Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí !! Zdá se, že nám skutečný potenciál této molekuly byl úmyslně zatajen. Pravda nebo fikce? (15)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

19.10.2009 Exkluzivně

DNA jako vlnový biopočítač

Nervová soustava se chová jako koordinující mechanismus, který integruje projekci z DNA do zbytku buněk v systému – seřazuje různé buněčné hologramy. Biohologram promítaný mozkem vytváří stojaté a pohybující se vlnové vzorce o různých frekvencích spektra, aby jejich prostřednictvím mohl ovlivňovat různé biochemické transformace. Mohou to být specifická elektrostatická nebo elektrodynamická pole lišící se frekvencemi – od nejnižších (rádiových) napříč celým spektrem až po frekvence viditelného světla (biofotony) a frekvence ještě vyšší.

Geny jsou v chromozomech buněčných jader umístěny v lineárním pořadí. Chromozomy mají schopnost přeměnit své vlastní laserové vyzařování genetického podpisu na širokopásmové geneticky podepsané rádiové vlny. (Zakódovaný signál se ze zvuku transformuje na světlo.) Polarizace chromozomálních laserových fotonů je spojitě a nelokálně propojena s polarizací rádiových vln. Díky tomuto mechanismu je z fyzikálního vakua prostřednictvím předdeklarované kreativity, jež je DNA vlastní, vybuzena nová struktura pole. Genetické a jinak usměrňovací vlnové informace genomu jsou zaznamenány na polarizační úrovni jeho fotonů a jsou nezávisle na umístění přeneseny někam do biosystému nebo jsou spotřebovány někde v jeho rámci.

Jen tři procenta ze 3 miliard genomických párů bází v sobě mají zakódována fyzické tělo. Čtyřpísmenná abeceda genetických elementů se skládá z adeninu (A), cytosinu (C), guaninu (G) a thyminu (T) nebo uracilových (U) součástí DNA, které jsou uspořádány v třípísmenných „slovech“, jež instruují buňky, jaké bílkoviny je třeba vytvořit. Tato buněčná písmena jsou v genetickém textu rozmístěna fraktálovým způsobem – což znamená, že se opakují.

Proto jsou nukleotidy v molekulách DNA schopné vytvořit holografické předobrazy biologických struktur. Tento proces „čtení a psaní“ samotné hmoty našeho bytí se projevuje díky asociativnímu aspektu hologramu a nelokalitě jeho kvantového umístění. Rychlý přenos genetické informace a genový podpis sjednocují organismus jakožto celostní entitu, která je součástí většího Celku. Genový podpis je mechanismus, kterým jsou k bytí povolávány nové vzorce a šablony. Systém funguje jako vlnový biopočítač.

Tato biogeneze zrcadlí proces vesmírného tvoření. Oba procesy, jak kosmologické tvoření tak biogeneze, vycházejí z holografické dynamiky. Propojení chemickými vazbami je důsledkem nelineárního zákonu převrácených čtverců (inverse square law), který funguje při interakci elektromagnetických nábojů v časoprostoru. Interakce nábojů předchází kvantovým chemickým vzruchům vazebné energetiky. Přestože jsou geneticky zakódovány, formují molekuly fraktálové struktury, jak co se týče geometrie tak dynamiky. Generování hlavních biochemických stezek dává vzniknout fraktálovým strukturám bílkovin, nukleových kyselin a tkání.

Teorie vzniku života, jako například teorie panspermie, jsou silně podporovány skutečností, že organické molekuly a aminokyseliny byly, stejně jako nukleotidy A, U, G, a C, nalezeny v meteoritech. Náš vesmír je tedy velice plodný, a to jak na úrovni kosmické tak lidské.


Kvantová bioholografie

Hypotéza: Organizace jakéhokoliv biologického systému je stanovena komplexním elektrodynamickým polem, které je zčásti určeno jeho atomovými fyziochemickými součástmi. Toto pole částečně určuje chování a orientaci těchto součástí. Uvedená dynamika je přenášena prostřednictvím vlnově založených genomů, kde DNA funguje jako holografický projektor psychofizikální soustavy – kvantového biohologramu.

V polovině 80. let 20. století si dr. Pjotr Grajajev při svých experimentech jako první všiml fantomového efektu DNA. Nechal DNA laboratorně ostřelovat laserovým světlem. Když vzorek z rozptylové komory fyzicky vyňal, jeho elektromagnetická signatura, přízračný holografický následný obraz (after-image), v něm očividně stále byl. Garjajev tak objevil a změřil rozptýlené světlo vycházející z fantomových polí DNA.

Žádná jiná substance, která by tento efekt spojený s DNA napodobovala, nebyla nalezena. Pokud není do integrity komory nijak zasahováno, je efekt možné měřit i po uplynutí dlouhé doby. Důkazy tu hovoří o vztahu tohoto jevu s fenomény původní bioluminiscence, tekutých krystalů a superkonduktivity. Bioluminiscence je vyzařování fotonů – světla vytvořeného tehdy, když určité zenergetizované fotony poklesnou do nižšího nebo základního stavu. Lidé vydávají celou řadu různých elektromagnetických záření z celé šíře emisního spektra a ta popisují aktuální energetický stav jejich organismu.

V jádru každé buňky lidského těla je DNA, jež obsahuje strukturu celého těla jako jedné entity. DNA je předvzorem a šablonou pro naši fyzickou podobu a stejně tak i pro procesy, které naše podoba prodělá z hlediska přežití. DNA je také primárním vakuem neboli primární matricí naší existence a úměrně tomu i naší nejzákladnější skutečností. V podstatě tedy vznikáme z předgeometricky strukturované nicoty. DNA je projektorem pole, jež ve vakuové či kvantové pěně zakládá tlakové gradienty, které iniciují proces zárodečné holografie.


Fantom DNA

Garjajevova skupina objevila genom založený na vlnění a fantomový efekt DNA, kteréžto koncepce obě silně podporují holografickou koncepci reality. Tento hlavní informační kanál DNA je shodný pro fotony i rádiové vlny. Spojité vlny různých typů se dostávají do superpozice a působí na sebe v buňkách, v nichž tvoří různé vzorce lomu. Nejdříve se objevují v oblasti akustické, posléze v oblasti elektromagnetické.

DNA má zřejmě schopnost vytvářet pole, jež zakusila DNA jinde v těle, čímž vše celostně spojuje. Tato dynamika je s buněčnou úrovní propojena mechanismy transferu RNA a enzymatických pochodů v buňkách. DNA a RNA spolu pravděpodobně komunikují, aniž by mezi nimi docházelo k přímému kontaktu, a to díky skutečnosti, že molekuly DNA v chromozomech jsou ve stavu duality hmota-vlnění. DNA tedy kóduje organismus jak skrze svoji hmotu tak skrze vlnové funkce svého podpisu na úrovni laserového záření. Vlnové informace jsou zaznamenány na polarizační úrovni a jsou nelokální. Jsou přenášeny skrze biologický systém prostřednictvím konstanty polarizačního kódu a vyvolávají vzory celostní odezvy.

Garjajev tvrdí, že prokázal emergenci slaboučkých polí vynořujících se z kvantové pěny čili potenciálu vakua, a dokázal tento jev objektivně změřit a kvantifikovat. Fantomový efekt objevil, když DNA osvěcoval cíleným ultrafialovým zářením o vlnové délce 338 nm. Poponin v roce 1995 navázal, když prohlašoval, že z fyzikálního vakua jsou vybuzovány některé nové struktury pole, a to díky přirozené schopnosti DNA, jež jí je od počátku vlastní.

Garjajev fantomový efekt DNA objevil v roce 1985. Jako první byl schopen své výsledky zveřejnit v roce 1991 a v roce 1994 pak na toto konto vznikla kniha Wave-based Genome. Existenci nového dynamického pole v substruktuře vakua prokázal tím, že ho nechal ostřelovat spojitým laserovým světlem a propojit s konvenčními elektromagnetickými poli. Experimentální protokoly k této proceduře byly v Moskvě inspirovány původními myšlenkami, s nimiž přišli vědci ze Stanfordu a tyto jsou momentálně znovu napodobovány experimentálním fyzikem Louisem Malklakou.



Jsem rádio a vy mě pouštíte

Při analýze jakéhokoliv komplexního adaptivního systému sledujeme, co se stane s informací – v našem případě s informací genetickou. Kvantový hologram je dynamickým překladatelským procesem mezi akustickými a optickými hologramy. DNA a genom jsou definovány jako aktivní „laseru podobná“ prostředí. V hrubých rysech se tak dá říci, že DNA lze považovat za něco ve stavu gelu s tekutými krystaly, co reaguje na příchozí světlo ve formě solitonové mřížky. Soliton je obzvláště stabilní sled vln, který vzniká v kontextu nelineární vlnové oscilace. Oscilace nastávají, když se DNA chová jako otáčivé kyvadlo podněcující další oscilace.

Chromozomy mají schopnost přeměnit své vlastní laserové vyzařování genetického podpisu na širokopásmové geneticky podepsané rádiové vlny, jež DNA slouží jako hlavní informace – shodná pro fotony i pro rádiové vlny. Spojité vlny různých typů se dostávají do superpozice a působí na sebe v buňkách, v nichž tvoří různé vzorce lomu. Nejdříve se objevují v oblasti akustické, posléze v oblasti elektromagnetické. Kvantový hologram je matricí (matrixem) překladů mezi akustickými a optickými hologramy. Lidský biopočítač může být zformován a fungovat díky úzkému vztahu kvantově mechanické a komplexní dynamiky.

Podle dodatečného výzkumu jsou multifrekvenční fyzikální pole schopná teleportace. Spolehneme-li se na tato data, je možné předpokládat, že fotonová pole, jež chromozomy vyzařují jakožto podpisová pole, mohou být teleportována v rámci těla organismu nebo dokonce mimo něj. To samé platí pro fronty fotonů ve vlnové podobě, které jsou čteny z kontinua chromozomů podobně, jako kdyby byly čteny z mnohočetného hologramu. Pokud jsou fotony skutečně transformovány na rádiové vlny, je tento jev klíčový. Ve skutečnosti je důležitou roli kvantové nezávislosti genomu na poloze těžké přecenit (Garjajev a kol., 2001).

Základní předpoklady Garjajeva a kol. zahrnují toto:

1) Genom má vlastnosti kvazi-vědomí, takže jednotlivá „slova“ DNA vytvářejí a pomáhají v rozpoznání „sémantický smysluplných frází“.

2) Chromozomy kontrolují fundamentální programy života dvojím způsobem: jako chemické matrice a jako zdroje vlnové funkce a holografické paměti.

3) Procesy v hmotných/vlnových strukturách geonomu mohou být pozorovány a zaznamenány díky rozptylu a absorpci bipolárního laserového paprsku.

-pokračování-

Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.