KŮROVEC - ZNAMENÍ SUCHA A BEZNADĚJE (1)

Je smutné, jak se nám v těchto časech mění podnebí, ale i vzhled planety, na jejímž povrchu začíná postupně převládat poušť. Poslední zbytky pralesů světa, pokud je nevytěžil člověk, jsou postupně požírány ohněm, nikoliv tím očistným, ale posledním! Amazonský deštný prales, plíce planety jsou v plamenech! Brazilský národní ústav pro výzkum vesmíru (INPE) letos v této zemi identifikoval 9507 požárů, většinu z nich v Amazonii. Satelitní data INPE dokonce potvrzují, že proti stejnému období loňského roku (2018) jde o 83procentní nárůst požárů, a tento počet je podle tamějších úřadů nejvyšší od roku 2013. A to ani nemluvím o lesních požárech na Sibiři, které od začátku června do 21. července, uvolnily do atmosféry neuvěřitelných sto megatun oxidu uhličitého. Není divu, že mají vědci obavy z toho, že popílek roznášený větrem do velkých vzdáleností může urychlit tání arktických ledovců. 

Boj započal, ale proti čemu?

V protikladu s tím, co jsem uvedl výše, bije do očí zpráva z OSN, v níž je uvedeno, jakým způsobem chtějí experti z této mezinárodní organizace bojovat proti globálnímu oteplování, zejména když už nestačí jen omezit emise oxidu uhličitého produkovaného v energetice či dopravě, neboť podle OSN je rovněž nezbytné, snížit emise skleníkových plynů, které produkuje člověk v zemědělství a při dalším využívání půdy.  Vedle změn ve využívání půdy je prý nutné, abychom přestali konzumovat maso.

Jako konzument masa, který se stydí za své stravovací návyky, především kvůli utrpení zvířat, rezolutně s podobnými závěry nemohu souhlasit. To, že se naše civilizace musí změnit, o tom nelze diskutovat, spíše je otázkou, o jaké změny se má či musí jednat? Osobně jsem přesvědčen, že stávající finanční řád, který je založen na soutěži a penězích, musí být nahrazen něčím novým, co víc posílí kolektivního ducha vůči kapitalistickému individualismu. Tuhle předchozí myšlenku si dovolím o něco hlouběji rozvinout, protože koresponduje s tím, co se teď na této planetě odehrává! Když jsem zveřejnil článek a úvahu – ZLO MÁ MNOHO PODOB, ZATÍMCO DOBRO JEN JEDNU TVÁŘ, obdržel jsem zajímavou odpověď a reakci od jednoho čtenáře, jež se týkala níže uvedených vět v tomto zmiňovaném článku, cituji: „Každý bude moct profesně vykonávat to, v čem bude nejlepší. Odvedená práce, dělaná srdcem a s láskou, bude vždy garantovat nejvyšší možnou kvalitu!“ Jaká byla čtenářova námitka na tuhle otištěnou úvahu?

Opět budu citovat: „Tohle je logická chyba, na kterou dojeli už komunisté. V rámci komunity lidí se efektivně dokáže uživit vždy jen určitý počet lidí dané profese. Ostatní, byť by je to taky bavilo a jsou v tom dobří už musí dělat něco jiného, co je také potřeba. Výjimku tvoří právníci, čím více právníků máte, tím více jich potřebujete. Dále je celá řada prací a profesí, které nebaví a nepřitahují vůbec nikoho, přesto musí být pro zajištění civilizace vykonávány. Ve společnosti je určité nezanedbatelné procento lidí, kteří se prací živit nechtějí a neustále budou hledat jak s tím vyběhnout. Doporučuju přečíst knížku Nikolaje Nosova - Neználek ve Slunečním městě. Tam jsou zádrhele a úskalí takovéto společnosti názorně popsány.“

Ačkoliv je jeho odpověď zdánlivě postavena na logice, pořád vychází ze stávajícího systému, což je ona příčina, která nás do této dnešní beznadějné situace přivedla. Jestliže se chceme změnit a odvrátit celoplanetární katastrofu, která už je v plném proudu, akorát jen málokdo je ochoten si cosi takového připustit, potom nesmíme přehlížet varovné signály, které k nám již pronikají například z OSN, kde zoufalí lidé dělají zoufalé činy, v tomto případě plány a prohlášení na změnu našich stravovacích návyků!  Dokud nezastavíme odlesňování, tak nás ani pojídání hmyzu před nastupující katastrofou nezachrání. Čtenářovo argumenty jsou v tomto případě absolutně krátkozraké, protože až bude voda na příděl, teprve pak každý včetně onoho čtenáře pochopí, proč je nutné transformovat stávající finanční řád, který upřednostňuje zisk před zodpovědností vůči budoucnosti a zázraku života. Naše společnost funguje na principu – něco za něco. A právě takový koncept, něco za něco, se musí od základu změnit!

Dobře se zamyslete nad tímto citátem a varováním, které vzešlo z pohnutech indiánského kmene - Cree. Jde o varování, které je očividně určeno této civilizaci, anebo ne? Posuďte sami: „Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.“ Práci, kterou nechce nikdo vykonávat, mohou dnes bez větších potíží zastat autonomní robotické stroje. Když mohou tyto systémy odebírat lidem relativně perspektivní (žádoucí) zaměstnání, tak proč by se těmito technologiemi, nemohly nahradit taková pracovní odvětví, o něž nemá nikdo zájem?! Na tuhle lichou domněnku: „nezanedbatelné procento lidí, kteří se prací živit nechtějí“, odpovím následovně.

Takzvaní nepřizpůsobiví občané, kteří žijí výhradně ze sociálních dávek, navzdory všeobecnému mínění ve společnosti, kupodivu pracují! Nebudu popírat to, že jde o „práci“ na hraně zákona, mnohdy i trestnou činnost, ale většinou jde o sběr druhotných surovin. Paradoxně tak mohou nepřizpůsobiví lidé pracovat i déle, než zaměstnanci platící daně. Věřte tomu nebo ne, ale v lidské bytosti se nalézá jakási pojistka, která zdravému člověku neumožní, aby se jen tak flákal! Touhle pojistkou je - NUDA! Potíž je v nedostatečné motivaci, ale i v jiných faktorech, jimž se nepotřebujeme věnovat. Zkrátka se musíme zaměřit na podněty, jež vycházejí ze srdce, nikoliv z nastavených podmínek, jenž určuje pokřivený systém založený na zjevné sebedestrukci.

Pozn. Amazonský prales, plíce naší planety, jsou v tuto chvíli v plamenech, možná kvůli tomu (?), že současný prezident této země, označuje chráněná území za překážku ekonomického růstu. Od 1. ledna, kdy prezident Bolsonaro nastoupil do funkce, do 24. července (2019) bylo podle odhadů vykáceno 4200 kilometrů čtverečních, což je o 50 procent víc než ve stejném období vloni a dvakrát tolik co v roce 2017, uvádí magazín Science. Kdyby tento člověk nežil v duchu tohoto nenasytného systému, nemohl by se takto chovat, protože by mu to pud sebezáchovy neumožnil. 

Abych vše srozumitelně vysvětlil, tak raději použiji názorného příkladu, který poskytuje inspiraci, co nás může vyvést ze současné krize, o níž si neuvědomujeme, že není ve skutečnosti krizí, ale fatální chybou společenského zřízení. O této systémové chybě se pak v médiích zkresleně píše, jako o takzvaném globálním oteplování.

Inspiraci nalezneme ve vesmíru

A nyní se vraťme k tomu, proč by každý nemohl vykonávat to, v čem je nejlepší! První kolonisté, co budou jednou v budoucnosti osidlovat Mars, se nebudou řídit naším pozemským společenským řádem, ale přirozenými pudy umožňující přežití. Jakmile se lidmi postavené biosféry (základny) na Marsu stanou pro náš živočišný druh obyvatelné, pravidla jaká známe zde na Zemi – čímž je zisk, poptávka a nabídka, tedy obchod založený na financích, v tomto stíženém ohraničeném prostředí, neobstojí! 

Každý na tomto malém ostrůvku života bude vykonávat výhradně to, v čem je nejlepší, což znamená, že kupříkladu fyzicky zdatní jedinci budou riskovat svůj život ve prospěch většiny tím, že budou svařovat praskliny či netěsnosti obyvatelných sférických modulů, atp. Jiní osadníci se budou věnovat produkci potravin a zajištění kyslíku a vody. Pakliže by někdo musel vykonávat práci, která by ho nebavila, v takovém případě by došlo k ohrožení celé marsovské kolonie, tudíž i neatraktivní povolání někde na nějaké kosmické stanici nebo planetární základně, bude vykonáváno vždy s láskou ve prospěch na sebe odkázaného (závislého) kolektivu.

Každý v něčem vyniká, což znamená, že profesní uplatnění není povinnost, jak je tomu tady na Zemi, ale životadárná potřeba, bez níž nelze přežít ve vesmíru. Nejsem zastáncem absolutní rovnosti, ale v kosmickém prostředí, kde budou jednou lidé působit, se stane materiální rovnost přirozenou součástí běžného života. Jinak tomu totiž ani být nemůže! Každopádně v takto  uzavřeném miniaturním světě, nemohou fungovat finance (peněžní systém), ale ani zřízení založené na obohacujícím se přerozdělování, ať už půjde o potraviny nebo vodu. Vskutku, různé mise založené na kolonizování vesmíru, se budou řídit výlučně tímto heslem: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“

Tudíž je zapotřebí, abychom v této společnosti skoncovali se soutěžením a konečně se podřídili tomuto uvedenému sloganu – JEDEN ZA VŠECHNY, VŠICHNI ZA JEDNOHO! Dokud tohle nepochopíme, nezabráníme postupně přicházející planetární zkáze, která smete ze stolu vše živé, včetně člověka! Domnívám se, že je víc než nutné, abychom stvořili nový světový řád, který bude založený na konceptu vesmírného bytí, jak jsem vše výše uvedené předestřel. Říkejme tomu například ASTERISMUS nebo ASTERISMOVÁ společnost. V podstatě bychom veškeré poznatky potřebné k přežití na kosmických základnách, duplikovali (okopírovali) sem do naší praxe a života, tedy do našeho světového uspořádání a pořádku, což je systém, bez něhož nemůže žádná civilizace existovat!

Jistě vám nepůjde do hlavy, proč v článku, který se má zabývat kůrovcem, se věnuji společenskému zřízení a finančnímu řádu, ale než se dostaneme k samotnému kůrovci, je potřeba přijít na kloub některým záležitostem, jež s touto problematikou nesporně souvisejí. Navíc mě nemůže nikdo vyčíst to, že jen kritizuji a opakuji veřejně známá fakta, aniž bych  za těchto složitých okolností, nepředložil alespoň nějakou alternativu s vlastním řešením problému, jež se týká nás všech. Těch řešení je tady uvedeno víc než dost!

Dneska tvoříme budoucnost, jaká asi bude?

V tomto směru si musím vzpomenout na články a úvahy, které jsem napsal ještě v době, kdy nikoho ani v těch nejhorších chmurných představách nenapadlo, že ve střední Evropě budeme čelit suchům a nedostatku vody, že. Je pravdou, že v dávné minulosti nebyl náš kontinent před ničivými suchy rovněž ušetřen, že se periody urputných veder a přívalových dešťů střídaly jako roční období. Ovšem v těchto dávno vyšuměných časech, alespoň podle dochovaných písemných záznamů, nedocházelo k tomu, čeho jsme nyní svědky, čímž je globální oteplování, vymírání živočišných druhů, kontaminace přírody všudypřítomnými plasty nebo pesticidy a mnoho jiného, co vede k naší totální záhubě.

Na druhé straně je nutné si uvědomit, že pro tuhle technologicky zhýčkanou společnost, jsou klimatické změny smrtící, daleko fatálnější, než pro středověkou dobu, kdy se svítilo voskovými svíčkami! Cožpak bychom dnes mohli existovat bez elektřiny, internetu, letadel, vlaků či aut? Nezpochybňuji, že jsou v této moderní společnosti i tací lidé, kteří nemají ani televizor, počítač, dokonce ani elektrické osvětlení, navíc žijí skromně a v harmonii s přírodou, ovšem takovýchto pošetilců, pokud to nejsou indiáni mimo dosah naší civilizace, takových vskutku mnoho není, a to je velká škoda!

Buď jak buď, v každém případě nejsem zarputilým zastáncem toho,  abychom se za každou cenu bránili pokroku, který nás může v ledasčem obohatit, za předpokladu, že naše vlastní výtvory na bázi umělé inteligence, zcela nepřevezmou nad námi kontrolu, neboť to je pro lidstvo zjevné nebezpečí, před nímž neustále varuji. Nemám zapotřebí se jakkoli povyšovat nebo na sebe upozorňovat, nicméně to, že přijde věk strádání a nepříznivých   časů, kdy nedostatek vody pocítíme my všichni, na to jsem upozornil  již v roce 2013, tedy konkrétně v tomto článku: „NEGATIVNÍ POHLED DO BUDOUCÍCH ČASŮ“, v němž bylo uvedeno: „Jestliže nezavřeme oči před touto hrůzostrašnou realitou, není pochyb o tom, že v budoucnosti bude kyslíku a vůbec dýchatelného vzduchu nedostatek. Mrtvé oceány a odlesněná země (poušť) nemohou zajistit dostatečné množství tohoto životadárného plynného prvku. Nesnesitelná vedra a chybějící kyslík, vyžene příští civilizaci do útrob podzemí.

V těchto podzemních prostorách vzniknou gigantická města, kde se bude chemicky vyrábět kyslík. Pochopitelně, když se něco produkuje, musí se to také prodat. Takže, dýchatelný vzduch se stane v budoucnosti nejcennější obchodní komoditou. V této době pracujeme za peníze, ale zanedlouho (v budoucnosti) už to bude patrně za kyslík a vodu!“ Když jsem v tomto článku na tuhle nepravděpodobnou apokalyptickou budoucnost bez skrupulí upozornil, sklidil jsem za tuhle negativní vizi akorát posměch. Nedávno mě však udivilo, že někteří lidé v mém blízkém okolí, co se také vysmívali těmto mým černým scénářům o budoucnosti, se proti všemu očekávání vážně dnes zabývají tím, jak bojovat se  suchy a nedostatkem vody, zvlášť když nemají čím zalévat své zahrady či zahrádky, že! Tito rozumbradové dnes upozorňují kohokoliv na to, jak je voda dnes vzácná, jak se s ní musí šetřit, dovolí si upozorňovat majitele bazénů, co je to za pokrytectví a nerozum, když plýtvají drahocennou vodou v jejich rekreačních nádržích (bazénech), což by se podle nich mělo okamžitě zakázat. Samozřejmě, že po bitvě je každý generál, pokud každý nyní vidí, co se mělo udělat.

A tak nepochybuji o tom, že se jedni a ti samí lidé opět hlasitě projeví, když budou zpochybňovat objektivní fakta v tomto příspěvku o kůrovci, jež se stal s jistou nadsázkou, spojencem (partnerem) všech lesnických a dřevařských firem.Díky kůrovci, jak pozoruji tady u nás na Šumavě, se tyto těžařské firmy dostávají  bez sebemenších potíží k nejkvalitnějšímu (zdravému) dřevu, nebo to nevíte, že se kácí ve dne v noci výhradně zdravé stromy! Pochopitelně z preventivních důvodů, jak jinak, to se koneckonců dovídáme ze všech možných médií. Takže až se Šumava promění v jednu velkou bez zalesněnou holinu, výhledově ve step a později v poušť, to se nakonec dočítáme ve sdělovacích prostředcích, znovu přijdou ke slovu  stejní lidé, kteří vás budou nabádat k tomu, abyste nejedli maso, mléčné produkty, pečivo, ovoce a zeleninu.

Přesvědčí vás o tom, že pokud chcete zachránit planetu Zemi před ekologickou katastrofou, tak je nutné se přeorientovat na takzvanou alternativní potravu. Tou v uvozovkách náhradní stravou mohou být různé syntetické pochutiny, čím je například Quorn (v tomto odkazu se dozvíte bližší informace o tomto tématu: POTRAVINY ZÍTŘKA.). Víte, v přírodě se nevyskytuje lidský pojem „hodnota“, proto je nezbytné, abychom konečně začali naslouchat této hudební skladbě, čili přírodě, nikoliv pomíjivému materialismu, jenž nevydává žádný tón – zvuk. Jakmile se opět naladíme na tyto  přírodní tóny, pakliže bude o to zájem, lidské a přírodní vibrace (zvuky) se nanovo společně sjednotí v jeden rezonující tón, tak jak tomu bylo od pradávna.

Planetární entita

Pakliže budeme přírodu vnímat jako skutečný živoucí organismus s vysoce vyvinutou inteligencí, snáze pochopíme, že nás planetární vědomí (příroda) musí považovat za kůrovce (škůdce), jemuž je zapotřebí vystavit nekompromisní stopku, aby se tahle nákaza v tomto prostředí založeném na rovnováze, již dál nešířila. Co z toho tedy vyplývá? Člověk nerozhoduje o přírodě, tak tomu bylo, je a bude, protože naše bytí či nebytí je výhradně v rukou této všudypřítomné sféry života, čímž je Matka příroda a Otec vesmír, spolu dohromady tvořící nejvyšší možné vědomí veškerenstva.

Voda, kterou potřebujeme k životu, není jen obyčejnou kapalinou, je v ní integrována paměť, což je datové úložiště, které bylo koneckonců odhaleno japonskými vědci. Z tohoto úhlu pohledu lze vodu považovat za přenašeče s komunikačním posláním a to mezi naším prostorem života, a cloněným nehmotným prostředím vibrujících sil a různých spirituálních světel. Voda je tedy kolující krví planetárního organismu Země, představuje imunitní systém Matky přírody. Otázkou tak zůstává, co si o našem působení takováto struktura života (příroda), asi pomyslí (?), když jí tohle tekuté médium (voda), pravidelně informuje o tom, jaké hrůzy páchá člověk vůči těmto jejím harmonickým proudům a energiím.

Pakliže se chováme k našim životadárným zdrojům jako smyslů zbavení primitivové, nemůžeme od přírody očekávat nic pozitivního, když jsme beztrestně moře a oceány znečistili plasty a komunálním odpadem, toxickými chemikáliemi, radiací atp. Nemusíte tomu věřit, ale takovéto chování nemůže zůstat bez odezvy. Není divu, že následky na sebe nenechají dlouho čekat! Výsledkem jsou již teď probíhající klimatické změny, ničivé  cyklony, povodně a sucha. Prostě v tomto století budeme žíznit tak dlouho, dokud se nezměníme nebo nevymřeme! Člověk vydrží bez vody maximálně sedm dní, avšak na vodě není závislá jen lidská bytost, ale vše živé včetně rostlin a stromů, a to jsou rovněž nezbytné prvky pro náš živočišný druh.

-pokračování-