LEŽ Z TONKINSKÉHO ZÁLIVU

       Koncem července 1964 byly americké torpédoborce Maddox a Turner C. Joy nasazeny v Tonkinském zálivu s cílem provádět agresivní špionáž v koordinaci se skutečným útokem Jižního Vietnamu zaměřený na severo vietnamské radarové stanice rozmístěné na ostrůvcích u pobřeží. V noci 4. srpna 1964 se obě lodě dostaly do silné bouře, která poškodila jejich elektronické přístroje. Posádky vyhodnotily poškození přístrojů jako útok na lodě a zahájily obranou střelbu na slepo do moře. Americká administrativa již delší dobu hledala záminku pro otevřenou intervenci proti Severnímu Vietnamu, kterou jí poskytlo až nahlášené napadení obou torpédoborců.

       Přestože, vrchní velitel v zálivu kapitán John J. Herrick, kabeloval do Washingtonu, že zpráva o napadení torpédoborců byla výsledkem zpanikařených posádek, americký prezident Lyndon Johnson vystoupil 5. srpna v televizi s oznámením, že jako odvetu nařídil letecký útok proti Severnímu Vietnamu, který již v té době provádělo 64 amerických bombardérů. Dne 7. srpna schválil Kongres USA rezoluci o Tonkinském zálivu (H.J. RES 1145), která prezidenta opravňovala k "použití síly na pomoc obraně svobody kteréhokoli státu SEATO".

       Tuto standardní lež by americká administrativa jistě bez problémů zakamuflovala nebýt toho, že tehdejší ministr obrany Robert McNamara nechal vypracovat studii o historii amerického angažmá ve Vietnamu od roku 1945 do roku 1967. Bylo to 47 svazků písemností a dokumentů včetně tajných telegramů a důvěrných zpráv, ze kterých mimo jiné vyplývala pravda o Tokinském incidentu. V roce 1971 Daniel Ellsberg, který na studii pracoval a jenž byl odpůrcem vietnamské války, tyto dokumenty zcizil a předal tisku. The New York Times začal tyto tzv. pentagonské dokumenty zveřejňovat ve dnech 13. až 15. června 1971.

       Nixonova vláda dosáhla soudní cestou zákazu publikování. Ovšem štafetu převzal The Washington Post a později další deníky, proti kterým vláda rovněž podnikla soudní akce. Věc se urychleně řešila až na úrovni Nejvyššího soudu, který 30.6.1971 rozhodl v neprospěch vlády. Daniel Ellsberg byl pro krádež dokumentů později postaven před soud.

---