prostředí“ v našem vlastním vesmíru, ale elektromagnetické vědomé prostředí v hypervesmíru (tj. vesmíru o větším počtu dimenzí). Všechno existuje v harmonické rovnováze a vytváří tak vnitřní strukturu elektromagnetického substrátu! Vše je živé. Není tu nic, než život. Elektromagnetický substrát je Božskou myslí.

Jsme duchovní a energetičtí léčitelé a jako takoví můžeme pomoci našim klientům porozumět, kým ve skutečnosti jsme – lepší lék na utrpení není. Toto poznání je jádrem všech duchovních praktik.

Věděli jste, že… lidské emoce přímo ovlivňují genetický materiál a jeho vzezření? Fascinující výzkum biologa Glena Reina dokazuje, že zlost, strach a podobné „negativní“ emoce mají schopnost smrsknout molekulu DNA – doslova ji smrštit jako tahací harmoniku. Na druhou stranu „pozitivní“ emoce jako radost, vděk a láska, DNA rozvinují nebo „nafukují“. Studium dr. Reina ukazuje zřetelné spojení mezi „torzní“ energií z vyšší dimenze (univerzálním tvořivým vědomím) a emocemi přitakávajícími životu – zejména nepodmíněnou láskou, což napovídá, že tato emoce doslova pohání vývoj našeho druhu. Pouze emoce založené na lásce stimulují DNA k rozvinutí, což zpřístupní mRNA kódy k léčení a vědomému vývoji.


Přenastavení bioenergetického vzorce pomocí DNA

Po zmapování elektromagnetických polí jsme si z Leigh uvědomili, že musíme přijít na způsob, jak u tohoto složitého bioenergetického vzorce stisknout „přenastavovací knoflík“. Jelikož jsem pracoval s kombinací metod NAET a BioSET, myslel jsem si zprvu, že je třeba vyvinout techniku, která by „pročistila“ všechny energie, jež byly doposud „zablokovány“. Pak jsem si ale začal uvědomovat, že nervová soustava jako prostředek převzorcování bioenergetického projektu lidského těla nikdy fungovat neměla – že nové energetické tělo může být vystavěno pouze díky činnosti DNA, a proto bylo nezbytné nalézt jinou metodu elektromagnetického převzorcování než byla stimulace nervové soustavy.

K DNA jsme se dostali, protože to byla jasná a očividná volba. DNA obsahuje naše genetické kódování a je hlavním vzorem naší biologie. Doslova nás vytváří – díky proceduře skládání bílkovin, známé jako transkripce. Transkribovat znamená psaním okopírovat, vytvořit v psané formě nebo také přizpůsobit danou hudbu jinému nástroji. Řečeno jinak, my lidé jsme na své molekulární úrovni začali existovat prostřednictvím procesu, který se velice nápadně podobá komponování hudby.

V této souvislosti je zajímavé zvážit privilegovaná postavení písní, vyprávění a slov v mýtech o stvoření. Každý, kdo se zabýval komparativním studiem náboženství, byl zřejmě překvapen univerzální rolí zvuku a jazyka v těchto mýtech. V Genesis 1,3 se píše: „I řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo“. V Novém zákoně říká Jan: „Na počátku bylo Slovo,“ koncepce stejná jako v indických Védách, kde se dočteme: „Na počátku byl Brahman, s nímž bylo Slovo.“

Staří Egypťané se podobně domnívali, že božští lidé Thoth a Ra stvořili život prostřednictvím jazyka, a něco podobného popisuje i starověká kniha Mayů, Popul Vuh, která trvá na tom, že první lidé začali existovat díky řeči. Kosmologii takto založené na jazyku odpovídá i léčebná tradice zvěčněná v Sáze rodu Bocků, která má původ ve Finsku a která je rovněž založena na zapamatování si a vyslovování posvátných zvuků. Tato sága, kterou dopodrobna popisuje Horowitz, je rozvinutím starobylé a úctyhodné orální techniky, při níž se užívá zvuků a světla a která je založená na „duchovním porozumění tomu, jak orálně (tedy přirozeně) pracovat s přírodou.“

„Již zde, ve starověké mytologii,“ píše Horowitz, „je popsán vztah mezi genezí (vznikem), genetikou a mluveným slovem. Rovněž je tam naznačena koncepce celostního léčení, které závisí na mluvených (ústních) funkcích.“ Horowitz dále upozorňuje, že současní neurofyziologové přišli na to, že celá „jedna třetina senzorimotorické mozkové kůry je věnována jazyku, ústní dutině, rtům a řeči. Jinými slovy, vysílání mluvených nebo zpívaných orálních frekvencí (bioakustických tónů) nachází zásadní uplatnění při kontrole života, v oblasti vibrace genů – tj. při ovlivňování našeho celkového blaha, a dokonce i při evoluci druhu.“

Od počátku projektu lidského genomu a chromozomálního mapování lidské genetické struktury se i v mainstreamové vědě projevovala tendence považovat DNA za abecedu, skrze níž jsme v podstatě zapsáni do existence. Další metafora, která je často nápomocná při snahách pochopit komplikované složení genů, je také odvozena z jazyka. Abeceda DNA je složena ze čtyř základních „písmen“ pojmenovaných nukleotidy, jež se kombinují a vytvářejí čtyřiašedesát různých „slov“ užívaných ke stavbě v podstatě nekonečného počtu „vět,“ jimž říkáme geny.

Leigh a já jsme si uvědomili, že jestliže se nám má podařit aktivovat něco, co jsme považovali za extrémně latentní potenciál DNA – takový, který ale bude možná schopný transformovat jak naše vědomí tak fyziologii (k čemuž se kloní i čím dál větší množství badatelů včetně Lindsteadta, Horowitze, Glena Reina a Bruce Liptona) – budeme muset najít nebo vyvinout způsob, jakým se dostat k DNA bez laboratorních podmínek nebo zkumavek. Ale jak to udělat? Jak aktivujete DNA bez toho, abyste s ní fyzicky manipulovali?

V této fázi se nám naštěstí dostal do ruky výtisk knihy The Cosmic Serpent: DNA and the Origins of Knowledge francouzského antropologa Jeremy Narbyho. Dr. Narby strávil celá léta studiem šamanských (medicimanských) léčebných technik amazonského domorodého obyvatelstva. Jeho strhující kniha nám při vývoji regenetické metody nesmírně pomohla. V jedné působivé pasáži tam Narby píše: „DNA není jen informační molekulou, ale… také formou textu, a proto… je nejlépe chápána analytickými způsoby myšlení, které běžně používáme u jiných forem textu. Například u knih.“

Takovýto pohled na DNA jako na knihu nám přišel velice zajímavý. A dával větší smysl než cokoliv jiného. Narby tu jasně říká, že se můžeme naučit DNA číst. Z toho také plyne jeho předpoklad, že se můžeme naučit napsat nebo přepsat genetický kód. Proto mohu ve vší vážnosti hovořit o „textovém léčení“.

Alternativní metodou, jak uchopit to, čemu já říkám „přepis“, je představit si, že DNA obsahuje jakýsi podtext připomínající poznámky pod čarou, které si můžete nechat zobrazit na obrazovce. V tomto případě není žádné přepisování ani přeprogramovávání potřeba. Program pro naše nové a vylepšené energetické tělo již existuje, a to v oblasti, kterou mainstreamová věda označuje jako „odpadková“ DNA.

Řada genetiků přiznává, že nemají nejmenší tušení, proč tu vlastně těchto více než 90 % naší DNA je. Je to o to provokativnější, že stejným procentem nevyužité kapacity (tj. asi 90 %) disponuje také lidský mozek. Zdá se, že větší část naší DNA postrádá smysl. Její značná část je ve formě palindromů – záhadných vět, které se čtou odpředu i odzadu stejně. „Odpadková“ DNA se primárně skládá z „intronů“, které jsou považovány za nekódující genetické sekvence, na rozdíl od „exonů“, které mají jasně rozpoznatelnou kódující funkci při stavbě našich bílkovinných struktur prostřednictvím RNA transkripce. Jak to ukazuje obrázek 2, exony něco dělají, zatímco o intronech se předpokládá, že nedělají nic.

Diagram výše ilustruje, jak je stavba těla záležitostí jak genetickou (zahrnující RNA transkripci kódů DNA potřebou k vytvoření buněk) tak energetickou (závislou na vzájemném vztahu elektromagnetických polí a „odpadkové“ neboli potenciální DNA, který skladbu buněk reguluje.) Diagram také ukazuje, jak mohou být transpozony potenciální DNA přímo podníceny vědomím – vnitřním (osobním) a vnějším (univerzálním) – aby modifikovaly buněčnou replikaci.

Naštěstí se ti, kteří se ptali, jak může být příroda tak neefektivní, začínají od všeobecného dogmatu odklánět – z jeho samotné podstaty totiž vyvstává více otázek než odpovědí. Nedávný výzkum vrhl na intenzivní „epigenetickou“ aktivitu v „odpadkové“ DNA nové světlo. Zdá se, že tato aktivita má více co do činění s určitým specifickým druhem, než se původně předpokládalo. Když se totiž například podíváme na malou část DNA složenou z exonů, pak se tento krátký úsek lidské DNA příliš neliší (z genetického hlediska) od stejně dlouhého úseku DNA octomilky! Na úrovni exonů také neexistuje prakticky nic, co by od sebe dokázalo odlišit jednu lidskou bytost od druhé.

Další vědci, kteří se zabývali záhadou „odpadkové“ DNA, vyvodili závěr, že jen asi tři procenta lidského genomu přímo zodpovědná za transkripci bílkovin jednoduše nemůžou obsahovat dostatek informací na vybudování celého těla, ať už jakéhokoliv. Tváří v tvář tomuto matoucímu scénáři začíná stále více vědců obracet pozornost k pozoruhodným strukturám, jimž se říká „skákající DNA“ nebo též „transpozony“ – nacházející se v údajně zbytečných 97 % molekuly DNA. Za objev transpozonů získala v roce 1983 Barbara McClintocková Nobelovu cenu. (obr.vpravo) Jak poznamenává spisovatel a vědecký výzkumník David Wilcock, McClintocková měla společně se svými kolegy biology dobrý důvod přijít právě s termínem skákající DNA, protože „tento až milion různých bílkovin se může z jakékoliv oblasti oddělit, přesunout se do oblasti jiné a přepsat tím kód DNA.“

„Odpadková“ DNA byla až příliš ukvapeně a zbrkle odepsána jako něco zbytečného. V článku „Genetics Beyond Genes“ z listopadového vydání časopisu Scientific American z roku 2003 je citován dr. John Matlock, ředitel Institutu molekulárních biověd na univerzitě v Brisbane. Podle jeho slov může být neschopnost rozpoznat důležitost intronů v „odpadkové“ DNA (o transpozonech ani nemluvě) „jedním z největších pochybení v historii molekulární biologie.Leigh a já navrhujeme, aby byla „odpadková“ DNA přejmenována na potenciální DNA.

Závěrem bych rád řekl, že říci o DNA, že je to forma textu se svou vlastní abecedou, je poměrně přesné. Člověk má navíc možnost využít jazykových prostředků k jejímu přepsání. Může k tomu dojít prostřednictvím programu takzvaného „ener-genetického resetu“, při němž se z intronů stanou exony (díky transpozonům) a vytvoří se nové sekvence transkripce bílkovin, které následně povedou k regeneraci, neboli re-gene-raci.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------


Odkazy:

Champion, Joe, "Transdimensional Healing with the ADAM Technology" (Nexus, March-April 2004)

Cutler, Ellen, Winning the War against Immune Disorders and Allergies: A Drug Free Cure for Allergies (Delmar Thomson Learning, 1998)

Free, Wynn with Wilcock, D., The Reincarnation of Edgar Cayce?: Interdimensional Communication and Global Transformation (Frog, Ltd., 2004)

Gerber, Richard, Vibrational Medicine: New Choices for Healing Ourselves (Bear & Co., 1988)

Gibbs, W. Wayt, "Genetics Beyond Genes" (Scientific American, November 2003)

Goldman, Jonathan, Healing Sounds: The Power of Harmonics (Healing Arts Press, 1992)

Horowitz, Leonard G., DNA: Pirates of the Sacred Spiral (Tetrahedron, LLC, 2004)

Hunt, Valerie, Infinite Mind: Science of the Human Vibrations of Consciousness (Malibu Publishing Co., 1989)

Lindsteadt, Stephen, "Frequency Fields at the Cellular Level" (DNA Monthly, November 2005)

Motoyama, Hiroshi, Theories of Chakras: Bridge to Higher Consciousness (Quest, 1981)

Nambudripad, Devi, Say Goodbye to Illness (Delta Publishing Co., 1999)

Narby, Jeremy, The Cosmic Serpent: DNA and the Origins of Knowledge (Jeremy P. Tarcher/Putnam, 1998)

Talbot, Michael, The Holographic Universe (HarperPerennial, 1992)

Tansley, David V., Radionics and the Subtle Anatomy of Man (The C. W. Daniel Company Ltd., 1972)
—Radionics: Interface with the Ether Fields (The C. W. Daniel Company Ltd., 1975)

White, John and Krippner, Stanley, Future Science: Life Energies and the Physics of Paranormal Phenomena (Anchor Books, 1977)

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly