Kyberie se otevírá (1/2)

Situace: Jsme na pokoji jedné universitní koleje, jsou tři ráno a dva studenti, kteří si dali Ecstasy, vytváří na počítači fraktální obrazce naší historie. Jaké je téma jejich konverzace: „Už jsme za horizontem událostí? Už jsme u atraktoru? Už procházíme branou času?" O čem to všechno vlastně je? Poté, co si oba, podle konceptu nové matematiky nazvané teorie chaosu, sestavili na počítači fungující model reality, prožívají tihle hoši existenci jako pole vzájemně souvisejících rovnic.

Skrz toto pole nyní proplouvá lidstvo a kdykoli může být ze hry vytrženo tou či onou rovnicí, asi tak jako může být do černé díry vstřebána planeta, nebo vtažen solární systém. Tyto zvláštní rovnice se v teorii chaosu nazývají chaos attractors (pozn. - atraktor je jakási matematická síla „osudově" k sobě přitahující události). Tyto atraktory se podobají miskám. Jakmile překročíme okraj misky — horizont události - není jiné cesty než vtahováni atraktorem, pokračovat dál dovnitř. Právě to prožívají na svém počítači naši dva studenti.

I vy právě opouštíte tu úroveň reality, jakou dosud známe a nasává nás zcela jiná její úroveňmrychleji, než dokáží vyslovit nebo si jen představit.  V „počítačové hře", kterou hrají oba kluci, však nejde o to, uvažovat o této situaci - oni ji totiž cítí přímo a prožívají ji mnoha způsoby naráz: jejich vědomí je vtahováno na podivuhodný psychedelický výlet, zatímco jim počítačový obraz nabízí skluz do mnoharozměrné reprezentace nové vývojové rovnice, ve které se svět kolem nich mění mění rychleji, než dokáží vyslovit nebo si jen představit. Tihle kluci jsou lidé, kteří v tomhle dostihu na samém konci historie opravdu jedou.

Je to dost hrozný pocit, cítit se jako nějaký cizinec, jako emigrant v zemi, ve které vaše vlastní děti jsou rozenými domorodci. A co hůře, tyhle děti jsou schopny rozvíjet složitou technologii rychleji, než jste vy schopni ji pochopit a naučit se ji akceptovat. Mluvím teďo generaci, která se narodila do světa počítačů a kybernetiky. Ano, žijeme teď ve světě, kde čas jakoby se neustále zrychloval. Nové ideje a technologie akcelerovaly naši kulturu do podoby, která se zdá téměř neuvěřitelná.

A přitom ti, kteří jsou někde tam na čele toho všeho, říkají, že je to jenom začátek. Říkají, že celé to množství nejrůznějších způsobů, jimiž dochází k proměně naší kultury, je možno chápat jako součást nějaké novověké renesance. Interpretují tuto renesanci inspirovanou počítačem, matematikou chaosu, chemikáliemi měnícími vědomí, představivostí a kreativitou, právě tak jako níže zmíněný Terrence McKenna: jako evoluční skok člověka do jiné dimenze. Ať už to tak je nebo není, budou ti, kteří povahu tohoto posunu dokáží pochopit a obsáhnout ji v sobě, nebo v tom všem dokonce „jet", jako naši dva studenti, rozhodně lépe připraveni přijmout dvacáté první století, než ti ostatní.

McKenna se zmiňuje o blížícím se přechodu lidstva do „hyperdimenziální oblasti". Prostřednictvím technologie je, zdá se, přístup do této vyšší oblasti reality nejsnazší. Nyní, když jsou osobní počítače vzájemně propojeny sítí obepínající globus, spousta lidí tráví svůj čas v tomto expandujícím teritoriu digitálních informací — v kyberprostoru. Tento očividně neohraničený vnitřní počítačový vesmír ruší všechna pravidla fyzikální reality. Lidé mohou vzájemně komunikovat a spolupracovat bez ohledu na čas a místo.

Mohou po telefonních linkách odfaxovat psaný materiál, mohou uspořádat párty s video-telefonní konverzací třeba dvaceti účastníků v různých zemích, mohou se dokonce, díky novým technologiím jako je virtuální realita (pozn. — v prostředí počítače uměle stvořená skutečná skutečnost), jeden druhého „dotknout" na vzdálenost tisíců kilometrů. Tohle všechno, ba mnohem mnohem víc, se může odehrávat v kyberprostoru.

Většina lidí si myslí, že realizace virtuální reality je sice úžasná věc, ale všechno to jde tak nějak mimo. Nikoliv. Taille věc je daleko vážnéjši. Virtuální realita už je věcí skutečnosti. Chystáme se do virtuální reality proto, že se chystáme zjistit, co to je „bytí". Jde o filosofickou pouť a naše dopravní prostředky na ní nejsou pouze kulturní, ale přímo biologické. Blížíme se té nejzasadnéjši události, s níž se ekologie této planety může setkat: osvobození života ze zámotku hmoty. Nikdy předtím se to nikomu nepodařilo - chci říci, ani dávným dinosaurům, ani nějakým prokaryotůjm (pozn. - buněčným organismům, jež jsou bez viditelného jádra). Vpřed směřující evoluci trvá bilion let než dosáhne onoho bodu, kde se informace dokáže oddělit od své materiální matrice, a může, ve svém vyvázaném způsobu bytí, vstoupit do vyšší dimenze .

Terence McKenna - botanik, psychedelický průzkumník, filosof.

Kyberprostor má dnes i svou metaforickou hodnotu s ohledem na spoustu dalších typů zážitků a zkušeností. Drogy, tanec, duchovni techniky, teorie chaosu nebo novopohanské rituály, to vše lidi vede do podobných oblastí vědomi, ve kterých omezení času, vzdálenosti a těla ztrácí význam. Lidé se těmito oblastmi pohybují tak, jako se mohou pohybovat nejrůznější počítačové programy nebo video hry - neomezeni pravidly lineární, fyzické reality.

Jen jeden příklad: mnoho počítačových programů a informačních knihoven je strukturováno do sítí v podobě, která vešla ve známost jako „hypertext". Když se uživatel počítače (a této sítě) chce dozvědět dejme tomu něco o některém malíři, může si skrz tuto síť vyhledat bližší informace v nějaké galerii či muzeu. Najde si svého malíře v seznamu ostatních, odkud si také může vytáhnout některý z jeho obrazů. Jde-li o portrét, může pokračovat a zkusit si vyžádat životopisné informace o portrétované osobě. Může jít a zkoumat její rodokmen.

Může postupovat dále do minulosti nebo naopak, až do přítomnosti. Narazí-li při tom na problém přistěhovalectví, a pokud ho to bude zajímat, může odbočit do databází s údaji o dobové přistěhovalecké politice Spojených států. Podobně by mohl odbočit třeba k průzkumu informací o rozvoji dobového trhu s realitami v New Yorku, nebo dokonce obchodu s koloniálním zbožím na Lower East Side. Při téhle hypertextové „videohře" se hráč může stát třeba detektivem, prohledávajícím byt.

V místnosti je skříň se zásuvkami. Vybere si zásuvku, otevře ji a uvnitř je sešit. Otevře sešit, objevuje se text. Čte jej a vidí jméno. Vybere si jméno a nechá si ukázat fotku. Zkoumá fotografii a jeden z detailů na ní je auto. Otevře si toto auto a jede se projet po okolí. Vidí zajímavý dům, vejde dovnitř... (atd.) Ale podobný zážitek ve stylu hypertextu
může poskytnout i nějaký „acid trip", nový kyberpunkový román, video klip plný střihů na MTV, nebo noc v nějakém acid house klubu. Chci říci, že pravidla lineární skutečnosti se už nehodí, dokonce už nestačí. Už i zatvrzelí stoupenci fyzikálních a matematických zákonů zjistili, že částice i čísla se odmítla chovat podle předpovědí lineárních rovnic.

Místo toho si přeskakují sem a tam diskontinuitním způsobem, ztrácí se, znovu se objevují, náhle získávají a zase ztrácí energii. Vědci soudí, že realitu již prostě nelze vykládat podle jednoduchých fyzikálních, v čase zasazených pravidel a zákonitostí pořádku (Řádu). Všechno je nějak navzájem spojeno, nikoli však tak, jak si myslíme. Existuje jakési jiné, větší, méně pochopitelné, méně zřetelné a viditelné teritorium, jehož pouhým jedním aspektem je fyzikální realita, taková, jakou jsme se ji naučili znát a mít rádi.

Když jsem se pokoušel najít nějaký výraz, který by toto nové neomezené teritorium označil, napadlo mne jedno slovo. Navrhuji pro toto „území" název Kyberie.

Kyberie je to místo, kam se dostává podnikatel při trans-globální telefonní konverzaci; místo, kam se dostává šamanský válečník, když cestuje mimo tělo; místo, kam se dostává mladý tanečník, který prožívá extázi techno-acidového tranzu. Kyberie je místo, k němuž nepřímo poukazují mystická učení všech náboženství, tak jako teoretické tečny každé vědy, nebo ty nejdivočejší spekulace každé fantaskní představivosti. Tentokrát se však zdá - jako nikdy v žádné jiné době, — že toto území, tento prostor (nebo, jak jej nazývá McKenna — hyperprostor), totiž Kyberie, je na dosah.

Velké technologické kroky naší postmoderní kultury, provázené překvapivým znovuzrozením dávných duchovních ideí, naznačují možnost, že se v Kyberii brzy může ocitnout lidstvo jako celek.

Je opravdu možné, že se ocitáme na počátku renesance jež nemá precedens, a kterou umožnil rozvoj počítačů a dalších nových technologií, a jež se odráží ve vědě o chaosu a kvantové fyzice; renesance, jíž popohání vpřed palivo psychedelických drog a „brain foods", a která se právě teď v populární kultuře projevuje jako nová hudba, nová literatura (pozn. - nová sci-fi se jmenuje kyberpunk), umění, zábava, hry, filosofie, náboženství, sex nebo životní styl. Některé tyto změny jsou již uskutečněny a těší se z nich skupina mladých lidí, které bychom mohli nazvat Kybeřany (Cyberians). To, co je charakterizuje nejvíc, je jejich primární víra ve schopnost znovu si, tentokrát ve vědomém rozhodnutí, vybrat vlastní realitu - připravovat si vědomě svou životní zkušenost.

-pokračování-