Kruhy v obilí - komata a středníky (2)

Obrázek vlevo je ve skutečnosti složený obrázek pořízený v průměru v 1.15 ráno greenwichského letního času (BST)

Čtveřice fotografií má tyto časové kódy – 1.12, 1.13, 1.14 a 1.23. „Jelikož je složená fotografie společným produktem z fotografií z těchto časů, pojmenoval jsem ji 1.15.“ Je zajímavé, že to vypadá, jako by už horní část útvaru v té době na poli byla.

Snímek vpravo dole je z meteorologické družice níže, pořízený 7. 7. 2007 v 1.27, ukazuje Wiltshire pod vrstvou výrazné oblačnosti.

Keech vypověděl, že by se na svůj pořízený materiál musel ještě jednou podívat, zejména na video, aby měl důkaz o aktivitě zrovna v tu dobu, a celý řetězec událostí ještě možná přehodnotit, včetně toho, jak do něj zapadá onen záblesk.

Každopádně má stále obrovské množství natočeného materiálu, takže než v něm něco objeví, může to trvat.

Řekl mi: Díky Haleově analýze musím souhlasit, že na snímku, který upravoval, skutečně něco je.

Co to ale je, tím si není jist ani jeden z nás – co mě ovšem znepokojuje, je šum (noise artifact) ve vnitřním fungování kamery Sony, a s tím spojená potíž, že za tak nízké osvětlenosti musí být vzaty v potaz stíny mraků a hra světel z pouličního osvětlení ve městě Alton Barnes – nerad bych říkal, že to je přesně to, na co se na Haleově fotografii díváme, protože bych samozřejmě rád řekl, že je to předzvěst formujícího se útvaru, ale nemohu to dokázat, takže to jako fakt předkládat nebudu.

Fotografie, které Hale použil, byly pořízeny poloprofesionálním fotoaparátem Sony DSC-F717 s (5x zvětšovací) čočkou f2 a 5megapixelovým CCD čipem větším než mají novější modely. Fotografie měly dlouhou dobu expozice (10 sekund) a proto tu musíme být velice opatrní, pokud jde o šumy. Snímkovací senzory vytvářejí náhodný šum označovaný jako temný šum (dark noise) – je to přirozený efekt tranzistorů v CCD senzorech.

Systém redukce šumu u snímků s dlouhou dobou expozice, kterým je Sony vybaven, funguje tak, že nejprve pořídí fotografii (se šumem) a poté pořídí tu samou fotografii ještě jednou s uzavřenou clonou. Poté ze snímku odebere hodnoty temného šumu, což je sice hezké, ale šum je náhodný, takže přesně daný čas nebo přesně určené místo se retušovat nedá.

Snímky z oné noci byly navíc uloženy jako formát .jpeg, aby se ušetřilo místo na paměťové kartě – to také přispělo k rušivým elementům. Komprese na tento formát je vždycky určitým způsobem ztrátová a my přicházíme o informace, které již zpětně nemůžeme získat.

Vezmeme-li v potaz události onoho večera, kdy byli spatřeni muži, jak vstupují na pole, aniž by s sebou měli jakékoliv vybavení, včetně světel, (ta by se totiž objevila na Keechově natočeném materiálu) je vůbec možné, aby byli za hodinu a tři čtvrtě schopní vytvořit podstatnější část monstrózního útvaru?

Ke Keechovi se zhruba v 1.30 přidali Gary King a Paula Presdee-Jonesová. Ve 3.08 ozářil oblohu a celé pole oslnivý záblesk, který byl ale tak chvilkový, že kdybyste podle Keeche v ten moment zrovna mrkli, ani byste ho nezaregistrovali.

Na snímku pořízeném přibližně ve 3.15 je na poli vidět velký stín.

Dva ze svědků, King a Presdee-Jonesová, s radostným pokřikem vyrazili dolů z kopce, aby byli prvními lidmi, kteří do obřího útvaru vkročí. Vypověděli, že polehlé obilí bylo tak čerstvé a pružné, že když po něm šlapali, znělo to, jako když se tříští sklo. Je to jedna z nejkouzelnějších věcí na světě, být prvním člověkem, který má možnost vstoupit do nově vytvořeného kruhu v obilí.

Když do formace asi ve 4.50 vstoupil Keech, opět se stalo, že se jeho pes začal chovat velice rozčileně, některá obilná stébla spořádal a poté utekl vyjetými kolejemi a bylo mu zle. Podobných zpráv o lidech, kteří pocítili nutkání začít obilí jíst, se ke mně doneslo spousty.

Útvar se táhne do délky 315 metrů a široký je 152 metrů, přičemž se skládá z více než 150 malých kroužků, z nichž ten největší měří 56 x 50 metrů. Zajímavé je, že mnoho kroužků vlastně nejsou dokonalé kruhy ale elipsy. Bylo prokázáno, že elipsy byly v přesném vztahu vůči sklonu a svažitosti terénu, což indikuje, že síla vytvářející útvar působila svrchu.

Polehlé obilí pokrývá téměř 2,25 akru, což je 8 083 m2, a když stojíte na horní hraně útvaru, nemáte šanci vidět jeho spodní část a obráceně, kvůli čemuž není možné, aby si lidé v poli vytvořili nějaký tvar nanečisto nebo se z jednoho konce na druhý nějak domlouvali.

Matematické rozložení tohoto útvaru obsahuje složité fraktály, proto jeho pojmenování Fraktálový náhrdelník.

Měla jsem to štěstí, že jsem nad ním prolétávala nějakých 7 hodin poté, co se objevil, a vidět ho z ptačí perspektivy bylo úžasné. Byl tak obrovský, že abychom ho mohli vyfotit celý, museli jsme letět ve výšce asi 600 metrů. Zajímavé bylo, že z výšky se pole jevilo rovné jako deska a dokud jsem nevstoupila přímo do něho, nezjistila jsem, jak je terén ve skutečnosti členitý a kopcovitý.

Každý rok organizuji den, kdy provádíme vědecký výzkum. Tento rok podrobujeme různým měřením endokrinní systém, abychom zjistili, jak mohou být formacemi v obilí ovlivněny hladiny hormonů a jak na ně mohou reagovat naše vnitřní orgány.

Hazel Naughtonová, pracovnice společnosti Nutrivital (dříve Biotech Health), napsala:

"Přístrojem Asyra jsme testovali 8 výzkumníků. První test proběhl uvnitř budovy studijní centrály v Avebury, druhý asi o hodinu později na okraji pole v blízkosti obilné formace, a třetí byl proveden uprostřed jednoho z větších kruhů v útvaru samotném. Všechny testy proběhly během dvou hodin, takže účinky jídla a pití jejich výsledky nemohly nijak ovlivnit."

Testovanými subjekty byli Lucy, Janet, Anne, Jackie, Gianni, Jim, Roger a Christopher.

Pět z nich vykázalo zvýšenou energetickou nerovnováhu, když byli měřeni uvnitř kruhu. Lucy (mezi 5 a 7), Janet (mezi 5 a 7), Anne (mezi 8 a 13), Jackie (mezi 6 a 7), Jim (mezi 4 a 6). Giovanni a Christopher vykázali hodnoty nižší a u Rogera se neměnilo nic.

Naše testy mohou některé příčiny energetických nerovnovážných stavů potvrdit – v knihách jsou popsány tisíce takových možných příčin, od virů přes bakterie, parazity, hormony a další faktory, ale některé, které se neobjevují tak často, jsou například geopatický stres, škodlivé energie nebo nerovnováha polarit.

Při měření uvnitř kruhu se tyto účinky objevily u pěti jedinců: u Jackie, Christophera, Janet, Anne a Lucy. 5 lidí z 8 tedy bylo ovlivněno geopatickým stresem.

U 5 se navíc uprostřed kruhu projevila nerovnováha v ledvinách. Byli to Lucy, Anne, Giovanni, Jackie a Christopher.

Čtveřici, která testy začala s největšími energetickými nerovnováhami, tvořili Gianni, Christopher, Jackie a Anne. U všech 4 se v kruhu projevila nerovnováha ledvin a u 3 se projevila odezva jejich imunitního systému – která, jak doufáme, prokazovala, že dochází k nějaké nápravě. Je jisté, že minimálně Gianniho a Christopherovy údaje se radikálně zlepšily, když se pohybovali v kruhu. Výjimku tvořila Anne, ale její imunitní systém už i mimo kruh pracoval na plné obrátky, aby ji ulevil a nastolil zpět rovnováhu, takže jeho změny se v samotném kruhu už silněji neprojevily.

U 4 lidí z 8 se při prvním testu projevila žlučníková nerovnováha, avšak ve třetím testu byly všechny žlučníkové hladiny v normálu. Byli to Anne, Jackie, Christopher a Gianni. Gianni měl ve skutečnosti během třetího testu zvýšenou energii, což mi přišlo zajímavé, protože Gianni měl žlučník odoperovaný.

Čtyři z nich také v kruhu vykázali zvýšenou hormonální aktivitu. Rovněž 4 navíc během třetího testu vykázali nerovnováhu melatoninu, (který řídí naše cykly spánku a bdění a reguluje tělesné rytmy), Anne a Jackie už při druhém testu. Poté, co jsme u testů vyhodnotili výsledky, lehlo si několik z nás do různých částí útvaru.

Dva lidé si šli lehnout do stejného menšího kruhu jako já a všichni jsme zažili pocity nesmírného klidu a radosti. Připadali jsme si, jako bychom byli v našich vlastních interdimenzionálních energetických prostorech, zcela odloučeni od vnějšího světa. Tento pocit jsem už zažila několikrát předtím a nazvala jsem ho „katedrální efekt“. Také jsme cítili, že se nám všem podstatně zvýšily hladiny energie.

Dalšího dne ale řada z těch, kteří byli se mnou, zažila podivné věci.

A podobné zprávy o podivných událostech mi posílali i lidé z řad široké veřejnosti. Muž, který navštívil útvar prvního rána, měl s sebou čtyři baterie do fotoaparátu. Tři z nich byly čerstvě nabité znovunabíjecí a čtvrtá byla úplně nová jednorázová. K jeho nelibosti se mu aparátem podařilo pořídit pouze čtyři snímky, protože jedna z baterií se vybila téměř okamžitě po vložení do přístroje.

Žena, která si s sebou do útvaru v obilí vzala dálkové ovládání centrálního zamykání svého automobilu, zjistila, že ovládání bylo zcela vymazáno – všechny údaje nahrané do jeho paměti byla ztraceny a ovládání bylo k ničemu! Takto uložené informace mohou být smazány nebo vynulovány, pokud je zařízení vystaveno silnému ultrafialovému světlu o určité frekvenci a paměť typu flash lze vymazat nebo porušit elektrickým výbojem.

Čip ovladače by ovšem ke svému poškození potřeboval značně silný elektrický výboj podobný EMP či na bázi EMP (elektromagnetického pulsu).

Hazel Naughtonová, která se mnou byla po skončení testů v malém kruhu a která nejprve běhala dokola jako nějaká školačka a poté si v kruhu lehla na záda, mi vyprávěla, že ji v noci pronásledovaly ošklivé noční můry (takové, po kterých se vzbudíte zalití potem), záchvaty úzkosti a třes prstů; přes den jí pak činilo obrovské potíže se soustředit.

Tyto účinky pociťovala skoro celý týden.

George Petry vypověděl:

"Byl jsem velice unavený, ale nic mě nebolelo. Moje mysl se ale nedokázala soustředit, zejména včera, kdy jsem nebyl schopen udělat vůbec žádnou práci… jen tak jsem paběrkoval a bavil se s lidmi. Spánek jsem měl přerušovaný a nebyl jsem po něm vůbec odpočatý. Ráno jsem se probudil v 1.29 a do rána už jsem nebyl schopen tvrdě usnout."