LIDSKÁ BYTOST A GALAKTICKÉ JÁDRO

Naši předci měly k dispozici poměrně zajímavé a přesné informace o tom, odkud člověk pochází a jaká je jeho role a poslání na této planetě. Tento materiál se shoduje v tom, že lidská bytost se nevyvinula nějakým tradičným způsobem v prostředí této planety, naopak na tuto planetu přišla v pradávných dobách z vnějšího kosmického prostředí. Odkud konkrétně lidská bytost přišla nejsou zcela konkrétní zmínky, ale není to až tak důležité. Důležité je, že se musela přizpůsobit určitým podmínkám na této planetě. A to přizpůsobení samozřejmě trvalo poměrně dost dlouhou dobu a neobešlo se bez celé řady zásadních a dramatických okolností.

Naši předci věděli, že lidská bytost má energetické kořeny spojeny s několika hvězdnými soustavami především pak se souhvězdím Velkého vozu, souhvězdím Býka a souhvězdím Orionu. Z tohoto důvodu celá řada lidských prehistorických civilizací se systematickým způsobem podílela na objasnění toho, proč zrovna tato souhvězdí jsou s lidskou bytostí zde na této planetě tak úzce energeticky propojeny. Přišli na to, že lidská evoluce, lidský vývoj v této realitě, v tomto prostředí má pro člověka jednoznačně kosmický charakter. To znamená. že lidská bytost (LB) realizuje určité cykly fyzického projevu, přičemž z hlediska prehistorického lze usuzovat na to, že ve výše uvedených částí vesmíru založila LB cykly svého evolučního fyzického projevu. S největší pravděpodobností také zjistili, že v současné době LB soustřeďuje cykly svého projevu do prostředí souhvězdí Býka. Naše sluneční soustava je energetickou i vývojovou součástí tohoto souhvězdí s energetickým těžištěm v hvězdokupě Plejád, které jsou také součástí tohoto souhvězdí.

Civilizace Májů         

Májská civilizace z tradičního úhlu projevu rozdělena do dvou samostatných fází existence. Lidská oficiálni věda soustředila svůj výzkum především do prostředí druhej objektivní fáze existence Májské civilizace, která je ale definována výrazem „rozpad podstaty“. Tzn., že oficiálně zkoumaná část existence Májské civilizace (poslední část) nemůže přinést ani zobrazit skutečný význam (potenciál) tohoto národa, jeho poslání a podstatu klíčů vědění, který tento národ měl ve svém držení. Podstatná je totiž první fáze existence tohoto národa, která se v prostředí této planety projevovala v oblasti jihoamerického kontinentu, v oblasti, která je definována současným hraničním pásmem Brazílie, Ekvádoru a Peru. Májové byly správci klíčů, které uzamykali chápání skutečné role a podstaty galaktického centra a jeho energetického a rezonančního vlivu na pásmo ve kterém se nachází a pohybuje naše sluneční soustava.

Z dlouhodobého hlediska lze říci, že existuje skupina myslitelů, kterým se podařilo proniknout do zachovaných knihoven vědění Májského národa v jeho první fázi, přičemž zjištěné obsahy informací velmi důležitého charakteru právě pro toto období, byly extrahovány a označeny kódem "GM108X". Mimo to se zjistilo, že jedna z kamenných fresek pocházející z období druhé fáze existence Májského národa, čili fáze rozpadu, která je nazývaná Pacal Votan, obsahuje zakódované informace o podstatě a důležitosti přenosu vysokofrekvenčních energií z galaktického jádra do kolektivního prostředí lidského vědomí, přičemž tento energetický tok je aktivován vždy na konci tzv. dílčího vývojového cyklu vědomí a zde není rozlišováno mezi vědomím člověka nebo jiným vědomím uvnitř 3D reality.

Vezmeme-li dějiny uvnitř sluneční soustavy a planety Země, lze v souladu se záznamy Májské civilizace z 1. období zjistit, že podle Gregoriánského kalendáře nastoupil finální, či-li závěrečný proces aktuálního cyklu evolučního vývoje v období kolem roku 1992. Účinky vysokofrekvenčních energií galaktického centra na vědomí, které je informativně spojeno s různými druhy, hmoty se na fyzické úrovni začali projevovat přesně od 3. března 2002.  Základním přenašečem těchto frekvencí se stala pyramida slunce v oblasti Teoteuhacanu v Mexiku. A 3. březen 2002 je mezi zasvěcenými označen "KIM164 žluté semeno".

Další fáze účinku a projevu VF energií vyvěrajících z galaktického jádra na vedomí uvnitř sluneční soustavy započalo v polovine roku 2013. Na přelomu 7 a 8 měsíce roku 2013 došlo k tzv. sfázování (sesynchronizování) jednotlivých energetických pramenů, které dohromady vytvořili svazek VF energie galaktického jádra. Prakticky si to můžete představit tak, že máte 12 vláken energie. Do roku 2013 působila každá energetická proudnice na vědomí samostatně. V polovine roku 2013 došlo k vytvoření tzv. "vertikální spinální osy", to znamená, že všechna vlákna se vzájemne propojila vertikálně. Od této chvíle jednotlivé vlákna nefungovali samostatne, ale fungovali v komplexu celého 12ti vláknového svazku vysokofrekvenčních proudníc. Čiže jednotlivé frekvence jsou sfázována do komplexního koherentního vlivu. Takovému spojení se mezi zasvěcenými říká - konvergentní most energetických proudů galaktického jádra.

Co se stalo od chvíle, kdy tyto energie začaly koherentne působit? Stalo se několik věcí najednou a tyto věci se dějí dodnes:

1. Především došlo k dramatickému urychlení a zintenzivnění až o 600% objektivního vývěru zablokovaných nerealizovaných, nespracovaných a nepochopených energií do objektivity a v určité jednoduché terminologii bychom tyto energie mohli nazvat "karmické nánosy".

2. Nasledně došlo k prudce narůstajícímu tlaku naléhavosti na zpracování těchto energií v emoční a mentální rovině vědomí v hmotě. Tím pádem i u lidských bytostí.

3. Tento stav spůsobil výrazný a prudký vzestup tzv. “konfliktního faktoru” na úrovni lidské osobnosti t.j. individuality, lidské skupiny na úrovni rodiny, lidského splečenství na úrovni národa a lidské civilizace jakožto planetárního celku.

Tento status je vždy nedílnou součástí závěrečné fáze každého jednoho evolučního cyklu vědomí ve hmotě a je zároveň součástí přípravných procesů (událostí) pro vstup do dalšího cyklu (přičemž integrita hmotného nosiče během tohoto přesunu není zaručena). Vědomí jako takové pro vstup do dalšího kvalitativního cyklu vývoje nepotřebuje mít nutně k dispozici hmotný organismus, ale na druhou stranu existuje pravdivé a poctivé úsilí k tomu, aby při přechodu z jednoho cyklu do druhého byl hmotný organismus plně funkční a aktivní. Je to z toho důvodu, že dominantní kosmické vědomí (KV) projevované a reflektované skrze organismus během fyzického života člověka, spolupracuje s tzv. hmotným vědomím organismu. Či-li v souladu s principem duality tu máme aktivní a funkční kontakt dvou druhů vědomí:

a) nesmrtelného všudy přítomného kosmického vědomí

b) pomíjívého fyzického vědomí, které je tvořeno komplexem dílčích vědomí jednotlivých buněk fyzického těla

A teď přichází velmi důležitá věc. Právě toto buňkové vědomí těla získává zkušenosti, které se přenáší z jednoho cyklu existence fyzického těla do dalšího cyklu existence fyzického těla. Z tohoto důvodu je pro buňkové vědomí fyz. těla velkým přínosem být aktivní v hmotné tělesné integritě během přechodu z jednoho evolučního cyklu do dalšího evolučního cyklu. Kosmické vědomí v této touze fyzického vědomí hmotného těla vychází vstříc a proto ke konci každého cyklu dochází k prudkému nárůstu lidské populace neboť kosmické vědomí se snaží o to, aby do aktivního hmotně integrovaného cyklu, vstoupilo co nejvíce jednotek fyzického vědomí. Staré záznamy našich předků hovoří o tom, že nárůst světové populace oproti přirozenému stavu, který je typický prakticky pro 90% cyklu, dosahuje až 500%.

Na rozdíl od kosmického vědomí které vytváří symbiotickou funkční vazbu s galaktickým centrem, vytváří fyzické vědomí hmotného těla analogickou symbiotickou vazbu s planetárním tělesem v jehož energetickém prostředí se příslušné hmotné tělo nachází. Toto buněčné vědomí je vystaveno od prvního okamžiku svoji existence v aktuálním cyklu destruktivním vlivům, jejichž příčinou jsou:

a) stav planety Země

b) stav Slunce v dané sluneční soustavě

c) frekvenční účinky všech chyb lidské osobnosti

Tyto faktory a mnohé další způsobují časove omezenou energetickou kompatibilitu fyzického těla. Jakmile energetické molekulární vazby na bázi uhlíku, dusíku, kyslíku ztratí schopnost absorbovat vitální výživné pránické energie, počnou se rozpadávat, dochází k fyzické smrti a souběžnému uvolnění kosmického vědomí, stejně tak jako hroznu jednotlivých vědomých buněk těla, které tím, že ztratili spojení či vazbu s hmotným tělem se na přechodnou dobu rozptýlí v čistém energetickém prostředí příslušné planety, (v našem případě Země) a to do doby než kosmické vědomí vyvolá další cyklus integrálního spojení s hmotným tělem. V takovém případě dojde k seskupení těch samých buňkových forem vědomí, které byly partnerem kosmického vědomí tzv. předcházející inkarnaci neboli předcházejícím cyklu.

Tento opětovný proces setkávání obou forem vědomí probíhá po celou dobu, kdy je kosmické vědomí integrováno do procesu evoluce (či-li získávání zkušeností) uvnitř energetického těla konkrétní planety. Jakmile kosmické vědomí definitivně opustí energetickou sféru dané planety, svazky dílčích buněčných vědomí, které tvořily po celou dobu partnerství s daným kosmickým vědomím se trvale spojí s vědomím dané planety a vytvoří tzv. datovou paměťovou stopu (vzpomínku) na tzv. existenční profil příslušného kosmického vědomí během jednotlivých inkarnací v rámci dané konkrétní planety.