Kruhy v obilí - komata a středníky (3)

Tu noc po našem vědeckém testování jsem se vzbudila v 1.20 s ukrutnými bolestmi vystřelujícími z prstů u nohou přes holení kosti až do podkolenních jamek. Dokutálela jsem se na kraj postele a vstala z ní, přičemž jsem se snad celou věčnost držela jejího okraje. Ta bolest byla nesnesitelná a já nevěděla, jak dlouho ji budu schopná snést. Asi po deseti minutách bolest odezněla a zanechala po sobě jen tupý tlak.

Byla jsem přesvědčená, že následující ráno budu mít nohy samou modřinu, ale k mému překvapení jsem na nich neměla ani skvrnku. Nohy mě ale bolely dalších pět dní. Mívám křeče poměrně často, ale tohle nebyla obyčejná svalová křeč; ta bolest jako by totiž vycházela z blízkosti holenní kosti nebo přímo z ní.

Tento můj zážitek mi připomněl zprávu, kterou poslal někdo, kdo do útvaru v obilí vstoupil to ráno, kdy se tam objevil, a kdo si do polehlých stébel klekl:

Do formace jsem vstoupil ve 13.30 a ze samotného pole jsem odešel ve 14.30. Křeč do obou nohou mě postihla o osm a půl hodiny později a trvala asi 20 minut. Poté nastala asi třičtvrtěhodinová prodleva a pak mě „křeč“ chytla znovu, tentokrát pouze do pravé nohy, ale ve stejném místě.

První událost: Přecházím normálně od gauče v obývacím pokoji směrem do chodby, když mě náhlá bolest nějakých 6 metrů od gauče donutila klesnout na podlahu – obě nohy mě náhle začaly bolely tak, že se na nich nedalo stát. Bolest vycházela zpoza prstů a působila až do oblasti těsně pod koleny. Téměř po celé délce holenní kosti. Nebylo to svalové, svaly jsem měl během tohoto „záchvatu“ všechny poměrně uvolněné.

Na křeče netrpím a byl bych rád, kdyby se zaznamenalo, že přestože tento zážitek vyvolal akutní tělesnou odezvu, v kosti ani v samotné noze jako takové se nijak neprojevil. Okamžitě mi také bylo jasné, že to nějak souvisí s mým dřívějším pobytem v obilném kruhu na poli East Field. Takže jsem to prostě vydržel s tím, že jsem se co chvíli pokoušel postavit, až se to nakonec podařilo.

Jakmile bolest polevila, doklopýtal jsem do kuchyně, kde jsem si jako tekutý lék naordinoval ovocný ocet s medem a horkou vodou.

Druhá vlna bolesti, tentokrát již jen do pravé nohy, přišla poté, co jsem se odebral ke spánku. Ani tentokrát se to nedalo zastavit, i když jsem se snažil nohu ohnout, napínat a uvolňovat svaly atd. Bolesti, která se opět zaměřila na oblast mé holenní kosti, se prostě nedalo nijak zbavit.

Svaly byly opět zcela uvolněné, přesně jako předtím. Jelikož jsem si ale byl vědom, že je to úkaz nějak spojený s mým pobytem v obilném útvaru, snažil jsem se bolest kontrolovat myslí. Vylezl jsem z postele a opět si připravil stejnou medicínu jako předtím. Přestože jsem pak ještě několik dní poté v pravé noze kolem holenní kosti cítil pnutí, opravdová bolest jako předtím už se nedostavila.

Dejme tomu, že se tyto události, odehrávající se mimo fyzické tělo, nekryjí se skutečnými symptomy problémů s lýtkovými nervy. V takovém případě mám tendenci vytvořit závěr, že se tato událost odehrála v éteričnu, ale byla „zachycena“ i senzory ve fyzickém těle.

Může to působit překvapivě, ale já jsem za tuto zkušenost vděčný – bylo to skvělé ponaučení! Abych pro celou věc získal i vědecké vysvětlení šel jsem nakonec ke své lékařce, která vyloučila jakoukoliv vaskulární (cévní) příhodu, protože na mých nohou nebyly žádné modřiny.

Tvrdila mi, že jsem jí popsal bolest způsobenou nervy. Máme v těle nerv zvaný lýtkový, který je spojen s kyčelním nervem začínajícím v pátém bederním obratli, který se může chovat jako neurotransmitér aktivovaný nějakou neznámou působící energií, možná elektromagnetickou. Mohlo by se zdát, že bolest byla výsledkem změny obvyklého přenosu skrze nervové buňky.

I další členka našeho testovacího týmu mi prozradila, že ji té v noci po pobytu v obilí probudila ukrutná bolest nohou, kvůli které nemohla usnout.

Podivná zpráva také přišla od muže, který se k útvaru v obilí blížil směrem od silážní jámy rozprostírající se u silnice z Alton Barnes do Pewsey. Jak se k formaci přibližoval, rozostřil se mu zrak a celé zorné pole se mu rozdělilo na dvě poloviny s vodorovnou čarou, která je oddělovala. První sekce se ubírala jedním směrem, ta druhá přesně opačným.

Nejostřejší obraz byl uprostřed. Tento muž nenosí brýle a zrak má naprosto normální. Nepozoroval žádné barevné změny ani se mu to nestalo nikdy předtím ani potom. Mohlo být příčinou to, že se dočasně zdeformovalo normální uspořádání jeho svaloviny? Zdálo se, že byly zasaženy vířivé proudy v jeho mozku. Každý z nás má neurony vedoucí do nitroočních svalů.

Žena, která začala po vstupu do obilí „vyvádět jako školačka“ a byla pojednou plná života, přecházela z jednoho kruhu do druhého a v každém se cítila trochu jinak. Po čase ale začala mít pocit, že všechno není OK, nemohla se uvolnit a bylo ji zle od žaludku.

Jiná zpráva:

„Provedla jsem krátkou meditaci, při níž jsem k sobě přitahovala síly Zvuku, Světla a Lásky. Cítila jsem se, jako bych stála v teplých paprscích slunce, velice šťastná. Z meditace mě vytrhla až helikoptéra přímo nad hlavou. Když jsem otevřela oči, viděla jsem obilí a všechno kolem černobíle. Po 30 sekund žádné barvy. Nikdy předtím jsem změněné vidění nezažila.“

N.B. Třicet sekund je dlouhá doba.

Poznámka editora: O útvaru v obilí na poli East Field rovněž píše Linda Moulton Howeová. Server EarthFiles napsal, že: „se začala aktivovat armáda… Najednou byly všude helikoptéry. Helikoptéry typu Apache, Lynx a Gazelle a všechny neustále kroužily kolem pole East Field…“

Pokračujeme v dokumentování událostí z pole East Field 7. 7. 2007.

Návštěvnice z Kanady napsala:

„Poté, co jsem asi deset minut ležela, jsem se rozhodla vstát, ale v polovině pohybu jsem byla prudce a rychle zatlačena (vržena) zase zpátky na zem, přičemž jsem si tvrdě narazila záda a zátylek. Když jsem vstávala, cítila jsem kolem sebe otáčivý pohyb, jakoby kruhové energetické vlny, které mě přecházely – nejsilněji pak do prostoru napravo za mnou. Trvalo mi několik dní, než jsem našla ta správná slova, abych popsala, jak mi to připadalo. Připadalo mi to, jako bych se stala součástí dvou přitahujících se magnetů.“

Když jsem jí odepisovala a naznačovala, že její příznaky připomínaly „drop attack“ (tj. astatický epileptický záchvat), odpověděla: „Nehledám odpověď na to, co se mi stalo. Představte si, že vás vezme obří zápasník a vší silou vás hodí zády na zem – pak budete mít představu, jak mi bylo.“

Ann Shieldová, přítelkyně Wina Keeche mi napsala toto:

Do kruhu jsem vstoupila asi v 5 hodin ráno (jako čtvrtá v pořadí) a všechno mi přišlo elektrizující a bzučivé – všechny chloupky na ruce se mi zježily. Když jsem byla uvnitř kruhu, byla jsem také v euforii, jako většina ostatních, ale když jsem z něj vstoupila, něco ve mně chtělo, abych se dovnitř už nevracela, a pocítila jsem silné nutkání vrátit se domů do Severního Walesu, což jsem měla ten den stejně v plánu.

Když jsem to odpoledne do Severního Walesu skutečně dorazila, byla jsem zážitkem v poli velice nadšená a tak jsem o tom vyprávěla řadě přátel. Ale zažila jsem i něco podivného, když jsem volala synovi do Londýna. Čekala jsem, že bude jako vždy cynický a skeptický, ale když jsem mu vyprávěla, jak jsme hovořili v lidmi v kavárně Silent Circle, překvapeně mi pověděl, že se právě na fotku této kavárny dívá v novinách Daily Express!

Podivná náhoda, ale zajímavá!

Trpím nočními můrami běžně, ale asi po dva týdny po naší expedici do kruhů v obilí jsem měla některé obzvlášť hrůzné. Teď si na ně už nemůžu vzpomenout, ale byly ohavné a nemohla jsem se jich zbavit celý den, sny o smrti, zraněních a podobně.

Po dva týdny mě také škrábalo v krku a měla jsem oteklé oči.

Normálně nejsem náladová, ve skutečnosti jsem docela flegmatik, ale tehdy jsem se cítila velice rozčilená – a to velmi dlouho, asi měsíc, ne-li déle… Jsem všeobecná optimistka a nemám ráda setrvávání v negativitě, a tak jsem se všemožně snažila najít vysvětlení, proč se cítím tak dlouho mizerně, ale žádné zjevné řešení se nenabízelo.

Také jsem u sebe pozorovala nepravidelnosti v měsíčním cyklu.

Další podivná věc se přihodila den před 7. červencem, když jsme s Winem zkoušeli na kopci Knapp Hill najít příhodné místo, kam bychom umístili kamery a fotoaparáty. Bylo velice větrno a deštivo a já pořizovala fotografie jiného kruhu v obilí na úpatí kopce Golden Hall. Seděla jsem nahoře na kopci se svým psem jménem Blue.

Když jsme se rozhodli, že půjdeme zpátky dolů, pocítila jsem náhle nabití velkým množstvím energie a pes byl nabuzený také. Celou cestu dolů z kopce jsme běželi a já dole nebyla ani trochu zadýchaná. Jak je to možné? (Nejsem sice úplný povaleč, ale abych měla takovouto kondici, to zase ne.)

Suma sumárum, přestože jsem byla nadšená, že Winovi se po všech těch letech podařilo natočit skvělé záběry a u vytržení z toho, že mám možnost být přímo u toho a uvnitř toho tak krátce poté, co to bylo vytvořeno, nemyslím si, že by na mě měl tento zážitek pozitivní efekt. I můj pes se z toho všeho pozvracel!

Toto jsou tedy některé zprávy z těch, které jsem obdržela. Popsané účinky byly jistě velice neobvyklé a asi nejrozmanitější, co jsem kdy četla v rámci jedné jediné formace v obilí. Tento útvar navštívily tisíce lidí a já bych byla velice vděčná, kdyby se mi ozval i někdo z nich – kdo zažil něco, co by se hodilo do sbírky příhod, kterou jsem mezitím založila.

Tyto události a příhody jsou v normálním prostředí velice nezvyklé. (V minulosti jsou známy dokonce i případy, kdy byly kompletně vymazány kreditní karty!)

Rostliny z pole East Field , které 7. 7. 2007 laskavě nasbíral Mallet, byly zaslány Jimu Lyonsovi, který oznámil toto: Byl jsem v kontaktu se svým známým, výzkumníkem Fabienem Deswartem z Green Chemistry, předním anglickým odborníkem na pšeničná stébla a jejich zemědělské využití. Podrobí analýze oleje ze dvou vzorků právě z pole East Field. Tato analýza je poměrně unikátní a nemáme ani tušení, jaké může přinést výsledky, ale každopádně budou první svého druhu na světě.

-pokračování-