KRUTOST KE ZVÍŘATŮM JE ZÁKLADEM LIDSKÉ ZKAŽENOSTI!!

Tento článek je velice truchlivý, ba co víc, on je přímo tragický, to protože se týká světa fauny, respektive soužití člověka se zvířaty. Teprve až na samotném konci tohoto textu jsem si s hrůzou uvědomil, jak moc se stydím za to, že jsem člověk – tzv. pán tvorstva! Někdo pojmenoval lidského jedince z rodu Homo sapiens, za bytost jenž se vyznačuje jistou moudrostí, která převyšuje svou kapacitou všechny ostatní tvory. Je ale náš druh (člověk) skutečně takový - čili moudrý?

Úcta k přírodě!

Již v antickém Řecku si lidé uvědomovali obrovského potenciálu chovaných zvířat v zajetí. Nelze se proto divit tomu, že zvířata v dobách starého Řecka či Říma, ale i později ve středověku, měla daleko větší materiální hodnotu, než-li byl život obyčejného člověka. Co stojí za tímto neobvyklým postojem tehdejších obyvatel starého světa? V těchto dnešních hektických dnech, si už vůbec neuvědomujeme, že žijeme bok po boku s přírodou, čili s tím uspořádáním, na kterém jsme životně závislí.

Říše zvířat je jeden velký mechanismus, co udržuje běh života v dokonalé symbióze. Včely, ale i jiné druhy hmyzích opylovačů, odnepaměti udržují celosvětovou flóru v nezastavitelném běhu, tedy v činnosti zajišťující potravu nejen zvířeně, ale i nám lidem.

Jakmile jednou zpřetrháme tyto naše vzájemné vazby, nastane ve světě konec světa – apokalypsa! Tohoto faktu si byli dobře vědomi i naši předkové, proto se k přírodě chovali jako k vlastní matce, zrovna tak i k zvířatům, vždy s úctou a respektem!

Tento odpovědný postoj se pokaždé lidem vyplatil, neboť i domácí zvířata se svým majitelům dokázala patřičně odměnit. Opomenuli ten důležitý zisk z užitku chovaných zvířat (krávy, koně, ovce), dokázaly některé zvířecí druhy svou přirozenou předtuchou, ochránit lidi před nečekanými živelnými událostmi.

Netradiční alarm!

V turecké vesnici Sekisa Kaschyk se odehrál velmi zajímavý příběh jednoho housera, který kvůli své předtuše, zachránil svou vesnici před zničujícím zemětře